Starosta Chrastavy varuje: Hrozí, že se oblasti Frýdlantska ocitnou bez vody

Problémem libereckého okresu je mimo jiné vysoká nezaměstnanost. Je v možnostech senátora ji ovlivnit? Jak?

Nechci z pozice senátora slibovat nemožné. Problém části obvodu – Frýdlantska – je přitom jasný. A to je jeho dostupnost a tím i zájem potenciálních velkých průmyslových zaměstnavatelů. Dokonce i v samotném Liberci kolabuje průmyslová zóna pro svoji přetíženost. V možnostech senátora je lobbing na ministerstvu dopravy, případně na dalších úřadech. Ale jak jsem uvedl výše, protože vím jak dopravní stavby a jejich realizace jsou komplikované, nechci slibovat nemožné. Určité možnosti senátora jsou i v oblastech zákonů ovlivňujících zaměstnanost celostátně. Bohužel již byl přijat zákon o EET, který bude dle mého názoru ničit malé živnostníky. Pokud nastane ještě možnost to změnit, bude to dobrý počin.

Čím je váš obvod ještě specifický? Co nejvíce potřebuje?

Liberec samotný je fantastické 100tisícové město. Lyžování pár metrů od tramvajové stanice, řada sportů na nejvyšší tuzemské úrovni, divadlo se třemi vlastními soubory, zoologická a botanická zahrada. Má univerzitu a rozsáhlou síť středních škol, o základních a mateřských nemluvě, vědeckou knihovnu a mnoho dalšího. Ale problémy má samozřejmě též. Krajská nemocnice potřebuje naléhavě modernizaci, problém s dopravou do průmyslové zóny jsem již popisoval. Frýdlantsko, někdy nazývané „bohem zapomenutý apendix Libereckého kraje“, potřebuje, vedle problémů jinde v textu popisovaných, naléhavě vyřešit problém Nemocnice Frýdlant, kdy v černých scénářích hrozí i její zánik. Malé obce potřebují, aby zůstaly zachovány jejich pošty a v řadě míst i místní obchůdky. A samozřejmě potřebují zachovat a na řadě míst i zlepšit dopravní obslužnost.

A jak byste chtěl regionu pomoci vy sám?

Dlouhodobě se zabývám rozpočtovým určením daní (RUD), přesněji řečeno podílem, který z něho dostávají obce. Patřil jsem spolu s množstvím svých kolegů z celé země mezi ty, kteří se přičinili i formou demonstrace v Praze o jeho podstatné navýšení pro obce od roku 2013. V případě zvolení se chci pokusit o téměř nemožné, a sice o jeho navýšení pro statutární město Liberec, které velmi podstatně zaostává v této položce za čtyřmi největšími městy v republice. Přitom je Liberec v pořadí měst pátým největším. Protože zde však půjde o zájem města jediného, v lepším případě o zájem několika málo měst, bude jeho splnění velmi obtížné. Předem se ale v žádném případě tohoto cíle nevzdávám, velmi mě jeho splnění láká. A nechci přitom zapomínat ani na snahu o další navýšení podílu z RUD pro obce jako celek. Co se týče Frýdlantska, tam jsou úkoly jasné. Snaha vyřešit hrozící velké problémy s vodou (o kterých podrobněji píši níže) a definitivní zabránění snahám o odebrání části území a jeho předání Polsku.

Proč vlastně kandiduje ve volebním obvodě Liberec, kam Chrastava nespadá?

Sami jste ve vaší první otázce použili pojem liberecký okres. Chrastava je částí libereckého okresu a se statutárním městem přímo sousedí. Žádné jiné město či obec okresu (snad s výjimkou obcí, které se od Liberce oddělily po roce 1989) není s Libercem tak těsně provázáno jako Chrastava. Znám dobře problémy nejen samotného Liberce, ale i dalších měst a obcí tohoto obvodu, lépe než jakéhokoliv jiného. To, že nesmyslně byla Chrastava z tohoto obvodu vyňata a nesmyslně přiřazena k České Lípě, se kterou nemá nic společného, na tom nic nemění. Navíc přímo v Liberci čtvrtstoletí pracuji jako pedagog na gymnáziu (omezeně i po dobu starostování). Podrobněji jsem tuto otázku rozebral v samostatném článku, který ParlamentníListy.cz zveřejnily zde.

O významu Senátu Parlamentu ČR se vedou již dlouhodobě debaty. V čem podle vás spočívá jeho hlavní význam a smysl?

Senát je ústavní pojistkou, žádný ústavní zákon nemůže být změněn bez jeho vůle. Stejně tak nemůže být přehlasován i v případě volebního zákona nebo při schvalování mezinárodních smluv, při vyhlášení válečného stavu, vyslání ozbrojených sil mimo území České republiky a při souhlasu s pobytem cizích vojsk. Souhlas Senátu je též podmínkou při jmenování soudců Ústavního soudu. Senát může vetovat i návrhy běžných zákonů (s výjimkou rozpočtu), byť zde může být přehlasován 101 hlasy Poslanecké sněmovny (věčná škoda, že není podmínka ústavní většiny). Senát má též zákonodárnou iniciativu a skupina 17 senátorů může předkládat ústavní stížnosti. Velmi důležitá je jeho úloha v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny, kdy přebírá její pravomoci. Senátor má specifickou úlohu i ve svém volebním obvodu. Jako zástupce, který vyšel z jednomandátové volby, je s tímto obvodem silněji vázán nežli poslanci Sněmovny. Může silněji vnímat problémy obvodu a pro jejich řešení získávat legislativní podporu v obou komorách Parlamentu ČR.

V politice nejste nováčkem, proč jste se ale rozhodl nyní kandidovat do Senátu?

O kandidaturu do Senátu ve volebním obvodě Liberec jsem usiloval již v roce 2010. Dokonce jsem byl již téměř rok před jejich konáním hnutím Starostové pro Liberecký kraj (SLK) oficiálně nominován. Celostátní partnerské hnutí Starostové pro Liberecký kraj (STAN) však tehdy uzavřelo celostátní dohodu o rozdělení senátních obvodů s TOP09 a liberecký připadnul TOP09. SLK mě proto nakonec po složitých jednáních z kandidatury stáhlo s tím, že TOP09 se zavázala, že za to nebude stavět v roce 2014 svého kandidáta v českolipském obvodě. Pro zajímavost dodávám, že kandidát TOP09 se v roce 2010 senátorem nestal, zato kandidát SLK v roce 2014 ano (Jiří Vosecký). Ke své kandidatuře v roce 2016 jsem byl nominován SLK v téměř jednomyslném rozhodnutí tajnou volbou SLK. K mé nominaci se posléze připojil i STAN. Svoji nominaci si pokládám za velkou čest a případné zvolení by bylo vrcholem mé politické dráhy (po roce 1989 spoluzakladatel OF v Chrastavě, od roku 1994 neuvolněný místostarosta, od roku 2002 uvolněný starosta tamtéž).

O jaký ze senátních výborů byste se v případě zvolení chtěl ucházet a jakou konkrétní problematikou se v něm zabývat?

V úvahu přicházejí tři z nich. Pro „výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice“ hovoří má 32letá praxe pedagoga. Z počátku na základní škole, poté dlouhodobě na gymnáziu, kterou vykonávám, byť v redukované podobě, i po dobu starostování. Pro „výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí“ hovoří má mnohaletá praxe starosty a místostarosty. Mě ale láká „ústavně právní výbor“, byť nemám žádné právní vzdělání („jen“ VŠCHT Pardubice a MFF UK Praha). Studium a aplikace zákonů je totiž mým dlouhodobým koníčkem, který jsem mnohokrát uplatnil na radnici ve sporech se státními orgány – vítězství u Ústavního soudu nad ministerstvem vnitra ve 3 ze 4 vyhlášek a ve dvou dalších případech, úspěšná obhajoba města ve sporech s ministerstvy v řadě dalších případů.

Jaký problém byste v případě zvolení akcentoval jako první?

Mám velkou, opravdu velkou obavu z důsledků plánovaného rozšíření dolu Turów a ohrožení spodních vod celé oblasti Frýdlantska. I přes mediálně vstřícné kroky vládních představitelů mám velké obavy, aby neplatilo tzv. „skutek utek“. Vím z osobní návštěvy na ministerstvu životního prostředí, že ministerstvo nechce iniciovat šetření celé komplikované problematiky ze strany Evropské komise. Přitom polská strana odmítá obavy české strany a je zřejmé, že při absenci oboustranně uznávaného arbitra k žádné smysluplné dohodě nedojde a reálně tak hrozí, že se celé oblasti ocitnou bez vody. Chci tedy ze své pozice senátora důrazně apelovat na ministerstvo životního prostředí a na vládu, aby se v této věci opravdu konalo a aby to bylo efektivní.

Jak hodnotíte rozhodnutí ministryně Valachové nejdříve změnit vedení výchovného ústavu v Chrastavě a následně rozhodnutí jej zrušit úplně?

Nešlo jen o změnu vedení, ale o napadení celého systému, který zde fungoval. Zásah ministryně hodnotím jako mimořádně nešťastný a chybný. Fungoval zde systém, který měl pro chovance jasně nastavená pravidla, nejen práva, ale i povinnosti. Byl vždy kladně hodnocen Českou školní inspekcí a samotným ministerstvem. Ještě letos v lednu hloubková kontrola České školní inspekce hodnotila vedení ústavu velmi kladně.

Poté však zasáhl úřad ombudsmana a napadnul ústav za údajné porušování práv dětí. V mnoha směrech však nesmyslně či dokonce protizákonně, jakoby vůbec netušil, že se jedná o ústav, kde jsou děti s ochrannou výchovou, že zde jde (s výjimkou Boletic) o nejtěžší případy mladých delikventů. Například vyčítal ústavu mříže, což zákon u zařízení s takovýmito dětmi a mladistvými přímo nařizuje či kamery, které však v souladu se zákonem povolilo samotné ministerstvo. Paní ministryně, která sama pracovala 10 ze 16 let svého profesního života v úřadě ombudsmana, názoru paní ombudsmanky podlehla, sesypal se i ústřední školní inspektor, který znectil svůj vlastní 6členný inspekční tým, který provedl poslední hloubkovou inspekci a přidala se zcela nekvalifikovaně ministryně práce Marksová. Byla vyhlášena pravidla, která by spíše odpovídala výchově Rychlých šípů, nikoli mladých delikventů s ochrannou výchovou. Za této situace jsem rozhodnutí o zrušení výchovného ústavu přivítal.

Zůstal zde jen dětský domov se školou, tzn. zařízení pro chlapce jen do 15 let, kde se nám podařilo dodatečně vybojovat na ministerstvu závazek, že zde nebudou ani v této kategorii děti s ochrannou výchovou. Kapacita dětského domovu se školou byla z rozhodnutí ministerstva stanovena na pouhých 14 dětí, přitom i dosavadní kapacita 36 mladistvých delikventů (což znamenalo 1, maximálně 2 chovanci na pokoji) byla nízká, dříve zde bylo 72 chovanců. Kapacitu 14 dětí považuji z ekonomického hlediska vzhledem k rozlehlosti zařízení za neuvěřitelnou a neudržitelnou. Za dané situace bychom proto byli nejraději, kdyby se zařízení využívalo efektivněji a vrátilo se k účelu, kvůli kterému bylo v roce 1912 vystavěno, jinými slovy, aby zde byl obnoven domov důchodců, původně pod názvem starobinec.

Jak velkým problémem byl ústav pro obec a obyvatele? Byly zde vždy takové problémy jako v poslední době?

Zařízení po druhé světové válce sloužilo pro děti ze zemí, kde zuřila válka lokální, postupně z Řecka a z Vietnamu (tehdy byla kapacita více než 100 dětí). Když se před více než půl stoletím zařízení přeměnilo na výchovný ústav, mělo obyvatelstvo pochopitelně obavy a nastolení soužití nebylo jednoduché.

Za více než půlstoletí se však především zásluhou kvalitní práce vedení ústavu a celého personálu důvěra nastolila a to přesto, že zde – až do vzniku ústavu pro nezletilé vrahy v Boleticích – byly vůbec ty nejtěžší případy delikventů. Dokonce, i když zde došlo v roce 1998 k vraždě vychovatelky a k velmi těžkému zranění druhé, obyvatelstvo nepanikařilo a nežádalo zrušení ústavu. Od té doby až do letošního zásahu ministerstva (po zprávě úřadu ombudsmana), byl klid a soužití města a jeho obyvatel s ústavem bylo bezproblémové. Problém pro město a jeho obyvatele, nastal právě až vyhlášením nové vize ministerstva o neomezeném pohybu chovanců po městě bez jakéhokoliv dozoru a celkové neuvěřitelné anarchii nastolené prozatímní ředitelkou, kterou dosadilo ministerstvo.

Po zrušení výchovného ústavu a vyloučení pobytu dětí s ochrannou výchovou i ze zbytkového dětského domova se školou je ale nebezpečí ohrožení bezpečnosti obyvatel města naštěstí minimalizováno. Zásah ministerstva (a jeho dehonestace práce generací zaměstnanců ústavu) se však nesmazatelně černou stopou zapsal do dějin města.