Vy se znáte s panem prezidentem Milošem Zemanem, můžete připomenout nějakou situaci?

Každý nejraději vzpomíná na situace v životě, které se ho přímo dotýkají. I já rád myslím na chvíle, kdy mě pan prezident několikrát objevil v davu lidí, přišel, objal mě a všem oznámil: „Toto je můj přítel Statis.“ Tohle udělal před volbou prezidenta i po ní – a přitom všichni věděli, že jsem komunista. On lidi posuzuje podle jiných kritérií.

Miloš Zeman je zhruba v polovině svého prezidentování. Lze říci, že šlo o úspěšné období? A je dobře, že se prezidentem stal zrovna Zeman, a ne Karel Schwarzenberg?

Za panem prezidentem je vidět mnoho úspěšné práce. A co se týká samotné volby? Při českém národě stáli všichni svatí a lidé zvolili správně. Dnes by v opačném případě byla Česká republika silně prozápadně orientovanou zemí. Mimochodem moudrost říká, že odpustit znamená z okna vyhodit drahocenně nabyté zkušenosti. Aneb kdo jednou zradil, zradí i podruhé.

V souvislosti s migrační krizí liberální komentátoři tvrdí, že se prezident podbízí xenofobním pudům české veřejnosti. Postupuje v tomto tématu Zeman správně? Kterými výroky v oblasti imigrace a islámu spíše prospěl a kterými spíše uškodil?

Mám za to, že chrání zájmy svého lidu a správně navrhuje pomoc lidem a zemím v jejich prostředí. Dáte-li kapku medu blízko mraveniště, víte, co se stane. Imigranti mají rodiny a ty rodiny své a ti sví zase další rodiny. Myslím, že není na místě stěhování národů. Je na zemích, které to všechno způsobily, aby z nakradeného vrátily oloupeným a nestavěly nás do role spolupodílníků. My z jejich staleté koloniální politiky neměli nic a pan prezident to takhle vnímá.