Co byste jakožto na slovo vzatý odborník, zabývající se celý život přírodou naší vlasti, řekl k tomuto bruselskému nařízení, když už některé invazní druhy tu máme řadu, ba desítky let? Neprobudila se najednou EU?

Mohu říci, že jsem si novou vyhlášku k invazním druhům pročetl velmi zběžně, ale přesto jsem se zaměřil na některé důležité pasáže, které vyhláška obsahuje. Abych pravdu řekl, spíše obsahuje více proklamativních věcí než skutečných problémů, které s invazními druhy souvisejí. Její hodnocení, které má být v roce 2021, zřejmě ukáže, že je stále ještě mnoho nedefinovaných problémů, jak to u takových vyhlášek bývá. Myslím, že měli pánové z Evropské komise ponechat na jednotlivých národních státech, aby tyto problémy řešily samostatně. Problematika invazních druhů je totiž velmi široká a týká se jak rostlin, tak i živočichů, které nám přináší nejen moderní doba. Velmi mnoho invazních druhů se dostalo do Evropy hlavně v 18. a 19. století a pak ve 20. století v období válečných konfliktů, které umožnily rozšíření třeba tzv. amerického brouka. Ano, s mandelinkou bramborovou jsme si užili jako děti hodně legrace. V dospělosti jsem se s ní setkal i na nejvyšší hoře Rumunska, skutečně na jejím vrcholu. Ale pokud jsem si všiml, mezi invazivními druhy není jmenována. Většina cizích, tzv. invazivních druhů, byla do Evropy dovezena jako kožešinová zvířata a chována především na farmách. Tu a tam se stalo, že několika zvířatům se nechtělo státi se kožichem pro dámy z vyšších společností, později pro různé filmové hvězdy a hvězdičičky, a utekla do volné přírody. Pokud ta zvířata pocházela přibližně ze stejných podnebních podmínek, jako jsou naše, tak zde měla šanci se úspěšně množit. A množila se. V poslední době ovšem tažení za práva zvířat a divoké vypouštění chovů do přírody takzvanými ochránci zvířat zapříčinilo, že stavy těchto zvířat utěšeně rostou a docela se v naší, potažmo v evropské přírodě, prima zabydlela. Co s tím? Jejich migrační trasy jsou v souladu s naší přírodou a jen obtížně se jich, tedy těch invazivních zvířat, budeme zbavovat. Buďme k sobě upřímní, z naší přírody vymizely velké šelmy, které jediné by mohly mít vliv na jejich regulaci. A pokud se nějaká větší šelma v naší přírodě objeví, objeví se i ti z lidí, kteří se budou snažit ji ulovit. Pod jakoukoliv záminkou. To je třeba současný případ rysa. Za jak dlouho najdeme postřílené vlky na Kokořínsku, si nedovoluji tipovat. Myslím však, že to bude docela brzo. A mývalové a norkové američtí budou mít volné niky. Myslím si, že násilná řešení neexistují. To je jako kdybychom chtěli regulovat černou zvěř vysazením sibiřských tygrů. Ano, zregulovali by to, ale zase by to byl jeden z nepůvodních druhů. Opravdu tady je těžké řešení. Snad skutečně je nejlepší podporovat naše velké šelmy, to je medvěda, vlka a rysa. A možná i kočku divokou.

A co chovy v zoologických zahradách? Nebo v různých zařízeních, která seznamují veřejnost s různými druhy zvířat? Ta by přece měla podle této vyhlášky skončit s těmito nepůvodními druhy, sterilizovat je a oddělit, aby se již nemnožily…