Včera jste byl v Mimoni na veřejné debatě o větrných zónách v Ralsku. Jaká tam byla nálada?

V sále bylo 400, možná i 500 lidí. Bylo plno, museli otevírat i balkón. Ti lidé byli většinou zoufalí, ale na druhou stranu odhodlaní bojovat za svoji věc. Připadal jsem si trochu jako v Čapkově divadelní hře, nebyli tam kverulanti, ale lidé odhodlaní v té věci něco podniknout. Přítomna byla řada starostů z dotčených obcí. Nepřednášeli politici, ale odborníci fakta o přírodě, zdraví a památkách. Byla tam i spousta zajímavých obrázků a map. ČEZ se k debatě vůbec nedostavil, přestože byli organizátory podle jejich slov zváni. V některých věcech jsem se i sám velmi vzdělal, ty přednášky byly moc zajímavé.

Co pro vás bylo nového?

Z hlediska biologie především diverzita vzácných druhů. A pak i pohled památkářů, moje matka byla archeoložka. Ale i z hlediska technického některé zajímavě věci. Ty vrtule stavějí tak vysoké, aby jim nebránily ve větru pohraniční hory. Představte si, že někdo postaví takové monstrum v Praze nad Národním divadlem, ale musí být tak vysoko, aby na ně dosáhl vítr nad úrovní Hradčan, Vyšehradu nebo Petřína. No a takovéhle „mávátko“ vystrčíte nad českou krajinu, pak bude vidět úplně odevšad. Promítali tam i některé projekce. ČEZ chce skutečnost, že není na mořském břehu, zřejmě překonat výškou stožáru nad českou krajinou. Nejsem si jistý, jak budou tenhle inženýrský um hodnotit další generace, každopádně je na to potřebný také větší betonový základ v podzemí.