V souvislosti s migrační krizí se přetřásá pojem „vlastenectví“. Do jaké míry je to autentické a do jaké míry jde o falešný konstrukt vyvolaný momentální emocí?
Vlastenectví je stejně „falešný konstrukt“ jako vlast. Co je dnes vlast? Rodiště? Bydliště? A co sousední okresy? A co je hranice? Mou vlastí bylo kdysi socialistické Československo. To mi ukradli, rozdělili a rozprodali. Nebo rozkradli. Už není socialistické, už není Československo. Česká koruna už není krytá ničím, tím méně zlatem a prací nás všech. Tahle země už není naše. Patří Volkswagenu, Siemensu, katolické církvi, Babišovu Agrofertu a dalším novým pánům. Kolik z ní patří vám? Budu dnes hájit vlast pro nové majitele? Proč? Budu „za vlast“ umírat? Proč? Jsem svobodný pán, a ne poddaný. Platím sice daně, ale to je cena za funkční služby státu či města, kde bydlím. Za vzdělání, které jsem dostal zdarma. Přestane-li ten stát nebo to město fungovat, přestanu já platit. To je dnešní, potržnělý obsah slova vlast. Je to místo, kde momentálně platím daně a fandím hokeji. Mně je fuk, jakou řečí mluví kněz v kostele, protože jsem ateista. Mně je fuk, čí občanský průkaz či pas mám, pokud mi zajišťuje cestovní pohodlí a konzulární servis.
Dnes už neznám slovo vlast a neznám už vůbec slovo národ. Nejsme národ. Jsme lidé platící vládě na určitém území daně a požadující od ní servis nutný k slušnému, pohodlnému životu. Má ale důchodce, který celý život poctivě pracoval, slušný život? Má sociální a zdravotní péči odpovídající kvality? Mně je jedno, zda peníze z daní bude přerozdělovat Brusel, Berlín, nebo Praha.
Která osobnost brojící proti imigraci je pro vás nejdůvěryhodnější?Anketa
Narostl mezi českými lidmi za poslední rok smysl pro vlastenectví?
Nedejte se vysmát. Ani panslovanství, ani češství doopravdy neexistují už od smrti posledních hrdinů druhé světové války, kteří v dětství povinně četli Psohlavce. Neexistuje ani evropanství. Snad ještě… existuje náboženský sionismus. Ten má ještě jakés takés opodstatnění, neboť svatá je jen jedna země. Zcela správně zní základní otázka české země: „Kde domov můj?“
Na čem bychom měli naše vlastenectví stavět? A na co, případně koho, můžeme být jako národ nejvíce pyšní?
Teoretickým obsahem pojmu vlastenectví by mohlo být, že tato země je naše. Vlastnictví půdy, továren, silnic, domů či katedrál. Takovou zemi bych budoval, pro takovou bych pracoval i zadarmo. Pro takovou zemi bych snad i umíral ve válce. Ale to je reálný socialismus, který tu už čtvrt století není. Možná že ozbrojený boj za obranu holého života našich rodin proti nepřátelům, jakým byli Osmané, němečtí, italští či ukrajinští fašisti, nás zas spojí. Ale přejme si raději mír… Pro mír pracujme, ne pro národ.
Nakolik se v případě německého přístupu k řešení migrační krize projevuje určitý pocit viny za holocaust, druhou světovou válku jako takovou a tedy i skutečnost, že Německo bylo v roce 1945 poraženým státem, jak se občas objevuje?
Ale houby. Je to jen a pouze sprostý ekonomický kalkul, který nakonec nevyjde.
Jde ze strany Merkelové o snahu zamezit opakování událostí z 30. let, anebo je to ve svých důsledcích právě naopak?
Je to snaha po návratu Marshallova plánu a smluv z let 1955–60 s Itálií, Španělskem a Řeckem o gastarbeiterech a smlouvy z Bad Godesbergu podepsané 30. října 1961 mezi Bonnem a Ankarou, která odstartovala hlavní příliv tureckých gastarbeiterů do poraženého, válkou zuboženého Německa, aby za americké peníze postavili Němcům, kteří měli úbytek mužského obyvatelstva v práceschopném stavu, Německo. Najímaní cizinců na práci bylo v roce 1973 zastaveno. Tohle je pokračování, motivované stejně. Ze zemí socialistického tábora možnosti nekvalifikované práce po roce 1989 využil málokdo… České odbory volají po konci levné práce i u nás, Německo nemá levnou pracovní sílu a konkurenceschopnost jeho průmyslu je na sestupné trajektorii. Důvod, proč to tentokrát nevyjde? Modernizační dědictví Atatürka, Násira a Páhlavího je v troskách, islamismus Erdogana není sekulární socialismus Otce Turků. Integrace cizinců v Evropě selhala. Turci v druhé a třetí generaci začali vytvářet paralelní společnost. Důsledkem jsou wahhábistický radikalismus, no-go zóny a neznalost německého jazyka u řady potomků původních gastarbeiterů. Nyní to bude ještě horší. Protože islamisté, prchající před Asadem a podporovaní tureckými konzervativci, sní o sociálně štědrém chalífátu v zemích EU, ne o tvrdé práci za malou mzdu, která je stále pětkrát větší než ta v Turecku.
Současně se stupňuje napětí ve smyslu náhledu na Rusko. V souvislosti s oslavami konce 2. světové války se projevuje směrem k probíhající jízdě Putinových Nočních vlků, zažili jsme též vzrušení z toho, že v Plzni měl být do oslav konce války začleněn sovětský tank. Co k těmto excesům lze říci?
Neznalost minulosti či pokusy ji překrucovat jsou směšné. Prahu neosvobodili vlasovci (ti byli Američany nakonec vydáni Sovětskému svazu a popraveni nebo vězněni), ale Koněvův 1. ukrajinský front Rudé armády a speciálně 4. gardová tanková armáda, kterou vedl Dmitrij Leljušenko, i když američtí průzkumníci majora Carla O. Dowda zde byli už 7. května 1945. Plzeň neosvobodili Rusové, ale Američané z 3. armády USA generála Pattona. Zbytek je výsledek pokreslené mapy z Jalty a dohody mezi generálem A. I. Antonovem a D. D. Eisenhowerem. Do Rokycan podle pamětníků přijeli vojáci 9. pluku 2. pěší divize generála Robertsona dne 7. května ráno. 10. května 1945 se zde setkali s jednotkami Rudé armády – 6. gardové tankové armády, 5. gardového tankového sboru na demarkační linii. Oběma armádám patří čest a sláva. Čili z čistě historického hlediska, v Plzni měl ruský tank své místo stejně jako americký obrněný náklaďák v Praze. Nebuďme malicherní a hloupí. Rusko by bez západní fronty nacisty neporazilo a USA by bez vázání milionu vojáků bojem na východní frontě válku ani nezačaly.
Do jaké míry vás současná úroveň vztahů s Ruskem nutí přehodnocovat pohled na vzpomínky na 2. světovou válku?
Promiňte, já si neřídím politické hodinky podle toho, s kým se premiér Sobotka či ministr Zaorálek zrovna políbí před kamerami. Už několik let chodím s přáteli položit kytici šeříků „k tanku“ číslo 23, který na svém místě už není, protože provokoval „růžové“ vandaly. Ano, byl to ruský tank. Byl to symbol, i když to nebyl originál, protože ten nebyl těžký tank IS-2m, ale střední tank T-34, navíc s číslem 24. Je to moje odpověď na pokusy přepisovat historii. Najdete mne tam i letos. Přijďte také. Náměstí Kinských, 8. 5. 2016. Pokloňme se společně, každý sám za sebe, hrdinům, kteří zemřeli, abychom my žili.
Jak se stavíte k návrhům, že při větších krizích (jako například hrozba terorismu, různé konflikty či ochlazování vztahů mezi velmocemi s následným vlivem propagandy) lze obětovat svobodu slova nebo i další svobody za cenu udržení vlastní existence?
Jedna oprava: k ochlazování vztahů mezi velmocemi dochází kvůli propagandě. Propaganda je jako dělostřelecká příprava. Žijeme v ní už pětadvacet let. Začala tím, že alternativa ke kapitalismu neexistuje. Pokračovala tím, že není rozdíl mezi špinavými a čistými penězi. Dnes končí tím, že neplatí základní postuláty demokracie, neboť lid nemá možnost si vládnout jinak než dalším státním převratem. Jinak politici svá předsevzetí zapomínají hned po volbách. Přiznejme si, že „je nám vládnuto“, že nevládneme. Zastupitelský princip selhal. Nastoupil marketing jak u jogurtů.
V době přímého vojenského ohrožení či války je omezení svobody slova logické. O vyhlášení výjimečného nebo válečného stavu ale rozhoduje prezident, ne ministr financí či vnitra. Během uměle vyvolané studené války je omezování svobod a práv nepřípustné, ale i trapné. Už nikdo nikdy nebude mít snadno kontrolovaný monopol na informace a jejich interpretaci. Internet, ne vláda je zárukou, že se tak nestane.
Můžeme dospět do stavu, kdy stát zavede opatření připomínající socialistické informační instituty a regulace? Tyto hlasy se nyní hojně objevují a je jim dopřáváno sluchu. Kde je podle vás nepřekročitelná hranice takového přístupu?
Hranice je hned na začátku. ÚTISK (Úřad pro tisk a informace – cenzurní orgán za Husáka – pozn. red.) nechce nikdo. Logická je ale regulace elektronických médií, tak jak je praktikována dle vysílacího zákona. To je regulace zcela demokratická, schválená zákonným postupem demokratického státu v souladu s doporučením Rady Evropy, které jsme členem. A to je demokratický rámec tohoto civilizačního okruhu. Není a nemůže být jakákoliv svoboda slova bez zodpovědnosti za vyřčené. I ústavní listina práv počítá s omezeními svobody slova, vyžaduje-li to nadřazený společenský zájem – ochrana práv a svobod druhých, bezpečnost státu a veřejná bezpečnost, ochrana veřejného zdraví a mravnosti, ochrana dětí a mladistvých. Nepřijatelný je sadismus, zoofilie, nekrofilie i hate speech – urážky cizích bohů. Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Čili není možné zakázat přijímat informace z ruských či amerických médií. Není možno zakázat křesťanům hlásat poselství Krista či komunistům hlásat víru v sociální spravedlnost. Sputnik je v principu stejná organizace jako Hlas Ameriky či Haló noviny.
Jak moc si česká veřejnost váží dědictví hrdinů 2. světové války? A to jak „britských letců“, tak „svobodovců“, tak domácího odboje a dalších složek, které přispěly k pozitivnímu zápisu našich hrdinů? Zaznamenal jste v některém z těchto směrů za poslední rok aktivitu, která by stála za vzpomenutí?
Zapomínáme. Mrtví jsou pamětníci i jejich příběhy, bolest ze ztráty blízkých v boji či v koncentrácích. My už jsme třetí generací, která velkou válku nezažila. A neumí si ani vážit míru.
Jo. Dík si zaslouží program České televize, která letos, na rozdíl od předchozích let, vysílá vynikající filmy o 2. světové válce ve vzácně vyvážené směsici. Pětidílnou filmovou epopej Osvobození Jurije Nikolajeviče Ozerova, Bondarčukův Osud člověka a vedle toho britský dokument Hrdinové z Telemarku nebo francouzské drama Taxi do Tobruku, český film Protektor a české dokumenty Muži od Dunkerque či Mezi Londýnem a Moskvou. Ano, dnes už – díky novému programovému řediteli Milanu Fridrichovi – plní Česká televize svým programem hraných filmů veřejnou službu bez politického spinu, bez protiruských sentimentů. Jsem optimista. Doufám, že zanedlouho vyvane primitivní antikomunismus i ze zpravodajství a publicistiky ČT.
Na Slovensku se parlamentní stranou stalo uskupení Mariana Kotleby, adorující takzvaný „Slovenský štát“, který dle mínění mnohých historiků byl de facto spojencem nacistického Německa, a bagatelizuje Slovenské národní povstání. Jak se vám poslouchají podobné výklady historie?
U nás v Česku by Kotleba dostal po držce zavčas. Stejně jako řada jiných nácků. Neonacismus se jinak než klackem z nemyslícího mozku dostat nedá. Kotleba je neonacista. Jeho straničtí kolegové jsou neonacisti. Rozumím tomu, proč si ho Východňári zvolili, stejně jako rozumím tomu, proč bylo na Slovensku za války tolik kolaborantů.
Jistě nechceme jitřit staré rány, ale co vzkázat panu Kotlebovi?
Ať nejezdí do Čech. O jeho řeči nikdo nestojí a nejspíš by ho tady zavřeli za propagaci hnutí potlačujícího práva druhých. Slováci si na Slovensku musí udělat pořádek sami – to je můj vzkaz slovenskému ministrovi vnitra.
Který kandidát na předsedu KSČM je nejlepší?Anketa
Opustili nás v roce 1939 Slováci v době, kdy nám, Čechům, bylo nejhůř?
Šli za svým snem. Byla to jejich klerofašistická volba a jejich národní potupa. Je naštěstí dost těch, jejichž dědové fašistické kolaboranty a banderovce stříleli v horách ještě dlouho po válce.
V čem je podle vás odkaz 2. světové války stále živý? Na co je třeba nezapomenout a naopak – na co by bylo lepší už nevzpomínat?
Odpovím nejdřív citátem, připisovaným německému protestantskému teologovi Martinu Niemöllerovi: „Nejdřív přišli pro komunisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista. Pak přišli pro Židy, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid. Pak přišli pro odboráře, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář. Pak přišli pro katolíky, a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant. Pak přišli pro mě a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.“ Nacismus se rozrostl do zrůdné podoby, protože jedni měl pocit, že jsou víc než ti druzí a ti druzí neměli dost síly se proti tomu spojit a bojovat. Anebo měli strach. Říkat pravdu proti většině bývá riskantní.
Kam v tomto ohledu zařadit kupříkladu Benešovy dekrety?
Benešovy dekrety tvoří základ našeho poválečného práva, páteř poválečného etnického vyčištění Československa a denacifikace, stejně jako ekonomické obnovy státu. Víte, spravedlnost navrátilců z front či koncentráků nemá sametové rukavičky… Proto se nikdo soudný dnes nebude Němcům, kteří volili před válkou Henleina a přispěli tím k vzniku Protektorátu a následné okupaci, omlouvat. Chtěli Heim ins Reich, a tak šli. Pěšky. Mohli být rádi, že je nepostříleli na místě.
Vysídlení a konfiskace majetku etnických Němců a Maďarů, zrádců a kolaborantů, ztráta československého státního občanství Němců a Maďarů, kteří nedostali osvědčení o antifašistické činnosti, zrušení německé univerzity a německých vysokých škol technických – to vše bylo stejně nutné jako znárodnění klíčového průmyslu či převzetí kontroly osvobozeného území. A všechno to bylo 5. března 1946 osvědčeno Národním shromážděním. Demokratickou procedurou. A nynější Ústavní soud potvrdil jejich platnost. Bylo nutno obnovit národní hospodářství, zpustošené za války. Bylo nutno opravit potravinovou výrobu. Dohoda o vytvoření poválečné domácí vlády Národní fronty Čechů a Slováků byla politickou nutností, stejně jako znárodnění klíčových oborů průmyslu, bank a pojišťoven.
Diskuse o výkladu dějin se vedou i směrem ke školní výuce. Kde, zcela všeobecně, lze vidět deficity dostatečného uvědomění si hrdinských činů českých ozbrojených sil v běhu našich moderních dějin? Ve směru ke školním osnovám, pedagogické praxi i všeobecného příspěvku školy k výchově českého dítěte a studenta?
A tuhle otázku jste sebral v příručce agitátora? Klasifikace činů kohokoliv kdykoliv nepatří do dějepisu, ale do poslanecké sněmovny. To není historie, ale politika. Bylo vyvraždění Slavníkovců hrdinské, nebo zločinné? Muže a ženy do jednoho pobili, a sťavše čtyři bratry svatého Vojtěcha se vším potomstvem před samým oltářem, hrad zapálili, ulice krví zkropili, a obtíženi krvavým lupem a krutou kořistí, vesele se vrátili domů. … Šlo o historicky důležitou událost, založení českého státu pod vládou Přemyslovců. Mně stačí, když dítě bude vědět, co se stalo a kdy se to stalo. Kdo to udělal a co tomu předcházelo. Z vlastenčení ho zkoušet doufám nikdo nebude. Bylo husitské hnutí bandou hrdlořezů, nebo národních hrdinů? Srbové dodnes velebí Gavrila Principa, v Bělehradě byl odhalen jeho pomník… Přitom to byl vrah, jeho čin vedl k rozpoutání světové války, jejíž výsledek ale zase vedl ke vzniku samostatného československého státu… Takže hrdinský čin ve jménu ideje osvobození žaláře národů, nebo sprostá vražda fanatika?
Jak cítíte mezi českou veřejností hodnocení současné české armády? Často se píší věty o „expedičním sboru“ či cosi ještě horšího…
Myslíte označení za žoldáky? Já nevidím jediný racionální důvod, proč jsme se měli zapojovat od války v Afghánistánu. Jo, čeští vojáci šli do afghánské války ne pro ideje obrany českého státu, ale pro peníze. Takže označení těchto veteránů sedí. Kdyby chtěli bojovat za ideály, tak dnes čeští vojáci bojují po boku Rusů proti islamistům v Sýrii. No… či v Řecku chrání hranice EU před migranty. Ale dělat žoldáky Američanům v jejich ropných a plynových válkách je ostudné. Kromě několika prokurdských interbrigadistů a prázdninových nadšenců z řad civilů Čechy v Sýrii v zóně bojů nenajdete. Mírotvorné mise na Balkáně byly pod mandátem OSN, zde je to v pořádku.
Změnily bezpečnostní hrozby současnosti poměr české mládeže k obraně vlasti?
V padesáti už nejsem mládež. Co si myslí mládež, netuším. Ale do armády se nehrne. Ani za ten žold, přestože je nezaměstnanost a neplatí špatně.
A jak vlastně hodnotit současný koncept Aktivních záloh AČR či možné faktické naplnění té prosté a uzákoněné věty, že v případě ohrožení vlasti jsou k její obraně povolání všichni muži vojenského věku? Kteří většinou už ani neumějí střílet, protože je to nikdo neučil.
Je třeba se ptát, co je „ohrožení vlasti“. Střílet vás naučím za víkend. Trefíte se, zabijete, ale to z vás ještě neudělá vojáka. Partyzánská válka se dá vést různě. A nic jiného rezervisté nezvládnou. S kilem semtexu se dá vyhodit most nebo skladiště. I to je válka, do které jsou potřeba lidi.
Lze říci, pro jaké společenské hodnoty by byli Češi ochotni bojovat?
Nevím, kdo je Čech. Já své priority řekl. Je třeba se ptát, ne proč jsou ochotni bojovat, ale pro co jsou ochotni umřít. Protože každý bojovník musí počítat, že umře kulkou lepšího bojovníka té druhé strany. Muslimové mají hurisky v ráji, křesťané mají ráj, ale co mají ateisté a cynici?
A funguje zde ještě cosi jako „mnichovský syndrom“, tedy skepse, že velcí hráči stejně všechno rozhodnou bez nás a nemá význam se jakkoli výrazněji angažovat?
A není tomu tak? Podívejte se na reakci Francie po odhalení dokumentů TTIP… Copak vládnoucí strana či její ministři neznali podrobně text předtím? Znali. A najednou, když ten kapitalistický podvod praskl, jsou z francouzských socialistů evropští hrdinové. Sociálně demokratický ministr průmyslu Mládek i sociálně demokratický předseda a premiér Sobotka ten podvod také doteď schvalovali… A mlčí jak ryby doteď. Co zmůže protest členů sociálně demokratické frakce Doleva, když nemají koule na to, vyzvat ministra Mládka k rezignaci za zradu voličů? Kdo rozhodne TTIP v Česku? Aktivisti, podepisující petice? Ne. Voliči ve volbách? Ne. Není to téma. Vláda hlasováním? Možná, spíše ne. Parlament? Ne. Jeden úředník na zasedání jiných úředníků.
Všeobecně řečeno, v čem je a v čem není zajištěno bezpečí naší země? Čemu jsme schopni odolat a čemu ne?
Bezpečí naší země? Co to je? Je to zajištění potravinové bezpečnosti, surovinové bezpečnosti, jaderné bezpečnosti či zajištění hranic před migranty? Neumíme nic z toho. Nemáme dostatečné zásoby státních hmotných rezerv, neboť jadernou válku ani hladomor vláda neplánuje. Nemáme plynové masky po všechny, protože chemickou válku vláda neplánuje. Metro už se nestaví jako protiatomový kryt, ani polní lůžka nejsou. Nejsou dostatečné kapacity válečného zdravotnického vybavení. Nejsou funkční záložní výrobny léků, nejsou pro ně suroviny. Jsou pouze vytypované lokality pro hromadné hroby a jsou igelitové pytle na mrtvoly. Nemáme zásoby nafty odolné proti extrémním mrazům. Nemáme těžká pásová vozidla pro extrémní podmínky. BVP a staré Tatry 8x8 rezivějí kdesi na šrotištích. Nemáme už staré zásoby kalašnikovů a dalších automatů varšavské ráže, protože jsme je nechali zašmelit i s náboji kdesi v Africe a Asii. Válčí se s nimi v Kongu, používají je islamisté…
Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu plk. Vodička veřejně proklamuje, že „byla chyba spoléhat se na NATO“, díky čemuž odpovědní činitelé snižovali stavy armády a aktivních záloh. Objevují se názory, že AČR jako taková by byla schopna stěží bránit jeden větší kraj ČR po dobu několika týdnů.
Byl jsem dost blízko tehdejšího rozhodnutí o ukončení branné povinnosti a ukončení lidové armády. Vím, že česká ekonomika neměla po rozpadu Varšavské smlouvy prostředky na udržení výcviku a techniky v rozsahu ČSLA. Prostě to byl v nových politických i ekonomických podmínkách ekonomický nesmysl. Pochopil to i tehdejší ministr obrany Vladimír Vetchý. I když nerad.
Česká armáda se ubrání armádě slovenské či rakouské. Životnost české armády proti armádě velikosti ukrajinské je dnes stěží několik dní, proti německé či ruské armádě několik hodin. Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu plk. Vodička válčí staré, levné války. Dnešní válka je drahá, ta budoucí bude ještě o řád dražší. Nikdo si dnes nemůže bez masivních, stamiliardových ročních výdajů dovolit vše. To nejúčinnější je i to nejdražší – radary a prostředky elektronického boje, rakety a jejich nosiče, stíhačky a bitevní vrtulníky. I to je důvod širšího zakotvení – v našem případě v NATO. Nesouhlasím s ním, v referendu, které nebylo, bych hlasoval, stejně jako většina humanistické levice proti NATO, volil bych tehdy neutralitu a Hnutí nezúčastněných, ale nejsem a nebyl jsem nikdy premiér s mandátem. Nezávidím Miloši Zemanovi tehdejší rozhodnutí.
Jak hodnotit koncepci obrany ČR a co případně vzkázat pochybovačům?
Podle toho, o čem pochybují. Pokud pochybují o etičnosti našeho členství ve zločinecké organizaci jménem NATO, pak platí, co jsem řekl výše. Bylo to nejlepší z těch špatných řešení. Článek 5 Washingtonské smlouvy nás v případě občanské, hybridní, resp. asymetrické války neubrání, stejně jako nás nezachránily smlouvy se spojenci před Mnichovem. Bližší košile než kabát. Pokud máme být chráněni před kontinentální válkou EU či NATO s „agresivním“ Ruskem, ta nenastane. Protože tlustá roura s ropou a druhá tlustá roura s plynem teče z východu na západ, ne naopak. Prachy tečou opačným směrem. Pokud pochybují o nákupu pandurů, pochybují správně. Bez pancéřování střelecké věže a bočních a zadních střílen pro vedení pouliční palby z ručních zbraní jsou to nejdražší pojízdné hromadné rakve na světě. Stačí jedno RPG vystrčené zpoza rohu. Pokud pochybují o vojácích bojových jednotek, musím se jich zastat. Jsou to dobří válečníci a odvážní chlapi, schopní špičkového nasazení. Jen mají neschopnou generalitu, darebáky na ministerstvu a grázly v rozvědce. Což je smrtící kombinace. Takže, milí pochybovači, nepochybujte. Tahle armáda žádnou opravdovou válku nepovede.
Kteří čeští politici a které české politické síly se dle vašeho mínění pozitivně zasazují o naplnění pojmu „vlastenectví“, stejně tak o kvalitní fungování českých ozbrojených složek v nejširším slova smyslu?
Jděte už do prdele s vlastenectvím. Vojáci nejsou v žádné politické straně, s výjimkou vojáků v záloze, kterých je pár u komunistů a pár u národovců. A tudíž žádnou relevantní politickou stranu těch 30 000 zbytečně lelkujících lidí a jejich válečné hry nezajímá. O tom svědčí diletantismus v rušení ženistů, raketčíků, letišť i výcvikových prostor, nákupy zbraní a další „politická“ rozhodnutí. Nepřejte si ale „vojenskou“ politickou stranu… Mimo generála Svobody neznám vojáka, který by odolal v politice autoritativním, nedemokratickým metodám.
Čas od času zaznívá, že v současné Evropě nám chybí výrazní státníci, kteří se zrodili během druhé světové války a po ní. Čím to je?
Z politiků dělají státníky velké výzvy. Není už velkých výzev ani poctivých politických kariér. Po zakladatelích a rozdělovačích státu přišli euroksichty, posléze podržtašky euroksichtů, mesiáši či egomaniaci. Dnes neznáte tři čtvrtiny poslanců jen proto, že nikdy nepromluvili a na nic nemají názor.
Musí přijít taková světová krize, jako třeba právě 2. světová válka, aby se takové osobnosti objevily? Přibližuje se k tomu dnes někdo z evropských politiků?
Třeba De Gaullovi či Mitterandovi jestli se přibližuje současný francouzský prezident Hollande? Nebo Havlovi, Klausovi či Zemanovi jestli rostou nástupci v podobě Sobotky, Bělobrádka či Babiše? Nebo nedejbože zda se tlusťoučký sirotek Sigmar Gabriel či tetka Angela přibližují Kohlovi či Schröderovi? Necítíte tu směšnost srovnání?
Nevyrostly výraznější tváře spíše na Východě v kvasu revolucí v 80. a 90. letech a neměl by tedy cestu ukazovat spíš Východ než Západ?
Ne. Putin či Šojgu jsou výjimky. Všechny ostatní „osobnosti Východu“ jsou buď neschopní, či všehoschopní postkomunističtí papaláši, oligarchové či warlordi.
Zcela na konec, co říkáte na společné foto sociálnědemokratického hejtmana Haška s Nočními vlky? Někteří ho aktivisté ho za to kritizovali.
Ocituji Haška samotného: „Někdo má fotky s českými tuneláři z 90. let či nedávné doby, já mám ze včerejška foto s ruskými motorkáři.“ Jo, je to frajer. Mít názor, který je správný a prosazovat ho, i když si tím všeobecný souhlas nezíská, je čin hodný politika. Vzdát hold vojákům Rudé armády padlým při osvobození Brna a jižní Moravy je dnes téměř hrdinství, vzhledem k intenzivní protiruské hysterii ČT, Lidových novin, Respektu a podobných médií. Musím říct, že Hašek se ukázal jako velmi rozumný levicový politik, kterého si nejen za to můžu vážit. Kdyby takoví byli všichni... Bohužel Slávek Sobotka či Jiří Dienstbier hrdiny nejsou.
Fotogalerie: - Potkali se u Koněva
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
