Vrátíme se ještě ke Karlu Gottovi. Ostatně články o něm i více než týden po pohřbu stále plní sociální sítě, média… ihned po zpěvákově smrti se objevily z některých míst různé „narážky“ a „výčitky“. Připomněl se například jeho podpis pod Antichartou. Jak vy jste Karla Gotta vnímal ať už za normalizace, nebo i po revoluci? A je namístě mu vyčítat, že podle některých dostatečně „nebojoval“ s režimem před rokem 1989 a podepsal již zmíněnou Antichartu? Mohl by Gott otevřenou rebelií proti tehdejšímu režimu cokoli změnit?

Myslím, že pan Gott stejně jako ostatní jiní chtěli dělat jen to, pro co měli erudici, nadání, pověření z hůry či poslání, jak to uvedl i Jaromír Jágr. Rozdával lidem radost a štěstí. Posuzovat všechny lidi podle toho, zdali jsem byl aktivní disident a bojoval proti režimu, je trochu plytké a zjednodušené. Snad si nemůžeme myslet, že všichni ostatní, kteří nebojovali proti režimu, s tím hned automaticky souhlasili. Prostě obyčejně chtěli žít.

Jak je vidět, národ slavíka miloval. Svědčí o tom jak obrovské množství svíček a vzkazů před vilou na Bertramce, tak i počet lidí, kteří se s ním přišli rozloučit. V zahraničním tisku se dokonce objevilo přirovnání, že se Češi loučí s Gottem, jako kdyby pro Brity odešla jejich královna. Byl Gott pro Čechy a Slováky určitým „státním symbolem“, jak se také v zahraničním tisku mimochodem objevilo?

Určitě. Bezesporu byl. A kdo to nechce vidět, je pošetilý. Ano, nikdo tak velký ve své šíři, hloubce i délce, ať už v jakémkoli odvětví, se jen tak nenajde. Tato republika a tento národ tak velkou osobnost, jež tak silně vnesla do povědomí o Československu či Česku, navíc spojující celé generace, již dlouho mít nebude.