Ivane, ty jsi byl jedním z celkem 56 uchazečů o volná místa do Rady České televize, jejichž počet se momentálně zredukoval na dvanáct. Tvé jméno už mezi nimi nefiguruje, nicméně to nepochybně není z tvé strany důvod se tématu České televize i nadále nevěnovat. Co považuješ za současný nejpalčivější problém veřejnoprávní televize? Je to hospodaření?
Tak samozřejmě že když nazveme v jakémkoliv případě za problém ekonomiku, tak se v podstatě nemůžeme mýlit. A je to ještě speciální a specifické u všech institucí, které disponují těmi „lacinými penězi“, protože tam se velmi často stává, že ty peníze tím, jak jsou jisté a předem zabezpečené, se snadněji utrácejí. Takže je každopádně dobře, že je na to upřená pozornost.
Já osobně vidím ale jako klíčový problém revidovat, co to vůbec v dnešní době, kdy může vysílat a vést rozhovory téměř každý, obnáší, když se řekne veřejnoprávnost. To by se měli pokusit definovat odborníci, politici, intelektuálové, zkrátka všichni zainteresovaní.
Neshledáváš požadavky na veřejnoprávnost ve větším či menším rozporu s cílem komerční úspěšnosti?
Samozřejmě že ano. Tam je právě proto důležité se koncentrovat na ten termín veřejnoprávnost, od toho se odvíjí to ostatní, a to zadání především.
Václav Moravec pčednáší skautům o veřejnoprávních médiích
Považuješ médium veřejné služby za svého druhu nástroj moci?
To určitě, a velmi účinný nástroj. Tady je spousta lidí, kteří si potřebují dokázat své mocenské zájmy a ambice, včetně těch, kteří pak takto aktivisticky působí právě v televizi a obecně v médiích. A vzhledem k tomu, že my dnes žijeme v podstatě v médiokracii, tak tito lidé tu moc skutečně reálně mají a chtějí si ji patřičně užít.
A naše společnost funguje v džungli, a ne na nějakém palouku rovnostářství, tak to prostě je a já myslím, že je to tak i dobře, protože tahle vlastnost pomáhá lidem dlouhodobě přežít.
Co se týká úrovně a nezaujatosti neboli nestrannosti zpravodajství veřejnoprávní televize… máš nějaké výhrady?
Problém je v tom, že takový ten, kdysi bychom řekli „svazácký“, aktivistický prvek v těch zpravodajských i publicistických formátech je často až příliš zjevný přesně v duchu toho ideologického hesla – kdo nejde s námi, jde proti nám. To znamená, že například ta protičínská nebo protiruská ideologie z toho ne vždy a ne u každého, ale ještě relativně často – až příliš vyčnívá a prosakuje. To byla také jedna z mých hlavních výhrad k současné ČT.
Redaktor zpravodajství ČT Jakub Železný:
Můžeš být v tomto případě konkrétnější?
Vezměte si třeba dostavbu toho plynovodu Nord Stream, který se nehodí do krámu nebo přesněji řečeno do kšeftu Američanům, kteří chtějí, aby Evropa kupovala ten jejich plyn, a používají k dosažení toho rozličné formy nátlaku, tak tam se to zpravodajství chová maximálně zdrženlivě a shovívavě ve prospěch USA. A to je samozřejmě jenom jeden příklad z mnoha dalších.
Já si nedělám iluze o tom, že to takhle nějak podobně dělají vlastně všechna média, některá kvůli penězům, některá kvůli už zmiňované moci, některá jsou až příliš cynická, jiná tomu opravdu věří.
Hodně diskutovanou postavou posledních měsíců je člen Rady ČT a moderátor (téměř celoživotně působící v soukromém sektoru) Luboš Xaver Veselý, který veřejnost často zásadním způsobem rozděluje. Jak ho vnímáš ty?
Já ho vnímám jako toho, kdo je svůj, kdo se liší – a ten, kdo se liší, ten to nikdy nemá v této společnosti snadné a platí také za snadný terč.
Já osobně proti němu nic nemám, prostě vím, že má svůj styl. Ale jak vždycky říkám, ať kvetou všechny květy bez ohledu na to, že se nám je nedaří zaškatulkovat a zařadit. V každém případě nebudu tvrdit, že je to špatné a že to nikomu nic nedává, jenom proto, že ten, řekněme, veřejnoprávní mainstream je jiný.
A to, že je v Radě ČT, považuji za přínosné, protože tam vnáší takovou pozitivně kontroverzní atmosféru. Pro mě jsou osoby, které si dokážou ty věci dělat po svém a často bez ohledu na následky, určitě inspirací, ale rozhodně nemíním nikoho takového soudit.
To je problém frustrace, z toho vznikající agrese nebo taky ideologie, což ostatně můžeme vidět třeba na sociálních sítích, kde se ovšem tyto soudy odehrávají nejčastěji anonymně. A média v té dnešní médiokracii opravdu hodně rozdělují společnost, mají tu schopnost a ten potenciál ji mnohem více rozdělovat než samotní politici. Teď nemluvím proti médiím, protože média sama o sobě jsou velice přínosná a užitečná, ale občas jim bohužel trošku chybí sebereflexe, protože argumentem pro to, že je někdo špatný, přece nemůže být zjištění, že je vlastně jenom jiný. Když zvolím elementární asociaci, tak i v samotném křesťanství má ten ďábel nějakou svoji pozitivní roli, ne náhodou byl do toho systému začleněn vlastně jako padlý anděl. Marxisté tomu říkali teze, synteze a antiteze, ale to je filozofický princip, který rozvedl například už Hegel atd., to bychom mohli pokračovat.
Psali jsme:
Dobrá, tak abychom se přece jen přidrželi poněkud pragmatičtější roviny – jak nahlížíš na současného ředitele ČT Petra Dvořáka – je to muž na svém místě?
Podle mého soudu je to schopný a inteligentní člověk, který byl prostě vržen do velmi složité situace a setrvává v ní do této chvíle, protože on se musí na jedné straně postavit na stranu svých lidí a krýt je – a na straně druhé ukočírovat i ten zmiňovaný přehnaný ideologický aktivismus a další aspekty toho veřejnoprávního média.
Otázka je, zda ten, kdo by po něm nastoupil, by si hned se vším poradil lépe, zejména proto, že by třeba mohl podniknout poněkud razantnější kroky.
Nabízí se i úvaha, jestli by ředitel veřejnoprávního média neměl být podobně jako třeba prezident volen jenom na určité období, protože tam velmi brzy vznikají nebo přinejmenším mohou vznikat nejrůznější vazby, které vždycky nemusejí být ku prospěchu věci – a stejně jako ten prezident – i ten ředitel veřejnoprávní televize představuje sice méně, ale pořád ještě dosti důležitý mocenský post, který je obzvláště v této značně turbulentní a polarizované náročné době opravdu dobře vykonávat.
Aktuálně to není na pořadu dne, ale co bys řekl na myšlenku sloučení České televize a Českého rozhlasu do jednoho společného média podobně, jako tomu je například na Slovensku (RTVS)?
Pokud jde o ty hospodářské důvody, tak tam bych byl určitě pro, aby se co nejvíce snížil počet různých oddělení, úseků a jejich šéfů, ale to je pouze ryze ekonomický pohled. Jaké by to mohlo mít detailní konsekvence v tom primárním poslání šíření veřejnoprávnosti, na to si takhle netroufám odpovědět.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
