Svět se řítí do katastrofy a lidé to dodnes nepochopili. Chemik rozebral, čím vším jsme zaneřádili svět. A nechtějte vědět, co se bude dít, až dojde voda

17.08.2015 18:56

CIVILIZACE A MY Geneticky modifikované potraviny, chemikálie v jídle i kosmetice, znečištěná voda. Podle odborníka na zdravý životní styl, autora mnoha publikací a vystudovaného chemika Víta Syrového bychom stále pečlivěji měli vyhledávat, jaké potraviny chceme jíst i jakou kosmetiku chceme používat. Ani běžné, průmyslově vyráběné zubní pasty nejsou podle něj úplně ideální. Současnou migraci pak můžeme vidět jako následek nejen vojenských operací, ale také nedostatku vody.

Svět se řítí do katastrofy a  lidé to dodnes nepochopili. Chemik rozebral, čím vším jsme zaneřádili svět. A nechtějte vědět, co se bude dít, až dojde voda
Foto: Hans Štembera
Popisek: Uzavírací ventil, ilustrační foto

Mnozí uvádí, že v České republice se příliš nemusíme obávat genetických potravin. Jaká je ale realita?

Lidé jsou u nás nezřídka přesvědčováni, že geneticky upravovaných potravin se nemusejí obávat vůbec, neboť mají být údajně naprosto v pořádku. Vždyť třeba v Americe jich prý mají nespočet a vůbec nerozlišují, ani neuvádějí, zda jsou geneticky upravované, či nikoliv. Ohledně geneticky modifikovaných produktů, tedy GMO, se můžete setkat se zcela protichůdnými názory. Jejich propagátoři zdůrazňují, že škodlivost GMO nebyla „oficiálně“ prokázána. Tento argument ovšem není objektivní, neboť zkušenosti z minulosti dokazují, že škodlivé účinky se leckdy projevily až po desetiletích užívání uměle vyrobených produktů.

Typickým příkladem je dnes obecně známá škodlivina, jíž je pesticid DDT, který byl v minulosti i u nás v masovém měřítku užíván v zemědělství. Považoval se zpočátku za naprosto „bezpečný“, což veřejně prohlašovali mnozí „odborníci“, a práškovalo se s ním kdeco. Teprve po desítkách let jeho užívání bylo zveřejněno, že má výrazně škodlivé účinky. Avšak na to neupozornili ani výrobci, ani placení „odborníci“ či kontrolní instituce. Zveřejnění těchto alarmujících zjištění vyplynulo z dlouhodobého tlaku různých ekologických a občanských hnutí. Výsledkem jejich aktivit byl posléze zákaz DDT v mnoha zemích.

Na základě těchto zkušeností by se též u GMO měl dodržovat nejen princip předběžné opatrnosti, ale měla by být posuzována a hodnocena i všechna možná rizika. Základním problémem je též nedostatečná informovanost a to, že patřičná rozhodnutí nebývají vždy podložena adekvátními znalostmi. Při povolování nových látek často převažují různé ekonomické a politické zájmy. Proto se leckdy cíleně zatajují mnohé vědecky zjištěné skutečnosti, aby se dalo pokud možno co nejdéle vydělávat – třeba na úkor zdraví konzumentů.

Obdobně jako u DDT jsou také u GMO značná rizika. Při zásazích do původního genetického materiálu došlo mnohdy ke zcela nečekaným zvratům, z nichž vyplynuly nepříznivé dopady na lidský organismus. Jako příklady lze uvést výsledky zahraničních výzkumných center, například britských společností Sainsbury‘s, francouzské společnosti Carrefour a japonské korporace Kirin Brewery, které prokázaly, že konzumace produktů obsahujících určitou GM sóju vedla ke vzniku onkologických a nervových onemocnění.

Ve francouzském výzkumu bylo zase prokázáno, že pokusné myši krmené GM kukuřicí uhynuly mnohem dříve než ostatní, jimž byla podávána běžná potrava. Podle studie, kterou francouzští experti zveřejnili v odborném časopise Food and Chemical Toxicology, bylo ve skupině myší krmených geneticky upravenou kukuřicí po 17 měsících sledování pětkrát více mrtvých jedinců než ve srovnávacích skupinách. Většina samiček onemocněla rakovinou prsu, samečci často měli nádory na kůži nebo na ledvinách.

Výše uváděné příklady snad postačí, aby se moudrý člověk pokud možno vyhýbal všem potravinám, jež obsahují GMO. S těmi se můžete setkat i u nás. Nejde přitom jen o GM plodiny, které se u nás mohou oficiálně pěstovat – mezi ně patří GM kukuřice firmy Monsanto a GM brambory Amflora od koncernu BASF. Tyto GM suroviny by se měly užívat jen jako krmivo a k průmyslovým účelům.

V celosvětovém měřítku se v současnosti v největších objemech pěstuje GM sója, která se užívá nejen pro krmné účely, ale některé její součásti se mohou do potravin dostat i přeneseně. Mohou se z ní například vyrábět sójový olej a lecitin, přičemž tyto suroviny se pak přidávají do nemalého počtu potravinářských výrobků, jako jsou čokolády, sušenky, margariny a další. V našich obchodech se tedy už můžete setkat jak s oficiálně označenými GM produkty, tak i s neoznačenými výrobky, jež mohou obsahovat skryté GMO. Například se o nich nedozvíme u živočišných potravin, jež pocházejí od zvířat, která byla krmena GM krmivem.

Pokud se chcete vyhnout výše uváděným rizikům, můžete se orientovat na produkty ekologického zemědělství, neboť v nich je užívání GMO v jakékoli podobě zakázáno. Další smysluplné řešení, které bývá většinou i mnohem levnější, je nakupovat produkty od drobnějších českých pěstitelů, kteří preferují přirozený způsob pěstování.

Hovoří se o chemii v potravinách, někdo říká, že už to bez chemie nejde. Nejde to opravdu?

Bez chemie to samozřejmě jde – nejenže se takovéto zbytečnosti do potravin nepřidávaly po celá předchozí tisíciletí, ale může to potvrdit i každý dobrý kuchař. Vždyť třeba do domácí šunky či klobásy stačí přidat jen kuchyňskou sůl a koření. Pokud někdo tvrdí, že „bez chemie to nejde“, buď se to jen takto někde naučil a slepě to přijal, nebo jde o zjevného propagátora chemického průmyslu.

Proč se tedy chemické látky v současnosti tak často užívají v průmyslové potravinářské výrobě? Převážně kvůli co nejvyššímu zisku! Výrobci cíleně užívají různé preparáty, jimiž se snaží nejen zjednodušit, ale hlavně zlevnit svou produkci. Třeba do zpracovaného masa – mraženého či takzvaně „křehčeného“ – a uzených masných výrobků výrobci dodávají různými technologickými postupy, například injekčními nástřiky, značné množství vody. Pro ilustraci: Jeden z výrobců přídavných směsí inzeruje na webu směs pro „nástřik 80 %“. Znamená to, že na jeden kilogram masa lze navázat třeba v šunce 80 dkg vody. Aby se voda ve výrobku udržela, jsou v ní rozpuštěny určité chemické látky, které zvyšují schopnost masa vázat vodu. Patří mezi ně fosfáty, polysacharidy, karagenan a další přídatné látky, neboli éčka.

Na užívání těchto příměsí, jež zvyšují výtěžnost, zjevně vydělají producenti, ale logicky je to prodělečné pro odběratele a konzumenty, neboť ti nakupují společně se základními surovinami nezanedbatelný podíl vody s přidanými chemikáliemi. Mimo jiné z toho vyplývá i zvýšený příjem umělých látek, což nepříznivě ovlivňuje zdravotní stav. Nejhorší dopad mají syntetické umělé sloučeniny, neboť po tisíce let trvající stravovací zvyklosti nelze změnit během několika desítek let; genetický materiál se mění pomalu, a proto může naše tělo jen těžko zpracovat látky, se kterými se člověk ve svém předchozím vývoji nesetkal.

Kromě toho lze brát užívání mnohých chemikálií jako klamání zákazníka. Podíváte-li se třeba do složení uvedeného na etiketě limonády – třeba s honosným názvem „malina“– zřejmě se zhrozíte. Vždyť je tam: voda, kyselina, umělá sladidla a barviva, konzervanty plus další chemikálie. Kde jsou ale maliny? Uvnitř láhve zřejmě ne. Aby byla léčka dokonalá, jsou tyto plody alespoň namalovány na obalu.

Nejrizikovější jsou v tomto ohledu běžné uzeniny, do nichž se kromě jiných chemikálií přidávají i toxické dusitany, které v pitné vodě nesmějí překročit limit 0,1 mg/l. Přitom do většiny uzenin se jako rychlosoli mohou dusitany přidávat až v neuvěřitelně vysokém množství 150 a leckdy i více miligramů na kilogram hotového výrobku! Kromě toho z dusitanů vznikají nitrosaminy, jež se řadí mezi nebezpečné karcinogeny, které značně zvyšují riziko rakoviny, například u nás tak vysokého výskytu karcinomu tlustého střeva.

Rozhodně se tedy vyplatí věnovat patřičnou pozornost kontrole složení průmyslově upravovaných potravin. Obzvláště je třeba sledovat, zda jsou tam nějaké symboly E s čísly, případně chemické názvy. Čím je jich tam více, tím hůře. Mezi jednotlivými přídatnými látkami je ovšem značný rozdíl, a to jak v jejich chemické struktuře, tak i z hlediska zdravotního dopadu. Vždyť se mezi ně počítají nejen látky přirozené, jako jsou vitaminy, ale kromě toho i umělé syntetické sloučeniny, jež prokazatelně škodí.

Chemie je však nejen v potravinách, ale také kosmetice. Jaký na to máte názor?

S tím naprosto souhlasím. Když jsem před lety vydal publikaci Tajemství výrobců potravin, jež se zabývala potravinářskými přídatnými látkami, bylo mi jasné, že škodlivé chemikálie se vyskytují i v dalších běžně užívaných prostředcích. Naše moderní doba by totiž mohla být též nazývána věkem chemie, neboť tento obor pronikl téměř do všech odvětví, tedy i do kosmetického průmyslu.

V dnešní době už tedy není bez rizika ani nákup běžné zubní pasty. Zkuste se třeba v samoobsluze podívat do složení různých zubních past ze zdánlivě tak bohaté nabídky. Pokud nepůjde o certifikovanou přírodní kosmetiku nebo o bioprodukt, naleznete na obalech většiny zubních past dlouhé soupisy chemických názvů.

Pravděpodobně budou obsahovat buď metyl-, etyl-, butyl- či propylparaben, případně několik z nich najednou. Připomíná vám to něco? Jde o v potravinářství užívané rizikové konzervanty, jejichž nepříznivý dopad je obecně známý. Kromě toho zubní pasty běžně obsahují umělá sladidla, barviva a další rizikové sloučeniny. Těmto látkám bychom se měli vyhýbat nejen v potravinách, ale našemu zdraví zjevně neprospějí ani v zubní pastě, sprchovém gelu či dalších přípravcích, jež aplikujeme na kůži či sliznice.

Je známo, že chemické látky se do těla dostávají nejen při vnitřním užívání, ale k určitému vstřebávání dochází také u přípravků, jež aplikujeme zevně. Vstřebaná množství budou sice nižší než při přímé konzumaci, avšak vzhledem k četnosti užívání různorodých kosmetických přípravků bychom ani to neměli podceňovat; mnohé ingredience totiž mohou vykazovat nežádoucí účinky nebo dokonce i poškozovat zdraví, o čemž se lze dovědět z více zdrojů.

Mnohé z kosmetických přísad mohou procházet skrz pokožku, což může vést i k následným vzájemným interakcím s buňkami, tkáněmi či jejich součástmi. Proto nepřekvapí, že aplikace nevhodné kosmetiky může u citlivějších jedinců způsobit různé nepříjemnosti, což nemálo lidí už zakusilo na „vlastní kůži“. Nemusí přitom jít jen o vyrážky či ekzémy, ale některé nevhodné kosmetické přípravky mohou vyvolat i vážné zdravotní problémy.

Proto bychom neměli bez rozmyslu kupovat cokoli, co je levné a doporučuje to reklama. Ani bychom neměli naivně očekávat, že pokud byl daný produkt povolen, musí být v pořádku. Neměli bychom se též naivně spoléhat na to, že u všech používaných látek byly předem provedeny spolehlivé testy. Je tomu téměř naopak: Uvádí se, že 97 procent moderních chemikálií nebylo buď vůbec prozkoumáno, nebo byly jejich možné dopady stanoveny jen nedostatečně. Takže se vůbec neví, co naprostá většina chemikálií způsobí. „Velký pokus“ a veřejné testování desetitisíců rozličných umělých sloučenin byl proveden na běžné lidské populaci. Kupující ovšem jen zřídka tuší, jak vysoká zdravotní rizika mnohé látky vykazují.

Vezmeme-li v úvahu výše uváděné i další skutečnosti, měli bychom dojít k závěru, že se skutečně vyplatí důkladně kontrolovat složení všech kosmetických prostředků, které užíváme. Avšak vyznat se v kosmetických ingrediencích není vůbec jednoduché. Zatímco v potravinářství se v EU užívá přes tři sta přídatných látek, počty ingrediencí povolených v kosmetice se pohybují v řádech tisíců. Jelikož mnozí z nakupujících, kteří nahlédli do složení kosmetických výrobků, považovali nalezené ingredience za éčka, tak mi kvůli tomu leckdy psali a ptali se, která z nich jsou nebezpečná. Přestože jsem vystudovaný chemik, tak jsem většinu z chemikálií, přiznám zcela otevřeně, neznal.

Proto jsem o této tematice musel napsat novou publikaci Tajemství kosmetiky aneb Nový pohled na kosmetické prostředky a jejich vliv na zdraví a životní prostředí. Abych se ovšem v kosmetických ingrediencích dokázal vyznat, musel jsem nejprve čerpat z odborné německé literatury, kterou jsem si sám překládal, i z dalších hodnověrných zdrojů. Při čtení těchto pramenů jsem ale byl leckdy až zděšen. V kosmetických prostředcích lze totiž nalézt ještě mnohem škodlivější chemikálie než v potravinách!

K nejrizikovějším přísadám se řadí konzervanty, neboť většina z nich je zjevně jedovatých. Jmenujme si zde například halogen organické sloučeniny, u níž bylo mimo jiné prokázáno, že jsou silně alergenní a vysoce reaktivní. Na první pohled je poznáte podle názvu, neboť většinou v něm naleznete slovo chloro-, jodo- nebo bromo-. Mezi další škodlivé konzervanty, které můžete nalézt v kosmetických prostředcích, se řadí formaldehyd a sloučeniny, jež ho uvolňují; k nim patří např. DMDM hydantoin, glutaral a další. Dále se v kosmetice užívá Triclosan; ten mimo jiné poškozuje játra a ledviny. Nejvíce nebezpečné konzervanty jsou extrémně toxické sloučeniny rtuti, jako jsou fenylrtuťnatý acetát a borát.

K rizikovým ingrediencím se též řadí syntetické UV filtry, jež můžete nalézt v běžných opalovacích prostředcích. To potvrdily i oficiální studie univerzity v Curichu, jež u pěti testovaných UVB filtrů dokázaly, že mohou urychlovat růst rakovinných buněk. Proto mohou obzvláště při nadměrném slunění zvyšovat rizika rozvoje rakoviny kůže.

Zjevně se tedy vyplatí udělat si jasno i v této oblasti, abychom zbytečně nekupovali kosmetiku, jež obsahuje nebezpečné chemikálie. Získáme-li lepší přehled o tom, co znamenají různorodé názvy uváděné ve složení kosmetiky, rozšíříme tím nejen obzor svých vědomostí, ale napomůže to i k tomu, abychom se dokázali snáze rozhodnout, které kosmetické produkty lze užívat a které nikoli.

Vztah k přírodě se v současné době velkých veder a nedostatku vody projevuje zcela otevřeně. Co říkáte tomu bezuzdnému plýtvání vodou v různých soukromých bazénech? Někde se nesmí brát voda ani na zalévání malé zahrádky a jinde se pouštějí hektolitry do bazénů, které se ještě „pumpují“ chemikáliemi na úpravu vody.

To je jen „vrcholek ledovce“. Nejvíce mě bolí, že tuto drahocennou surovinu až neuvěřitelně lehkomyslně znečišťujeme – a zdaleka nejde jen o chemikálie na úpravu vody. Znečištění vodních toků způsobují hlavně odpady z chemických provozů a pesticidy užívané v intenzivním zemědělství. Mimoto k němu ovšem přispívá i většina obyvatel moderního světa. Kanalizace totiž teče do řek a řeky tečou do moří a oceánů. Mnozí lidé se uklidňují tím, že jinak to nejde, na toaletu přece musíme a oceány jsou nekonečné.

Není ale skutečně možné nic zlepšit? Vždyť můžeme alespoň usilovat o to, abychom vodu neznečišťovali zbytečně: nemusíme užívat uměle obarvené zubní pasty s různorodými chemikáliemi ani mnohé jen kvůli prodejnosti uměle „vylepšované“ kosmetické, hygienické, čisticí či jiné nabízené prostředky. Tím samozřejmě výčet látek znečišťujících vodní toky nekončí. Nedá mi to, abych se opětovně nezmínil o vlivu toho, co jíme a pijeme. Všude možně se už po desetiletí píše o éčkách a jejich škodlivých účincích. Většinu lidí to ovšem přesto buď nezajímá, nebo nemají čas zabývat se – podle nich – takovýmito zbytečnostmi. Pokud si někdo sebeotravováním, jež lze přirovnat k pomalé sebevraždě, chce ničit své vlastní tělo, je to jeho rozhodnutí. Proč to ovšem mají zároveň odnášet i příroda a bytosti v ní žijící? Jestliže do svého těla společně se stravou a nápoji lidé dodávají jakékoli škodlivé chemikálie, musí se s nimi tělo nějak vypořádat.

Aby se jimi neotrávili, jinými slovy – aby jejich množství v krvi nepřesáhlo únosnou mez, ukládají se buď někde v organismu, což lze přirovnat k jakési vnitřní „skládce odpadků“. Nebo se po určitém přetvoření vyloučí společně s močí či stolicí. Exkrementy lidé diskrétně spláchnou a je to… V přírodě se však nic neztrácí, neboť vše podléhá zákonům neustálého koloběhu; vyloučené škodliviny tedy jen pošlou dále jako „dárek“ vodním bytostem. Je smutné, že dokonce i lidé, kteří opakovaně slyšeli či četli o nepříznivém dopadu syntetických chemikálií, nepřikládají této oblasti téměř žádný význam. Dokazují to leckdy třeba bezmyšlenkovitým nákupem všemožných zbytečností – ať se to už týká nevhodných průmyslově vyráběných potravin, nápojů či různých pamlsků nebo chemicky napumpovaných kosmetických a čisticích prostředků.

Proč to lidé sobě i přírodě dělají? Za nesmyslným znečišťováním životního prostředí stojí nejen vypočítavá a bezohledná ziskuchtivost mnohých výrobců, ale podíl na něm má každý, kdo bez rozmyslu nakupuje a užívá takové zbytečnosti. V první řadě bychom se tedy měli pokusit zákonnými způsoby korigovat nevhodné jednání výrobních a obchodních společností. Bezohledné usilování firem o co nejvyšší zisk by mohlo zmírnit objasnění jejich vlastníkům a vrcholným manažerům, že nesou plnou odpovědnost za své činy. Jelikož k této sebereflexi u vedení společností dochází jen zřídka, je třeba vyvíjet spotřebitelský a mediální tlak na odpovídající výrobní oblasti i na zákonodárce, aby se co nejdříve zamezilo zbytečnému užívání škodlivých chemických prostředků. Pokud se tyto látky uvolní do okolního prostředí, je již pozdě a jen se napravují škody.

Kromě toho by měli konzumenti převzít odpovědnost za druh svého nákupu a vybírat jen takové produkty, jež neobsahují škodlivé chemikálie. Uvědomělý spotřebitel by se měl dokázat natolik orientovat v obsahových látkách, aby nekupoval zjevně nevhodné kosmetické či další preparáty. K tomu potřebuje získat dostatek pravdivých informací, na jejichž základě se může lépe rozhodovat.

Myslíte, že právě boj o vodu bude problémem v dalších desetiletích? Nezačalo to již nyní právě migrací?

To je opět velmi široká otázka. Migrace je podle mého názoru v první řadě důsledek nejzrůdnějšího obchodu se zbraněmi. Vojensko-průmyslové koncerny potřebují odbyt, a proto cíleně vyvolávají války. Z toho vyplývající hrůzy poté vyženou nemálo lidí ze svých domovů a tito nebožáci pak hledají úkryt v jiných zemích, z čehož následně vznikají další nemalé problémy.

Nicméně je zcela jednoznačné, že možnost našeho dalšího přežití závisí na dostatku kvalitní pitné vody. Často se hovoří o ropné krizi, ale mnohem horší situace by nastala, kdyby nám došla pitná voda. Proto bychom jí neměli tak lehkomyslně plýtvat, ani ji znečišťovat! Ekosystém je spojitou nádobou mezi okolním prostředím a projevy člověka, který je v podstatě klíčovou složkou, neboť dosah jeho působení je nesmírný.

Z těchto důvodů by mělo co nejvíce lidí pochopit vzájemné vztahy mezi našimi zásahy do přirozených systémů. A také to, že systém podle druhu našeho působení reaguje i zpětně – jinak řečeno, naše zásahy vybudí zákonitou odezvu okolního prostředí. Obdobně jako vidíme odraz v zrcadle, odráží také voda vše, co jako lidé děláme. Chceme-li na této Zemi zachovat život, musíme uchovat čistou vodu, neboť bez ní bychom nemohli žít.

Proto je nezbytné, abychom změnili své nevhodné chování i celkovou orientaci. Vždyť jestliže se nezměníme, budou lidé nejen stále více churavět, ale natolik se tím naruší náš ekosystém, že to zákonitě vyústí v celosvětové katastrofy. Ty relativně menší již zjevně probíhají; opakovaně jsme však z různých stran obdrželi varování, že může dojít i ke katastrofám většího rozsahu. Nejen původní indiánští náčelníci a šamani, ale i současní ekologové již před desítkami let předpovídali, jaké dopady budou mít nepatřičné zásahy člověka do ekosystému.

Přestože se naplňují mnohé ze scénářů, které ekologové již dávno předvídali, lidé dodnes nepochopili vážnost situace. Po katastrofách se jen spočítají finanční škody a životní prostředí lidé znečišťují dále – jako by se vůbec nic nedělo. Pochopme již tedy, že „odbíjí dvanáctá“ a že bychom měli neprodleně začít uskutečňovat praktické změny k lepšímu! 

Vít Syrový (nar. 1964) – Absolvent Střední průmyslové školy chemické a Vysoké školy chemicko-technologické v oboru potravinářské a biochemické technologie, postgraduální stipendijní pobyt na Zemědělské univerzitě ve Vídni. Bývalý vedoucí senzorické laboratoře na oddělení výživových a aditivních látek ve Výzkumném ústavu potravinářském. Nyní pracuje jako poradce zdravého životního stylu, zvláště v oblasti stravování. Četná publikační činnost.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Václav Fiala



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Když jde o ukrajinské vojáky, padají hodně ošklivá slova. Třeba i o penězích

21:31 Když jde o ukrajinské vojáky, padají hodně ošklivá slova. Třeba i o penězích

Poslanecká sněmovna odsouhlasila v úterý, že v Česku se budou cvičit ukrajinští vojáci. Budou se cvi…