Profesně se zabýváte rozvojem společností, které působí i na zahraničních trzích. Jak z tohoto pohledu vnímáte současné ekonomické dopady rusko-ukrajinského konfliktu a přístup vlády, potažmo premiéra Sobotky, k sankčním opatřením proti Rusku?

Postoj pana Sobotky vnímám poměrně negativně. Můj názor je jednoduchý: Myslím, že respekt si vždy zaslouží silní partneři, ale i silní soupeři. Pro ty slabé bohužel vždy zbyde jen pohrdání. My bychom se tedy měli zachovat jako silní partneři NATO a EU a vystupovat velice sebevědomě a hrdě. Jedině tak dokážeme, že naše republika bude stát na úrovni ostatních evropských států a nakonec získáme respekt i jako silný soupeř proti těm, kdo stojí proti Evropské unii.

Předpokládám dobře, že jste tedy spokojen i s jednáním představitelů NATO v Ostravě, kteří odsouhlasili zapojení do takzvaných hrotových sil, které by měly být jednotkami rychlé reakce, schopnými přispěchat na pomoc v řádu pouhých hodin některé z členských zemí?

Samozřejmě, máme se do těchto aktivit plně zapojit. Když navážu na vaši zmínku o zahraničních trzích, tak v okamžiku, když vstupujete na ruský trh, tak tak činíte s jistým rizikem. Myslím, že naše svoboda se nedá měřit na počet prodaných paštik nebo obráběcích strojů. Naši předci umírali v druhé světové válce a nasazovali své životy a my to teď přepočítáváme na paštiky? Já vám řeknu úplně konkrétně: Můj děda byl umučen v Osvětimi za to, že pomáhal partyzánům v horách. Můj táta byl ročník 38, byl nejstarší ze tří dětí, tak si lehko spočítáte, kolik jim jako dětem v té době bylo. Přesto všechno se zapojil do odboje. Vyhodnotil to prostě tak, že za svobodu jako takovou se musí bojovat a počítat s oběťmi.

Dá se tedy říci, že dokonce v současné situaci vidíte historické paralely a že některé tragédie z české historie by se mohly opakovat, přestože jsme si 25 let po Listopadu mysleli, že svoboda je už absolutní?

Takto přesně to vnímám. Ty paralely tu jsou, s rokem 38, kdy jsme nebránili naše hranice, i s rokem 68, kdy jsme se rovněž nějakým způsobem prostě nebránili. Nechává to v lidech jistou pachuť. I kdybychom v roce 1938 bojovali dva dny – pravděpodobně bychom se neubránili - byli bychom na své předky více hrdí a stáli za nimi. Měli bychom se o co opřít. My jsme prožili špatnou zkušenost i v roce 1948, kdy naši komunisté vyvraždili elitu vlastního národa, hrdiny z druhé světové války, inteligenci, vůdce skautu, velitele zahraničních jednotek… A neumíme se z toho poučit.