Co bylo nutné na Luníku IX hlavně změnit?
Když jsem se tady v roce 2014 stal starostou, tak jsem se velmi snažil změnit pohled na naše sídliště. Stále bourám předsudky. Za tu dobu, co jsem v úřadu, jdou ven hlavně pozitivní informace. Před tím to bylo přesně naopak a podle nich si lidé dělali názor.
Začal jsem řešit věci, které se zdály být neřešitelnými. Jako kupy odpadků za bytovými domy. Vždy se to uklidilo a po určité době tam byly zas. Za mě jsme udělali úklid a našli řešení, jak ta místa udržovat v relativní čistotě. Hromady bordelu jsou minulostí. Slušní místní obyvatelé mají radost, ale i většina Košičanů je spokojená, že v médiích už nemohou ukazovat nové záběry zaneřáděného Luníku IX.
Nicméně stále zde jsou věci, na které lze poukazovat. Je to logické, když se sídliště celých třicet let zanedbávalo. Byla to chyba místní samosprávy, ale i vedení města, které často nemělo chuť Luník IX řešit. Pod mým vedením jsme důvěru vedení Košic získali a jde vše snadněji.
V Singapuru za odhození obalu od čokolády nebo nedopalku zaplatí provinilec mastnou pokutu. Jak se vám podařilo docílit toho, že kupy nepořádku za domy zmizely?
Pokuty by v naší komunitě byly k ničemu. Hodně lidí zde žije ze sociálních dávek. Nemá smysl jim dávat takové pokuty. Dlouho tady nefungovaly základní funkce městské části. Třeba z veřejného osvětlení zde sedm let nesvítila ani jedna lampa. Kriminalita se zvyšovala. Prioritou ale bylo oddlužit městskou část Luník IX, protože jsem ji přebral velmi zadluženou. Předchozí starosta totiž udělal spoustu dluhů, které se vyrovnaly ročnímu rozpočtu Luníku IX. Bylo to zoufalství.
Fotogalerie: - Papežovo požehnání
Někdy bylo za domy toho nepořádku až po první poschodí, prostě strašné. Tuny a tuny. Jelikož mají odvoz odpadu v kompetenci Košice, ne městská část, tak jsem se dohodl s primátorem, kterým sem pak jezdil docela často. Důležité bylo odvézt nepořádek, ale i zabránit tomu, aby se tam za pár měsíců zase nenahromadil. Nešlo jen o nepořádek, ale i o zmíněnou kriminalitu a vandalismus. Aby se lidé začali cítit bezpečněji a nedocházelo k neustálému ničení veřejného majteku.
Tak mě zde napadlo vybudovat kamerový systém. Postupně jsme osvětlovali sídliště a rozmisťovali kamery. Do dnešní doby zde máme dvaapadesát kamer. Nicméně veřejná prostranství snímá zhruba polovina a další jsou v bytových domech, protože i tam jsme potřebovali řešit udržování lepších podmínek k životu. V každém bytovém domě máme tedy v každém poschodí kameru. Někteří totiž vyhazovali odpadky z oken, jiní na chodby.
Takže pod dohledem kamer problémů ubylo?
Přesně tak. V jednom bytovém domě mohla bydlet i většina slušných lidí, kteří vyhazovali odpadky do kontejnerů, ale stačilo pár rodin, které ho házely přímo z balkonu, a bylo. Prostě se jim večer nechtělo chodit dolu a nahoru po schodech, protože výtah není. Nicméně jim stále říkám, že kolikrát jdou za den ven, tolikrát mohou vzít odpad do kontejneru. Problém však vytvářelo pár problematických rodin, které se nikdy nepřiznaly.
Když si ti méně slušní mysleli, že to nelze dokázat, tak to pořád zkoušeli. Předvolali jsme je za přítomnosti městské policie a v rámci zákona jsme je začali řešit. Záznamy jsme měli. Na nich bylo zřejmé, jak z balkonu mrsknou igelitkou ven,. Uměli jsme dokázat i číslo bytu. V našich bytech, které vlastní a spravuje městská část, napoprvé dostali upozornění, podruhé jsem jim pohrozili neprodloužením nájemní smlouvy. V sociálních bytech se každého půl roku prodlužuje nájemní smlouva. Na ní se váží výhody příspěvku na bydlení a podobně. O to všechno by přišli, takže si dokáží uvědomit, že je to horší než nějaká pokuta. Proto jsme do nájemní smlouvy zakotvili odstavec o porušování domovního pořádku. Takže, přestože platí nájemné, tak jim i na základě znečišťování okolí nemusíme prodloužit smlouvu. Zalekli se.
A jakmile vidí, že jim to umíte dokázat, tak přichází i pocit hanby před autoritou starosty a sousedy. Kamerový systém dnes tedy už mnohem více funguje preventivně. Velmi se nám tedy osvědčuje.
Lidé, kteří ztratí možnost bydlet v sociálním bytě, vytvářejí za sídlištěm nelegální osadu Mašličkovo. Problematičtí obyvatelé se tedy posunuli jen o kousek, ale problém zůstal...
Dříve to tak bylo, ale dnes už se to nestává. Všichni už za byt a energii platí. Nastavil se kreditní systém na energii a vodu a funguje. Ve sto šedesáti bytech, které spravujeme my, tedy městská část, už máme tento systém. S těmito byty jsem ukázali, že umíme vytvořit podmínky, aby se tu žilo, jak se má.
V bytech, které vlastní město a spravuje bytový podnik, to tak není a tam jsou stále problémy. Proto je potřebujeme dostat do správy. Přesto už zde nenajdete nikoho, kdo by se nakonec dostal přímo na ulici.
Osada Mašličkovo vznikla tak, že v minulosti ti lidé bydleli v bytovkách, neplatili a tudíž neměli platné nájemní smlouvy, ale některé bytové domy byly zbourány a lidé v nich nedostali náhradní bydlení. Někteří měli zázemí v zahraničí, třeba v Belgii nebo Velké Británii, tak odcestovali a mají se dobře. Chodí do zaměstnání, jejich děti studují a nechtějí se vrátit. Nicméně byly rodiny, které neměly, kam jít a zůstaly na ulici, takže si na území městské části Luník IX vyhlédly místo a na něm postavily provizorní příbytky. Tak postupně vznikla osada Mašličkovo. Je pojmenovaná podle první rodiny Mašlárovců, kteří tam odešli.
Nicméně nebyly ty bytovky zbourány, protože byly v dezolátním stavu?
Nebylo to úplně kvůli tomu, ale je třeba přiznat, že ty bytovky byly vybydlené. Jejich správce ani vlastník se o ně nestarali a samozřejmě, že se o jejich zkázu přičinili i ti, co v nich bydleli. Nicméně, když se o bytovku čtyřicet let nestaráte, tak stejně vypadá příšerně a po určitých letech je třeba vyměnit třeba rozvody. Vše má svou životnost.
Fotogalerie: - Volby na Luníku IX.
Ty domy ale být zbourány nemusely. Mohlo se najít řešení, jako jsme našli my, aby lidé začali platit a vážit si svého bydlení. Je třeba hledat řešení, které dopomůže ke zlepšení situace. Kreditní a kamerový systém takovým řešením jsou.
A proč se tedy bouralo?
V jedné bytovce vyhořel byt a ve vyšším poschodí byla narušena statika. Ani tak ho nemuseli bourat, ale stačilo jen zpevnit stěny ve vyšších patrech. Jenže tehdejšímu vedení města se zalíbilo, že na to Košičané reagovali velmi pozitivně s tím, že je třeba zbourat celý Luník IX. A tak se sbíraly politické body u jisté skupiny voličů. Tak se jim to zalíbilo, že se před volbami bouralo dál. Nikdo to ale nepřizná.
Až později se mi dostal do rukou posudek ohledně statiky, a v něm se vůbec nepíše, že je nutné bourat. Bylo to tak šalamounsky napsané, že investice do těch domů by byla vyšší než kdyby byly zbourány. Nepsalo se v něm, že jsou narušené základy, ale byl plný obav, co se může přihodit v budoucnosti.
Jak přesně kreditní systém na energie a vodu funguje?
Přes mobilní aplikaci si zjistí spotřebu energie, a když vidí, že se dostávají do červených čísel, maximálně je to pustí do dluhu pět euro, tak si to musí přijít dobít na úřad. Podobné je to s vodou. Dobijí si čipovou kartu, přijdou a vloží ji do vodoměru, který stáhne data a na kartě nechá ještě kubík vody. Vše je tak vymyšlené, že když přijde sobota, neděle a ještě svátek, tak má ještě každý kubík vody v rezervě. Při jeho spotřebě ale musí opět přijít dobít kartu na úřad. Je to dobré řešení a lidé navíc přesně vědí, kolik spotřebují.
Na území sídliště Luní IX se staví nový dům, kde má být až sedm bytových jednotek. Co je to za projekt?
Jde o projekt svépomocná výstavba rodinných domů. Začal dříve v jiných lokalitách, například v obci Rankovce. Na Luníku IX před mým starostováním nefungovaly žádné neziskové organizace. Bály se zde fungovat. Bylo to zoufalé. Za dva roky však názory začaly měnit a ozvala se organizace ETP Slovensko. Ta už měla plány pro Luník IX dříve, ale samospráva zde nefungovala, takže je odložila. A přišla sem s tímto projektem. Nakonec se přidalo i město Košice.
Zapojili jsme do toho rodiny, které splňovaly dané podmínky. Vyčlenili jsme pozemky. Pracovali na tom v ETP Slovensko s vybranými rodinami a nedávno se jim podařilo postavit vzorový komunitní dům, kde budou moci pořádat různé aktivity s obyvateli. Ostatně už i první rodina začala stavět svůj rodinný domek. Další rodiny se budou připojovat, protože na pozemku lze postavit až sedm rodinných domků. Je tady mnoho mladých lidí, kteří potřebují bydlení. Vše je totiž jinak plné. Občas se uvolní jeden až dva byty, což je málo.
Osobně jsem začal pracovat na výstavbě dalších bytů. Za několik let se podařilo získat od města pozemek, vypracovat projekt, získat povolení a před dvěma lety jsme nakonec získali dotaci z evropských fondů 2, 4 milionu eur na výstavbu čtyř bytových domů. V každém domu po dvanácti bytech. Byl jsem velmi optimistický.
A přišla pandemie Covidu-19, což způsobilo obrovské problémy. Ceny totiž mohutně vzrostly. Náklady vyrostly až o 1 200 000 eur. Vybraná firma už byla, ale stejně jsme to museli přehodnotit, protože městská část Luník IX nemá na to, aby ten rozdíl dofinancovala. I kdybychom začali s úvěrem, něco nám poskytlo město, tak se stejně dostaneme do velkých dluhů, což jsem nechtěl. Takže jsme to zrušili a naplnění projektu se oddálilo. Projektovou dokumentaci máme hotovou. Nyní počkáme na novou výzvu nastavenou na nové ceny.
Jak to na vás působilo, když jste měl realizaci projektu na dosah a kvůli pandemii zůstal u ledu?
Jsem z toho stále velmi nervózní. Dal jsem do toho velmi energie a času. Málo lidí si dokáže představit, co všechno takto velký projekt obnáší. Jde o největší projekt, který městská část Luník IX měla za celou historii své existence realizovat. Musel jsem to přijmout a jedeme dál. Projekt je tedy přerušen a čeká se na zmíněnou výzvu. Doufám, že tento projekt jako starosta dokončím.
Asi největším "duchovním projektem" na Luník IX byla návštěva papeže Františka před necelými dvěma lety. Jak jste ji prožíval?
Nejdřív přišla informace, že přiletí papež na Slovensko. Pak se začalo šuškat, že chce přijet i na Luník IX. Bral jsem to jako srandu. Říkal jsem si, že by to byla absolutní senzace, ale nevěřil jsem tomu. A Bůh dal. Za dva měsíce se šuškanda potvrdila. Měl jsem neskutečnou radost, ale hned jsme si uvědomoval, že je to třeba perfektně připravit, protože tu návštěvu bude sledovat celý svět. Přišel nám tři měsíce dopředu termín. Začali jsme makat. Ne všechny, ale většinu věcí, jsme stihli tak, že jsme se za ně nemuseli stydět. Dopadlo to dobře.
Jak jste se vlastně dostal až do funkce starosty městské části Košic Luník IX?
Na Luníku IX bydlím třiačtyřicet let. Mí rodiče byli mezi prvními, kteří se sem z města nastěhovali. Přijeli jsme sem jako mladá rodina, která zde dostala nový byt se čtyřmi místnostmi. Byly mi dva roky. Můj mladší, třetí, bratr už se narodil na tomto, tehdy novém, sídlišti. Zůstali jsme zde. To jsme ještě něvěděli, co nás tu čeká.
Tady mělo být ve své době sídliště, které se nazývalo projekt a, b, c, tedy armáda, bezpečnost a cikáni. Dnes už jsme Romové. Lidé z armády a bezpečnosti zde bydlet odmítali, takže sem stahovali z okolí Košic Romy. Okolo osmdesátých let tady žilo kolem 1200 Romů. Kamarádili jsme se s Neromy a vše bylo celkem fajn. Zhruba v roce 1995 přijali na městě vyhlášku, že se na Luník IX mají stahovat neplatiči a nepřizpůsobiví. Situace se začala zhoršovat. Neromové odešli.
Před lety jsem pracoval ve firmě U. S. Steel Košice, měl jsem velmi slušný příjem a vlastní kariéru. Manželka tady na škole dělá už osmnáct let. Vypracovala se až na sociální pedagožku a ještě řediteluje na soukromé školce pro sociálně nejslabší děti. Zprvu jsem neměl zájem kandidovat na starostu, ale o veřejné věci jsem se vždy zajímal. Otec byl také starostou. Nejdřív jsem se stal místním zastupitelem a chtěl být městským, protože při tom člověk může vykonávat ještě svou civilní práci. Měl jsem plán, že budu po padesátce učit na střední či vysoké škole romský jazyk nebo sociální politiku. Proto jsem si rozšiřoval i vzdělání.
Tehdy mě zastavili na ulici lidé, že toho mají dost, že se tady vystřídalo několik starostů a nikdo nedokázal Luník IX vést tak, jak by měl. A prý si vybrali mě. Těch sympatizantů přibývalo. Sousedé mě oslovovali při nákupech a tak. Prostě jsem si uvědomil, že ve mě dost lidí skládá důvěru. Probrali jsme to s manželkou a šel jsem do toho. Kandidoval jsem, uspěl ve volbách a od roku 2014 jsem zdejším starostou.
Do voleb jste byl vždy nominován za Stranu romské koalice (SRK). Pomáhá to?
Už jsem skoro třináct let v SRK. Začal jsem jako člen a postupně se vypracoval na místopředsedu. Vždy jsem chtěl kandidovat za romskou stranu, protože se cítím být Romem a v SRK máme své priority. Chceme pomoci našim Romům a stále máme vizi se jako strana dostat do Národní rady. Na tom dlouhodobě pracujeme, abychom mohli zájmy Romů bránit na nejvyšší úrovni. Problémy se pomalu řeší, ale ještě jsme se nepohnuli tak, abychom mohli říct, že Romové na Slovensku žijí v lepších podmínkách.
Některé romské strany dělaly chybu, že vznikly před volbami a hned šly do voleb. Politická strana se musí zviditelňovat postupně a pracovat tak, aby v romských komunitách lidé věděli, že se pro ně snaží něco dělat. Do Národní rady jsme dostali naší kandidátku, ale přes jinou politickou stranu. Tak jsme začali. Postupně pracujeme - máme už přes deset starostů - na tom, abychom šli do národních voleb sami. Přijde čas, že se naše romská strana dostane do Národní rady.
Je Slovensko rasistické?
Když se hovoří o stranách jako Lidová strana Naše Slovensko, tedy Kotlebovci, anebo hnutí Republika, tak je třeba říct, že jejich smýšlení hraničí s rasismem. Takové extremistické strany odsuzujeme. Nejhorší je, že se dostávají na národní úroveň a do vysoké politiky. Takže ano. Na Slovensku žijí někteří lidé, kteří jsou rasisticky naladění.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
Vladimír Kozák
