Co Vás napadá, když se zamýšlíte nad úspěchy a neúspěchy ČSSD v období od posledního sjezdu? V čem strana uspěla, v čem neuspěla? Kteří její na sjezdu zvolení funkcionáři se osvědčili a kteří za poslední dva roky selhali?
ČSSD v období po ostravském sjezdu v roce 2013 a bohužel i v době předvolební kampaně trpěla snahami bývalého statutárního místopředsedy Michala Haška zvrátit výsledek předchozích sjezdů a získat funkce plynoucí z pozice vítěze voleb pro sebe samotného, a nikoliv pro legitimně zvoleného předsedu strany. Pro tyto své záměry získával podporu nejrůznějších spolupracovníků z řad členů ČSSD i mimo stranu. Naneštěstí se nejednalo o programovou diskuzi, která by mohla být koneckonců i prospěšná, ale o pragmatické pokusy mocensky a silou uchvátit politickou stranu, která měla šanci stát se vítězem voleb a sestavovat vládu. Díky duchapřítomnosti předsedy Sobotky se tomuto scénáři podařilo předejít a následkem vlny odporu od řadových členů až po členy širšího vedení ČSSD se do jisté míry podařilo celou nepříjemnost vyřešit.
Přes všechny vnitrostranické nesnáze se předsedovi Sobotkovi podařilo zvítězit ve volbách, sestavit koaliční vládu a prosadit naprostou většinu programových priorit ČSSD do koaliční smlouvy. Navíc tým ministrů za ČSSD pracuje efektivně a svorně a vláda působí víceméně kompaktně, což veřejnost kladně hodnotí. V lednu 2015 důvěřovalo dle průzkumu CVVM vládě 47 procent lidí. Tak vysokou podporu veřejnosti měla vláda naposled snad někdy v 90. letech minulého století. Rozhodující úlohu zde přitom bezesporu hraje klidný přístup a politické zkušenosti předsedy vlády.
Když to krátce shrnu, v zásadě se dá říci, že funkcionáři zvolení na minulém sjezdu ČSSD do jejího nejužšího vedení, kteří se osvědčili, jsou ve vedení strany dosud a napomáhají ve svých funkcích dobrému vnímání ČSSD v rámci české politické scény. Ti, kteří renomé strany poškodili, byli pod tlakem členské základy a celého veřejného mínění nuceni své stranické funkce opustit.
Jak hodnotit postavení ČSSD ve vládě a výsledky plnění jejího programu v rámci vlády? Je vládní agenda dost levicová? Kteří členové vlády dělají čest ČSSD a kteří na svou práci nestačí? Je premiér dost důrazný vůči koaličním partnerům? Jaká témata a jakou agendu by měla strana ve vládě víc „tlačit“ a co se musí změnit ve fungování vládního kabinetu?
Programové prohlášení vlády z velké části odpovídá programu, s nímž šla ČSSD do předčasných voleb. Politické hnutí ANO, které je koaličním partnerem ČSSD, již před volbami z velké části kopírovalo předvolební program sociální demokracie, o to byla pak dohoda snazší. Sociální otázky se při koaličních vyjednáváních velmi dobře prosazovaly za podpory KDU-ČSL, s níž ČSSD sdílí některé hodnoty právě v sociální oblasti nebo v oblasti vzdělávání.
Míra „levicovosti“ jednotlivých kroků se přitom dost těžko měří. Levice dnes už těžko bude patřit pouze dělníkům a rolníkům. Existují mimo jiné i moderní levicová témata, která se netýkají ani tolik zaměstnanců a seniorů, ale míří na mladé lidi do pětadvaceti nebo třiceti let, na studenty a absolventy. Je to především oblast ochrany přírody, ekologie, zaměstnanosti absolventů, rovnosti pohlaví, komunikačních technologií a svobody na internetu a tak dále. Zároveň však při zdůrazňování uvedených témat nesmí ani moderní levice na lidi pracující, či lidi sociálně znevýhodněné, například matky samoživitelky nebo seniory, zapomínat. Jako člen ČSSD se však ničeho takového neobávám.
Nepřísluší mi hodnotit práci ministrů jiných stran. Osobně však musím ocenit šťastnou ruku, kterou měl pan předseda Sobotka při výběru členů vlády za ČSSD. Všichni vidí, že zatímco jeden z koaličních partnerů již obměnil polovinu svých nominantů, práci ministrů sociální demokracie se v zásadě nedá mnoho vytknout. Objeví-li se přesto nějaká komplikace, vždy se buď sám příslušný šéf resortu, nebo po dohodě s předsedou vlády, snaží věc uspokojivě vyřešit. Je neoddiskutovatelné, že asociální kroky předchozí vlády Petra Nečase a produkty neschopnosti ministrů vlády Jiřího Rusnoka se postupně vládě pod vedením Bohuslava Sobotky daří napravovat. Osm let devastace se přitom nespraví za rok. Na řadě resortů se jejich vedení teprve postupně probírá všemi problémy, které se tady za poslední léta nahromadily.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Olga Böhmová