Telička: Jsme ostrůvek demokracie mezi Polskem a Maďarskem. Ale pozor, teď začínají v Bruselu pochybovat i o nás

Co si, pane Teličko, vlastně myslíte o současné vypjaté atmosféře v české politice, která vyústila až ve vládní krizi, do níž je zatažený i prezident? Stojí za ní především blížící se parlamentní volby a nízké preference ČSSD, anebo kontroverzní jednání Andreje Babiše v kauzách – typu Čapí hnízdo, nákup vlastních dluhopisů a naposledy i podezření z ovlivňování médií – které už nemohl premiér Sobotka dál tolerovat?

My ještě spoustu věcí nevíme a budeme moudřejší, až se všechny ty kauzy řádně prošetří. Jaký byl vlastně vztah mezi Andrejem Babišem a novinářem Přibilem? Kdo měl zájem na tom, aby nechal sledovat a natáčet místopředsedu české vlády a podobně? Zatím má na to každý svůj specifický názor. Je jasné, že Andrej Babiš udělal chybu a neměl se s tím redaktorem vůbec bavit. Takže ta podezření se musí nejprve vyjasnit. Samozřejmě, vliv na současnou situaci mají blížící se parlamentní volby, kdy se už mohla předčasně odstartovat předvolební kampaň, ale to já ze své pozice určitě nemohu zcela věrohodně posoudit. Důležité je, že Andrej Babiš už chce tuto situaci řešit, navrhl svoje možné nástupce a další kroky jsou teď na premiérovi. Je to opravdu vůči české veřejnosti dost nešťastné; místo toho, abychom se zabývali programovými věcmi, co ve společnosti zlepšit, tak se řeší aféry, co kdo, na kterého politika zjistil...

Se svým kolegou Petrem Ježkem jste zřejmě jediní dva významní zástupci hnutí ANO, kteří vyzvali svého stranického šéfa Babiše k rezignaci při současné vládní krizi. Co vás k tomu vedlo? Měl na tento krok vliv i fakt, že v Evropském parlamentu (EP), jehož jste místopředsedou, se má projednávat údajný střet zájmů našeho ministra financí, který vlastní i významná média a má je prý ovlivňovat proti svým politickým oponentům?

Vůbec ne, ty důvody byly naprosto jiné. My jsme ho s kolegou Ježkem kontaktovali už dříve, než se připravovalo to zmíněné jednání Evropského parlamentu. Andrej Babiš nám ale tehdy neodpověděl. Chápu, že byl hodně vytížený. Kdybychom si ale mohli už tehdy pohovořit a on by na naše argumenty bral zřetel, nemuselo by možná dojít na demonstrace na Václaváku a k další eskalaci politického napětí u nás. Myslím si, že to mohlo napomoct při situaci, kdy náš prezident nekoná a nechce v tomto ohledu postupovat podle Ústavy. Projednávání takových záležitostí na půdě Evropského parlamentu je celkem nešťastné a určitě nám neprospívá. Nyní je to ale už jinak, Andrej Babiš se rozhodl rezignovat a navrhl své nástupce na post ministra financí, aby prezident mohl po svém návratu tyto záležitosti dále řešit, čímž by projednávání na půdě EP už nemuselo být aktuální.

O právě uplynulém víkendu jste se měl s Andrejem Babišem sejít. Můžete prozradit, o čem jste jednali? Bylo hlavním tématem zmíněné zasedání Evropského parlamentu, nebo jste mu radil, jak se zachovat při současné vládní krizi?

My jsme na tom jednání diskutovali o krocích, které by mohly vést k uklidnění současného stavu, a aby se zmírnil v některých ohledech i negativní náhled na Andreje Babiše, hnutí ANO a posléze na celou Českou republiku. Ta schůzka nebyla jednoduchá, ale určitě užitečná, hledali jsme společná řešení. Nebylo to o tom, že bych tam měl bouchat do stolu a s Andrejem Babišem se definitivně rozejít, jak to tvrdili někteří lidé. Možnosti spolupráce mezi námi jsou stále otevřené a mohou vyústit ve všechny možné varianty. Uvidíme, jestli ty kroky, na kterých jsme se domluvili, budou mít u veřejnosti pozitivní dopad.

A jak se podle vás zachoval prezident Zeman? Jeho jednání při návštěvě Bohumila Sobotky na Hradě hodnotí většina českých politiků jako skandální. Jako nevhodnou satiru to prezentuje i řada zahraničních médií. Na straně druhé rychlý návrh demise vlády překvapil i řadu politiků ČSSD a její následné odvolání působilo dost neprofesionálně. Neposunuli jsme se touto politickou tragikomedií zas více na východ?

Bohužel, jednoznačně ano. Ty vztahy mezi dvěma vysokými ústavními činiteli – premiérem a prezidentem – vnímají v zahraničí dost negativně, nikoli jen jako nevhodnou politickou satiru, jak jste to nazval. A ten náš posun na východ v této záležitosti mne mrzí o to víc, protože na rozdíl od Maďarska a Polska, kde jsou dnes velké problémy, jsme byli vnímáni jinak. Teď se dostáváme na podobnou politickou úroveň...

Jak se na tyto politické „hrátky“ vůbec dívají vaši kolegové z Evropské unie? Například bavorský premiér Horst Seehofer, který byl nedávno na návštěvě Česka, to nechápal. Jak uvedl: „Česká ekonomika celkem dobře funguje a ČR má nejnižší nezaměstnanost v EU, tak v čem je vlastně problém?“

Spousta lidí situaci u nás nechápe a začíná pochybovat o tom, co si mysleli dříve. Tedy, že Česká republika je takovým ostrůvkem demokracie z těch středoevropských zemí, kde dříve vládly totalitní režimy. Je to devalvace naší politické kultury a ta situace je pro nás z mezinárodního hlediska celkem nešťastná.

Ohledně chování ministra financí, který i přes řadu závažných podezření nejprve nechtěl za žádnou cenu odstoupit z vlády, a také proti praktikám prezidenta Zemana, demonstrovalo v Praze i v několika krajských městech tisíce lidí. Domníváte se tedy, že spory mezi Hradem a premiérem ohledně odvolání ministra Babiše prezidentu Zemanovi uškodí v nastávajících prezidentských volbách, anebo mu paradoxně přinesou ještě víc hlasů? Mohou se od něj odvrátit někteří jeho dosavadní příznivci, či si spíše získá další z tábora fandů hnutí ANO?

Do prezidentských voleb je ještě daleko a zůstává otázkou, s čím přijdou další prezidentští kandidáti. Pro mne je způsob řešení vládní krize, který volil Miloš Zeman, zcela zásadní a naprosto neakceptovatelný. Otázkou je, jestli to bude stejně vnímat i veřejnost. Domnívám se, že prezident uškodil nejen sobě, ale i obrazu České republiky v zahraničí, a začne proto své voliče ztrácet. Ale to je spíš v rovině mých spekulací a respektuji i názory těch občanů, kteří to zrovna nemusí vidět stejně.

Pojďme teď krátce k francouzským prezidentským volbám, které budou mít jistě velký vliv na další politický vývoj v celé Evropě. Emmanuel Macron se o víkendu ujal svého prezidentského úřadu v Paříži. V řadě médií se už dříve objevily zprávy, že bude usilovat v EU o co nejvyšší míru integrace, včetně vytvoření měnové unie s ministrem financí Evropské unie v čele. Je také velkým zastáncem naplnění uprchlických kvót pro všechny členské země EU. Domníváte se, že bude své plány opravdu chtít realizovat, nebo se jednalo jen o silná slova v předvolební kampani jako například u Donalda Trumpa?

Tak Macron je jiným typem politika než Donald Trump. Jeho názory jsou konzistentní a bude na nich jistě trvat, protože je i hodně politicky odvážný. To prokázal v prezidentské kampani. Dnes, kdy jsou velmi rozšířené kritické nálady vůči Evropské unii, přišel s liberálním a velmi proevropským programem. Svým záměrem vytvořit v Evropě fiskální unii v čele s ministrem chce ozdravit a lépe spravovat ekonomiku EU a má v tom podporu od politiků v řadě zemí, kde se v minulosti tyto názory začaly postupně objevovat. Podle něj je tato cesta pro Unii nezbytná, aby její hospodářství mělo prorůstový potenciál.

Ohledně uprchlických kvót pak stojí jen za tím, co už jednou bylo rozhodnuto za účasti zástupců všech vlád členských států EU, včetně českého premiéra, který s tím tehdy souhlasil.

Řecko je stále ve velkých ekonomických potížích a jedná nyní o snížení svého gigantického dluhu s Mezinárodním měnovým fondem i se svými důležitými věřiteli z EU. Itálie se podle názoru řady ekonomů potácí na pokraji finanční krize. Co vede Macrona k tomu, aby usiloval o měnovou unii, kde by měly vedle sebe fungovat například vyspělé severské státy a slabší jih a východ Evropy? Francie se také potýká s teroristickými útoky a platí v ní delší dobu výjimečný stav, proč chce nový francouzský prezident rozdělovat muslimské uprchlíky i do jiných zemí EU? A bude mít v tomto svém záměru i podporu od vedení EU, podle vašeho mínění?

Řecko před dvěma lety a nyní, to je už poněkud něco jiného, je stabilizovanější, i když má stále závažné ekonomické problémy, které musí řešit dalšími reformními kroky. Dnes můžeme jen spekulovat, co by bylo pro EU lepší, jaké by to mělo dopady, kdyby tehdy Řecko z měnové unie vystoupilo, oproti tomu, když v ní nyní stále zůstává. Ano, Athény mají potíže s ohromnou nezaměstnaností a zadlužeností, ale ta situace se už dá postupně řešit. Stejně tak jsou v potížích italské banky, i když bych zrovna neřekl, že jsou na pokraji finanční krize. Podobně je na tom i Francie, a proto Macron přišel s tím reformovat a ozdravit ekonomiku; a mám v tom celkem jasno, jakým způsobem se o to pokusí.

K druhé části vaší otázky – nelze rozdělovat uprchlíky na muslimy a křesťany, i když chápu všechna bezpečnostní rizika, která jsou s tím spojená. Za války v bývalé Jugoslávii také přišly do Česka tisíce migrantů z Bosny nebo přímo z Kosova, kteří byli většinou muslimové, a nevznikl z toho žádný závažný problém. Samozřejmě s tím zároveň říkám, že vystupuji proti nelegální migraci, chci lepší ochranu vnější schengenské hranice a také účinnou návratovou politiku. Tento problém se prostě musí vyřešit komplexně, protože mezi uprchlíky skutečně jsou i lidé postižení válkou, kteří byli režimem Islámského státu pronásledováni a v mnoha případech i týráni. A Macron chce jen to, na čem se představitelé jednotlivých zemí Unie už jednou dohodli.