Šéf poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek označil vládu za nemehla, vicepremiér Jan Hamáček prosadil zavedení krizového štábu. Už i premiér Andrej Babiš připouští, že rychlé rozvolnění opatření ‚byla možná chyba‘. Počet nakažených novým koronavirem v republice rekordně roste. Pane docente, je to problém, nebo jen orientační součet nepřesných čísel? 

Je to problém a velký. Z hlediska zdravotního i ekonomického. O číslech nakažených, nemocných i zemřelých se u této ještě ne zcela zmapované nemoci můžeme přít donekonečna. Nicméně i současný prudký růst odhalených případů infekce bude mít své negativní ekonomické dopady. Jak správně poznamenal známý ekonom CERGE Daniel Münich, dojde k tomu i v případě velmi liberálního přístupu k omezujícím opatřením. Často citované Švédsko je dobrým příkladem. Omezující opatření tam byla na jaře velmi mírná, ale ekonomika vykázala podobný propad, jako tomu bylo jinde. Příčinou je velká provázanost malé otevřené ekonomiky s ekonomikami dalších zemí, především z EU. Pokud tam klesala výroba, snížila se například poptávka i po švédské oceli.

I když vláda žádný ‚lockdown‘ nechystá, chování spotřebitelů se změní. Lidé se soustředí na to, co reálně potřebují a sníží se poptávka po zbytných produktech, zejména po některých službách. Pokud nás stále více zemí zařazuje na ‚červený seznam‘, je to další rána pro odvětví, která jsou závislá na cizineckém turistickém ruchu. Velké ztráty vzniknou i v důsledku karantény, výplaty nemocenských dávek a ošetřovného, zavírání škol atd.

Jakkoli jsem vládu chválil za zvládnutí jarní vlny pandemie, nyní musím být velmi kritický. Ačkoli čísla nakažených už koncem srpna začala narůstat, vláda reagovala se zpožděním, a ještě k tomu neochotně a nejednotně. V době blížících se voleb nebyla s to přijmout rázná opatření, nechala se vláčet náladami části obyvatelstva a lobbistickými tlaky podnikatelských svazů. Nemyslím, že dřívější nasazení roušek by nás spasilo, to se neděje ani ve Francii či Španělsku. Ale určitě by trochu pomohlo. Klíčový je ovšem přístup k cestovnímu ruchu. Ten byl hlavní příčinou, že se první vlna projevila tak silně, a nyní je tomu podobně. Povinnost testů po návratu či karanténa měly zůstat i v době prázdnin. Prostě kdo si chtěl užít dovolenou u moře za desítky tisíc korun, tak ty tři tisíce za test mohl bez problémů zaplatit také. Místo toho se spoléhalo na ‚semafor‘, který ovšem není jen zdravotnickou záležitostí, ale je to i politikum a sféra pro lobbing. „My vás necháme v zeleném pásmu, a vy vůči nám učiníte totéž“, tak asi probíhala evropská konverzace na úrovni náměstků či ministrů zahraničních věcí. Opět v zájmu cestovních kanceláří a dopravců.