Má se Vláda České republiky vzepřít, žádné uprchlíky přidělené kvótami nepřijmout a riskovat tak pokuty z EU a nevraživost západních zemí?Anketa
V úterý ministři vnitra EU schválili povinné kvóty na uprchlíky. Myslíte si, že tento přístup ve spojení s dalšími návrhy, které schválili poté ve středu předsedové vlád, bude fungujícím řešením běženecké krize?
Jak již bylo mnohokrát řečeno, kvóty samotné žádným řešením nejsou a fungovat prostě nebudou. Opatření založené na povinnosti někoho setrvat na místě, kde nechce být, je naivní a nereálné. Kvóty jsou jen zbytečným plýtváním energie, času a peněz. Působí to, jako by si velké státy chtěly dokázat svou politickou a mocenskou převahu uvnitř EU. A silový způsob prosazení tohoto rozhodnutí Evropu destabilizuje.
Navíc se nyní ukazuje, že výtky na adresu České republiky a dalších zemí V4, že nejsme dostatečně „solidární“, nálepkování našich občanů jako xenofobů a rasistů ze strany některých členských států bylo jedno velké pokrytectví. Vidíme, že například Francie jako velký zastánce povinných kvót vzápětí po jejich přijetí avizuje, že přijme maximálně 30 tisíc lidí nehledě na kvóty, které jí stanovují až pětkrát větší počet. Nezaznamenala jsem ani výraznější debatu nad „imigračními kotrmelci“ paní Merkelové, která do jisté míry uprchlickou krizi jen prohloubila a znesnadnila její včasné řešení. Její pozvánka pro uprchlíkydo Německa, z níž vzápětí slevila a uzavřela hranice, ublížila nejvíce ostatním členským státům jihu Evropy. To je prostě fraška! Jsem zvědavá, jaké další kotrmelce velké státy EU ještě udělají.
Obávám se, že středeční summit lídrů EU byl jen přehlídkou politicky prázdných deklarací, kterých jsme zažili už mnoho. Stále řešíme kvóty, jako by to byla ta nejklíčovější otázka, a to přestože již jednou byly smeteny ze stolu. O krocích, které by třeba jen zbrzdily příliv imigrantů, přitom již nějakou dobu víme. Je proto s podivem, že s některými z nich přišli lídři EU jako s naprosto převratnou novinkou. Vznik hotspotů, finanční pomoc na Blízkém východě, pomoc Libanonu, Jordánsku, Turecku, kontrola vnější hranice Schengenu, to všechno jsou opatření, po kterých voláme od začátku této krize, a nejsem schopná pochopit, co tomu tedy doposud bránilo?! A je také otázkou, zda vůbec kdy a v jaké kvalitě na realizaci těchto opatření dojde a zda již není příliš pozdě a nebude to v tuto chvíli již nedostatečné.
Jak vnímáte to, že toto řešení bylo protlačeno silou proti vůli některých členů včetně ČR?
Je to pro mě zcela nepřijatelné a provždy ve mně zůstane pachuť z toho, jakému nátlaku, vydírání, výčitkám a výhrůžkám z úst čelních představitelů některých evropských států jsme byli vystaveni. Lídři EU se rozhodli nám dokázat, že když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém. Kdoví, kam se ztratil pojem konsenszus nebo moto EU oslavující jednotu v rozmanitosti. Koncept evropské solidarity a neustále zdůrazňovaných evropských hodnot byl tímto převálcováním několika členů pošlapán a stal se směšným.
Obavy z toho, aby se tento postup nestal precedentem pro další klíčové otázky související s národní suverenitou, jsou zcela namístě. To nesmíme dopustit! Je nutné dokázat, že malé státy se nenechají tak snadno zastrašit a nebudou jen otloukánky pro ty velké. Mělo by být použito všech legitimních prostředků ke zneplatnění tohoto rozhodnutí, aby se podobné věci již v budoucnu neopakovaly. Nejde ani tak o čísla jako o princip a naši budoucnost!
Jak to podle vás poznamená EU do budoucna? Objevují se i názory, že tímto momentem započal rozklad EU...
Zcela jistě jde o určitý zlomový moment. EU v posledních letech jen stále více dokazuje, že není schopná rychlých a efektivních reakcí na nastalé krize. A současná situace je toho důkazem. Rychlá reakce ale neznamená diktát. A pod efektivitou si lze představit cokoliv jiného než kvóty.
Zda bude mít toto rozhodnutí dopad na další existenci EU, neumím odhadnout. Jedno je jasné – kvóty prosazené tímto způsobem znamenají narušení důvěry, která je v jakémkoliv partnerství tím nejdůležitějším faktorem. Pokud by se podobné jednání mělo stát běžným standardem, pak v takto nevýhodné pozici nelze setrvávat. Suverenitu naší země již více osekávat nelze. Domnívám se zároveň, že stejně, jako mohou události posledních dní vést k rozpadu Unie, mohou naopak také povzbudit ty, kteří si přejí ještě užší svazek evropských států k tlaku na větší politickou integraci, a to je pro nás naprosto nepřijatelné.
Důsledky budou záviset také na tom, zda vůbec budou kvóty realizovány a jaké budou další kroky. V tomto ohledu jde o nedomyšlené rozhodnutí, které nezahrnuje žádné konkrétní mechanismy a postupy. Nedovedu si představit, jak budeme přesouvat přistěhovalce mezi jednotlivými zeměmi třeba rok nebo dva po jejich příchodu do Evropy. To přece nemůže fungovat. Vím, že představa, že by se pak zastánci kvót chytli za nos a uznali svou chybu, je možná naivní, ale třeba budeme překvapeni.
Zaznívají i názory, že za předpokladu, že se EU bude chovat takto, nemá smysl v ní setrvávat. Jak to vnímáte vy? Existují nějaké alternativy?
Na taková rázná rozhodnutí je ještě brzo. Vystoupení z EU by byl velmi složitý proces, o kterém nelze rozhodnout impulzivně pod vlivem emocí. Nejde sice o první zklamání z fungování Evropské unie, ale myslím, že má stále smysl bojovat. A jedním z možných vyústění může být i reforma Unie, po které dlouhodobě jako ODS voláme, protože právě v tuto chvíli se snad nejzřetelněji ukazuje, jak moc je Brusel vzdálený vůli voličům. To může mít za následek mnohem silnější tlak na změny, debyrokratizaci a deregulaci Evropy. Nejen proto je zapotřebí se v tuto chvíli bránit a pokusit se o revizi rozhodnutí z tohoto týdne.
Pokud by se ale podobný styl rozhodování měl skutečně opakovat a ukázalo se, že EU je nereformovatelná, pak je to pro mě nepřijatelné. V takové Unii bych být nechtěla.
Často teď zaznívá, že se potvrdila varování Václava Klause při schvalování Lisabonské smlouvy. Jak se na to díváte vy?
S tím bohužel mohu jen souhlasit. A nebyl to pouze Václav Klaus, ale také značná část ODS, kdo na úskalí této smlouvy upozorňoval. Bohužel vůle drtivé většiny politických elit byla zcela opačná a Lisabon vítala s téměř frenetickým nadšením. Dnes se ukazuje, že Lisabonská smlouva fakticky umožňuje prosadit proti vůli členských států rozhodnutí, která jsou na úkor jejich suverenity a proti jejich národním zájmům. Zároveň je zjevné, že některé instituty, které zavedla, jsou naprosto nefunkční. Kde je a co dělá v současné krizi vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku?
Je to, věřím, velké ponaučení, které zamezí dalším neuváženým krokům v politické integraci Evropy. Bohužel jsme podlehli vlivu integračních revolucionářů, to už se nesmí opakovat. Evropská unie jako umělý politický projekt fungovat nemůže.
Jak se díváte na chování české vlády, zejména ministra vnitra Chovance a premiéra Sobotky v těchto událostech?
Vládu bych ráda pochválila za její pozici před summitem, či spíše před jednáním ministrů vnitra, kdyby ovšem nepřišlo velké zklamání po tomto jednání. Deklarovaná odvaha a odhodlání zamezit přijetí kvót se bohužel ukázaly pouze jako verbální. Skutečnou odvahou by bylo, kdybychom se zachovali jako Slováci. Alibistické vyčkávání, jak pochodí se svou žalobou na rozhodnutí o kvótách u Evropského soudu v Lucemburku, mi přijde jako zbabělý úprk z bitevního pole. Jako by se pan premiér a sociální demokraté zalekli výhrůžek evropských socialistů vůči slovenskému Smeru, že jej vyloučí z frakce PES.
Je vyloženě trapné, jak účelově využívá zdrženlivého postoje socialistů hnutí ANO a jeho předseda Babiš, který zjistil, že zde je nějaká uprchlická krize, snad teprve před měsícem nebo měsícem a půl. Či spíše zjistil, že by této krize mohl využít pro zisk laciných politických bodů, a proto se nyní vymezuje vůči pozici ČSSD. Přitom ministr za ANO Pelikán otevřeně říká, že je zastáncem kvót.
Celkově nelze hodnotit jinak, než že se v tom vláda začíná plácat, její postoj se stále více rozmělňuje a neumí mluvit jednotným a jednoznačným hlasem. To v takto vážné situaci považuji za hrubou chybu.
Jak se díváte na přirovnávání těchto událostí k Mnichovu, hledajících analogii ve zradě spojenců, rozhodnutí proti naší vůli atd.? Přijde vám adekvátní?
Užívání historických paralel nemám příliš ráda a i kdyby, na podobná přirovnání je třeba nějaký čas počkat. Každá historická událost je ojedinělá a je třeba ji posuzovat v kontextu doby. Neodvažuji se srovnávat právě s Mnichovem. Ta doba byla daleko složitější, nebezpečí bezprostřednější a šlo o zcela jinou otázku v jiné mocenské konstelaci. Z historie je třeba brát si ponaučení, ale nesnažme se za každou cenu hledat ke každé situaci nějaký předobraz. To platí i pro přirovnávání současných přistěhovalců k našim emigrantům z dob totality, což je zcela falešné, nebo pro změnu pozice Polska coby obdoby zrady spojenců z roku 1938, což je hloupé. Mimochodem, v tomto případě jsem přesvědčena, že jde o totální úlet současné polské vlády, která za něj zaplatí v nadcházejících parlamentních volbách.
Je třeba také říci, že v tomto případě nešlo o rozhodnutí „o nás bez nás“. Naši zástupci u jednání byli a mohli jednat důrazněji. Jsem přesvědčena, že šlo udělat více, a o to spíš jsem zklamaná z toho, že vláda to nyní vzdává a nechala se zahnat do kouta.
Veřejná debata k této otázce je nyní velmi vyhrocená. Myslíte si, že půjde o zásadní téma příštích voleb?
Samozřejmě bych byla ráda, kdyby do příštích voleb, budou-li v řádném termínu, tato imigrační krize pominula a byla vyřešena. S ohledem na to, jak bezzubým způsobem Evropa přistupuje k řešení příčin imigračního přílivu, se ovšem obávám, že půjde stále o velmi aktuální téma, které by mohlo nahrávat do karet populistům, radikálům a demagogům všeho druhu. Je zjevné, že jde o daleko hlubší problém mající původ ve složité situaci na Blízkém východě a v dalších regionech, a ta se rozhodně nevyřeší lusknutím prstu. Bude-li EU postupovat stejným způsobem jako doposud, tedy bude-li namísto účinných kroků k zamezení ilegální imigraci fakticky otvírat náruč všem, kteří jen uvažují o příchodu do Evropy, bude to pro ně pobídka a migrační vlna se jen tak nezastaví.
Hrozí podle vás, že by téma mohli zneužít extremisté?
Zcela jistě to hrozí. Již dlouho před tímto rizikem varuji a bohužel mé varování se naplňuje. Ačkoliv bych byla raději, kdybych se v tomto mýlila. Strategie extremistů je nebezpečná v tom, že obavy veřejnosti cíleně prohlubují za pomoci ohýbání faktů, vytváření konspiračních teorií a šíření nenávisti.
Proti tomu neexistuje jiná obrana, než že demokratičtí politici naleznou co nejrychleji způsob, jak současnou krizi zmírnit a pokud možno příliv běženců zastavit. Extremistům je třeba vzít vítr z plachet. Právě proto by naše vláda neměla ustupovat v otázce kvót, které těmto proudům naopak nahrávají, a měla by naopak vytvářet větší tlak na to, aby došlo k zabezpečení vnější hranice EU, aby byla zahájena jednání s vládami zdrojových zemí o zastavení imigrace a dalším rozvoji humanitární pomoci a aby konečně došlo k zásahu proti ilegálním pašeráckým organizacím, které jediné na současné situaci profitují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
