To je silné: Poslanec ČSSD velmi nekorektně o uprchlících, mocných finančnících, Evropské unii a Zemanovi

Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování…

Tento rok lze charakterizovat následovně. Začal a skončil islamistickými teroristickými útoky v Paříži. Letošní rok byl, bohužel, z hlediska dění na mezinárodní scéně skutečně velice napjatý a dost nepřehledný. A to se týká dění na Ukrajině, Blízkém a Středním východě či krize související s migrační vlnou a terorismem v Evropské unii. Mé pocity bych vyjádřil slovy: jeden velký celosvětový chaos. A právě tato situace vyvolává značné napětí ve společnosti a mezi lidmi.

Otázkou je, kdo tento chaos vyvolává a komu vyhovuje. Jak se říká, za vším hledej peníze. Mám pocit, že právě zájmy různých nadnárodních finančních, bankovních, zbrojařských či naftařských skupin, mohou mít dominantní vliv na probíhající procesy ve světě, včetně podpory migračního procesu z islámského světa do Evropy. Někteří globální oligarchové se tím ani netají.

Koho máte na mysli?

Tím nemyslím pana Babiše. To je v tomto ohledu lokální trpaslík a nevýznamný hráč. Myslím tím například amerického miliardáře Sorose, který osobně nebo prostřednictvím svých nevládních organizací aktivně podporuje různé státní převraty, včetně probíhající migrační invaze. Jeho střet s maďarským premiérem Orbánem mluví sám za sebe.

Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Letos se v plné nahotě v souvislosti s migrační krizí ukázala slabá místa ve fungování EU. Například neschopnost řešit ochranu vnější hranice EU a nevůle čelit řízené migrační invazi jsou zásadním selháním. Díky tomu se otevřela mezi evropskými elitami a především mezi lidmi diskuse nad další budoucností EU, což považuji za zásadní a přelomové. Pokud dojde k potřebné katarzi, tak EU může nakonec z tohoto procesu vzejít vnitřně posílená, a to i z hlediska potřebné demokratizace rozhodovacích procesů. To se týká také schopnosti čelit tlaku a vlivu nadnárodních ekonomických korporací, což je mimo jiné jedno ze základních poslání EU.

Realita je však jiná. Proto je potřeba vrátit se ke kořenům. Byrokratické struktury EU musí začít více reflektovat zájmy většiny občanů členských států a přestat hrát pod taktovkou úzké skupiny globálních oligarchů. Odtrženost byrokratické elity EU od života běžných lidí je očividná a to se musí změnit. V tom vidím jednu z cest ke stabilizaci EU. Druhou cestou ke stabilizaci může být restrikce, omezování lidských práv a svobod. Tedy tuhá centralizace a direktivní řízení na úkor národních vlád a demokraticky zvolených parlamentů. Tato cesta by elity od reality odtrhla ještě více. Tuto cestu však rozhodně nesdílím, protože by pro demokracii a samotnou myšlenku evropské integrace byla cestou do pekel. Pokud bych vaši otázku zároveň vztáhl na situaci v České republice, tak za jednoznačně přelomové považuji to, že se po dlouholetém poklesu, způsobeném Kalouskovou pravicovou restriktivní vládní politikou, podařilo nastartovat ekonomiku a hospodářský růst. Velký podíl na tom má aktivní sociálnědemokratická hospodářská politika vlády Bohuslava Sobotky. To mne nabíjí optimismem.

Tématem číslo jedna se stala tolik skloňovaná migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Za úspěch EU považuji nedávné prolomení ledů v řešení migrační krize, kdy se konečně mezi významnými evropskými hráči začalo racionálně jednat o tom, jak tomuto procesu čelit. Je úsměvné, že po několika měsících totální strnulosti elit EU se zcela vážně hovoří o řešeních, která premiér Sobotka navrhoval od samotného začátku vzniku krize. To se týká mimo jiné ostrahy vnější hranice schengenského prostoru. A v čem elity EU selhaly? V totální odtrženosti od reality, impotenci a neakceschopnosti. Prostě ve ztrátě pudu sebezáchovy a neodhadnutí rizik migračního procesu. Strkají hlavu do písku před dopady migrační invaze na bezpečnostní, sociální, ekonomickou a kulturní oblast naší západní civilizace.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Prezident Miloš Zeman udělal chybu, že na Albertově vystupoval na jednom pódiu s prominentem krajní politické scény panem Konvičkou. Nemyslím si však, že se vědomě spolčuje s extremisty. Spíše bych to nazval hloupým amatérismem jeho okolí, který by se již neměl opakovat. Na druhou stranu názory prezidenta na migrační krizi respektuji. Jsou jasné a zřetelné. Prezident logicky upozorňuje na rizika související s nelegální migrací a říká, že se této invazi musí čelit, a to i v souvislosti s možným nárůstem terorismu. Zmíněný názor zastává drtivá většina společnosti, která rozhodně není xenofobní a ani nahnědlá. Má pouze pud sebezáchovy.

Proto si nemyslím, že prezident na tomto tématu rozděluje národ. Národ se snaží rozdělit spíše jiní. Osobně jsou mi z bezpečnostního hlediska bližší názory prezidenta Zemana, ministra vnitra Chovance či premiéra Fica než názory kancléřky Merkelové, ministra Dienstbiera, Babišova ministra Pelikána a pražské kavárny; tito lidé jsou mimo realitu a zvou k nám migranty. Co se týká sporu prezidenta s premiérem, tak věřím tomu, že se situace uklidní a oba najdou společnou řeč. Je to v zájmu nás všech. Pozitivním signálem je i nedávné společné jednání prezidenta s vrcholovými ústavními činiteli, kde se dohodly konkrétní kroky a postup týkající se migrační krize.

Totéž se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Pokud elity EU začnou konečně ve prospěch občanů Evropy aktivně řešit migrační krizi, tak euroskeptické hlasy nebudou posilovat. To je jednoduchá rovnice.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně a pokud ano, je tomu tak dobře?

Nechci se zastávat Řecka. Ale je třeba si položit otázku, kdo Řecku půjčoval a za co se utrácelo. Evropské banky mají máslo na hlavě, podobně jako zbrojovky a vlády, které nákupy zbraní pro Řecko podporovaly. Německo má v tomto ohledu svůj díl odpovědnosti. Dluhová krize Řecka se momentálně vyřešila překlenovacím úvěrem hlavně díky zásahu USA, které nechtěly nahnat Řecko do náručí Ruska. Na celé záležitosti je zajímavé, že se kvůli řecké krizi málem začala hroutit eurozóna, ale na druhou stranu EU uzavřela asociační dohodu s Ukrajinou, která je v daleko složitější a hlubší ekonomické krizi než Řecko. To nedává politickou, a ani ekonomickou logiku. Problémy Řecka jsou oproti propadu Ukrajiny bagatelní.

Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA? Nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – únik pracovních míst na východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…?

Když se podíváme na strukturu ekonomických uprchlíků z arabských zemí a Afriky, tak rozhodně nesdílím názor, že tento okruh lidí spasí trh práce a ekonomiku. Většina z nich bude spíše zátěží pro sociální systém. Stačí se podívat, jak to funguje například ve Francii, a všem musí být jasno. Samozřejmě část odborně fundovaných uprchlíků může být pro trh práce integrovatelná, ale problémy ekonomiky to nevyřeší.

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?

Pozice USA v tomto ohledu slábne, což může vyvolávat určité pnutí. Je to citlivá situace. Rozhodně bych však neočekával, že vyústí v otevřený vojenský konflikt mezi největšími mocnostmi, kam samozřejmě Čína patří. To by vedlo ke globální katastrofě. Realističtější je tichá ekonomická válka, která vzhledem ke globálnímu charakteru kapitálu může jít napříč jednotlivými mocnostmi.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

Největší šanci bude mít ten kandidát, který má na své straně hlavní mediální proud a za ním v pozadí stojící finanční skupiny. Ty však většinou sází na více kandidátů. Záleží hlavně na jejich zájmu. Momentálně bych tipoval vítězství Clintonové, i když není u části veřejnosti příliš oblíbená.

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Nemám věšteckou kouli. Lze předpokládat, že v příštím roce bude migrační vlna pokračovat, otázkou je v jaké intenzitě. Vzhledem k tomu, že jsem věčný optimista, tak věřím v pozitivní obrat a ve změnu politiky klíčových hráčů EU. Závěry nedávno skončeného summitu evropských lídrů, mimo jiné dohoda na společné pohraniční stráži a přijetí dalších klíčových opatření, nepochybně můj optimismus v tomto směru podporují. Za pozornost jistě stojí také posun u části německé demokratické politické scény nepochybně s ohledem na varovné signály německých zpravodajských služeb. Věřím, že Evropa po velkých obtížích nakonec začne nelegální migrační invazi čelit a ve spolupráci s USA a Ruskem přispěje k řešení jejích příčin. A těmi jsou především destabilizovaný arabský svět. Není jiná cesta.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Mediálně je výrazný Miloš Zeman a Andrej Babiš. Avšak politicky a vlivově je bezesporu vlivnější Bohuslav Sobotka, který profesionálně a s nadhledem čelí agresivitě a predátorství majitele politického hnutí ANO Andreje Babiše. I když se to nezdá, ve všech strategických věcech je schopný prosadit rozumné politické kroky a to Babišovi navzdory. Za to má můj obdiv. Já bych s Babišem takovou trpělivost neměl. Málokdo by byl schopen udržet akceschopnou vládu, která má ve svém středu tak nevyrovnanou a autoritativní osobu, jakou je oligarcha Babiš, který kam šlápne, tam se ocitá v bezprecedentním střetu zájmů. Myslím, že v tomto ohledu Bohuslav Sobotka mnohé překvapil. I jeho postoj k migrační krizi je státnický. Je mezi mnoha mlýnskými kameny, nicméně všechny své kroky koná v zájmu bezpečnosti a ekonomiky našeho státu. B. Sobotka koná, kdežto Babiš vyřvává.

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

Bude hodně záležet na vnitropolitické situaci a na vývoji migrační krize. Největší šance uspět má ČSSD a hnutí ANO. To je však v pozici nafouknuté bubliny, která může vzhledem k odhadované malé volební účasti splasknout. Necháme se překvapit. Já samozřejmě udělám všechno pro to, aby ČSSD uspěla. Je to jediná síla, která má ucelený program levého středu a je schopna čelit další oligarchizaci společnosti.

Někteří politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše a Miloše Zemana. Přiblíží se příští rok cosi takového?

Dokud nebude mít oligarcha Babiš 51 procent, tak nám nic takového nehrozí.