Ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) odstoupil, údajně na žádost předsedy ČSSD Jana Hamáčka. Odborná veřejnost tvrdí, že na ministerskou funkci nikdy neměl, lze tedy Staňkovo angažmá považovat za znak nekompetentnosti této vlády? Byly výhrady, které měl Antonín Staněk vůči řediteli Národní galerie Praha Jiřímu Fajtovi, relevantní, nebo byl Fajtův nucený odchod zásadní chybou?

Nejsem žádný odborník na kulturu, ale pokud jde o kulturu, etiku a morálku jako takovou, pak je pro mne jako pro běžného občana naprosto nepochopitelná samozřejmost, s jakou si ředitel galerie rozhodoval o materiálních požitcích ve svůj vlastní prospěch – a argument, že jinde je to běžné – to mně přijde vůči ostatní spoluobčanům nechutně urážlivé a arogantní. Rozumím i nervozitě (ne)kulturních kámošů, kteří pocítili ohrožení v kultuře (nevyjímaje veřejnoprávní média) stále dobře fungujících penězovodů – jen pro vybrané rovnější mezi rovnými. Jejich štvavá reakce proti nositeli změn je z tohoto pohledu, bohužel, srozumitelná.

Pokud si jakákoliv odborně proslavená osobnost jenom z tohoto titulu osobuje práva, která jsou v rozporu s dobrými mravy, začne si pěstovat takový ten malý kultík sebeuctívání, pak musí jít, jak se říká, okamžitě „od válu“, i kdyby byla nositelem Nobelovy ceny, nebo Oskara. A abdikovaný ministr dle mého soudu, a potvrzují to další a další postupně uvolňované informace, postupoval zcela správně. Myslím, že jedna z věcí, která lidem vadí a bude vadit čím dále tím více, je, že se v naší zemi zdaleka nejedná a nepostupuje podle hesla „padni komu padni“ – a v tomto případě si ČSSD – neboť ona si rozhoduje o svých ministrech a má odpovědnost za získaná ministerstva – opět významně „pomohla“.