Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Většina z pohrom, o kterých hovoříte, zde byla už dříve. Některé z nich nabyly ovšem na intenzitě, takže tím více vynikla neschopnost Evropské unie účinně na ně reagovat. Na konci roku 2015 se stále dokola omílají stejné fráze, které zaznívaly už na jaře, problémy přitom zůstávají neřešeny; naopak nabývají na intenzitě. Ekologové by řekli, že to takhle není trvale udržitelné.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Za úspěch považuji už to, že se Evropská unie pod tíží těchto problémů zatím ještě nerozpadla. Pouze se stalo zjevným, kdo v ní rozhoduje. Povšimněte si, že iniciativy pocházejí nejčastěji z úst Angely Merkelové, nikoliv z institucí, které fungují v rámci Evropské unie. „Ministryní zahraničních věcí“ Evropy přece není Angela, ale jistá Italka. Kdo si vzpomene, že by tato Italka něco navrhla, nebo dokonce o něčem rozhodla? Evropské elity, dá-li se o nějakých hovořit, se staly v průběhu roku 2015 dokonale neviditelnými. Zřejmě se bojí, aby se neocitly ve špatný čas na špatném místě. Německá kancléřka takový strach nemá, tím hůře pro nás.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?