Nedávno dostali v několika médiích, jako jsou například Český rozhlas a iDNES.cz, prostor k vyjádření svých názorů teolog Tomáš Halík a jeho velký podporovatel, developer Luděk Sekyra. Prvně jmenovaný upozornil, že nás různé průzkumy veřejného mínění zavalují názory „většiny“. Je prý ale nebezpečné brát názor většiny za ten správný a pravdivý, protože většina se většinou mýlí. Má tohle tvrzení podle vás racionální jádro?
To je docela zábavné. U teologa, který o sobě tvrdí, že je také sociolog, bych očekával, že bude vědět něco o kultuře svého národa. Ta přece vznikala po celá staletí, možná i tisíciletí. Její součástí jsou i obecně známá lidová přísloví, která odráží nic více a nic méně než praktickou zkušenost dlouhé řady generací lidské pospolitosti žijící už od pradávna v české kotlině. Odkud se asi vzalo ono známé „hlas lidu, hlas boží“? Jistě, původně je to slavné latinské, že vox populi vox dei, ale muselo to asi českému národu něco říkat, jinak by si to přísloví nevzal za své.
Víte, mně se zmíněný kněz jeví spíše jako aktivista, který napadne vše, co neladí s jeho vlastním, naštěstí velice menšinovým světonázorem. A udělá to velmi sofistikovaným způsobem, je přece vzdělán v umění rétoriky, argumentace a také v umění demagogie. Okamžitě vás napadá: Komu tím slouží? Svému egoismu? Nebo snad nezištně celé společnosti? Tak jednoduché to není, ale na druhé straně tak moc složité také ne.
Podíváme-li se na to z úhlu současného dění ve světě, dostaneme jednoznačnou odpověď. Slouží tzv. elitám, které se znovu snaží převrátit náš dosavadní svět vzhůru nohama. Ještě pamatujeme elitu, která si říkala „předvoj dělnické třídy“. Ta pak svou touhu po novém světovém pořádku dovlekla až k rozpadu Sovětského svazu. No, a dnes vzdorujeme jejich pohrobkům. Elitám globalistů, kteří sami sebe eufemisticky označují za „levicové liberály“, ale ve skutečnosti vycházejí ze staré marxistické ideologie; jen jejich prostředky k dosažení starého cíle jsou neotřele nové. Pracují v celém tradičně zavedeném politickém spektru, takže se vetřeli jak do vedení levicových, tzv. středových, ale i pravicových stran. Ovládli tím pádem i vedení Evropské unie a celý Evropský parlament a mají i nového spojence a spolupracovníka, vedení islámské politicko-náboženské obce.
Podle profesora Halíka se v současné světové vlně populismu, kterou nazývá nebezpečnou nemoci naší doby, spílá kriticky smýšlejícím intelektuálům podobnými termíny jako v době totalit. Může mít pravdu v tom, že výrazy typu „samozvaní, nikým nevolení elitáři“, „kavárenští povaleči“ nebo „pražská lumpenkavárna“ jsou jen pokusem rozdělit společnost, štvát venkov proti městu, nedefinovaný „lid“ proti lidem přemýšlejícím – nekonformním?
Všichni, kteří dávají nálepku „populista“ či „populismus“ těm, kteří jsou jiného názoru než oni sami, si vlastně s převažujícím názorem většiny veřejnosti nevědí rady. Proto také zdůrazňují urážlivý nádech té nálepky. Tvrzení, že většina se většinou mýlí, je pouhá chytlavá slovní hříčka, nic víc. Co když se náhodou většina většinou nemýlí? A kdo je pak ten, který má právo to posoudit? Samozvaný „prorok“, jak by si to on sám přál? Řeknu vám tohle. V okamžicích ohrožení národa máme jen jedinou sílu, která má přímo sebezáchovnou povinnost to udělat. Je to právě ona prostá většina lidu toho národa, který se cítí ohrožen.
K průzkumům veřejného mínění mám jedinou poznámku. Víme, že průzkumy se často dělají na objednávku. Agentury mohou, ale také nemusí, použít techniku, které se ve světě říká „spin-doctoring“, a nikdo jim nic nedokáže. Nakonec i Winston Churchill říkal: „Nevěřím statistice, pokud jsem si ji nezfalšoval sám.“ Jenže když vám třeba i dvacátý průzkum vychází navzdory vší snaze stále stejně, je nakonec i ten „spin-doctoring“ k ničemu. V tom je právě ta znevažovaná a posmívaná síla převládajícího veřejného mínění.
Psali jsme:
V pořadu DVTV Apel mluvil ve svém monologu o poslání proroka. Podle něj to nejsou žádní namyšlení „majitelé pravdy“, ale průvodci, kteří mají doprovázet na cestě společného hledání, pečovat o kulturu myšlení a inspirovat veřejnou debatu, která je biosférou demokracie. Má česká společnost nějaké průvodce tohoto typu a lze Tomáše Halíka považovat za jednoho z takových proroků?
Poslání proroka jako průvodce. Velice hezké. Já když slyším slovo „prorok“, tak mě už několik let nenapadne nic jiného než jméno Mohamed. Je docela užitečné přečíst si něco o jeho životě. Po třinácti letech hlásání svého zjevení a budování nové „církve“ obrátil na svou stranu pouhých sto třicet Arabů. Pak odešel z Mekky do Medíny, „obohatil“ své učení o příkazy k zabíjení jinověrců i odpadlíků, vsunul do Koránu plno nenávistných a krvelačných veršů a také další verše o muslimské nadřazenosti nad všemi ostatními lidmi. Šel svým ovečkám příkladem a stal se vojenským velitelem, který to obrovské zabíjení prováděl a organizoval. Když zemřel, všichni tehdejší Arabové byli muslimy. Pěkný to prorok a průvodce životem.
Pro Český rozhlas Tomáš Halík prohlásil, že se u nás dá věřit veřejnoprávním médiím, zatímco třeba televize Prima a některá internetová média jsou ideologicky cinknutá. Česká televize je prý v jedné linii se světovými seriózními médii jako BBC, Die Welt, The New York Times. Jak je na tom podle vás česká mediální scéna s ideologickou zabarveností?
Člověk nemusí být mediální odborník, aby měl v tomhle jasno. Převažující zdroje, které jak Česká televize, tak Český rozhlas cituje, jsou opravdu BBC, Guardian, The New York Times a tak dále. Všechno ostře „levicově liberálně“ zaměřená média, jejichž provozovatelé už dávno zapomněli na pravý účel žurnalistiky – objektivně informovat. Snaží se nejen politicky ovlivňovat, ale beze studu vstupují do politiky jako politická síla. Samozřejmě na straně globalistů. Pro příklad nemusíme jít daleko, sledujte pár dní ČT24 a jejich zprávy z Bílého domu. Jakoby vedení vydalo pokyn typu: Když už o Trumpovi, tak jedině negativně. Stejně se chovala komunistická Československá televize k prezidentu Reaganovi v osmdesátých letech.
Profesor Halík považuje za důkaz solidní úrovně našich veřejnoprávních médií to, že jsou napadána těmi, kteří nepracují pro zájmy České republiky. Doporučuje otevřít si stránky Kremlin Watch Jakuba Jandy z Evropských hodnot, kde je jasně řečeno, o koho se jedná. Jsme v otevřené informační válce s Ruskou federací, která se nás snaží masírovat spoustou neověřených zpráv a udělat si z nás trojského koně EU a NATO?
Určitý průnik ruské dezinformace na naší síti určitě existuje, ale neviděl bych to jako katastrofu. Pro člověka, který se tím zabývá déle, jsou poměrně snadno rozpoznatelní. Někdy stylem, někdy svým obsahem, jindy autorem obyčejně ověnčeným akademickými tituly, o kterém nikdo neslyšel. Nakonec si stačí položit základní otázku: Komu tento materiál poslouží? Rozhodně si nemyslím, že bylo kvůli tomuhle nezbytné založit jakýsi úřad pro hlídání či cenzuru obsahu internetové komunikace.
To byla pouhá záminka a poslušné plnění bruselského „doporučení“, jak se pro jistotu říká jejich příkazům. Většina autorů publikujících v altenativních médiích, kteří nesouhlasí s bruselskou politikou islamizace, globalizace a postupného oklešťování demokratických svobod, je českého původu.
Rusko prý má životní zájem udržet Miloše Zemana v prezidentské funkci, protože neustále opakuje stanoviska Kremlu. Proto si Tomáš Halík libuje, že konečně vzniklo Chovancovo Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, které má informace ověřovat, a ti, co proti němu tak hystericky křičí, se alespoň jasně odkopali. Dá se za čtyři měsíce fungování tohoto útvaru Ministerstva vnitra zhodnotit jeho přínos v boji proti ruské propagandě?
Tohle jsem už částečně probral v předešlé odpovědi. A postoj prezidenta Zemana k Rusku? Domnívám se, že je na výsost státnický a naprosto v pořádku. Rusko je stále, i když se to mnohým nelíbí, neopominutelná světová velmoc a jeho rakety to k nám nemají daleko. Víme také, že někteří ruští armádní potentáti v sobě stále nosí zbytky jejich staré doktríny: „Kam jednou vstoupila noha ruského vojáka ...,“ vždyť to znáte.
Je proto potřeba s nimi nějak rozumně vyjít a domnívám se, že stejný přístup volil i Zemanův předchůdce. Také jsem nepozoroval, že by Rusové chtěli nějakými kvótami měnit etnické složení našeho obyvatelstva. Skutečná bezprostřední hrozba přichází odjinud.
Ing. Miloš Zeman
Developer a Halíkův největší podporovatel Luděk Sekyra v diskusním pořadu iDNES.cz Rozstřel konstatoval, že v Evropě je padesát milionů muslimů, s nimiž se musíme naučit žít. Jak bychom měli nejlépe začít?
Panu Sekyrovi bych vzkázal. Kde je psáno, že se s nimi musíme naučit žít? Především se oni musí naučit žít s námi, pokud zde chtějí zůstat. My jsme zde doma, nikoli oni. Nehledě na to, že většina z nich zde nemá podle platného mezinárodního práva co dělat.
Byznysmen se také pochlubil, že podpořil statisíci eur neziskovou organizaci Foyer, která působí v Molenbeeku, problematickém předměstí Bruselu. Ta provádí osvětu v muslimských čtvrtích evropských metropolí a snaží se uchránit mladé muslimy před verbíři Islámského státu, kteří se je snaží zradikalizovat. Je takový program „deradikalizace“ muslimské mládeže od 14 do 17 let nadějí na ochranu Evropy před islámským terorismem?
Pan developer si měl nejprve prostudovat něco o politickém islámu, než začal dle mého soudu nepříliš moudře utrácet v této zemi vyprodukované peníze na předem ztracený a prakticky neproveditelný účel. Jako všem ostatním i jemu doporučuji práci Billa Warnera „Právo šaría pro nemuslimy“, v češtině snadno k nalezení na internetu. Možná by pak nebyl překvapen, kdyby jednou vyšlo najevo, kolika penězi z jeho štědrých darů byli nakonec zaplaceni pašeráci lidí, nakoupeny čluny, či dokonce nějaká výzbroj. Stejně jako není jednoduché stěhovat celé národy, není ani jednoduché odradikalizovávat přesvědčené radikály. Ještě jsem neslyšel o agresivním fanatikovi, kterého by zastavila dobrotivá charita.
Bill Warner: Abyste poznali islám, musíte poznat Mohameda
Podle developera je nutné prosadit, aby si byli muslimové vědomi určité občanské identity, nejen kolektivní náboženské identity. Jak ale docílit toho, aby cítili víc loajalitu ke státu, kde žijí, než k náboženské nebo etnické komunitě?
Předměstí Bruselu není to pravé místo k výše uvedené osvětě, pokud to náhodou myslí opravdu vážně. Měl by začít v Saúdské Arábii, Íránu, Kuvajtu, Spojených arabských emirátech a tak dále. Nebo alespoň v Libyi. Tam by se teprve ukázalo, jestli jde o skutečně humanistický počin, anebo jen snahu o získání levné vstupenky do jednoho z klubů globalistických elitářů.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
