Kdybyste hlasovali o nedůvěře vládě Bohuslava Sobotky, jak byste se zachovali?Anketa
Švédský exministr zahraničí Carl Bildt se obává toho, že možné vystoupení Británie z EU po referendu, které David Cameron vypíše, vyvolá i v dalších zemích podobné tendence, což rád podpoří Vladimir Putin usilující o rozdělení Evropy. Bude mít Putin v příštích letech důvod k radosti? Ve které ze zemí EU by mohla úspěšně vyvrcholit tendence pro vystoupení z Unie?
Rozhodovat o vystoupení z EU bude v dohledné době pouze Velká Británie, u žádné jiné země bych takový krok neočekával. Vztah Londýna k EU je koneckonců odlišný od vztahu všech ostatních členských zemí. Nevím, z čeho by měl radost Vladimir Putin, já pevně doufám, že se Velkou Británii v EU podaří udržet. Evropská unie s Velkou Británií uvnitř je mi totiž daleko bližším uskupením než případná Unie bez ní. S Vladimirem Putinem to nemá nic společného.
Česko nedávno navštívila šéfka francouzské krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Ta se ostře distancuje od svého otce, známého antisemitskými a pronacistickými postoji. Bude jí tento distanc stačit na to, aby se stala francouzskou prezidentkou? Nebo aby alespoň FN zaujala stabilní místo jedné ze tří silných stran ve Francii?
FN je již nyní neopominutelnou silou na francouzské politické scéně. Prezidentský souboj bude pro Marine Le Penovou obtížný, její vítězství se však rozhodně nedá vyloučit. Volby jsou nicméně ještě daleko.
Agenda Le Penové, tedy odmítání imigrace, varování před islámem a obrana tradičních hodnot má odezvu například v Nizozemí, Finsku, Itálii či Rakousku. Kam se dle vás tato politika v příštích letech posune? Co z toho, co dříve bylo nemyslitelné, se o islámu a migraci bude říkat běžně? Stanou se strany typu Národní fronty součástí mainstreamu, nebo jim mainstreamové strany vyzobou jejich agendu?
Bránit tradiční hodnoty je správné. Pevně doufám, že si mainstreamové strany uvědomí vážnost situace a že nedovolí, aby dále posilovaly ryze populistické strany ať již na levici nebo na pravici. Strany odmítající imigraci se asi budou častěji objevovat v nejrůznějších vládních koalicích.
Fotogalerie: - Marine Le Pen
Ruský prezident Putin vyzval 9. května na Rudém náměstí k vytvoření nového systému světové bezpečnosti, který bude bez účasti vojenských bloků. Dlouhodobě kritizuje dle jeho slov světovou hegemonii USA a Putinovi evropští příznivci bojují proti obchodní dohodě TTIP a místo toho chtějí pozitivnější vztah s Ruskem. Co k těmto úvahám říci?
Ruská prohlášení o světě bez vojenských bloků se nesou v duchu sovětského hesla „Světu mír“. USA jsou sice nejsilnější světovou mocností, zdaleka ale dnes již nejsou hegemonem jako před dvaceti lety. Přáním současného ruského vedení je maximálně oslabit západní, liberální, svobodný svět. Naší snahou by mělo být si naši svobodu a prosperitu z ní plynoucí udržet. Pokud bude smlouva TTIP dojednána a vstoupí v platnost, ekonomická síla a prosperita západního světa nepochybně vzroste. To si samozřejmě velmi dobře uvědomují všichni odpůrci. Zisk pro Českou republiku, jakožto otevřenou, proexportně orientovanou zemi, by byl navíc nepochybně nadprůměrný.
Alespoň významnější náznaky podpory pozitivnějšího vztahu s Ruskem vidíme u českého prezidenta, u slovenského a maďarského premiéra, v Itálii, samozřejmě ve Francii, v Řecku, na Kypru atd. Kam smířlivost vůči Rusku podle vás ještě vzroste? Budou některé země dlouhodobě Putinovým trojským koněm?
V první řadě bude záviset na samotném Kremlu a jeho počínání. I vámi zmiňovaná smířlivost vůči Rusku má totiž své meze. Pokud budou pokračovat dennodenní zprávy o bojích na Ukrajině i o provokacích ruských strategických bombardérů nebo ponorek a rozmísťování útočných systémů na evropském kontinentě, budou mít zastánci vřelých vztahů s Moskvou obtížnější pozici.
V evropské politické agendě zapomínáme na dohodu TTIP. Bude nakonec schvalována jen EU jako celkem, nebo národními parlamenty? Ke které z těchto možností se kloníte vy?
V případě dohod o volném obchodu nemám osobně problém s jejich schvalováním pouze na úrovni EU. Dohoda TTIP však bude mít o něco širší záběr. Jsem proto přesvědčen, že se přinejmenším její část nakonec bude schvalovat i na národní úrovni.
Psali jsme:
_635659716376063266.jpg&id=71971)
Jednání s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem v Soči absolvoval jeho americký protějšek John Kerry. Analytici hovoří o zásadní schůzce, kde se navíc stala dosud naprosto nevídaná věc. Kerry kritizoval ukrajinského prezidenta Porošenka, za což už sklidil kritiku v americkém tisku. Jak máme tuto schůzku podle vás vnímat? Může znamenat nějaký příslib důležitých změn? Jaké všechny faktory mohou hrát roli ve vývoji vztahů USA a RF?
Význam schůzky v Soči bych nepřeceňoval. Pro současného amerického prezidenta nyní existuje jen jediná zahraničněpolitická priorita, a tou je dotáhnout do konce dohodu týkající se íránského jaderného programu.
Někteří analytici hovoří o tom, že nastává doba opětovného usmiřování USA a Ruska. Washington prý přehodnocuje své zahraničněpolitické priority, protože víc než Ukrajina je pro něj nyní více zásadnější situace na Blízkém východě, především kolem Sýrie nebo jednání o íránském jaderném programu. Vnímáte to stejně? Dělají Spojené státy dobře, že se v tomto chtějí s Ruskem sblížit, anebo to bez Moskvy nepůjde?
Já bych od současného amerického prezidenta a jeho administrativy opravdu neočekával žádné zásadní posuny nebo iniciativy. Prezident Obama se o situaci ve světě zajímá jen velmi málo a otevřeně říká, že se nechce angažovat. S výjimkou íránského jaderného programu a jeho regionálních souvislostí. Situace na Ukrajině a vztah s Ruskem jsou pro něj druhořadými záležitostmi. Stejně tak situace v Sýrii, Iráku, Jemenu…. Zásadnější změna americké politiky může nastat až s nástupem nového prezidenta za necelé dva roky.
Poslední dobou lze pozorovat, že si Barack Obama příliš nerozumí s Izraelem, nedávno celkem ostře kritizoval premiéra Netanjahua. Kde hledat příčiny možných neshod? USA byly vždy vnímány jako silný spojenec Izraele. Co tím může Washington sledovat?
Prezident Obama a premiér Netanjahu si opravdu nepadli do oka. A to je řečeno velmi mírně. Rádi si dokonce dělají naschvály. Hlavní příčinou neshod je rozdílné vnímání hrozeb. Izrael se logicky cítí jakožto malá země nacházející se uprostřed velmi neklidné oblasti daleko bezprostředněji ohrožen. Íránské nebezpečí pak vnímají Izraelci jako nebezpečí smrtelné. Z toho pramení i izraelská nervozita. Bez ohledu na to, že vojenská a zpravodajská spolupráce mezi Izraelem a Spojenými státy v zásadě ještě posílila, Izraelci nedůvěřují prezidentu Obamovi, že by se za ně postavil v době skutečně vyhrocené bezpečnostní situace. Podobné je to nyní i například ve vztahu mezi Rijádem a Washingtonem.
Prezident Miloš Zeman, kterého jste ještě coby velvyslanec hostil na podzim 2013 v Jeruzalémě, znovu zopakoval svůj návrh ke společnému tažení proti Islámskému státu. Jeho mluvčí Ovčáček navíc podotkl, že s touto výzvou hodlá prezident vystoupit i na podzim v OSN. Vnímáte návrh boje proti IS, jak o tom mluví Zeman, jako reálný? Jak je vůbec možné, že ještě IS nebyl zcela rozprášen? To jsme my, Západ, tak slabí, nebo IS tak silný?
Islámský stát je v první řadě problémem zemí Blízkého východu. My jako Západ k jeho oslabení můžeme a máme přispívat, porazit ho však mohou pouze samotní obyvatelé a armády zemí Blízkého východu. O osudu al-Káidy, Islámského státu a jejich dalších mutací se bude rozhodovat na blízkovýchodních bojištích, nikoli na půdě OSN. V našem zájmu je v celé oblasti podporovat umírněné obyvatele i režimy. Rozhodnout válku vedenou uvnitř světa islámu musí však v první řadě samotní muslimové.
Co soudíte o situaci kolem uprchlíků ze severu Afriky a jak pohlížíte na bouřlivou veřejnou debatu týkající se kvót pro přerozdělování imigrantů do jednotlivých členských států EU? Jsou kvóty dobrý nápad? Nebo bychom spíš měli, jak říká Václav Klaus, tyto imigranty vracet do jejich původních zemí, protože zkrátka nemůžeme zachránit všechny a máme sami svých starostí dost?
Souhlasím s Václavem Klausem. Jít cestou kvót by bylo zhoubné. Na základě vlastního dobrovolného rozhodnutí máme některé uprchlíky přijmout. Přednostně bychom navíc měli přijímat lidi z podobného kulturního prostředí. Je však zcela legitimní potápět prázdné lodě používané k přepravě uprchlíků do Evropy. Stejně tak máme právo uprchlíky nepřijímat, respektive vracet. Patřím mezi zastánce tradiční české konzervativní imigrační politiky.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
