Slavíme 30 let od pádu komunismu, ale zároveň se konají demonstrace, jsou problémy v koalici a panují obavy o nezávislost justice. Jak vnímáte výročí vy sám?
Byl jsem přímým účastníkem demonstrací na Národní třídě, protože jsem v té době chodil do třetího ročníku na Střední průmyslovou školu chemickou – de facto o dvě ulice vedle, a cestou ze školy jsem nastupoval na stanici metra. Různých demonstrací jsem se zúčastňoval, proto tu atmosféru znám. Musím říci, že jsme byli plni očekávání, že dojde ke změně na svobodný a sociálně spravedlivý stát. Tato očekávání se bohužel nenaplnila. V současné době, jak víme, jsou obrovské snahy cenzurovat svobodu projevu, lidé se nemohou domoci svých práv, a to ani u soudu, v případě zrůdného systému exekucí. Místo pracujících, řádných a slušných lidí se podporují nepřizpůsobiví. Místo, aby pro politiky byli na prvním místě vlastní občané, tak se podporuje migrace nepřizpůsobivých kultur.
Prošvihli jsme v těch třiceti letech něco? Čas, kdy by proměna šla snadněji?
Ano, jsem přesvědčen o tom, že se promarnila zásadní chvíle, kdy se Česká republika mohla propracovat velmi blízko nejvyspělejším západním zemím. Ostatně vzpomeňte na to, jak nám politici v devadesátých letech slibovali, že za dvacet let to u nás bude jako v Rakousku.
Tady bych zdůraznil dvě věci. Zaprvé největší máslo na hlavě mají politici ODS, ČSSD a KDU-ČSL, kteří byli nejčastěji ze všech stran ve vládě, ať to byla zrůdná privatizace nebo další záležitosti. A nakonec mi dovolte srovnání z dalekého zahraničí, které dobře znám. Vzpomeňme, jak bylo Japonsko zdevastováno druhou světovou válkou, kterou prohrálo, a už v roce 1964 bylo schopno díky dobře nastavenému systému, pracovitosti a kompetentním politikům zorganizovat olympiádu v Tokiu. Tedy po stejných dvacet letech.
V letošním programu Poslanecké sněmovny je komunistický požadavek na vyšetření zločinů privatizace. Komunisté prosadili usnesení, že privatizaci provázely procesy, chyby a zločiny. Měli by to podle vás navrhovat právě komunisté? Většina případných trestných činů je promlčena, je i tak stále důležité prošetřit, co se tehdy stalo?
Nebudu komentovat oprávněnost návrhu komunistů, nicméně SPD již dlouhá léta prosazuje prošetření nejen zločinů privatizace, ale také přijetí zákona o prokázání majetku v hodnotě přes dvacet milionů korun, a to i zpětně. Aby těm, kdo si neoprávněně nakradli a nemohou prokázat původ svého majetku, byl majetek zabaven, nebo aby jim by zdaněn stoprocentní daní. Neplatí, že se jedná o retroaktivitu, což vyčítají mému návrhu kritici, protože už v té době tím, že neodvedli daň, spáchali trestný čin.
Jinak to určitě to smysl má, protože je třeba pojmenovat, kdo co rozkradl, kdo z toho měl profit, a ruku v ruce s tím jde náš návrh, aby ti, kdo něco rozkradli – a již v té době páchali trestný čin, kdy krátili daně a zatajili před finančním úřadem majetek a měli nezdaněné příjmy – aby prokázali původ majetku.
Hospodářský růst v České republice zatím pokračuje a nezaměstnanost je nízká. Říká se však, že spokojenost je iluzorní, protože spoustu lidí trápí exekuce, nevyjdou bez dávek a podobně. Češi si prý rádi stěžují. Stěžujeme si oprávněně?
Jestli se mě ptáte, zda bylo splněno, co sliboval Václav Havel, tak nebylo. Například zákon o referendu. Na to havlisté zapomínají a zatajují, ale všichni si na to pamatujeme a každý si to může zjistit. Během sametové revoluce sliboval zákon o referendu, přímou volbu prezidenta a sliboval sociálně spravedlivý stát. Tyto tři věci si všichni pamatujeme. Z referenda, tedy od přímé demokracie, záhy odstoupil. Pravdoláskaři kritizují Okamuru, jenž ale jako jediný v tomto naplňuje odkaz Václava Havla, který sliboval zákon o referendu. Ony sliby Havel ale nikdy nenaplnil a z toho pramení frustrace značné části české veřejnosti, která dnes vidí Havla velice kriticky, protože je pravdou, že vzbudil obrovská očekávání, nasliboval a pak to nejen nerealizoval, ale dokonce přizvukoval tomu, když se realizoval opak.
Místo toho, aby vznikl spravedlivý stát, tak byla republika rozkradena při privatizaci v devadesátých letech. Z přímé volby prezidenta záhy ustoupil. A zákon o referendu záměrně zapomněl, protože skutečná demokracie, kterou prosazoval i Masaryk a Havel o ní mluvil, se jim najednou nehodila. Elity potom zjistily, když se sám i Havel stal elitou, že se jim to vlastně nehodí, aby rozhodovali lidé. Takže odkaz sametové revoluce, roku 1989 nebyl naplněn. Lidé to kritizují a zcela oprávněně to kritizují, protože zcela prokazatelně sliby nebyly splněny. Je to naopak. A spousta lidí se oprávněně cítí rozhořčena, když tady sice prodávají v uvozovkách Mercedesy, ale drtivá většina si je nemůže koupit. Na luxusní zboží většina lidí nemá.
Psali jsme:
Je Česká republika připravena na případnou ekonomickou krizi, když už teď probíhají demonstrace? Máme podle vás politickou reprezentaci, která lidi uchrání před dopady něčeho takového, co přišlo na konci minulé dekády?
Dnes už je zcela jasné, že současná vláda ekonomicky zklamala, protože naslibovali všem všechno, a nyní, kdy se blíží ekonomický pokles, zjišťují, že na sliby nemají peníze. Proto vláda Andreje Babiše s ČSSD a KSČM, což je neustále třeba zdůrazňovat, že jsou tři strany, které drží vládu, tak přistoupili ke zvýšení daní, což bylo prohlasováno před pár týdny. Zvyšují se daně, a co mě děsí nejvíce, je, že lidé kolem vlády začínají hovořit o zvyšování věku odchodu do důchodu.
Andrej Babiš by už měl otevřeně přiznat, že sliboval nesplnitelné a že na ty jeho nereálné sliby nejsou peníze. Ale já bych k tomu rád dodal B. Ony by byly peníze, kdyby u vlády bylo SPD, protože v rozpočtu jsou v uvozovkách volné miliardy. Stačí seškrtat peníze neziskovým organizacím a stáhnout vojáky z Afghánistánu. Není pravdou, že musíme takto plnit závazky vůči Severoatlantické alianci, protože Francie své vojáky také stáhla poté, co tam byli zabiti francouzští vojáci. Takže šlo o čistě politické rozhodnutí. A také jde o skončení vyplácení dávek nepřizpůsobivým.
Na současnou vládní reprezentaci – ale tu samou politiku předváděly ODS, KDU-ČSL i TOP 09, když byly ve vládě – se bohužel slušní, řádní a pracující lidé nemohou spolehnout. Nemohou, protože vládní priorita není pracující rodina s dětmi, pracující člověk, živnostník, podnikatel nebo senior. Ostatně říkám, že ani po šesti letech vlády hnutí ANO a ČSSD nejsou schopni předložit důchodovou reformu, aby důchodci měli záruku zvyšování důchodů a aby se to nelepilo z roku na rok.
Když se podíváme na životní úroveň Čechů, jak si stojíme ve srovnání se západní Evropou, ale i v rámci bezpečnosti, která u nás má být lepší než v jiných státech? Dohnali či předehnali jsme Západ alespoň v něčem?
Situace je taková, že životní úroveň by mohla být mnohem lepší, kdyby politici těch stran, které byly nejčastěji u vlády – to je ODS, ČSSD, KDU-ČSL – nenechali tuto zemi rozkrást. Skutečně jsme mohli být na životní úrovni vyspělých západních zemí, jako se to po necelých dvaceti letech podařilo Japonsku. Podařilo se to i Rakousku, Německu. Jim se to povedlo, a tady je srovnání. Když stát vedou odpovědní politici, nikoliv nekompetentní zloději. Takže pro srovnání nemusíme chodit do Japonska, ale už v roce 1968 Češi emigrovali do Rakouska a Německa. My jsme třicet let po revoluci a máme třetinové příjmy, než mají v Německu a v Rakousku, takže ta životní roveň ve srovnání, kde jsme reálně mohli být a kde reálně jsme, je velmi špatná. A to jsou na první pohled jasná srovnání. A nebyli jsme ani v tak zdevastovaném stavu, jako byly ony země po druhé světové válce. Naše výchozí pozice byla mnohem lepší.
Co se týká bezpečnosti, tak je potřeba říci, jak dosavadní vládní politici v Česku obelhávají českou veřejnost. Tvrdí, že je u nás bezpečno a snaží se české občany obelhat. Ale opak je přece pravdou. Babiš a Hamáček asi nežijí normálním životem. Zkuste se projet pražským metrem a podívejte se, zda lidé chrání své peněženky a kabelky, každý se bojí, že bude okraden kapsářem. Batoh se nenosí na zádech, nová móda, nosí se na břiše, aby ho náhodou někdo nevykradl. Zeptejte se člověka v Praze, proč nechodí večer do kina nebo do divadla? Protože se bojí jít v noci od tramvaje. Bojí se jít domů, a to tady dříve nebylo.
Bojíte se, aby vás někdo neokradl, nepřepadl. Lidé se bojí o své dcery, to přeci není stav, který znám z Tokia. V Tokiu ženy chodí v noci samy městem a nemusí se bát. Babiš a Hamáček mě nemusí balamutit, já mám srovnání z celého světa od malička.
A dnes se řítí další hrozba, nebudeme to dlouho rozebírat... Ale co se týká migrace, hráz se nestaví, až když přijde povodeň, ale předtím, než přijde povodeň. A to je rozdíl mezi politikami SPD a zbylými stranami. Říkat poté, co migrant znásilní u Terezína dívku, že najdeme řešení, to není odpovědná politika. SPD dělá odpovědnou politiku, protože vidíme ta nebezpečí, která se na nás hrnou.
V pondělí měl francouzský prezident Macron schůzku se 14 ministry zahraničí a zveřejnil, že 14 států mu odsouhlasilo další přerozdělování migrantů do evropských zemí. Vítězoslavně oznámil, že Německo s Francií prohlasovalo další rozdělování migrantů do evropských zemí. Protože jsme součástí Schengenu, tak to znamená, že se po České republice budou volně pohybovat tisíce a tisíce dalších nelegálních migrantů. V loňském roce přešlo do Německa přes Českou republiku na pět tisíc nelegálních migrantů. Jen těch, které německé úřady chytily. To znamená každý den deset nových migrantů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
