Očekáváte, že rok 2017 bude ve světové politice lepší, než rok 2016?Anketa
Jaké události na domácí politické scéně byly podle vás v roce 2016 klíčové?
Mrzí mne, že parlamentem mimo jiné prošlo několik zákonů, které až poněkud zbytečně opět omezují svobodu. Přitom zase ne všechny pan prezident vetoval. A zase až nevkusně vygradovalo zřejmé a přitom tak zbytečné rozdělení národa při výročí „Vítězného listopadu“. Nejen při tom, bohužel.
Je u nás tedy skutečně ohrožena demokracie tandemem Babiš–Zeman a staneme se satelitem Ruska nebo Číny? Nebo není u nás naopak ohrožena demokracie vměšováním Bruselu, Berlína a Washingtonu?
To jsou tři otázky. A vydaly by na dlouhý rozhovor. S ohledem na vánoční čas a snad i jiné starosti lidí se pokusím být velmi stručný. U té první si zápornou odpovědí již tak jistý nejsem. Oba pánové mi prominou, ale jsou nesporní technologové moci. Přestože jim tu a tam skřípe personalistika. Rovněž umí používat i využívat více či méně skrytý populismus. Rozhodně bych je však neobviňoval z toho, že by z nás chtěli udělat satelit kohokoliv.
U třetí otázky se pak stále nestydím za odpověď: ano. Proč, tak o tom jsem se právě na stránkách Parlamentních listů mnohokrát zmínil. Nemám prozatím důvod tento pohled měnit. Spíše naopak.
A jaké věci považujete za klíčové v zahraničí?
Vedle poněkud i pro britského expremiéra překvapivého výsledku referenda o brexitu nadále, bohužel, aktivní terorismus. Který, jak jsme se mohli právě přesvědčit, se vůbec neštítí ani vánočních svátků. Ti nebozí lidé na berlínském vánočním trhu totiž za svou kancléřku nemohou. Na rozdíl od 60 procent delegátů její CDU. Jsem zvědav, kdy konečně prohlédnou. Jenže tohle Němcům často trvá dost dlouho. A někdy je k tomu třeba i velmi tvrdých metod.
To naopak pan prezident Hollande u Frantíků přece jenom projevil jistou dávku sebereflexe, když moudře usoudil, že ho rozhodně už nikdo ve Francii za hlavu státu chtít nebude. Nu a o volbách v USA se toho již napovídalo a napsalo tolik, že snad ani netřeba nic dodávat.
Rok 2016 přinesl několik převratných a pro mnohé nečekaných změn. Především jde o zmíněný brexit a vítězství Donalda Trumpa. S Británií mimo EU se už tak nějak všichni smířili, ale jaké konkrétní důsledky pocítíme?
Abych byl upřímný, to jisté ticho kolem brexitu mne poněkud děsí. Aby se nakonec nečekalo, až vše opět v tichosti vyhnije. Oni totiž potentáti EU na nějaká referenda příliš nedají. Třeba v Irsku se opakovalo. Však oni možná ještě něco vymyslí a nechají to Brity stádně schválit.
U pana Trumpa je to jiná káva. Z počátku jsem jej podceňoval, přiznávám. Nicméně díky zjevné protekci z mnohých stran včetně mocných a očividně „závislých“ médií jeho v politice již profláklé soupeřce jsem mu začal nakonec fandit. Ale toho nadšení či strašení kolem něj, zvláště po jeho překvapivém vítězství, je už tolik, že se v tom ani jeden nevyzná. Sám to s křišťálovou koulí neumím, takže si raději počkám, jak to vše nakonec dopadne. Zda ho též nesešrotuje zavedená státní a lobbistická mašinérie. Nebo naopak naplní až nereálná očekávání, která do něj nejen Američané vkládají.
Psali jsme:
Už bylo oznámeno, že Trumpovým ministrem zahraničí se stane Rex Tillerson, označovaný jako „proruský“. Například je proti sankcím. Co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak někteří tvrdí?
To uvidíme. Omlouvám se, já to opravdu nevím. Kéž by nezůstalo jenom u toho, že přání je otcem myšlenky. Je totiž až překvapivé, z kolika stran i povolaných úst slyšíme, že opravdu dojde ke změně současného zjevně protiruského kurzu. Za sebe se nestydím přiznat, že bych to uvítal. Už kvůli nevinným civilistům nejen v Sýrii. Ale i zde v Evropě jako právě v Berlíně. Vždyť je to otřesné! Náš úhlavní společný nepřítel je více než zřejmý. Tohle by snad měli uznat i ti nejzabedněnější multikulti-fanatici. Tanky v Pobaltí jsou proti němu houby platné. Přitom jsem si naivně myslel, že NATO nás má chránit. Ale tam? Nicméně s panem Trumpem jsem nemluvil a obávám se, že se to hned tak nezmění.
Je však otázkou, zda všechny podobné naděje zase nezvrátí ze svých podzemních bunkrů takzvaní jestřábové. Jak jsme se mohli přesvědčit, i my máme (byť nyní v Bruselu) minimálně taky jednoho jestřábečka. S českou vlaječkou na mundúru. Nemyslím si, že by právě jim změna kurzu vyhovovala. Jak oni, tak dodavatelé jejich „hraček“ nepřítele prostě potřebují. Čím viditelnějšího, tím lépe. O to více je pak třeba hraček. A lidí je přece dost... Jestliže se jim však jednou hry na vojáčky vymknou, pak jistě svět, jak jsme jej dosud znali, skončí. Ale nezbude nás mnoho, co si budou moci tohle tvrzení ověřit.
Dočkáme se výrazné „ruské stopy“ v politice budoucího prezidenta Donalda Trumpa?
Opravdu nevím. Ale přál bych si to. Skutečného nepřítele vidím v Islámském státě.
Putin se na Trumpovo „panování“ jistě náležitě připravuje; a přestože ruská ekonomická situace je stále krizová, popularita šéfa Kremlu stoupá do rekordních výšin. Co čeká Evropu? Mají se menší státy, včetně třeba i Česka, obávat, že budeme „novou“ Amerikou obětováni a skončíme v ruské sféře vlivu, jak varují mnohé komentáře?
Je mi líto, v Kremlu jsem taky nebyl a pan prezident Putin se mi nesvěřuje. A to ani když ještě naplno nepracuje ten speciální tým na ministerstvu vnitra, který má za úkol něco podobného hned vyčuchat. Takže jak se Rusové chystají na Trumpovo panování, nevím. Spekulace pak přenechám jiným. Včetně těch, zda nás hodlá v nejbližších dnech shltnout Rusko nebo Čína. Přestože pro obě mocnosti jsme jen taková jednohubka.
Ale bez ohledu na vlastní velikost místo věčného spekulování bychom se měli zaměřit na to, abychom se přesto co nejvíce mohli spolehnout hlavně sami na sebe. Na vlastní nepatolízalskou zahraniční politiku. Na svou armádu. Sice možná proti jiným maličkou, ale šikovnou. Jenže tomu všemu prozatím dost dlužíme, nemyslíte?
Experti předpovídají, že z Trumpova vítězství se rozhodně neraduje Ukrajina, kterou nový americký prezident hodí přes palubu a přestane ji podporovat, jak tomu je nyní. Tedy, co se stane s Ukrajinou? Krym je patrně nevratný, ale co konflikt na východě a stav Ukrajiny jako takové, kde téměř nic nefunguje, nejsou peníze, není tam vlastně nic?
Já jsem nikdy nebyl nadšeným obdivovatelem Majdanu. A už vůbec ne těch, kteří jsou přímo odpovědní za vydrancování Ukrajiny, a proto chtěli rychle do náručí EU. Aby ta do jejich země a paláců napumpovala další prachy. Které by zřejmě mohli opět rozkrást. Kvůli Krymu bylo kraválu až dost. Ale žádnému ruskému carovi již jen ze strategického pohledu nic jiného nezbývalo. To okolo Kosova je ticho.
Lze říci, zda byla americká podpora kyjevské moci po převratu z „obamovských“ idealistických důvodů, nebo kvůli něčemu jinému?
Kdybych znal pravdu, trumfnul bych na můj vkus až předčasně penzionované generály Randáka i Šándora. Ale na toliko idealistické důvody bych nevsadil ani korunu.
Zásadní pro mezinárodní scénu bude i Trumpova politika vůči Číně. Už teď hodně hraje pro scénář, že se domluví s Rusy proti Číňanům. Nezvykle volal tchajwanské hlavě státu, naštval tím Peking a pak ještě řekl, že neví, proč by USA měly držet politiku jedné Číny – a za její uznání bude nejspíš žádat ústupky. Přijde obchodní válka? Budou se Číňané muset podrobit? A s jakými kartami vlastně Trump může hrát? Je připomínáno množství amerických dluhopisů, které Peking drží…
Obchodní válka alespoň z mého laického pohledu už dávno trvá. A nějak se mi zrovna nezdá, že by ji Čína prohrávala. Karty v rukou pana Trumpa neznám. Jistě zdědí mnohé i značně cinknuté. Nejsem analytik, ale nemyslím si, že zrovna Číňané budou ochotni se podrobit. Komukoliv. Navíc dnes to již není jenom proto, že je jich až sakra moc.
Když ještě zůstaneme u Trumpa. Hodně toho řekl ve směru, že hodlá dát znovu práci americkým dělníkům, vrátit výrobu zpátky do země. Nicméně, je tohle vůbec reálné? Jaké páky může vůči velkým firmám použít, aby je nalákal zpět do USA?
Pane redaktore, kdybych tohle věděl, asi bych nebyl jen řadový poslanec českého parlamentu. A moje nezbytné majetkové přiznání by mělo několik tlustých svazků. Přitom bych toho ještě moc ututlal. Možná by úplně veřejnosti stačilo, kdybych alespoň věděl, jak kupříkladu vrátit Praze (a nejen jí) prošustrované vodovody a kanalizace. Kdy zisky z toho, že se stále myjeme, pijeme, nemáme suché toalety a zaléváme zbytky zeleně, jdou do ciziny. Zatímco zde nám stále páni radní jen utahují opasek věčným zdražováním. To aby mohli nechat opravit síť. Tu, která pak cizincům o to více vynáší. „Super byznys“, nemyslíte? Přitom snížení DPH se prosazuje toliko u piva...
Obecně se v průmyslu očekává spíše úbytek pracovních míst vzhledem k novým technologiím, robotizaci a tak dále. Jsme na takovou situaci vůbec připraveni? Kde budou za pět deset a více let lidé brát pracovní místa, pokud se „na počet lidí“ průmysl výrazně zredukuje?
Já bych to neviděl tak pesimisticky. Nesnížíme-li stavy lidstva další šílenou válkou, jistě vymyslíme alespoň další nové a nové úřady. V tomhle směru jsme v EU i doma skuteční machři. Více mne však znervózňuje, zda nám v éře tupé honby za takřka již obecně povinným vysokoškolským vzděláním a tituly za čas vůbec někdo opraví hodinky, elektřinu, kohoutek, kotel nebo stůl. Místo vychovávání poctivých zručných řemeslníků brzy budeme od toaletářky vyžadovat bakalářský titul.
Psali jsme:
Přibližujeme se finanční krizi, jak varují někteří ekonomové? Může to ve světové ekonomice a finančníctví opět „bouchnout“? Které scénáře jsou podle vás reálné a dokážeme se na něco takového připravit? Jak si vůbec momentálně světový kapitalistický řád stojí?
Ačkoliv světové ekonomice jako felčar a po celý život pouhý zaměstnanec nerozumím, bezpochyby ano. Už proto, že nám často vládnou podobně ekonomicky „zdatní“. A hlavně „neúplatní“. Obávám se, že celé to dění kolem kurzů akcií, měn, vydávání dluhopisů a ratingů je jen jedno velké divadlo. Účinkujícím komediantům se pak noblesně říká finančníci. Jsou v kvádrech, elegantní, navonění a namachrovaní. Přitom na rozdíl od státních pokladen, které též spravují, bohatí. Zvláštní.
Zřejmě jsem primitivní, ale mně by vyhovovalo, kdybych zase třeba za jednu libru šterlinků dostal kdekoliv v bance opět jednu libru stříbra. Tedy tuším 453 gramů. To byly peníze! Dnešní i světové měny jsou jen potištěné papírky. Dokonce už i igelit.
Evropa stále nevyřešila migrační krizi. Dle expertů můžeme po skončení zimy opět očekávat obnovení běženeckých vln, které mohou oproti minulým obdobím výrazně posílit z Afriky. Nechá to Evropa vyšumět a bude čelit opět dalším teroristickým útokům? Zatím nebyla síla s tím něco udělat, co se musí stát, aby evropští lídři začali jednat razantně?
Bohužel, právě nynější berlínská vánoční tragédie vám dává jednoznačnou odpověď. Stejně jako poprava velvyslance světové mocnosti na veřejnosti a skoro v přímém přenosu. Stejně jako následné kuňkání německé kancléřky a jiných sluníčkářských poskoků. Včetně třeba malomyslného prohlášení Pražany do Sněmovny zvoleného a bezpochyby národem „milovaného“ Herr ministra Hermana. Mám pokračovat?
Nakolik se dá říct, že události jako brexit či právě volba Trumpa ukázaly, že multikulturalismus je mrtvá idea? Odmítli to lidé i prostřednictvím zmíněného referenda a voleb? A do jaké míry bude dle vašeho mínění tento trend příští rok pokračovat?
Já bych to zatím nepřeceňoval. Byť platí, že nemusí pršet, jen když kape. Bohužel, jsem v něčem pesimista. Ostatně třeba výsledek opakovaných voleb prezidenta Rakouska mi v tom dává spíše za pravdu. Stejně jako opětovné 60procentní potvrzení Mutti Angely do čela její partaje. Nerozumím tomu...
Výrazné aktuální téma je takzvaný boj s dezinformacemi, fake news, ruskou propagandou atd. Jde ve většině podle vás skutečně o upřímnou snahu vymýtit propagandu, která zahrnuje nevědomé lidi smyšlenkami? Jakou roli v tom může hrát politický boj? Mohou tyto snahy skutečně něčeho docílit? Nebudou jen lidé naštvaní?
Naši lidé budou naštvaní tak jako tak. Máme to prostě v povaze. I když nejenom v tomhle právem. Jde hlavně o zřejmou další snahu o špiclování. Nu a jako důvod prostě posloužilo Rusko. Je to toho času v Evropě jaksi moderní. Zvláště u eurohujerů.
Na druhé straně po opakované a stále nekontrolovatelné vlně ekonomických běženců a s nimi mnohých fanatických teroristů „z povolání“ se bezpečnostní situace sune do… do pryč. Přitom sami chceme, abychom byli co nejlépe chráněni. Tím se bludný kruh uzavřel. A tak se pomalu svlékáme na letištích, rentgenujeme, prolézáme všude bezpečnostními rámy, odposloucháváme si telefony, sledujeme e-maily. Přitom však když už nějakého toho gaunera skutečně ulovíme, začne se část z nás starat, zda nejsou pošlapávána jeho lidská práva. Titíž by ale zvedli ruku pro eutanázii… A potom i naši policisté raději váhají, mají-li grázla odstřelit. O to více pak smrti mladého policisty navíc nyní před Vánocemi lituji. Nesluší se říci zbytečné. On opravdu pomáhal a chránil. To jen my mu pofidérními právy pachatele nedovolili udělat to rychle, stručně, bezpečně. Čest jeho památce!
Ještě k té propagandě. Jakým způsobem můžeme srovnat prokázanou činnost ruských informačních agentur, jako je Spuntik nebo Russia Today, které působí a ovlivňují veřejné mínění na Západě, a naopak činnost organizací spadajících do portfolia miliardáře Sorose a podobných dalších neziskovek, které naopak vyvíjí činnost spíše na Východě?
O aktivitách pana Sorose a hlavně jejich „čistotě“ může pochybovat jen duševně velmi nemocný člověk. Nicméně i zde bude platit, že je jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Iluze si nedělám o obou stranách.
Psali jsme:
Jaký bude rok 2017, pokud jde o domácí politiku? U nás proběhnou sněmovní volby, začne kampaň k prezidentským volbám... Co očekáváte?
Tak na tohle vám odpovím naprosto přesně. Uvidíme. Rozhodně si však do sytosti užijeme předvolebního teátru. Obávám se, že agresívního a špinavého. Vyvíjíme se. Bude se nám lhát, slibovat, podlézat. A zase to tu a tam zabere. Bohužel. Je to daň za svobodu a svobodné volby. V tomhle směru teď již skutečně máme, co jsme chtěli. Čímž nemám vůbec na mysli tu budovatelskou píseň.
Mimochodem není zajímavé a smutné současně, jak již nyní po sobě jdou a plivou dva nejsilnější koaliční partneři z nynější vlády? Která přitom tři roky přežila oproti těm vládám předchozím bez většího skandálu, a dokonce i s některými pozitivními výsledky. Hlavně, že jsme byli všichni „vládní“ poslanci nucení podepisovat takřka vlastní krví koaliční smlouvu. Nechci být neskromný, ale jak vidno, i bez upsání se čertu lze zachovat si jistou dávku slušnosti. Kdysi totiž k dodržení dohody stačil slib a podání ruky. Asi jsem fakt ze staré školy.
A pokud jde o zahraničí, máme prezidentské volby ve Francii na jaře, v Německu parlamentní na podzim...
Bude to rušný rok. Nicméně nikoliv první, a ani poslední. Když už stále pravda a láska nevítězí nad lží a nenávistí, kéž by alespoň rozum a pořádek vítězil nad chaosem a tupostí. Nebo třeba jen remizoval! Nechť pak můžete opět po roce s někým místo mne v klidu a míru uplynulých 365 dnů hodnotit.
Krásné svátky a šťastný nový rok všem lidem dobré vůle. A nezapomínejme na lidi, kteří se jich nikoliv pouze vlastní vinou či přírody nedožili. Stejně jako na ty, kteří tak mají jejich krev na rukou. Dalším lžím právě od nich bychom již naletět neměli. Protože pak už by to byla i naše vina. Je mi líto.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
