Jaké řešení doporučujete v případě východní Ukrajiny?Anketa
Kdo a proč vyvezl na Ukrajinu dnešní chaos, už musel nazvat pravým jménem i Václav Klaus. „Naši soudruzi z EU a Spojených států“ tam ovšem nezačínají od nuly. Ze spousty pikantérií, které to ilustrují, aspoň dvě: Když si jdou pro diplom absolventi akademie SBU, ukrajinské tajné policie, předává jim ho – americký velvyslanec. Už od roku 2000. Takový hodokvas „omezené suverenity“ si nedopřávaly ani latinskoamerické junty.
Druhá story je přímo radioaktivní. Je to pár dní, co svět oběhl snímek, na němž leží mrtvý Oleksandr Muzyčko (alias Saško Bilyj), kápo „Pravého sektoru“ na „Majdanu“. Úřední verze je groteskní: Puškou - a s pouty na rukou – se prý trefil do srdce on sám, dokonce dvakrát. Komando, jehož rukama skončil ve skutečnosti, ho prostě muselo umlčet - ne jako neonacistu, ale vyděrače dnešních ukrajinských špiček. Ty totiž stačily pět miliard dolarů od sponzorů - Kerryho náměstkyně se jimi chlubí veřejně - utratit už před „Majdanem“. Záloha, inkasovaná specificky na něj, se měla platit už i proti závazku, že umožní import radioaktivního odpadu – do Černobylu („kde se to stejně nepozná“). „Zabezpečení“ jeho pohybu Ukrajinou však neprozřetelně nabídli právě Muzyčkovi. Když mu došlo, oč jde, dožadoval se i svého podílu. Cítil se na koni – a začal vyhrožovat skandálem.
Fotogalerie: - Za Rusko a proti fašismu na Ukrajině
Česká diplomacie obstojí jen na dvou nohou: národního zájmu a mezinárodního práva. Podporou kyjevského převratu si podráží obě. Ti, co teď Kyjev vábí do EU, v to sami věří asi jako feldkurát Katz ve Svatou trojici. Evropa z Ukrajiny, decimované humanitární kalamitou, sklidí jen další migrační vlnu, vyvážející sociální dumping - i pestrý repertoár kriminality.
Rusko zdvojnásobilo Ukrajině cenu plynu. Měly by EU a USA tlačit Rusko, aby v tom ustoupilo? Nelze to vnímat jako záměrné házení klacků pod nohy a snahu, aby se situace na Ukrajině hůře stabilizovala?
Nesou snad peníze, přijaté Kyjevem z EU a USA, stejný úrok jako státní dluhopisy Německa nebo Švýcarska? Není snad – a to už dlouhé roky – markantně vyšší? „Riziková marže“ – a penalizace finanční delikvence - nejsou ruský vynález. Kyjev neplatí ani za plyn, dodaný s velkorysým diskontem.
Fotogalerie: - Zeman v Královéhradeckém kraji
_635332266565522699.JPG&id=21690)
_635332267855136936.JPG&id=21692)
Rusko nabízelo i úvěr, kontrakty a výrobní kooperace. Nepodmiňovalo to ani drastickými tarify za energie, ani důchody seškrtanými napolovic. Byla to nabídka zemi na hraně státního bankrotu. S plným vědomím rizik, nemajících zdaleka jenom finanční rozměr. „Majdan“ ji odmítl s fanatismem, vymítajícím i poslední rezidua soudnosti.
Ukrajina je jednou z front „proxy wars“ – „válek rukama poskoků“. První byla už ta v Čečensku. Konečným cílem je „Majdan" na Rudém náměstí. Už se ani neschovává jen mezi řádky. Ten, komu jde po krku, jeho „poskoky“ prostě odmítá dál dotovat.
Psali jsme:
Zástupci volyňských Čechů několikrát požádali českou vládu o pomoc, protože jsou prý ohroženi. Vláda s naším velvyslanectvím ale dospěla k závěru, že jim žádné ohrožení nehrozí. Při vší úctě k volyňským Čechům, nelze přistoupit i na vysvětlení ve smyslu, že chtěli jen využít současné situace? Český stát by přece nebagatelizoval ohrožení vlastních lidí.
Volyňští Češi snášejí pokusy na lidech srdnatě už přes dvacet let. Hlavně v 90. letech to bylo mnohdy martyrium, jaké si nezaslouží ani padouši z Dantova Očistce. Když nás krajané prosí o pomoc až teď - a záda jim ukáže Praha, přísahající na „lidská práva" - je to hned dvojí memento. Tam, kde volyňští Češi žijí, vzala moc útokem extrémní pravice. Strach z „ruské agrese" je to poslední, co se jim honí hlavou. Úpadek české diplomacie zřejmě nemá dno. To si už - kvůli pár nicotným kariérám – netroufneme ani na pomoc krajanům, jimž hrozí existenční, ne-li i vážnější pohroma? Jen proto, aby to nedrolilo legendu, k níž nás zavazuje „spojenecká věrnost“?
Čí program do EU parlamentu Vás nejvíce zaujal?Anketa
Pan senátor trucuje proti všemu, o čem je logika, nonstop a s impozantním gustem. Zářným příkladem byla už verze, co že mu – „disidentovi“ už tehdy – v „říši zla“ otevíralo dveře i tam, kde byl „Nepovolaným vstup zakázán“. Jeho poslední fabulaci rozbil už známý telefonát estonského ministra zahraničí s baronesou Ashton. A samozřejmě i stejné projektily, nalezené v ostatcích z řad opozice i pořádkových jednotek – mimochodem navlas stejně jako v Caracasu i některých syrských městech. Takové šarády spouští jen ten, kdo z nich má šanci vytěžit. Kulky, vraždící z kyjevských střech, však mohly hecovat jen vášně, namířené proti Moskvě – v její prospěch ani náhodou. Putin a Lavrov předvádějí vyšší IQ než pan senátor.
Bude to jako se sarinem, vraždícím na okraji Damašku. Napřed už málem vyvolal válku. Teď se o verzi, že ho nasadil Bašár Asad, cudně mlčí. Tím víc se kupí stop, mířících k Al-Káidě, i tureckým a saúdským tajným službám. Intriku, kterou si pomohl „Majdan“, čeká stejná blamáž.
I ti, o kterých se nedá říci, že by patřili k podporovatelům ruské politiky, přiznávají, že Krym je už součástí Ruské federace a nelze to změnit. Přijde po čase i uznání de iure tohoto faktu? A pokud ne, změní to něco pro obyvatele Krymu?
V EU a NATO to zřejmě bude podléhat přísné „koordinaci“. Tím spíš to může být i barometr jejich vnitřního pnutí. S hrocením vztahů na východ má problém i Německo. Nejde jen o ekonomické zájmy. Také poslední průzkum veřejného mínění totiž ukázal, že podporu „ruské politiky“ USA-NATO si přeje jen polovina veřejnosti, navíc většinou s různými výhradami. Ta druhá chce od vlády minimálně jakousi „zlatou střední cestu“.
Těm, kdo na Krymu žijí, to může být v podstatě jedno. Hůř než doposud – a tím spíš na Ukrajině příštích let – na tom nebudou garantovaně.
Jak jste vy osobně nahlížel i z právní stránky na odtržení Krymu od Ukrajiny na základě referenda? Zaznívaly argumenty, že to odporuje mezinárodnímu právu a že by referendum muselo být celostátní…
Krym sáhl po referendu až ve fázi, kdy bylo zřejmé, že o orientaci celé země žádné referendum nebude, vítěz násilného převratu hodlá diktovat i Krymu – a už tam začíná vysílat i své „ostré hochy“. Historicky to je součást Ruska. Comeback má nepoměrně demokratičtější rámec než Chruščovovo kabinetní rozhodnutí před 60 lety.
Psali jsme:
Neustále se vedou spory o to, zda a jak mají na vládu v Kyjevě velký vliv extrémní a fašistické síly obdivující Stěpana Banderu apod. Vládnou tedy v Kyjevě fašisté? Nebo jde o paušalizaci a zveličení jevu, jehož reálný vliv je mizivý?
Bandera jako veřejná ikona sil, podílejících se na státní moci, to přece není jen „politováníhodný exces“. Parta, pyšná na fašistický rodokmen, nehuláká jen pobuřující hesla. Masivně zastrašuje a terorizuje. Poslance, jejichž postoje jí nejsou dost „echt“, dloube hlavněmi do žeber hned před vchodem do sněmovny. Leckdy jim přitom „připomíná“, že „mají děti“. Lídři extrémní pravice – Parubij, Jaroš a další – sedí v klíčových postech represivních složek. „Pravý sektor“ je hlavním rezervoárem, z nějž čerpá i „demokratická obroda“ jejich nižších pater.
V parlamentu už leží zákonné předlohy, měnící i kalendář státních svátků. „Den vítězství“ má být zrušen (ba prohlášen za „Den obětí sovětské okupace“). Nahradit ho má „Den obnovy ukrajinské státnosti“ s datem 30. června. Jako hold poslednímu červnu 1941, kdy wehrmacht okupoval Lvov – a banderovci tu vyhlásili „ukrajinskou samostatnost“. Prvním krokem byl obludný pogrom. Na 7 tisíc židů mu padlo za oběť už v prvních hodinách.
Nomenklatura „demokracie na export“ to blahosklonně toleruje. Výlevy typu že „Rusáky třeba vybít atomovkou“ padají i z „plynové Julije“. Že „teď to chce rychle volby“ – a „věšet je budeme až pak“ – se nechal slyšet i novopečený náměstek jednoho gubernátora. Na holport s fanoušky „Třetí říše“ platila v Evropě striktní prohibice. Ukrajina ji právě ruší přímo před očima. „Appeasement“ se umí vymstít nečekaně – a brutálně.
Fotogalerie: - Za Rusko a proti fašismu na Ukrajině
Podíváme-li se na aktuální vývoj ve východních částech Ukrajiny: Je to podobná situace jako s Krymem ve smyslu silných proruských demonstrací, které jsou v právu? Není tady víc než patrné, že většina tamních obyvatel chce spíše klid a o žádné připojení k Rusku jim nejde?
Ti lidé chtějí tolik autonomie, která jim garantuje, že nebudou žmoulat čepici před extrémní pravicí, i svébytné ekonomické vztahy s východním sousedem. Že se nebudou muset podvolit „šokové terapii“ MMF – ani „sanovat“ její následky v regionech, které si ji vnutit nechají. Lze se jim divit, že pro to hledají i spolehlivé záruky? A v situaci, kdy za „Majdanem“ stojí jedny velmoci, o ně žádají tu druhou?
Nakolik je podle vás pravděpodobné, že by Rusko poslalo zcela oficiálně do oblastí Charkova, Doněcku apod. svoji armádu, k čemuž prezidenta Putina opravňuje rozhodnutí parlamentu?
Putin a Lavrov podle mne udělají vše pro to, aby se této variantě vyhnuli. Ke změně názoru by je donutila zřejmě jen hrozba, nastolující „right2protect“ –„právo chránit“ – jako naprosto akutní imperativ.
Jaké zájmy má Ruská federace na východní Ukrajině? Co všechno je podle vás ruský prezident kvůli tomu ochoten riskovat a podniknout?
Kreml má vůči Ukrajině zhruba stejné zájmy jako Bílý dům vůči Kanadě nebo Mexiku. Tedy na normálních sousedských vztazích, vzájemně výhodných ekonomických vazbách – a garancích, že se mu do „blízkého pohraničí“ nenakvartýrují rakety a armády, ohrožující jeho bezpečnost.
Teď ale čelí podobné výzvě, jako na Krymu, i z dalších ukrajinských regionů. Ta vlna má spontánní základ, uměle se na takové ploše inscenovat ani nedá. Pro lidi, obracející se na Moskvu, to není „cizí velmoc“, ale ještě docela nedávno i jejich vlastní metropole. Nejsou to spiklenci zákeřné iredenty, řízené na dálkový ovladač. Jen je to prostě táhne pod střechu, nabízející větší bezpečí i teplo domova. Státník, zvlášť v čele velmoci, to nemůže přezíravě přejít. Musí usilovat o kompromis, který je nezklame – a nešlápne ani do jiného porcelánu. Putinovi není co závidět.
Psali jsme:
To vše ovšem signalizuje i hlubší změnu. Docela vnímavě ji glosuje francouzský publicista Thierry Meyssan. „Před dvaceti lety,“ píše na margo krymského referenda, „by ti samí lidé možná hlasovali proti Rusku. Dnes ale přichází víc svobody z Moskvy než z Kyjeva, kde je třetina vlády zpátky v rukou nacistů a zbylé dvě třetiny v moci oligarchů.“ Na Ukrajině tak už „svoboda a prosperita, na něž po téměř 70 let vábil Západ, změnila adresu. Ne že by Rusko bylo vrcholem dokonalosti, nejen pro obyvatele Krymu už je však atraktivnější než západní tábor.“ Krym je tak – pokračuje Meyssan – první „známkou kyvadla, nabírajícího zpáteční směr. Bývalí sovětští občané se poprvé svobodně rozhodli, že chtějí pod moc Moskvy. Západ má obavy ze zvratu, srovnatelného s pádem Berlínské zdi.“ Proč by to, provokuje Meyssan, nemohlo inspirovat i některé členské státy NATO – typu Řecka – anebo Evropské unie – jako Kypr? Rusko se z trosek devastace, jíž prošlo v 90. letech, škrábe v mnohém dodnes. Očima radikální levice má k dokonalosti tím dál. Vstupuje-li přesto do hry i faktor, který stopuje Meyssan, staví to zrcadlo hlavně západním směrem.
Jak ve vztahu k ukrajinské krizi hodnotíte postup a výstupy české zahraniční politiky, především tedy ministra Lubomíra Zaorálka?
Česká diplomacie mohla parádně skórovat. Té šance se zbavila už v prvních minutách. Uškodí nám i ekonomicky. Je to jen otázka času. Politiků, schopných i něčeho víc než koňských handlů o prebendy, je u nás jako šafránu. Ten deficit je i dědičným hříchem Lidového domu. Lubomír Zaorálek budíval dojem čestné výjimky. Třeba nám jednou vysvětlí, proč se ho rozhodl anulovat tak nemilosrdně.
Specifickou otázkou jsou česká média a jejich pozice při informování o ukrajinské krizi. Na adresu především České televize i některých dalších médií zní delší čas kritika kvůli údajné zaujatosti. Jak to vidíte? Dopouští se ČT ve svém reportování o Ukrajině nějakých výrazných chyb?
Vydávám vlastní „reader´s digest“ ze zahraničních médií i knih – StřípkyZeSvěta. Den co den proto procházím i desítky zdrojů, vzdálených radikální levici – a každé „rusofilii“ - kosmické roky. Panorama, vypadlé z rastru cenzury a dezinformací, v nichž si libuje nejen televize, krmená koncesionářskými desátky – a naproti tomu „news a views“ západoevropských i mnoha amerických médií – se často liší natolik, až to budí dojem, že každý referuje o úplně jiném světě.
Tak koňská dávka manipulace má ovšem i své hranice. Zdá se, že na ně právě – je-li řeč o dění v zahraničí - narazila s větším rachotem než kdy dřív. Tentokrát, troufám si tvrdit, už prohrává u markantní většiny. Je to i zásluha „ostrůvků pozitivní deviace“, které se množí – a některé, třeba ParlamentníListy.cz, už „mainstream“ trumfují i velikostí publika. Restituci politiky, řízené zdravým rozumem, to nabízí šanci, jakou dosud neměla.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
