Uvažujete, že budete volit stranu Realisté, kterou založil Petr Robejšek? Anketa
Několikrát jste uvedl, že vítězství Trumpa je reakcí na politiku Obamy. V čem podle vás Barack Obama chyboval tak, že se voliči obrátili k jeho politickému protipólu?
Zaprvé americký hospodářský růst je kolem dvou procent, ale americká střední třída to nijak nepociťuje. Má dojem, že po osmi letech vlády demokratického prezidenta se její úděl nezlepšil. To znamená, že letos by byl favoritem jakýkoliv republikánský kandidát. Donald Trump má navíc přidanou hodnotu, že ze všech republikánských kandidátů v primárkách byl nejvíce proti ilegální imigraci.
Američané, ať už jsou původu jakéhokoliv – bělošského, hispánského, východoasijského – když už jsou američtí občané, nevítají příliš velkou míru imigrace, protože pro ně představuje konkurenci. To jsou dva hlavní důvody, proč to měl Trump usnadněné neúspěšnou domácí Obamovou politikou. Zahraniční důvod je ten, že za posledních osm let Amerika svým způsobem vycouvala ze světa a je vnímána jako lehká váha. Jako někdo, kdo nedokáže být tvrdý. Zvyšuje se tím reputace silných hráčů, jako jsou Rusko a Čína.
Jak se nový prezident Donald Trump bude chovat na světovém kolbišti? Na jedné straně jmenoval generála Flynna poradcem pro národní bezpečnost, který je údajně vstřícný k Rusku. Na druhou stranu, šéfem CIA bude Mike Pompeo, který bývá označován za jestřába. Jak se v tom všem máme orientovat?
Nedá se to zatím soudit, sám jsem zvědavý. Donald Trump má tendenci obsazovat posty své administrativy z různých frakcí republikánské strany. Dnešní republikánská strana má tři hlavní frakce. První jsou establishmentoví centristé. K nim patří například šéf jeho kanceláře Reince Pribus. Druhá frakce jsou konzervativní přesvědčení republikáni. Jejich šéfem je předseda Sněmovny reprezentantů Paul Ryan. K této frakci patří i Mike Pompeo.
Poslední frakcí jsou trumpisté. Tedy lidé, kteří nejsou konzervativní. Sem patří Trumpův hlavní poradce Stephen Bannon a také Michael Flynn. Nevím, jestli je úplně přesné označení, že je proruský, ale rozhodně je antiislamistický. Patří, pokud jde o otázku islámu, k lidem tvrdší linie. Trump si záměrně pro svou administrativu vybírá lidi z různých frakcí republikánské strany. Takže jeho poradce pro národní bezpečnost je mírnější vůči Rusku a tvrdší vůči islamistům a šéfem CIA vytvořil člověka, který patří v zahraniční politice k jestřábům.
Takže si ve vztahu k republikánské straně Trump počíná chytře takticky?
Z manažerského hlediska to dělá chytře, že se za sebou snaží sjednotit republikánskou stranu. Donald Trump nebyl miláčkem mnoha republikánů, ale těmito nominacemi nabízí každému i tomu nespokojenému s ním – podíl na své vládě. Jsou tu dvě možnosti. Stane se impresáriem, který bude manažovat velmi silné osobnosti ve svůj prospěch. Byl to případ Lincolna, který obsadil svůj kabinet svými konkurenty v rámci republikánské strany. Druhá možnost je, že to nezvládne a vláda bude dysfunkční. Což byl případ George W. Bushe, který obsadil kabinet silnými osobnostmi – ať už viceprezident Dick Cheney, ministr obrany Donald Rumsfeld, ministr zahraničí Colin Powell. Vzájemně se ale nesnášeli a ubohý prezident Bush nebyl schopen je manažovat. Obojí je možné. Buď extrémně úspěšná, nebo naprosto dysfunkční vláda.
Analytik Lukáš Visingr pro server idnes.cz řekl, že Trump přestane s politikou vývozu demokracie, místo toho nastolí realismus a společně s Ruskem se spojí proti Číně. Do jaké míry je tohle reálné? A jak moc si může dovolit být tvrdý k Číně, když Číňané vlastní značnou část dluhu USA a Američané jsou navyklí na laciné čínské zboží?
S tou první polovinou otázky bych souhlasil. Trump nebude expandovat demokracii, rezignuje na idealistickou zahraniční politiku. Bude prosazovat národní zájmy USA, jak je on vnímá. S tím druhým nevím. Trump si bere různé politické otázky osobně. Není politik, nikdy předtím nebyl zvolen na žádnou politickou funkci. Jeho zkušenosti pro výkon volené funkce jsou minimální. Nabídne Rusku jakousi presumpci důvěry. Vladimir Putin se může těšit, že bude mít vstřícného amerického prezidenta.
Ale takový byl i George W. Bush, který se zahleděl ve slovinském Bledu do krásných bleděmodrých Putinových očí. A taková byla i vláda Baracka Obamy a Hillary Clintonové v roce 2009. Vstřícnost vůči Rusku se u každé americké vlády opakuje. Ale právě proto, že si Donald Trump bere politické otázky osobně, stačí podle mě jednou, aby ho Vladimir Putin podrazil nebo nesplnil, co mu slíbil, a pak může být Trump velice ostrý vůči Rusku. Nebo také nemusí. Je otázka, jak s těmi kartami, co má v ruce, bude proti Trumpovi hrát Putin.
Psali jsme:
Jedním z prvních Trumpových zahraničněpolitických kroků bude podle jeho vyjádření odstoupení od Transpacifické dohody (TTP). O čem to svědčí? Čeká podobný osud TTIP? Stíží se nám přístup na americký trh?
Donald Trump bude plnit to, co sliboval. Kandidoval jako protekcionistický uchazeč na prezidenta. Sliboval zrušení globálního svobodného obchodu, zavedení ochranářských cel ve prospěch amerického průmyslu. Mé politické přesvědčení je založeno na tom, že tento jeho názor je mylný. Pokud by ho realizoval naplno, poškodí tím americké spotřebitele. Protože ten pak bude platit vyšší ceny. Ale takhle to nemusí skončit. Může to být vyjednávací taktika, kdy je Trump v pozici ostrého hocha.
Může přinutit Čínu, aby revalvovala svoji měnu, která je dlouhodobě podhodnocená, což napomáhá čínskému exportu. Zmínil bych prezidenta Ronalda Reagana, který se rétoricky zastával svobodného obchodu, ale prakticky, když byl prezidentem, hrozil Japoncům – podívejte, já na vaše auta, která ničí americký automobilový průmysl, uvalím cla. Nikdy to neudělal, ale přiměl Japonce, ať postaví své továrny na území Ameriky.
Od osmdesátých let vidíme různé automobilky – japonské i evropské – že si vytvářejí své fabriky na americké půdě, zaměstnávají americké občany. Je dost možné, že trumpovské harašení ekonomickými zbraněmi může nakonec způsobit to, že obchod se nezpomalí, ale Čína bude přinucena k revalvaci své měny nebo k většímu investování v USA. Nicméně rétoricky působí Trump protekcionisticky. Poslední protekcionistický prezident byl v USA na přelomu dvacátých a třicátých let, a to Herbert Hoover, který uvalil cla na dovoz zboží z Evropy. Důsledkem bylo prodloužení velké krize, kolaps mezinárodního obchodu.
Jak to bude s Ukrajinou? Nechá ji Trump napospas Rusku? Třeba výměnou za klid v Pobaltí?
To je otázka, na niž si odpovědět netroufám. Nevím, jak to bude s Ukrajinou. Nevědí to asi ani ukrajinští politici. Váhají pravděpodobně mezi v jedné ruce stakanem vodky a v té druhé revolverem s jedním nábojem, ruskou ruletou. Nevědí, jak na tom budou. Pokud jde o spojenecké země, jako jsme my i pobaltské země, myslím, že Trump bude držet spojenecké závazky. My ani Amerika však nemáme žádné bezpečnostní závazky vůči Ukrajině. Osud Ukrajiny je otevřený. Podnítí to podle mého snahu Ruska destabilizovat situaci na Ukrajině a navození proruské ukrajinské vlády. Ale mohu se mýlit. Prostě nevím, jaká bude Trumpova politika vůči Ukrajině.
Co když nebude Trump chtít platit vojenské výdaje v Evropě v takové míře jako dosud, jak naznačoval v předvolební kampani, byla by tím ohrožena evropská bezpečnost?
Opět nevíme, do jaké míry je to nátlak a do jaké je to myšleno vážně. Trump nám může posloužit tím, když si uvědomíme, že za naši bezpečnost jsme primárně odpovědní my, Evropané, Češi, Moravané, a ne nějací kluci z Nebrasky či Ohia. Jeho drsný způsob může na nás působit jako budíček či studená sprcha. Trump má v tom pravdu. Když jsme vstoupili do NATO, slíbili jsme, že budeme vydávat na obranu dvě procenta našeho HDP. Což bychom měli dodržovat. Pro srovnání, v době studené války – kdy hrozba globálního konfliktu byla reálná – Amerika vydávala na NATO padesát procent a západoevropští spojenci taky padesát procent. Po skončení studené války se NATO rozšířilo o další země. Dnes USA vydávají na NATO dvě třetiny, ostatní jen třetinu. To je neudržitelné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
_profil_top.jpg)
