Hillary Clintonová se chystá proti Trumpově politice protestovat. Bude schopna něčeho dosáhnout?
Jsem silně přesvědčen, že ať se bude snažit jakkoliv, její úsilí už nebude mít žádný, nebo jen minimální, dopad na současnou americkou politiku. Clintonová sama o sobě není ani důmyslný stratég ani originální politický myslitel. Byla jen nástrojem „hlubokého státu“, který v ní viděl charismatickou a dokonale řiditelnou osobnost, a jako takovou dotoval její volební kampaň obrovskými částkami. Ta investice se ukázala jako špatná a špatné investice se neopakují.
Když se jí vůbec podaří nějak se zviditelňovat, tak snad jen jako mluvčí Trumpových odpůrkyň z řad feministek. Ale feministická kritika Trumpa podle mě už dosáhla maxima, takže v nejlepším případě ji Clintonová může pomáhat jen udržovat se na již existující úrovni. A ta, jak se ukázalo, Trumpa zas tak neohrožuje. Ale to, že je podle mě Clintonová jako mluvčí opozice proti Trumpovi odepsaná, ještě neznamená, že Trumpovo prezidentství nebude ohroženo nějakou jinou charismatickou osobností schopnou získat silnou podporu americké veřejnosti.
Postoupí prof. Jiří Drahoš do 2. kola volby prezidenta?Anketa
Podle mě Trumpovo prezidentství vážně ohroženo už být začíná, a to ne ze strany demokratů, ale z řad republikánů, kteří, jak před několika dny ukázal Trumpův neúspěch získat dostatečnou podporu v Sněmovně reprezentantů USA pro odvolání Obamova zákona o zdravotním pojištění, v něm nevidí politického vůdce, který by jim garantoval současné preference voličů. Myslím, že tak závažná politická porážka tak brzy v jeho funkčním období je jen stěží napravitelná, a že už teď je možné pochybovat o tom, že se Trumpovi podaří být prezidentem ještě jedno funkční období. Tím však nechci vůbec říct, že základní platforma vzpoury proti elitám „hlubokého státu“ a úpadku tradičních amerických hodnot, díky které Trump vyhrál prezidentské volby, ztrácí politickou podporu spolu s ním.
Ta veřejností pociťovaná potřeba vzpoury není v současné době o nic slabší než před volbami, ale o čem vznikají pochyby, je představa Trumpa jako jejího úspěšného realizátora. Co můžeme podle mě očekávat není tedy porážka samotné Trumpovy politické platformy, ale změna toho, kdo a jak ji bude nakonec realizovat.
Pro mě v tomto směru přichází v současné době v úvahu jen jedna osobnost a tou je viceprezident Mike Pence. Jako Trumpův viceprezident je nutně vnímán jako zastánce politické platformy, která Trumpa a jeho přivedla do Bílého domu, ale zároveň nevyvolává na rozdíl od Trumpa žádné kontroverze a nedopouští se využitelných přehmatů. Mimochodem je také značně charismatickou osobností.
Co si myslíte o rozhodnutí amerického ministra zahraničí Rexe Tillersona vyměnit setkání ministrů zahraničí NATO za jednání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a pak navštívit Moskvu? Neznamená to určité odsunutí spojenců v amerických zahraničních zájmech na druhou kolej anebo nejde o ukázku přehlíživého postoje kvůli neplnění závazků členů NATO?
Nepřikládal bych tomu zas tak veliký praktický význam. Podstatný praktický význam by takový krok měl jen kdyby jak do Pekingu, tak do Moskvy, jel Tillerson s nějakými zásadními návrhy revidujícími současné vztahy mezi USA a oběma zeměmi. Ty sebou evidentně Tillerson nepoveze, to by už musely v tomto směru zaznít nějaké náznaky, aby se na to veřejnost připravila. Podle mě je to prostě jen programové prohlášení v duchu „Napřed Amerika“. Jinými slovy, v americkém národním zájmu je věnovat primární pozornost vztahům s velmocemi, které by pro Spojené státy mohly představovat, narozdíl od vztahů s členy NATO, bezpečnostní riziko.
Jde vůbec mezi Trumpem a Putinem docílit situace win-win?
Vzhledem k tomu, že Trumpovy možnosti změnit americký protiruský postoj byly těžce poškozeny současnou kampaní „hlubokého státu“ snažícího se prostřednictvím FBI a CIA obvinit Trumpovo okolí a skrze ně Trumpa samotného ze spiknutí se s Rusy, a Rusy z ovlivňování amerických voleb, taková situace se zrovna na obzoru nerýsuje. Tedy vzhledem k tomu jak se věci mají právě teď.
Snažit se v této situaci o dohodu s Rusy by byla pro Trumpa politická sebevražda. Ale smysluplná prognóza musí vzít v úvahu každý reálně možný vývoj, který může stávající okolnosti radikálně změnit. Podle mě taková možnost konkrétně existuje, i když na první pohled by se mohlo zdát, že pro politické klima ve Spojených státech nemusí být nijak podstatná. Mám na mysli francouzské prezidentské volby a možnost, zdaleka ne nereálnou,že je vyhraje Marine Le Pen. To by totiž téměř jistě znamenalo Frexit a v důsledku konec Evropské unie a s jejím koncem i nevyhnutelné oslabení NATO. A v této situaci by bilaterální jednání a dohoda o vzájemné spolupráci mezi Ruskem a USA byla velmi žádoucí. Tedy win-win pro obě strany.
Jak vnímáte situaci na Ukrajině, kdy o blokádě a boji na Donbasu začali pochybovat i vrcholní představitelé země jako třeba prezident Petro Porošenko?
Řešení ukrajinské krize se mě zdá možné jen když v Kyjevě vznikne vláda, kterou budou respektovat všechny ukrajinské protiruské mocenské skupiny, a která pak na základě tohoto mandátu nabídne rebelům přijatelnou autonomii. Že by ale taková vláda mohla přirozeným vývojem vzniknout, si neumím představit. Takže je to otázka mezinárodní, ne národní.
Jak velkou událostí je smrt Davida Rockefellera pro americké a světové finanční kruhy?
David Rockefeller zemřel ve věku 101 let. Myslím si, že v takovém věku nikdo už nemůže být osobností, jejíž smrt by něco významně ovlivnila. Leda, samozřejmě, že by vznikly nějaké obrovské finanční spory mezi dědici. Ale pokud vím, Rockefellerové to mají dobře ošetřeno. David Rockefeller byl osobou minulosti, dnes za něho už máme dávno jiné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
