Od začátku takzvané migrační krize jsou to dva roky. Kdo z českých a evropských politiků obstál, a kdo ne? Jak obstál český národ? Jak obstála EU? Vyřešilo se vůbec něco? A co máme dělat my?

Český národ zrovna v tomto kritizovat nemíním. Nikoliv jenom proto, že sám jsem Čech. Ale jinak... děs, běs! Maximálně slova, skutečně efektivní činy naprosto žádné. No, obrátili jsme či dokonce potopili nějakou pašeráckou loď? Naopak, necháváme si šacovat vlastní kufry. Přesto nedávno zase v Manchesteru umíraly i nevinné děti. A pak další útok v Londýně. Ale komu z obětí ty obvyklé soustrastné kecy europolitiků alespoň nějak pomohly? Nebo snad pozůstalým?

Najednou sice i těm rigidním papalášům z NATO došlo, že by možná mohli a snad i měli s Islámským státem konečně změřit síly. Že jsou tady od toho! Jenže to jim musel přijet vtlouci do hlavy až strejda z Ameriky. Pravda až poté, co své zemi se Saúdy dohodl opět miliardové kšefty za další zbraně dodané do tohoto kritického regionu. Když tohle o NATO ale říkal někdo z politiků předtím, byl označován za hlupáka. Včetně našeho vladaře. Místo obrany Evropy raději postupně odzbrojujeme sami své vlastní lidi. A tak dále.

Nerad bych byl zvláště na závěr sprostý, promiňte. Jenže slušně to hodnotit nejde. Je mi líto, nezměnilo se nic. Celá slavná EU mi stále připomíná vyděšenou krávu, která se zatoulala do bažiny. A čím více se mele, tím hlouběji zapadá. Zanedlouho zvládne už jenom zoufale bučet. Jako když naposledy zahouká loď předtím, než klesne ke dnu. Jenže na tomhle se podílet vskutku nechci a nebudu.

Andrej Babiš odešel z postu ministra financí, jeho hnutí ANO však vládní krizí příliš neutrpělo. ČSSD ale dle průzkumů ztrácí. Jak je to možné? Jak to, že voliči sociální demokracie neslyší na rétoriku „obrany demokracie“? Co vlastně chtějí potenciální voliči sociální demokracie od vedení ČSSD?