Za řadu let své profese jste určitě zažila ledacos a jistě máte svůj názor na integraci…

V poslední době se často zamýšlím nad problematikou integrace cizinců, protože mne to zajímá z jazykového hlediska i z hlediska pocitu těchto lidí. Setkala jsem se se spoustou cizinců při své práci, když jsem učila češtinu jako cizí jazyk. Setkala jsem se s lidmi z různých zemí, různých povah. Přijde mi úplně absurdní myšlenka, že bychom měli chtít po některých lidech, aby se integrovali. Co to je vlastně integrace cizinců a co si pod tím představíme? Integrovat někoho znamená chtít po něm, aby přijal naše hodnoty na úkor svých vlastních hodnot. Ale aby si zachoval svoje, a pokud jsou neslučitelné s našimi, tak jak to může fungovat dohromady?

Cizinci, se kterými jsem se během své osmileté praxe setkávala, byli lidé, kteří chtěli studovat český jazyk. Co si budeme říkat, náš jazyk je pro cizince nesmírně těžký. Od lidí to vyžaduje velké nasazení, aby se jej naučili tak, aby mohli ve společnosti více méně bezproblémově fungovat. Když člověk jazyk neumí, tak má pořád nějakou bariéru. A když má být stoprocentně začleněn, tak si neumím představit, že by neměl umět téměř dokonale náš jazyk. Třeba získání občanství a vše, co s tím souvisí – můžete volit, můžete zasahovat do veřejného života, ale když nerozumíte pořádně, o čem se hovoří, tak jak můžete zasahovat?