Nedávno jste se vrátil z Polska. To staví největší armádu v Evropě, ale na dluh. Je to prozíravé?
Je to typicky polské. Jejich dějiny jsou hnány dvojím sentimentem. A to negativním vztahem jak k Rusku, tak i k Německu. Obě země mohly za to, že Polsko více než sto let jako samostatný stát neexistovalo. Pakt Ribbentrop–Molotov je na polské scéně velmi silný argument. Fakt, že Polsko buduje tak silnou armádu a na dluh, se tam setkává s velkým pochopením. Jde o polské řešení a jsou přesvědčeni, že jdou správným směrem.
Je dnešní geopolitické rozložení nastavené tak, že na jedné straně stojí Severoatlantická aliance (NATO) a na druhé uskupení Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika (BRICS)?
NATO je pevně svázáno dvěma pouty. Prvním je právní smlouva, která vede k vybudování systému kolektivní obrany. Víme, že když dojde k útoku na některý ze států Aliance, jsou všechny země povinné poskytnout pomoc včetně pomoci vojenské. Za druhé jde o spojení zemí západních demokracií, tedy zemí, kde se vládne stejným způsobem.
BRICS je vynucený tah budovat alternativu k Alianci. Nelze však nad ním mávnout rukou jako nad něčím, co je odsouzeno k zániku. BRICS je sice volnější spojení, ale jsou v něm státy, které chtějí demonstrovat schopnost vytvořit alternativu ke světu liberální demokracie. Je to počátek procesu, který ukazuje, že je životaschopný.
Dá se říct, že Ukrajina je válečnou zónou, kde se střetávají zájmy Západu se zájmy Východu?
Je to důsledek dění ve světě. Napřed byl napaden suverénní stát Ruskou federací a začala agresivní válka na Ukrajině. Myslím si, že prezident Putin se domníval, že se Aliance zachová jako v Afghánistánu. Tedy že se rozpadne její soudržnost. V Afghánistánu totiž absolutně selhala. Ale stal se opak. I když hlavní roli hraje ukrajinská rezistence, schopnost bránit svou zemi a umění politické reprezentace držet zemi pohromadě. To vede ke sjednocení Západu, tedy Severoatlantické aliance a Evropské unie tak, jak se vůbec neočekávalo. Ukrajina se stala střetem globálním, ale jako důsledek toho, co se stalo na jeho začátku.
Fotogalerie: - Pochodní proti vládě
Myslíte si, že při stavu státní pokladny a zmíněného rozložení sil ve světě je moudré nakoupit 24 amerických stíhaček F35?
Navíc vývoj nových technologií rychle postupuje. Dnes jsou na Ukrajině hojně využívány drony a kdo ví, jaké zbraně se objeví za pár let?
Určitě. Budování a modernizace armády ano, ale je třeba uvažovat o všech možných alternativách, nikoliv pouze o válce státu proti státu. A je třeba počítat s tím, že může dojít k tomu, že nám útok vyřadí celé počítačové systémy v oblasti hospodářství, zdravotnictví či financí. Musíme být opravdu připraveni na alternativy a nevydat všechny prostředky na jedno řešení, jen proto, že se teď jeví jako to nejlepší. Je třeba o tom více přemýšlet. Doufám, že česká politická reprezentace má dostatek odvahy, aby hledala řešení pro rok 2035 a dál, a ne jen řešení pro zítřejší den.
Ruský prezident Putin nyní začal jednat se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem o dodávkách zbraní. Jak moc je to nebezpečné?
Putin se chová logicky. Rusko a Severní Korea se potřebují. Korejci potřebují jídlo, energii, moderní technologie a peníze. To nabízí Rusko, a na oplátku žádá munici. KLDR se chce zbavit velké závislosti na Číně. Obecně platí, že Putin kupuje zbraně, kde to jde. A protože nemá žádnou ideologickou zábranu, tak koupí od kohokoliv a bude se bavit jen o ceně. Nepřekvapuje mě to.
USA zase budou předávat zabavený majetek ruských oligarchů Ukrajině. Co vy na to?
To vidím skepticky a myslím si, že to není možné. Jedním důvodem je, že abyste někomu zabavili majetek v právním státě, tak mu musíte prokázat, že porušil právo. Že třeba vědomě podporoval Putina. Když mu to prokážete, je možné ho potrestat zabavením majetku a jeho použitím na Ukrajině. Jenže to musí rozhodnout nezávislá justice, a ne politická reprezentace. Takže by to mělo být případ od případu, a nelze vyloučit, že u některých ruských občanů to nepůjde.
A druhý argument, který říkám pod čarou, je ten, že jak platilo heslo ‚proletáři všech zemí, spojte se‘, tak platí i heslo ‚oligarchové všech zemí drží při sobě‘. Když se stane, že se z politických důvodů bude sahat na majetek oligarchů jiné země, tak začnou být ti ostatní znepokojeni. Divili bychom se, jak jsou oligarchové z různých států schopni spolu držet. Mají velmi silné sociální cítění sami k sobě. Budou dělat vše pro to, aby se to nestalo.
Dokážu si představit, že i šejkové ze Saúdské Arábie anebo ze Spojených arabských emirátů, kteří dodávají ropu Evropě v boji proti Putinovi, si potají s ruskými oligarchy dobře rozumí. Pomáháme uprchlíkům, obětem války, ale možná by bylo dobré si zmapovat, kolik dostali za poslední léta v různých zemích, samozřejmě i v zemích NATO, dlouhodobých víz nejbohatší Rusové. Proč se asi Londýnu říká Londongrad?
Přesto, že Rusko napadlo Ukrajinu, v Česku roste nevraživost hlavně vůči Ukrajincům. Co to?
Pořád jde o jednotlivosti. Důležité je to, že se v celé Evropě, nejen v Česku, mění nálada od pozice „vítáme Ukrajince jakožto oběti války“ k pozici „ať mají rovné zacházení všichni, i ti Ukrajinci“. Lidé neradi vidí, když má někdo nějaké privilegium. Dostane se třeba na střední školu bez přijímacího řízení, aniž umí pořádně česky, protože je z Ukrajiny. Tomu se musí čelit, protože my Ukrajincům, co jsou tady, pomáháme a pomáhat máme. Ale zároveň je potřeba myslet na atmosféru v Česku. Už nestačí argumentace, že na Ukrajině se bojuje za nás a za naši svobodu. To už nestačí. Je potřeba najít další argumenty, čím jsou pro nás přínosem.
Pokud půjde jen o to prvotní černobílé uvažování, tak bude přibývat nevraživosti. Nicméně vůbec nechápu hesla jako „zabraňte ukrajinizaci české politiky“. Politika má taková témata, která jí nastaví politická reprezentace. Tak ať opozice vymyslí jiná témata a uvidí se ve volbách. Nějaká ukrajinizace něčeho, to jsou velmi laciná hesla. Fakt, že je v Česku Ukrajina stále dominantním tématem, souvisí s blízkostí toho konfliktu. V Německu, Francii, Itálii, Portugalsku či Španělsku se tohle téma už stává okrajovým.
Podle mě má česká politická scéna dva nedostatky. Oba tábory se hodnotí „mravnostně“. Kdo je, a kdo není zločinec. A zadruhé si nadávají kvůli procedurálním otázkám. Kdo čemu brání, a kdo čemu ne. Tak ale zemi nelze vést. Vláda nemá hledat dohodu napříč politickým spektrem, ale má 108 hlasů v Poslanecké sněmovně a většinu v Senátu, tak má rozhodovat. Ideální situace dělat radikální kroky pro rozvoj České republiky. Prosadit vize, a tak. A udělat to teď, i za cenu risku, že koalice prohraje volby. To je totiž jediná cesta, jak se může něco pohnout kupředu.
Fotogalerie: - A schůze pokračovala...
Mají dnešní politici dostatek dobrých vizí?
To je o něčem jiném. Vizí můžete mít plný šuplík. Ale vy se potřebujete pro jednu rozhodnout a tu prosazovat. Když se podíváte na velké hybatele evropských dějin, jako Konrad Adenauer, Margaret Thatcherová či Charles de Gaulle, tak ti vsadili na jednu kartu, ne na pět, a řekli: „My s touto vizí stojíme i padáme. Buďto to bude po našem, anebo to nebude!“ Řada z nich uspěla. Najdeme ale samozřejmě v dějinách i lídry, co neuspěli. Silný na tom byl fakt, že nehledali všeobecnou shodu. Vsadili na svou vizi všechno, protože podle nich to tak bylo správně. A riskovali prohru v příštích volbách. Bez takových rizik se ale země dopředu nepohne.
Má v sobě takovou sílu dnešní pětikoalice?
Bez rizika to nejde. Paradoxně si myslím, že pětikoalice může vyhrát příští volby jen tak, že nyní riskne, že je prohraje. Výsledek neustálého taktizování je nicotný. Vize totiž znamená, že váš pohled na svět má hrany. Jde o to, jak vy vidíte svět, jakou cestu volíte. Svět nebude lepší, když se na tom dohodneme. To nikdy nefungovalo. Svět musí někdo lepším udělat tím, že zrealizuje svou vizi.
Neuvažoval jste o tom, že se do politiky vrátíte?
Když jsem z ní odcházel, nebyla jiná alternativa. To ale neznamená, že mě politika přestala zajímat. To je vášeň, která člověka neopustí do konce života. Dveře jsou ale zavřeny, protože je zde jiná a nová generace. Tak to je.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
rusošvábek
