Před patnácti lety jsme v referendu rozhodli o vstupu do Evropské unie. To počáteční nadšení postupem ochladlo a nyní se česká společnost jeví jako výrazně euroskeptická. Co jsou hlavní příčiny tohoto stavu a jak se vyvíjel váš osobní postoj k našemu členství v EU?
Naše nadšení skutečně ochladlo, velmi ochladlo. Až z toho mrazí. A z jakého důvodu? Není to moc složité. Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají, říkávaly naše babičky a měly pravdu. Možná si vzpomenete, že v roce 2009 běhalo ve veřejnoprávní televizi několik kreslených reklam propagujících přijetí Lisabonské smlouvy. Uváděla je lidovecká europoslankyně Zuzana Roithová. Matně si vzpomínám na jednu z nich. Před váhajícího českého občánka najednou jakási ruka shůry položí veliký vak s nápisem EU. Pytel se okamžitě roztrhne a začnou z něj vyskakovat maskované postavičky s kulomety a střílet tak divoce okolo sebe, až začne zděšený občánek před kulkami prchat. Motto znělo: „Nenechte se strašit.“ Koukali jsme tehdy na to obrazové sdělení celí vyjevení a nechápali, co tím chtěl básník říci.
Fotogalerie: - Za svobodný internet
Tehdy většina národa, podobně jako já sám, vnímala členství v Unii jako další potvrzení našeho návratu k Západu, jako další záruku toho, že se pod bývalou kuratelu východního bloku už nikdy nevrátíme. Jenže... pravý účel těch pozapomenutých agitek jsme začali chápat trochu pozdě. Vůdci Unie museli mít už dávno před naším vstupem naplánováno téměř všechno, co se přihodilo v následujících letech, a počítali i s přirozeným občanským odporem. Různé kampaně pak měly umlčet takové, kteří by náhodou do celé věci příliš viděli, a chtěli by oponovat. Ovšem tak jasnozřivých politiků u nás mnoho nebylo. Bohužel. Byli jsme neinformovaní. Naše veřejnoprávní „služba“ pilně plnící různá bruselská „doporučení“ nedala žádné rozumné oponentuře sebemenší prostor. Věcně to celé můžeme hodnotit teprve až dnes a vychází nám z toho, že to byl vykalkulovaný a pečlivě ošetřený scénář neoliberálů a neomarxistů, kteří již po léta ovládali vedení Unie.
Náš návrat na Západ podle vás původní představy zdaleka nenaplňuje?
V roce 2003 při referendu nebo pak v roce 2004 nevypadal vstup do Unie jako riziková záležitost. Podle tzv. Maastrichtské smlouvy se hlasovalo o důležitých rozhodnutích konsensem. To znamená, že i ten nejmenší členský stát měl právo veta. V následujících letech se však pravidla začala měnit. Téměř jsme nepostřehli návrh nové evropské ústavy, který oprávněně zamítly nejen některé nové, ale i několik západoevropských členských zemí. Stalo se tak ještě podle maastrichtských pravidel. Šéfové Unie se však nevzdali. Aby mohli svůj záměr uskutečnit, potřebovali změnit hlasovací pravidla ve výkonných orgánech. Proto překlopili svou vizi řízení unie do tzv. Lisabonské smlouvy a jistě si pamatujete, že ten úplně poslední z představitelů členských států, který ji nakonec pod příšerným tlakem musel podepsat, byl náš Václav Klaus. Pak uplynulo jen několik málo let, a německá kancléřka bez jakékoli diskuse nebo hlasování na celoevropské úrovni otevřela těm maskovaným panáčkům s kulomety, či africkým lidožroutům s oštěpy, to je z jiné podobné kreslené agitky, dveře Unie dokořán.
Psali jsme:
Ke změně nálad u nás vůči Evropské unii přispěla její neschopnost řešit migrační krizi. Téma migrace ovládlo českou politiku na poslední tři roky. Bylo to zbytečné a zástupné téma, jak někdy slýcháme, protože tu skoro žádní migranti nebyli?
Žádné zástupné téma, je to téma prvořadé a stále aktuální. Jsem přesvědčen, že hrozba prudkého zhoršení vnitřní bezpečnosti občanů s perspektivou ohrožení celistvosti a stability právního systému platí pro nás stejně naléhavě, jako pro staré členy Unie. Jde o největší nebezpečí, jakému čelíme po necelých dvaceti osmi letech nově získané svobody a demokracie. A trvá už čtvrtý rok. Podívejte se jen, jak to vypadá u našich německých sousedů, ale nejenom tam. Podobné je to ve Francii, Belgii, Nizozemí, Švédsku a jiných severských zemích, a také ve Velké Británii. Západní Evropa importuje spolu s migranty i muslimský terorismus. Jen od roku 2015 zde máme stovky mrtvých a zraněných, kteří se provinili jen tím, že šli ve městě po chodníku, seděli v restauraci, anebo zašli do nějakého klubu. Nebo seděli v redakci satirického časopisu. Počet obtěžovaných nebo rovnou znásilněných žen a dokonce i dětí prudce vzrostl a je všeobecně známo, že policie má při vyšetřování imigrantské kriminality ve většině západoevropských zemí svázané ruce vlastními vládnoucími politiky. Raději ani nehovořím o dovozu exotických onemocnění, z nichž některá ani nedokážeme léčit. A také o vysávání už tak přetížených sociálních rozpočtů jednotlivých států. Víme, že v Německu si našlo práci jen necelých pět procent nových muslimských imigrantů, a v ostatní západní části Evropské unie je to stejné. Copak je tohle všechno normální? Tak vypadá pořád dokola slibovaný blahobyt a prosperita?
MUDr. Zuzana Roithová, MBA
Často citované prohlášení Sobotkovy socialistické vlády, že jsme přijali pouze 12 uprchlíků, se nemůže zakládat na pravdě. U Teplic, Hořic a kdoví kde ještě nám rostou uzavřená arabská sídliště. Několik lázeňských zařízení bylo prodáno arabským majitelům, a mezi jejich zaměstnanci zavládla opravdu zvláštní pravidla. Náhle totiž nesmějí o své práci s nikým mluvit. V jedné západočeské střelnici se nějací chlapci s plnovousy nehovořící česky cvičí ve střelbě z našich osmapadesátek a kalašnikovů. Jsem přesvědčen, že ani ta naše nejtajnější tajná služba neví, kolik jich u nás doopravdy je, protože vnitřní hranice jsou v schengenském prostoru volně prostupné.
Čím byla způsobena neschopnost Evropské unie řešit imigrační krizi?
Já to nevidím jako neschopnost, vidím to jako záměr. Vzpomínáte si na nechvalně známého hraběte Coudenhove-Kalergiho? Právě on vymyslel a celý život propagoval „geneticko-inženýrský“ plán nahradit vzpurnou evropskou populaci jakýmisi kávovými míšenci, kteří budou mít inteligenční kvocient snížený tak, aby sice ještě mohli pracovat, ale jinak příliš nepřemýšleli o elitách, které jim vládnou. A jak toho dosáhnete? Z války by se asi nikdo neradoval, a také kdo ví, jak by skončila. Takže nejlépe je provést to potichu a nenápadně migrací. Nějaký „humanitární“ důvod se už vždycky najde.
Město Cáchy, ležící kousek od Kolína nad Rýnem na německé hranici, uděluje každoročně už od roku 1950 cenu Karla Velikého, tvůrce středověké Svaté říše římské, tedy jakéhosi praotce jednotné vlády nad západní Evropou. Karel Veliký totiž v Cáchách sídlil a je tam také pochován. Cenu „Charlemagne Prize“ udělují páni radní výslovně za prosazování tzv. nové Evropy pod jednotnou vládou. Tedy za zásluhy o dlouho plánovaný evropský superstát. Víte, kdo dostal tu cenu jako první? Právě hrabě Coudenhove-Kalergi. Angela Merkelová obdržela tu cenu v roce 2008, tedy ještě dlouho před vypuknutím islámského imigračního nájezdu na Evropu. Proč asi zrovna ona? Mezi nositeli ceny z nedávné doby jsou třeba Tony Blair, Bill Clinton, Jean-Claude Juncker, Donald Tusk, Martin Schulz, papež František, a poslední je tuším Emmanuel Macron. Docela hezký klub, že? Proto říkám: Nikoli neschopnost, ale záměr.
Syrští migranti už do Evropy neproudí, ale zato se zvyšuje tlak z Afriky. Je v tuto chvíli větší hrozbou možné přijetí tzv. Dublinu IV s jeho principem přerozdělování azylantů, kteří by se měli automaticky přesouvat z členských států zavalených žádostmi o azyl do těch, kde jsou kapacity na jejich vyřizování volnější, nebo postup nové italské vlády, která tlačí na pilu a požaduje, aby si každý stát EU stanovil vstupní kvóty pro ekonomické migranty?
Ne, to snad nemyslíte vážně. To by přece znamenalo okamžitou legalizaci té imigrace, která je podle mezinárodního práva nelegální. Nová italská vláda sice na pilu tlačí, jenže to naše „hlavní“ sdělovací prostředky záměrně zkreslují. Italský vzkaz směřuje především k vedení Evropské unie a zní přibližně takto: „Když nedokážete už třetím rokem ochránit vnější hranici Unie před nedovoleným pašováním lidí, nezbývá nám, než abychom si alespoň tu naši část hranice uchránili sami.“ Právě o tom všem se před několika dny jednalo na bruselském summitu na téma imigrace.
Ing. Miloš Zeman
Dostupné výstupy z tohoto jednání jsou však kusé, neucelené a obávám se, že až se je dozvíme všechny, budeme mít další důvod k celonárodnímu nesouhlasu. Už jenom skutečnost, že se všichni přítomní rozešli údajně spokojeni s „nově nalezeným řešením“ je podezřelá. Zrovna jsem si vzpomněl na slavný výrok Karla Kryla, kdysi také dlouholetého redaktora rozhlasové stanice Svobodná Evropa: „Politikům se nevěří, politici se kontrolují.“
Pokud půjde jen o kosmeticky upravenou verzi Dublinu IV, nepřinese nám to žádnou změnu. Achilovou patou tohoto projektu bylo vedle poměrného přerozdělování migrantů zavedení institutu tzv. „zranitelného uprchlíka“. Mělo to fungovat tak, že když utečenec v nějakém azylovém centru třeba i někde v Africe prohlásí, že je zranitelný, například proto, že doma vše prodal, aby mohl zaplatit pašerákům, a nemá se kam vrátit, bude mu bez dalšího ověřování automaticky přidělen azyl. Je to hezky vymyšlený způsob, jak všechny doposud nelegální nájezdníky jediným škrtem pera zlegalizovat. Skutečnost, že se azylová centra přesunou vně EU, pak nebude hrát žádnou roli. Jenže většina Evropanů čeká především na to, kdy už Unie konečně začne ekonomické a jiné nelegální imigranty vracet bez výjimky zpět do jejich domovů.
Prezident Miloš Zeman nedávno jmenoval druhou vládu Andreje Babiše. Co si o osmiměsíčním snažení předsedy hnutí ANO o sestavení kabinetu, který by dostal důvěru Poslanecké sněmovny, myslíte?
Já už jsem o tom napsal článek do Neviditelného psa, budu proto stručný. Byl spáchán bezprecedentní podvod na voličích. ČSSD si nezasluhuje žádné ministerstvo, natož pak pět. Vládnoucí strana, která spadne při volbách ze zhruba dvaceti na pouhých sedm procent odevzdaných hlasů, by měla pochopit, že si voliči její další účast na vládě nepřejí. O tom je také demokracie. Socialisté však udělali pravý opak. Předvedli nám osmiměsíční frašku na téma, že jsou po volbách jiní, než byli před volbami. Nejsou. Ostatně to ani neprokázali ničím podstatným. Trvalo to tak dlouho jen proto, aby voliči na výsledek voleb pozapomněli.
Jak jsem poznal české socialisty, ten plán povolebního postupu snad ani nemohl vzniknout v jejich vlastních hlavách. Andrej Babiš sehrál jen trapnou roli přikyvovače, a podařilo se mu tím jediné. Nejméně polovině svých dosavadních voličů musel konečně otevřít oči. Socialisté svým počtem křesel stejně nemohou z Babišovy vlády udělat vládu většinovou, takže zde máme díky Babišovi navíc ještě pořádně velký prostor pro politickou tvořivost komunistů.
Tomio Okamura
Jaké vysvědčení byste dal aktérům možného vyjednávání o vládě, ať už námluvy odmítající ODS, ve větru se klátící ČSSD, nebo těm, co byli ochotni Babišovu vládu tolerovat jako KSČM nebo předtím i SPD Tomia Okamury?
To je lákavá nabídka. Vysvědčení bych nedal žádné, protože vysvědčení je vlastně potvrzení o nějakém dosaženém stavu. Zato bych udělil tři diplomy. Jmenovalo by se to „Za úspěšnou demonstraci chování větrné korouhvičky ve větru“, a poctěni by byli rovným dílem ANO, ČSSD i KSČM.
Navzdory vleklému vyjednávání o vládě si Andrej Babiš a jeho hnutí ANO drží ve všech průzkumech jasně první pozici. O čem vypovídá to, že Andrej Babiš, který vystupuje stylem, že se o všechny postará, slaví úspěch? Sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spíše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. Je to tak? „Vyhmátl“ to Andrej Babiš?
Průzkumy se přece dělají zásadně dvojího druhu. Ten první má vyhovět zadavateli, a takový průzkum se pak nejčastěji široce publikuje. Ten druhý má zjistit, jaký je skutečný stav věcí, a ten se pak publikuje málokde, anebo se nepublikuje vůbec. Určitě si vzpomenete na výrok, který se připisuje Winstonu Churchillovi: „Nevěřím průzkumu, který jsem si nezfalšoval sám.“
A tvrzení sociologů, o kterém se zmiňujete, svědčí spíše o tom, že zaspali dobu. Zde musím citovat renomovaného historika a spisovatele Vlastimila Vondrušku: „V současné politice nejde o to, zda je strana levicová nebo pravicová, ale jestli je unijně globalistická, nebo národně vlastenecká.“
Prezident Miloš Zeman se činí, naposledy scénkou s názvem „spálené trenýrky“. V živé paměti je, jak v inauguračním projevu zaútočil na své protivníky i na některá média. Významná politička ODS Miroslava Němcová odešla ze sálu, následovali ji někteří další. Co říkáte nejen jejím pozdějším snahám, aby se Parlament začal zabývat odvoláním Miloše Zemana z funkce hlavy státu?
Prezident Miloš Zeman přece není tak hloupý, aby se nechal vyhodit ze sedla nějakou Miroslavou Němcovou. Nemám, co bych k tomu dodal.
Píšete komentáře a úvahy o médiích, především o těch veřejnoprávních, základy novinářského řemesla jste se učil začátkem 70. let jako redaktor v Československé televizi. Máte více pochopení pro ty, kteří stejně jako prezident tvrdí, že většinu médií ovládá „kavárna“ a speciálně Českou televizi TOP 09, nebo pro ty, kteří varují před mediálním vlivem Andreje Babiše? Jak to s tuzemskými médii vlastně je? A když se chcete něco dozvědět, podíváte se raději na Otázky Václava Moravce, nebo na některý z vícero pořadů Jaromíra Soukupa na TV Barrandov?
Víte, on už někdo moudrý správně poznamenal přede mnou, že užitečné je podívat se jak na Václava Moravce, tak na Jaromíra Soukupa. Důležité je respektovat svobodu slova a svobodu názoru. Jinak o tyto podstatné složky demokracie můžeme snadno a rychle přijít. Ale chci-li se dostat k objektivním, nezkresleným, profesionálně zpracovaným a spolehlivě ověřeným informacím, a také k politicky nefiltrovaným informacím, jsem více závislý na internetu. I když to znamená, že čtu nebo poslouchám některé materiály v angličtině.
Co se mých vlastních komentářů a úvah týče, mám to štěstí, že spolupracuji s vynikajícími editory, od nichž se průběžně učím. A aby člověk nezkameněl, musí se učit po celý život.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
