Dvacet pět iráckých křesťanů, kteří do České republiky přišli v rámci programu nadačního fondu Generace 21, odešlo o víkendu do Německa, kde požádali o azyl. Osm dalších iráckých křesťanů dnes zamíří zpátky do své vlasti. Jejich jednání u nás popudilo politiky i občany, ministr vnitra Milan Chovanec dokonce v prvním okamžiku prohlásil, že pokud je k nám Německo vrátí, půjdou do detenčního ústavu a pak budou vráceni do Iráku. Vy jako jeden z mála se jich zastáváte. Proč?
Myslím, že člověk v mezních situacích a psychických zátěžích jedná nepředvídatelně. Organizace, které pracují s lidmi, to dobře znají. Vědí, že lidé v krizových situacích často mění svoje rozhodnutí, mění dokonce i svoje hodnotová kritéria apod. Nemůžeme soudit jen na základě dojmu, jen z toho, co jsme slyšeli, když jsme s nimi nemluvili a neznáme ani je ani jejich pohnutky. Nevíme, jestli se rozhodli až tady, jestli pocit odcizení a stesk po domově nejsou silnější než strach ze skutečného nebo potenciálního nebezpečí ve vlastní zemi, nebo jestli přecenili svou kondici, své síly.
Návrat iráckých křesťanů lidé možná nebudou chápat, pokud jim hrozí nebezpečí, kvůli kterému zemi opustili, ale asi jim to nebudou zazlívat tolik jako druhé skupině, která podle kritiků migrace zneužila české pomoci k tomu, aby se jednoduše dostala do Německa, aniž by musela podstupovat strastiplnou cestu po Evropě jako mnozí jejich krajané. Mnozí Češi mají pocit, že jim Česká republika prostřednictvím nadace „nalítla“, že si z nadace udělali levnou cestovní kancelář a že nejsou vděčni za pomoc, kterou jsme jim chtěli poskytnout. Vy s tímto názorem nesouhlasíte?
Přece ani nevíme, jaké měli plány, jestli měli něco takového naplánovaného dopředu, nebo se rozhodli až tady. Je potřeba si uvědomit, že každý, kdo se někomu snaží pomoci, může samozřejmě nalítnout. To ještě nebrání tomu, abych dobré skutky dál nečinil, i když se mi něco nezdaří. Já jsem pracoval ve Fondu ohrožených dětí jako sociální kurátor, řešili jsme stovky případů, kdy člověk udělal maximum, ale pak to nevyšlo, všechno se zhroutilo a nikam to nevedlo. Některé případy jsou bezvýchodné. Z této mojí zkušenosti pramení i to, že jsem víc chápající vůči těmto lidem, kteří jsou v kritické situaci, než abych je kritizoval.
Říká se, že sytý hladovému nevěří. Myslíte si tedy, že bychom neměli tak kategoricky odsuzovat lidi, kteří se ocitli v situaci, jakou si sami ani nedovedeme představit?
Přesně. Myslím, že člověk nemusí být ani vzdělaný psycholog, aby mohl použít více empatie pro tuto skupinu. A musíme také říci, že se tak přece nezachovali všichni. Dvě třetiny iráckých křesťanů, kteří sem přijeli, snad neuvažují o tom, že by odešli. A u těch, kteří z České republiky odešli, nevíme, na základě čeho a proč se rozhodli odejít. Takoví jsou prostě lidi, jsme nejistí, hledající, tápající atd. Takoví jsme byli, takoví jsme a takoví budeme. Nejsme kolečka v systému, nejsme budík, který se dá natáhnout, nejsme stroj, který se dá nařídit a naprogramovat.
Psali jsme:
Kontakt s iráckými křesťany ještě komplikuje jazyková bariéra, všechny domluvy probíhaly přes prostředníky a tlumočníky, kteří mohli také některé věci zkreslit, vzpomeňme si na problémy kolem reportáže televize Prima. Takže vy byste nadaci Generace 21 nevyčítal, že neudělala „dobrý“ výběr zájemců o azyl a že lidé, kterým jsme podali pomocnou ruku, za to nebyli vděčni?
Ne, určitě bych jim to nevyčítal. Já bych ocenil jejich práci, kterou udělali, šli do toho s určitým rizikem, prostě to u části uprchlíků nevyšlo. A když někdo vyčítá, že nejsou vděční? Očekávání a vynucování vděku je to, co ničí vztahy i v rodinách. Když rodiče vyžadují po svých dětech vděk, tak děti od nich prchají. Musím respektovat lidskou svobodu, která je důležitá všude ve světě, ať je člověk jakékoli pleti, jakékoli mentality, ať je z jakéhokoli civilizačního okruhu, touha jednat svobodně je prostě všude stejná.
Vy si tedy myslíte, že kdyby Němci vrátili irácké křesťany do Česka, i když to není úplně jisté, že by neměla být uplatněna přísná opatření, to znamená jejich umístění do detenčního ústavu a pak vrácení do Iráku?
Já bych jim ještě dal šanci. Ale nejdřív je samozřejmě nutné zjistit, proč se rozhodli odejít do Německa. Ale kdyby se ukázalo, že to bylo ze zbrklého úsudku, nebo kvůli tomu, že se jim tady něco nelíbilo, tak bych je okamžitě neodepisoval. Zvlášť když nevím, kam by se vraceli, jaké by jim tam hrozilo nebezpečí. To by byl příliš velký trest.
Ministr vnitra Milan Chovanec také prohlásil, že projekt ve prospěch iráckých křesťanů nadace Generace 21 pozastaví. Není vyloučeno, že to možná povede k ukončení celého projektu, a znemožní se tak příjezd dalších iráckých křesťanů do Česka. Je toto rozhodnutí podle vás správné?
Je třeba to možná dělat opatrněji, mluvit více s těmi lidmi, aby byl lepší výběr, ale určitě bych nezastavoval projekt na pomoc lidem. Zvlášť když jejich úmysly a snaha byly zřejmě dobré.
Pokud Německo irácké křesťany, kteří přijali a pak odmítli azyl v Česku, nevrátí zpátky k nám, nezpochybní tak samo smysl povinných kvót, které měly vést k tomu, aby se migranti, kteří se valí do nejbohatších evropských zemí, rozdělili rovnoměrněji po celé Evropě? Zvlášť když právě Německo po povinných kvótách nejvíc volalo a prosadilo je navzdory nesouhlasu zemí východní Evropy?
Je jasné, že tyto různé úvahy o kvótách vyplývají z toho, že se nevědělo, jak vlnu migrace řešit. Evropská unie nebyla připravena na to, že se sem budou valit statisíce lidí, takže se vymýšlela různá opatření. Je ale pravda, že se ukazuje, že člověka není možné donutit, aby žil někde, kde nechce. To je úplně jasné, pokud tady někdo nechce žít, nikdo ho tady nezadrží. Kdo by ho mohl zadržet, aby necestoval, kam chce? To bychom úplně popřeli vlastní evropské hodnoty, svobodu cestování, svobodu pohybu.
Ale Evropská komise naopak navrhuje opatření, která účinně zamezí „druhotnému pohybu“ žadatelů o azyl mezi zeměmi osmadvacítky. Objevil se také průzkum, podle kterého si většina Francouzů, Němců i Italů vzhledem k migrační krizi a teroristickým útokům přeje konec schengenského prostoru volného pohybu a trvalé obnovení kontrol na hranicích. Bylo by to podle vás dobré řešení pro Evropskou unii?
Myslím, že kdyby k tomu docházelo, byl by to náznak koroze Evropské unie. Schengen je důležitý výdobytek, nepovažoval bych za dobré, kdyby se to začalo vracet zpět. Přes všechny problémy jsem přesvědčen, že Evropská unie je dobrý projekt.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
