Závěr summitu EU konstatoval, že režim prezidenta Bašára Asada nese největší odpovědnost za statisíce mrtvých a miliony uprchlíků v syrské občanské válce. Co o tom soudíte?
To je vyslovená lež. Sýrie má v současnosti sedm milionů lidí, kteří jsou vnitřními uprchlíky, a dokáže se o ně docela důstojně postarat. Náklady jsou přitom jedna šestina až jedna sedmina proti tomu, jaké jsou náklady v Evropě. Západu a islamistům ani nevyšla cílená provokace udávající použití chemických zbraní proti vlastním lidem. To bylo prokázáno jako lež. Mělo jít o záminku pro vojenskou akci proti Damašku, ale nepodařilo se to. Na sever Sýrie turecké a americké služby stahovaly lidi různého původu, kteří měli být protiasadovskou demokratickou opozicí. Plán zkrachoval. Co s těmi Pákistánci, Afghánci, Bangladéšany, propuštěnci ze saúdských kriminálů a tak dále? Turci nám je s gustem posílají a EU se snažila Turecko uplatit, aby ten potok zpomalilo.
Je dobře, že Rusko bombarduje Islámský stát?
Reakce obyčejných lidí v Sýrii na ruský zásah je vcelku příznivá. Rusko sleduje své cíle a bojí se rozmachu islamismu na svém měkkém podbřišku, zejména na Kavkaze. Putin nedávno řekl, že Rusko má důkazy o tom, že čečenský projekt Republiky Ičkeria podporovali Američané. Stáli za ním stejně jako za rozmachem islamismu na Blízkém východě.
Jak je Rusko úspěšné při ničení základen Islámského státu? Lze to nějak kvantifikovat? A lze to nějak srovnat s „úspěšností“ USA v boji proti ISIS?
Podle toho, co čtu v samotném americkém tisku, uskutečňují dnes Rusové za den tolik úderů, jako v nedávné minulosti uskutečňovali Američané za měsíc. Americké odborníky překvapila kvalita zabezpečení operace i cílená adresnost úderů.
Jak si vede syrská armáda. Jak velké území Islámskému státu po zásazích Ruska vzala zpět?
Zatím je předčasné dělat závěry, ale ruský zásah jim umožnil nabrat dech a získat iniciativu. Je nutné zdůraznit, že vládní syrská armáda má asi 150 tisíc mužů, zatímco oddíly Islámského státu se počítají samy na 200 tisíc, Džabat an-Nusrá přesahuje výrazně sto tisíc a takzvaná Svobodná syrská armáda, o které tak často mluví Američané, má prý 60 tisíc. Z toho je vidět, jak obtížná je celá situace a jak je nepřehledná.
Vrcholný představitel Syrské katolické církve, antiochijský patriarcha Ignace Joseph III. Younan, viní za nynější krizi v Sýrii Spojené státy, které podporují vzbouřence proti prezidentu Asadovi. Podle něj „přístup vlády USA k situaci v Sýrii byl od počátku špatný“. „Američané chtěli změnit vládu, neboť, jak říkali lidem a médiím, Asad je diktátor, proto musí odejít, aby měl národ svobodu a demokracii.“ Archieparcha Melchitské řeckokatolické církve Jean-Clément Jeanbart z Aleppa pak v souvislosti s ruskou vojenskou intervencí v Sýrii prohlásil, že je zdrojem „naděje“ místních křesťanů. „Slouží křesťanské věci,“ byť by tím Rusko sledovalo jen svoje zájmy. Podle jeho slov křesťané díky tomu získali „opět jistotu“, přičemž dodal, že prezident Putin „řeší problém“. Co o tom soudíte?
Oba církevní hodnostáři mají stoprocentní pravdu. Američané svou politikou destabilizace celého regionu připravili půdu pro nástup islamismu. Trpí tím samozřejmě nejvíc křesťané, kterých bylo v Sýrii asi 20 procent. Ze své zkušenosti vím, že za Háfize al-Asada měli klid. Američané chtěli jeho syna Bašára al-Asada svrhnout. Lze mu sice leccos vytknout, třeba to, že nekontroluje ambice členů vlastní rodiny, ale chtěl zemi otevřít a také skončil výjimečný stav, který zdědil a který trval od roku 1963, tedy ještě z doby před jeho otcem, který se dostal k moci v roce 1970.
Psali jsme:
Papež Benedikt XVI. označil svého času Asadovu Sýrii za „vzor soužití křesťanství s islámem“ na Blízkém východě. Sdílíte jeho názor?
Ano. Podobný názor měl ostatně i francouzský president Jacques Chirac. Je ostatně málo známo, že Háfiz al-Asad viděl jako svůj vzor francouzského presidenta Charlese de Gaulla.
Jaké jsou ohlasy obyčejných Syřanů na ruské zapojení do bojů proti ISIS?
Pokud vím, jsou kladné. Samozřejmě třeba Čečenci, žijící v komunitách na severu Sýrie, musí mít jiný názor; jsou znepokojeni a ze země utíkají.
Co zapojení Ruska vlastně vyvolalo v mezinárodních vztazích?
Zajímavé je třeba to, že odsunuje ukrajinský konflikt na vedlejší kolej, na Ukrajině asi dojde k pádu Arsenije Jaceňuka. Ruské angažmá v Sýrii Američany do jisté míry zaskočilo. Ale třeba o odpálení raket z Kaspického moře vědět museli od svých iráckých spojenců. Přesto reagovali až se zpožděním.
A pomohlo to Rusku k posílení pozic a prestiže?
Nepochybně. Američané uvádějí, že podcenili modernizaci ruské armády, kterou provedli Vladimir Putin a Sergej Šojgu po zkušenostech z gruzínského konfliktu. Nejen nové zbraně, ale logistické zabezpečení přesunu lidí a techniky bere dech.
Objevují se názory, že Obama hodil ručník do ringu. Jsou ale varování, že konflikt v Sýrii může naopak vyústit v přímý konflikt Ruska s USA a Británií...
Nemyslím si, že hrozí přímý konflikt. Američané se budou snažit o to, aby konflikt pokračoval dál. Nikde, kde se angažovali, nechtěli úplný konec konfliktu, ale jeho stálé doutnání a hoření.
Můžete zhruba popsat, jak se v konfliktu v Sýrii angažuje Saúdská Arábie a další monarchie Zálivu, také Turecko a Izrael? A na druhé straně Írán?
Saúdská Arábie hraje složitou hru. Je tam jednak vnitřní konflikt uvnitř královského rodu, jednak snaha zabránit destabilizaci monarchie. Proto je tu snaha o odvedení pozornosti jinam a Saúdové financovali a podporovali protivníky Bašára al-Asada. Nedávno dokonce na Valném shromáždění OSN saúdský ministr zahraničí princ Džubejr žádal odchod Asada a vyhrožoval, že neposlechne-li, přijdou vojenské zásahy proti němu. Po dohodě s Kerrym Saúdové tlačili cenu ropy dolů, aby poškodili Rusko, ale obrátilo se to proti nim. Snaží se nyní o určité sblížení s Ruskem, ale chtěli by navrhnout Rusům ropný kartel výměnou za souhlas s pádem Asada. Rusové to nepřijali.
Hodně aktivní je ve financování protiasadovské opozice Katar. I on posílá propuštěné vězně a trestance, aby si to tam odpracovali, máme-li věřit tiskovým zprávám z blízkovýchodní oblasti. Erdogan sní svůj sen, že by Turecko mohlo obnovit něco na způsob Osmanské říše. K tomu potřebuje destabilizovat Balkán i Blízký východ. Jimi a Američany řízená uprchlická vlna se k tomu hodí (jak o tom ve své analýze píše Tony Cartalucci) a zároveň jde o prostředek k vydírání EU. A jak vidno, s touto garniturou evropských politiků to funguje docela dobře.
Izrael je ve zvláštní situaci. Islamismus ho ohrožuje, ale jeho armáda má zvláštní dohody s tureckou armádou. Izrael je klíčovým americkým spojencem, ale má i velice dobré vztahy s Ruskem. Benjamin Netanjahu byl na přehlídce k výročí vítězství na tribuně a ta média, která skandalizovala Zemana, tuto věc přehlížela. Na nedávné návštěvě Netanjahua byl přítomen také šéf izraelského generálního štábu generál Eizenkot. Rusko také sice oslepilo monitorovací systémy jiných účastníků syrského konfliktu (s tím byly spojeny i přelety ruských letadel na turecké hranici), ale výjimku udělalo na jihu kvůli Izraeli. Írán válkou v Iráku získal postavení nejsilnější regionální mocnosti. Snaží se současnou krizi využít k tomu, aby si tuto pozici upevnil, a proto stojí za Asadem a svými šíitskými spojenci.
Psali jsme:
Zmínil jste, že Izrael má poměrně dobré vztahy s Ruskem. Co s tím udělá ruské angažmá v Sýrii?
Paradoxně může tuto vazbu posílit.
Je pravda, že se na syrské straně zapojují íránské šíítské milice a Hizballáh? A nemůže to vyprovokovat reakci Izraele?
Taková věc neprobíhá nekoordinovaně a má své dohodnuté meze.
Jaký očekáváte další vývoj. Lze to vůbec predikovat?
Pokud se podaří skutečně stabilizovat syrskou vládní armádu, bude to mít závažné následky. Američané budou nuceni manévrovat. Rusové se nenechají vtáhnout do pozemních operací a využijí konfliktu i pro testování nových zbraní, například různých forem elektronického deštníku a ochrany techniky i živé síly. O ruskou pomoc podobné formy má zájem i Irák. Všechny křesťanské komunity to mohou vnímat jako pomoc v nouzi nejvyšší (v Iráku bylo 9 % křesťanů a nyní tvoří jen 1 % obyvatelstva). Mír je daleko, ale není nemožný.
Jako přiznání zločince působí omluva Tonyho Blaira za nezvážené důsledky irácké války, která napomohla nárůstu islamismu stejně jako takzvané arabské jaro. Evropa se musí vzpamatovat. Jinak islamisté a jejich ochránci dosáhnou toho, že uplatní v praxi starou myšlenku Mistra Suna. Ten se vyslovil tak, že největší umění vojevůdce je porazit protivníka vlastníma rukama. Tedy tím, že proti nám obrátí naše vlastní ideje. Využijí toho, že naší slabinou je tolerance k netoleranci. A to se změnilo v novou formu appeasementu.
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
