Hrozí nám pokuta od EU za to, že nepřijímáme uprchlíky podle kvót. A poplatky za každý den, kdy tak nečiníme. Co má nová vláda udělat, pokud nás EU odsoudí?Anketa
Podnikáte s kávou už řadu let, před několika dny jste si otevřel na plzeňském náměstí ještě malý obchůdek, což doplnilo vaši kavárničku a pražírnu. Jak se vám tady v Čechách žije?
Výborně. Já jsem v Čechách strašně spokojený. Když porovnám situaci v Bosně, která není vůbec optimistická. Tam je to smutné čím dál více. Tady v Čechách se daří dobře. Jsem tu spokojený. Když někdo nadává na Zemana nebo na další, tak zapomíná, že jsou jinde ještě mnohem horší politici.
Pro zajímavost, jugoslávská komunita čítá jenom v Praze kolem 50 000 lidí. Myslím, že jsme vám hodně pomohli i s obchodem.
Říká se, že v Bosně bují korupce čím dál více…
Já tam už nejsem delší dobu. Téměř rok jsem tam nyní nebyl. A je to smutné. Když tam přijedu, je to takové setkání s něčím nepříjemným. Je tam čtyřicetiprocentní nezaměstnanost, a nikdo to nezlepšuje. Když to člověk vidí tady, tak nechápe, proč tam je taková nezaměstnanost. Abyste uživil rodinu, musíte tam dělat tři práce nebo řemesla. S jediným nevyžijete. Důchodci, to je smutné. Moji rodiče jsou oba vysokoškoláci a dostávají každý 150 eur. Z čeho mají vyžít? A to se nemění. Pořád někdo z politiků něco říká, ale nic se neděje. Všichni normální lidé ztratili naději. Bylo tam několik povstání a protestů, aby se něco začalo dít, ale ti politici tam strašně rádi dělají mlhu, aby v ní mohli dělat své věci.
Říká se, že si tady žijeme velmi dobře a nevážíme si dobrého bydla…
Ano. Vidím tady rozkvět ekonomiky. Téměř nulová nezaměstnanost není nikde. Každý si vydělá, kolik potřebuje, jak pracuje.
Je povědomost, že EU cpe do Bosny peníze, ale je to tam takříkajíc „černá díra“… A prý by ráda do Unie…
Necpou. To je ještě smutnější, že se tam peníze necpou. Cpou na Balkáně jinam. Někteří se dokonce obávají, že za několik měsíců může vypuknout válku v Makedonii. A ani hraniční oblasti Černé hory nejsou klidné. A EU tohle nevidí...
Tím, jak je ve světě složitá politická situace, Srbové sledovali brexit a chtějí se od Bosny oddělit. Srbská Krajina. Dokonce v nedávných volbách se vyslovili pro osamostatnění, chtějí pryč z bosenské federace. Jenže jim to Daytonská smlouva neumožňuje. Takže teď se neví, co bude. Všichni se bojí války. Nikdo válčit nechce, ale tam je to s otazníkem. Osamostatní-li se zcela, nebo se připojí k Srbsku.
To se v našich médiích neobjevuje…
Federace je namíchaná. Bosenská, chorvatská, srbská část. A rozdělit se nedá. Tím se všechno komplikuje. Do Unie by chtěli, a možná by to byla i záchrana té země. Přišel by nový kapitál, je tam obrovský potenciál v řadě oblastí. Třeba turistický ruch. Dnes zakonzervovaný minami, ale to se dá řešit. Bylo by to krásné, kdyby se tam investovalo.
Ale také se musí splňovat nějaká kriteria. Nejen ekonomická, ale třeba právě protikorupční aktivity. Jedině, že by opět Unie přimhouřila oči…
Pořád tam máme nacionální myšlenky. Mladí odcházejí ze země. Jestli se do dnešní doby vystěhoval milión lidí, tak ten stát bude jen země starých lidí. Lidé se nechtějí vracet. Teď tam proběhla restituce. Konkrétní případ – táta je z chorvatské vesnice, je tam hezký pozemek, barák. Ale všichni jsme pryč. Má bratrance v Los Angeles, v Záhřebu, v Bělehradě, já jsem tady. A nikdo nemá zájem tam hospodařit. Nejde to ani prodat, protože je to v chorvatské vesnici. Všichni Chorvaté mají chorvatský pas a jako členové Unie nepotřebují pas. Všichni pracují mimo Bosnu.
Tam jsou jen staří lidé a nikdo nemá zájem koupit tu parcelu. Ani kdybyste jí nabídli zadarmo. Srb ani muslim nepůjde do chorvatské vesnice. Takže by to musel být jenom Chorvat. To je uzavřený kruh. A když to někdo koupí, jak to bude udržovat? Bude to chátrat. A navíc, Bosna je zásobárna vody. Ještě víc než tady v Čechách. Tam je snad každých 500 metrů pramen. Takže je nepochopitelné, není tam pitná voda, protože vláda nebo regionální orgány nejsou schopné udělat vodovod.
A do toho muslimský problém. Říká se, že komunitu podporuje jak Turecko, tak Saúdská Arábie.
Ano. Tam je od nich obrovská podpora. Ale jsou to uzavřené komunity, které nejsou nikým monitorovány. Není nad nimi prakticky žádný dohled. Zatím jsem neslyšel, že by někdo někomu něco udělal, ale nikdo z toho není nadšen. A podle nich je to země zaslíbená. Dříve to bylo promíchané, za Jugoslávie. Navíc, muslimové mají peníze. U Sarajeva postavili obrovské nákupní centrum, kam se hrabe jakékoliv české. Ale není pro místní, kdo tam na to má. Takže oni tam jako jediní investují. Zajímavé je, že se venkov přece jen trochu zvedl. Ale města stagnují. Za Tita to bylo obráceně. Je vidět, že tam chybějí peníze a že se prostě „netočí“. A obrovský rozdíl mezi bohatými a chudými, nůžky se stále více rozevírají. Takže se to vyvíjí hodně zvláštním způsobem…
Psali jsme:
Pojďme k vaší milované kávě. Ani tam to není jistě jednoduché...
Kávový olej je rozhodně elixír života. V Čechách se považuje za zabijáka, ale zabiják v kávě je to spálené dřevo. To má dehty, kyseliny, třísloviny. Takže hodně kávy, málo vody. To je to malé espresso. To je stejně jako u syrečků. Když jsem přišel do Čech a když mi jej někdo strčil poprvé do pusy, tak jsem myslel, co s tím mám dělat, kam dřív mám s tím jít. Pak časem jsem je začal vyhledávat a začaly mi chutnat. Úplně stejně je to s kávou. První kafe vám nebude chutnat, ale časem přijdete k té chuti. Tělo, pusa, chuťové buňky se přizpůsobí. Káva musí být mletá jako mouka. Z hrubé kávy nemůžete dělat turka. Ten se dělá z jemně mleté. Pak se krásně rozpustí v hrnečku a logr si sedne na dno. Když máte hrubě mleté kafe, tak to plave nahoře a to vůbec nemůžete konzumovat.
Když jsme v roce 2002 s kávou začal podnikat, tak byla historicky vůbec nejlevnější. Byly dobré úrody a poptávka. Od té doby to už nikdy takto nebylo.
Samozřejmě i v této době již dávno existovala instantní káva. Lidi se do ní zbláznili. Ale ta se nedělá z kvalitní kávy. Tam se v ní nejlépe schovají průšvihy. To je jako u mletého masa. Je také věc, o které se nepíše, že více než polovina úrody ve světě zplesniví. Vy pěstujete kafe a máte tři týdny na to, abyste jej usušili. Když se to zrno nevysuší, zplesniví. Představte si, jak se asi suší v pralese v podmínkách, kde je stoprocentní vlhkost. Protože kafe roste v rovníkové oblasti. Ještě bych věřil v Jižní Ameriku, kde to dělají docela dobře. Ale třeba ve Vietnamu, který se stal za posledních dvacet let v této komoditě velmocí, tam dělají hlavně robusty a teprve se učí jej usušit... Ono se to pak pěkně schová v té instantní kávě. Četl někdy někdo něco o instantní kávě? Nějaký článek, jak je výborná, zdravá, jak se vyrábí? Nikdo! Nikdo nic neví. Dokonce vím, že zaměstnanci jedné velikánské nadnárodní společnosti dostávají přednášky, jak lhát zákazníkům. To je pravda od jejich jedné dealerky.
Od roku 2002 se zúčastňuji soutěží, děláme kurzy a snažíme se lidi učit správně konzumovat kávu. Musíte udělat koncentrovaný nápoj z kávového oleje a vody. Silné kafe. Když budete ředit logr, tak si více ubližujete. Dobré kafe je silné kafe.
U nás v Bosně sami zkonzumují dvě kila kávy měsíčně. Vaří si ji sami, v džezvě, a třikrát, čtyřikrát denně. Zase naopak, když v Bosně řeknete, že v Plzni se vypije deset piv na hlavu, tak každý překvapeně kouká... To jsou ty rozdíly. Ale to jsou ty krásy života, všude je to jinak.
A což takové mléčko do kávičky?
Mléko? Můj osobní názor je, že mléko jako dospělí lidé už nepotřebujeme. To je nápoj pro děti. Druhá věc je, co to je za terminus technicus, to trvanlivé mléko, které je v pokojové teplotě tři měsíce a nezkazí se. Organismus se prostě zalepí. Ale to je můj osobní názor. A když bych si dal kapučíno, tak jen do 12 hodin, tedy do poledního času, a konec. Já třeba mléko ani mléčné produkty nekonzumuju. Od doby, kdy jsem jej přestal konzumovat, tak mně splaskly lymfy, zhubnul jsem. Prostě jsem je vyřadil z jídelníčku. Kávové koktejly jsou samozřejmě výborné, ale je třeba zvážit, co nám škodí a co nikoliv. Alkohol nám také škodí, ale máme jej rádi. Tady se pije latté běžně, u nás je to jen pro děti. Snídaňová, bílá káva. Stejně je to s cukrem. Degustátoři pražírnám a obchodníkům do toho moc mluví, ale naopak to není.
Cena kávy je další problém. Ostatně, prý svět zažívá kávový boom?
V roce 2002 stála robusta 18 korun kilo zelené kávy. Dnes je to 75 korun bez daně. A za to může instantní káva, protože veškerá robusta jde na její výrobu. Když budete tuto kávu kupovat, pod tisícovku za kilo se nedostanete. Dobře se prodává, všichni ji chtějí.
Nyní začali pít kafe i v Asii. Číňani ruší čajové plantáže a začínají pěstovat kávu. V Japonsku je veliký boom. A Soul, který má jako město 20 miliónů obyvatel, má 200 pražíren. Pěstuje se v Indonésii, na Bali, na Sumatře. Je tam spousta ostrovů, kde jsou různé odrůdy.
Indonéská vláda nyní podporuje cibetky. Na cibetkovou kávu. A zas v tom ale vidím určitý klam. To zvířátko zkonzumuje plody, pak to vykadí a to se praží. Kilo této kávy stojí 8000. Co je u cibetkové kávy zajímavé, to je výběr zrna. A už je tu první klam. Protože cibetka má ráda určité plody, ty nejlepší. Když jste na třešni, tak sbíráte a jíte také jen ty nejlepší plody. Jenže když ji zavřete do klece a krmíte ji jakýmikoliv plody, samozřejmě těmi nejlevnějšími plody, tak už to není to pravé. Samozřejmě je to klam. Ona to také vykadí, ale už to není ono. A nemělo by se to prodávat za těch osm tisíc. Pak jsou farmy, které ohradily deset hektarů, vypěstovaly tam kafe a mají tam uzavřené, volně pobíhající cibetky, které si tam samy sbírají ty plody. Pak to drahé kafe, za těch 8000 za zelené kafe, pražírna v Brazílii namíchá a vydává to za cibetkovou. A přijdete do kavárny, kde se nabízí cibetková káva za 400 korun za šálek.
Káva zmizí do patnácti, dvaceti let z povrchu planety. Čím dále hůř a hůře se nacházejí možnosti jejího pěstování. Nejhorší jsou škůdci, kteří jsou neustále rezistentní. Takže tahle komodita, se kterou se obchoduje na burze, tak skončí. Měli bychom si vážit každé příjemné chvíle s kávou. Prostě škůdci zničí celou rostlinu, ať je kdekoliv.
Dnes je „trendy“, v množství mnoha eko- a bio- značek, také fair trade. Na něj máte ale také svůj osobitý názor…
To je jen značka. Aby farmář mohl prodávat přes fair trade kávu, musí zaplatit členský poplatek. Ten je tak vysoký, že ti farmáři si jej nemohou dovolit. Mohou to zaplatit jen větší korporace. Ti, kteří jsou větší. A když jsou větší, tak je to tam hnojené bůhvíčím, pesticidy se nešetří a není to bio. Pak to prodávají se svojí značkou. Prostě, chcete-li se dostat do takové organizace, musíte zaplatit enormní poplatek. Fair trade neřeší, jestli je to bio. Tam se nějaké kvalitativní položky nehlídají. A malý farmář třeba z Panamy, od kterého beru, si prostě nemůže dovolit mít takovou značku. A přesto – nebo právě proto – má nejkvalitnější kávu. Od něj to beru. Takže to nemůže být levná záležitost. Ale určitě je férovější…
Ten „turek“ je asi česká, nebo chcete-li československá, specialita.
Pro zajímavost, tady ve Škodovce se za první republiky vyráběla překapávací zařízení. Všude byl přístup ke kávě správný, a pak přišel komunista, který zadal jednotné příkazy pro restaurace a gastronomii, a začal se pít český turek. První kavárna v Praze vznikla tak, že ji otevřel Libanonec, vařil ji v džezvě. Všichni lidé tehdy koncem 19. století všechny ty Libanonce považovali za Turky, za Osmanskou říši, a od toho je název kávy.
Psali jsme:
_635729693718310765.jpg&id=74679)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
