Uřvaná děcka, kolečka v havlistické mašině. Zlostně dupou, zvykli si, že jim patří vše. Radní Jakl je usvědčuje ze lží

02.06.2020 18:16

ROZHOVOR „Zlostně dupající děcka na naší politické a mediální scéně dávají najevo svou nesoudnost a nedospělost. Jak není vše po jejich, mají pocit, že je konec světa. Jsou zvyklí, že jim patří vše. A tak se hroutí při jakékoli skulině ve svém monopolu,“ říká rázně muzikant a spisovatel Ladislav Jakl k reakcím na nově zvolené členy Rady České televize. Sám po revoluci zakládal Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, podle něj měla veřejnoprávní média existovat jen dočasně. Jakl tvrdí, že „uřvánci“ při řevu zapomínají na své výkřiky o nutnosti pestrosti a názorů, protože s novými členy do rady nepřicválali ničí koně, jen lidé s vlastním názorem. Lidé, kteří by si ohlávku nasadit nenechali.

Uřvaná děcka, kolečka v havlistické mašině. Zlostně dupou, zvykli si, že jim patří vše. Radní Jakl je usvědčuje ze lží
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ladislav Jakl při Hovorech na pravici XIX. Tentokráte nejen o propagandě v médiích
reklama

Anketa

Souhlasíte s tím, že europoslanec Kolaja chce volbu radních ČT řešit na úrovni EU?

1%
99%
hlasovalo: 17941 lidí

Bouřlivé debaty a výroky vyvolalo zvolení tří nových členů do Rady České televize, kterými jsou ekonomka Hana Lipovská, moderátor Lubomír Veselý a publicista Pavel Matocha. Jaká je vaše reakce?

Moje reakce na ony bouřlivé reakce? Už to řeklo mnoho bystrých lidí přede mnou, neřeknu nic objevného. Zlostně dupající děcka na naší politické a mediální scéně dávají najevo svou nesoudnost a nedospělost. Jak není vše po jejich, mají pocit, že je konec světa. Jsou zvyklí, že jim patří vše. A tak se hroutí při jakékoli skulině ve svém monopolu. My, co máme z té volby radost, jsme nemívali hysterické záchvaty, když byli zvoleni lidé zcela opačných názorů. Jsme na to zvyklí. Kolik stovek lidí už prošlo všemi mediálními radami a nikdo si toho nevšímal, ani ty lidi nikdo neznal. Pokud patřili k hlavnímu mediálnímu proudu, kdo by si toho také všiml, vše bylo přece v pořádku – tedy v očích majitelů pravd.

V našich očích to pak byl celkem normální stav, jsme zvyklí, že „oni“ mají naprostou převahu vždy, a také jsme demokrati, holt jsme prohrávali a respektovali jsme to. Opačně to neplatí. Jakmile to vypadá, že by se členem mediální rady mohl stát člověk, který není jen kolečkem v havlistické mašině, nastane zděšení, pokřik. A co se stalo? Jeden z názorů na fungování České televize, který je ve společnosti reálně zastoupen, má najednou malinké zastoupení i v její radě. Proč si ti uřvánci nevzpomenou na své výkřiky o potřebě různobarevnosti a pestrosti? Oni ale o různobarevnosti jen lhali, chtějí jednobarevnost.    

Překvapil vás výsledek volby nových radních?

Přiznávám se, že ano. Poté, co nebyl zvolen Michal Semín členem Rady České tiskové agentury, to vypadalo, že důvěra v Poslanecké sněmovně je zničena a nebude už zvolen snad nikdo nikam. Někteří lidé mají osypky ze slova dohoda. Jako kdyby to bylo něco sprostého. Bez dohod by nemohly proběhnout skoro žádné volby v Poslanecké sněmovně. Anebo by vše brali jen ti nejsilnější. Pokud respektujeme poměrné zastoupení, je nutné dát jistý prostor i menším názorovým proudům v Parlamentu. A to je bez dohod nemyslitelné.

Myslím, že dnešní uřvánci, co plivou na slovo dohody, by první křičeli, kdyby kvůli nefungování podobných dohod byli zcela odstaveni ti, kterým uřvánci fandí. Oni první by si stěžovali, že mají patnáct procent ve Sněmovně, a ve vedení výborů či komisí přitom nemají nikoho. A že to je něco jiného než mediální rady? Není. I tam nemá nikdo sílu sám prosadit toho, komu fandí. Potřebuje spojence. A získá ho pouze tehdy, když se zaváže příště podpořit zase někoho jiného. To, že byla obsazena všechna tři poslední místa v Radě České televize, ukazuje, že snad všechna důvěra ve Sněmovně ještě poztrácena nebyla.

O čem podle vás tato jména v radě svědčí? Tedy že byli zvoleni lidé, kteří se netají svojí kritičností k České televizi?

Svědčí o tom, že žádný strom neroste do nebe. Česká televize za peníze poplatníků buď vysílá úplně stejné pořady jako jakákoli soukromá televize, kterou povinně neplatíme, nebo dokonce vede soustavnou vyhrocenou agitku proti zájmům poplatníků. Lidé v České televizi si zvykli, že si mohou dovolit vše. A to už začalo lézt na nervy i těm, co dosud do jejího fungování nechtěli rýpat. Tak teď už chtějí.

„Česká televize i Český rozhlas jsou instituce státní. Řečičky o jakési veřejnoprávnosti to mají jen zakrýt. Zřídil je stát zákonem, stát jim přidělil majetek, stát jim věnoval kmitočty, stát jim přiděluje výnosy z povinně vybíraných poplatků a stát jim přidělil úkoly. Jenže zaměstnanci těchto institucí se chovají, jako kdyby je vlastnili. Zřízení České televize a Českého rozhlasu zhruba v dnešní podobě jsem před těmi 29 lety chápal jako přechodné řešení, prostě co dělat se zděděnými socialistickými kolosy, než vnikne nezávislý trh. Tím jejich role skončí a nebudou nám chybět,“ řekl jste mi jednou v rozhovoru. Dočasnost se však změnila v trvalost. Zmínil jste také, že váš problém se „státní“ televizí je systémový bez ohledu na obsah. Měla by se tedy veřejnoprávní média zrušit podle vás úplně? Případně je zásadně reformovat?

Reforma se nepodaří. Vyžadovala by důslednou kontrolu toho, jak Česká televize plní úkoly zadané jí zákonem. Vyžadovalo by to zrušení reklamy a sponzoringu, konec s vysíláním běžných komerčních programů, snížení počtu kanálů, skoncování s dotováním filmových projektů různých kamarádů, konec s masovým vyváděním peněz do různých satelitních outsourcových firem, snížení rozpočtu a konec politické manipulace. Nemyslím, že toto vše je reálné. Ale je třeba o to alespoň usilovat.

Jediným čistým řešením je zrušení státní televize a státního rozhlasu. Nepotřebujeme je. Já je nepotřebuji ovládat, jak je lidem mých názorů denně podsouváno. Nemá je ovládat nikdo. Vše, co Česká televize činí, může vysílat zdarma jakákoli privátní televize. A pokud má stát nějaký eminentní zájem – vysílání pro školy, varování obyvatel před pohromou, referování o rozhodnutích státu – to vše si lze zadat u soukromých televizí formou veřejných zakázek. A přijde to stokrát levněji, než to město na Kavčích horách.

Je podle vás proměna státních médií v média soukromá zárukou vyváženosti?

Já nežiju ve světě záruk. Nic není zaručeno. Ani to, že se dožijeme zítřka. V každém případě je nejlepším nástrojem vyváženosti konkurence. Jako ve všech oborech. Privátní televize musejí své diváky respektovat, nemohou si dělat, co chtějí, nemohou vysílat proti jejich zájmům. Pokud by to dělaly, přijde je to na veliké peníze. To si může dovolit jen televize, kterou divák musí platit povinně, i když se mu její vysílání nelíbí.

Ekonomka Hana Lipovská se chce podívat na zoubek hospodaření České televize. Domníváte se, že právě ona je zárukou, že se ukončí neustálé diskuse o správném využívání financí, transparentnosti a tak dále?

Zase ta záruka. Nikdo není zárukou ničeho. Může se leda o něco snažit. A ona se jistě snažit bude. Nebude to mít lehké. Vedení České televize si vždy své rady ochočilo. A tak místo aby radní televizi kontrolovali, hájili ji před oprávněnou kritikou. Myslím, že Haně Lipovské se to nestane.

Co může do rady přinést moderátor Lubomír Xaver Veselý? Celkově o všech kandidátech odpůrci tvrdí, že nemají potřebné zkušenosti jako jiní, kteří zvoleni nebyli…

To, čemu oni říkají zkušenosti, tomu já říkám konflikt zájmů. Vrána vráně oči nevyklove. Rada nesmí svým složením vycházet z okruhu televizních a filmových profesionálů. Kapři si nevypustí svůj rybník. Lubomír Veselý je poctivý novinář s poctivým pohledem na svět. Nesmiřitelného kritika České televize z něj vyrobila právě sama Česká televize. On najednou zjistil to, co mnozí dávno známe: jak umí Česká televize špinit své neoblíbence. A zradikalizoval se. Nyní by měl ale na své křivdy zapomenout a místo po personáliích jít po systémových problémech. Myslím, že má šanci být v tom užitečný.

„Média, to je zvášní svět. Přitahuje lidi, kteří jsou přesvědčeni, že jsou povoláni vychovávat národ. A tak jsme všichni vychováváni. Vychováváni především v duchu pokrokářství, levicového liberalismu, multikulturalismu, bruselského centralismu, extremistického zeleného fanatismu, genderismu a já nevím, jak se všechna další zvířátka téhle zoo jmenují,“ sdělil jste mi rovněž před časem. Domníváte se, že objektivita a pluralita médií se ztrácí v boji za „určitou pravdu“? Ztrácejí novináři smysl pro tyto základy žurnalistiky? A jak z toho ven?

Nemyslím, že jednotlivá média či jednotliví novináři – kromě České televize, ta to má v popisu práce – musí být objektivní. Mnohem důležitější je to vaše slovo pluralita. Pluralita mnoha subjektivních pohledů na věc vytváří objektivitu až ve svém celku, jako jednotlivá sklíčka vytvářejí obraz celé mozaiky. Novináři mívají pocit, že jsou povoláni k tomu, aby své čtenáře a diváky vychovávali. Sami přitom toho o světě vědí zoufale málo. V privátním médiu takoví nadělají hodně škod, a to si vlastník nemůže dovolit. Takže je nutně musí korigovat. V České televizi nekontroluje nikdo nikoho. A tak tamní novináři mohu škodit bez rizika. A dělají to.

Celkově se dá říci, že kritici volby do Rady České televize mají obavy, že se současná vláda pod taktovkou hnutí ANO snaží ovládnout Českou televizi a ohrozit ji. Bývalý poradce premiéra Zdeněk Šarapatka uvedl: „Tak jo. Bude válka o ČT. Sice přesilovka, ale s kolegy, kteří neuhnou, zabojujeme se ctí. Upřímně: na posily Babiše, které ČT velkohubě kritizují, se těším. Žvanit v médiích a rozdat si to tváří v tvář je rozdíl. A když umřít, tak ve stoje, pokud mě nezalehne X. Veselý. Na zteč!“ Zdá se tak, že by noví radní měli být součástí politických bojů premiéra Andreje Babiše, který Českou televizi vzhledem ke kritice jeho osoby rozhodně rád nemá. A nijak se tím netají. Co si o tom myslíte?

K popletovi a lháři Šarapatkovi mě nenuťte se vyjadřovat. Ale všímejte si, že rozvíjet konspirační teorie a nepodložená obvinění můžete tehdy, když máte správný terč. To vám pak projde každý blábol. A ještě jedna věc. Přečetl jsem si už několik hrůzostrašných scénářů toho, jak prý teď bude Česká televize fungovat, jak se stane slepě poslušným nástrojem toho či jiného politika. A víte, kdo takové konspirační teorie šíří? Ten, komu je takové myšlení vlastní. Ten, co sám poslušně slouží cizím politickým silám, ten, kdo se nechal až dodneška řídit, kdo politicky manipuluje vysílání. A tak si myslí, že ti druzí jsou stejní a budou dělat totéž, jen s opačným znaménkem. V duchu hesla podle sebe soudím tebe. To oni jsou ti koně zájmových sil. S novými členy ale do Rady České televize nepřicválali ničí koně, jen lidé s vlastním názorem, lidé, kteří by si ohlávku nasadit nenechali.


Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Zuzana Koulová
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zdeněk Ondráček udeřil: Dvořák z ČT? Bývalý, ale napravený komunista kňourá a vykřikuje cosi o nezávislosti televize! Její černá listina? Ano, jsem na ní

18:10 Zdeněk Ondráček udeřil: Dvořák z ČT? Bývalý, ale napravený komunista kňourá a vykřikuje cosi o nezávislosti televize! Její černá listina? Ano, jsem na ní

ROZHOVOR „Zpravodajství České televize je samotné dno mediální žumpy. Je nevyvážené a tendenční. O t…