Bouřlivé debaty a výroky vyvolalo zvolení tří nových členů do Rady České televize, kterými jsou ekonomka Hana Lipovská, moderátor Lubomír Veselý a publicista Pavel Matocha. Jaká je vaše reakce?

Moje reakce na ony bouřlivé reakce? Už to řeklo mnoho bystrých lidí přede mnou, neřeknu nic objevného. Zlostně dupající děcka na naší politické a mediální scéně dávají najevo svou nesoudnost a nedospělost. Jak není vše po jejich, mají pocit, že je konec světa. Jsou zvyklí, že jim patří vše. A tak se hroutí při jakékoli skulině ve svém monopolu. My, co máme z té volby radost, jsme nemívali hysterické záchvaty, když byli zvoleni lidé zcela opačných názorů. Jsme na to zvyklí. Kolik stovek lidí už prošlo všemi mediálními radami a nikdo si toho nevšímal, ani ty lidi nikdo neznal. Pokud patřili k hlavnímu mediálnímu proudu, kdo by si toho také všiml, vše bylo přece v pořádku – tedy v očích majitelů pravd.

V našich očích to pak byl celkem normální stav, jsme zvyklí, že „oni“ mají naprostou převahu vždy, a také jsme demokrati, holt jsme prohrávali a respektovali jsme to. Opačně to neplatí. Jakmile to vypadá, že by se členem mediální rady mohl stát člověk, který není jen kolečkem v havlistické mašině, nastane zděšení, pokřik. A co se stalo? Jeden z názorů na fungování České televize, který je ve společnosti reálně zastoupen, má najednou malinké zastoupení i v její radě. Proč si ti uřvánci nevzpomenou na své výkřiky o potřebě různobarevnosti a pestrosti? Oni ale o různobarevnosti jen lhali, chtějí jednobarevnost.