Ze tří prezidentů samostatné České republiky je to už druhý, proti kterému je v Senátu sepisována ústavní žaloba. I ústavodárce přitom jasně říkal, že se jedná o krajní ústavní prostředek, který se má využívat mimořádně. Co tato ochota využívat takto často krajní prostředek vypovídá o senátorech a vůbec o právní kultuře a úctě k Ústavě?
Senátoři, kteří chtějí žalovat prezidenta, nepochopili podstatu demokracie, kde se politické spory rozhodují u volebních uren a ne v soudních síních. Politicky nesouhlasí s prezidentem Milošem Zemanem, ale ten byl dvakrát zvolen v přímých volbách. Chce-li někdo, aby prezident dělal jinou politiku, musí přesvědčit voliče, aby zvolili jiného prezidenta. Ovšem voliči zvolili Miloše Zemana, protože souhlasí s jeho politickými postoji. Přitom účast u voleb prezidentských výrazně převyšuje účast u voleb senátních. Senátoři mají mnohem menší demokratickou legitimitu než prezident republiky. Senátoři žalobou na prezidenta před soud staví většinu voličů, kteří volili Miloše Zemana.
Má podle vás ústavní žaloba pro velezradu, tak jak ji vykládají senátoři z klubu STAN, šanci na úspěch?
Nemá. Absolutní většina senátorů i poslanců bude respektovat demokratická pravidla a žalobu nepodpoří. Nebude vůbec podána. A není-li žalobce, není soudce.
K čemu může vést případné nadužívání tohoto institutu? Nehrozí, že případně může devalvovat nějaký skutečný velezrádný počin některého z budoucích prezidentů?
Žaloba je součástí politického boje, kdy se malá parlamentní strana snaží zviditelnit. Situaci vyřeší příští volby, kdy se zřejmě nedostane do Parlamentu.
Co by podle vašeho názoru skutečně zakládalo důvod k podání ústavní žaloby na prezidenta?
Například takové jednání, když prezident Emil Hácha odevzdal osud státu do rukou vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera 15. března 1939. Ale z toho u Miloše Zeman nemám obavu. Ten by zavelel do zbraně.
Ústava byla psána pro nepřímou volbu prezidenta, ta byla později změněna na přímou. Změnilo podle vás nějakým způsobem pozici prezidenta při projednávání ústavní žaloby? Jinak řečeno jak se dívat na to, že pokud by Senát pojal uplatnění ústavní žaloby jako „vyřizování účtů“ s prezidentem, stavěl by se tím proti vůli veřejnosti, vyjádřené v přímé volbě?
Rozsah pravomocí prezidenta a způsob volby nesouvisí. Silní prezidenti jsou v USA či Jihoafrické republice voleni nepřímo a naopak "slabý" prezident v Irsku je volen přímo. Máte však pravdu, že senátoři se žalobou vymezují proti většině voličů, která volila prezidenta. Proto je dobré, že se na žalobě musí shodnout obě komory Parlamentu. Poslanecká sněmovna zde může zamezit zvůli Senátu.
Po rezignaci senátora Františka Čuby se v květnu 2018 na Zlínsku uskutečnily volby senátora a v lednu 2018 proběhly prezidentské volby. Účast voličů vypovídá o zájmu o volenou instituci. V prezidentských volbách v lednu 2018 se v okrese Zlín účastnilo v prvním kole 65% a ve druhém 69% voličů. V senátních volbách se v květnu 2018 ve zlínském volebním obvodu v prvním kole zúčastnilo 16% a ve druhém 10%. Prezident poráží Senát 69:10. Voliči úřad prezidenta považují za důležitý a Senát za orgán, jenž je nezajímá.
Fotogalerie: - Zeman na severní Moravě
V poslední době se rozmáhá zvyk, že je hlasováním Poslanecké sněmovny či Senátu konstatována nějaká faktická skutečnost, například, že se v České republice nevyráběl novičok. Jaký smysl vůbec má toto hlasováním posvěcené konstatování nějaké skutečnosti? Má třeba nějaké právní důsledky?
Kauza Novičok je příkladem toho, že pravda v politice některé politiky nezajímá. V Brně-Jundrově ve Vojenském výzkumném ústavu chemická látka ze skupiny novičoků vznikla. Prezident použil slovo vyráběla, správnější termín v odborné mluvě je vzhledem k malému množství připravovala. Podstatou však je, že předmětnou látku je schopna armáda vlastní technologií získat. Jestli se daný proces má nazývat výrobou či přípravou je nevýznamné.
Trvalou otázkou posledních měsíců jsou kompetence vlády v demisi. Akcentována je zejména v momentech, kdy ministři provedou nějaké zásadní personální rozhodnutí. Jak to tedy je? Čeho by se vláda, která čeká na vystřídání, měla oproti vládě s důvěrou Poslanecké sněmovny zdržet?
Z hlediska politologického by měla zajišťovat běžnou správu státu. Z hlediska právního však není rozdíl mezi pravomocemi vlády v demisi a vlády s důvěrou Poslanecké sněmovny. Problém je též, co je neurčitý pojem - běžná správa státu. Jestliže se Poslanecké sněmovně vláda bez důvěry nelíbí, nemá jí schvalovat zákony, zejména zákon o státním rozpočtu, jehož absence by velmi komplikovala život vládě. Ovšem poslanci státní rozpočet schválili. Slovně sice vládu v demisi kritizují, ale při státním rozpočtu ji podpořili. Vypadá to, že nevědí, co chtějí, anebo co činí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
