Bohužel se v Londýně ve středu odehrál další z řady teroristických útoků ve jménu islámu, respektive radikální islámské ideologie. Je podle vás stále udržitelná konstrukce těch, kteří říkají, že teroristické útoky nemají s opravdovým islámem nic společného, že jde pouze o činy radikálů?

Drtivá většina těchto útoků stojí na náboženství – nebo dnes už spíše na politické ideologii – islámu. Tam je myšlenkový filozofický základ. Pochopitelně můžeme říci, že nedělají tak radikální útoky všichni muslimové. To je samozřejmé. Oponenti budou namítat, že dříve útočila třeba IRA. Ale v této míře to nemá obdoby. Myšlenkovým podhoubím těchto útoků je islám. Pokud si to takto nepojmenujeme, nemáme šanci se proti tomu bránit.

Zaznamenal jsem váš názor, že islám má v sobě ten radikalismus zakódovaný, což mnoho muslimů neaplikuje v praxi, ale kdo chce, může si to z něj vzít. Je to podle vás takto?

Jsme přesvědčen, že to tam nějakým způsobem zakódované je. Můžeme se hádat, jestli existuje gen radikalismu, či nikoliv. To já netvrdím. Tohle ještě nevíme. Naše psychika je ale nějakým způsobem kódována. Zcela prokazatelně v sobě neseme rysy třeba myšlení člověka paleolitického dva a půl milionu let zpátky. Čili nějakým způsobem je to ukotveno v naší psychice, některé naše formy myšlení. Zakódovaný radikalismus je tam v tom smyslu, že kdo si přečte zběžně nějaké úryvky islámu, na radikalismus narazí v míře, v jaké v žádném jiném náboženství obsažený není. Je to tam. Jsou, dejme tomu, citliví, když někdo neuznává nadřazenost islámu, a podle toho jednají. Tvrdě a radikálně. Jak vůči nám, nevěřícím, i vůči svým lidem. Známe příklady, že odpadlictví od víry je přísně a drasticky trestáno. Nějakým způsobem to musí být zakódováno.

Je náhoda, že tento útok se odehrál přesně rok po atentátu v Bruselu, nebo by to mohl být záměr?