V létě při posledním rozhovoru jste si povzdychl, že ztratilo důležitost rozpoznávání, protože vývoj světa ztrácí perspektivu, když setrvává v rukou pochybných věrozvěstů, kteří byť zosnovali genocidu, hladomor a války, stále zůstávají oblíbení. Změnilo se něco na vašem pesimismu?
Nezměnilo. Svět se nachází v mnohonásobném válečném stavu jak skutkovém, tak politickém i společenském. Zavládlo násilí a – bohužel – je mu i přáno, viz podpora Hamásu, Hizballáhu, muslimské a ruské ideologie nadřazenosti, antisemitismus, individuální terorismus a tak dále. Svět, jemuž se stal lhostejný osud týraných a zajatých dětí a žen při útoku Hamásu, spílá Izraeli, že takhle silou jednat s agresorem dále nelze. Všichni ti násilníci chtějí válku, a sami sebe tak řeší válkou a její dopady využívají v propagandě. Z počátečních neúspěchů si odnesli ponaučení a tomu přizpůsobují nové taktiky teroru a propagandy. Pokud Rusko porazí Ukrajinu, nebo dojde k jakési obdobě konce války v Koreji, nebude to stačit. Agresoři mění taktiku. Rusko zlepšilo ideologii své rozpínavosti a zvýšilo výdaje na obranu, ve výrobě munice dokonce získalo před Západem náskok. Kreml stejně jako Hizballáh chce zatáhnout Západ do vleklé války, která napomáhá ideologicky zfanatizovaným jedincům, která bude dlouhá, drahá a enormně zatěžující nepřipravený západní průmysl.
Nejen pro něj je už několik let prioritou příprava na to, s čím si bude muset poradit v rámci prosazovaného Green Dealu. Zvládnou členské země EU bojovat na vícero frontách?
Vadí vám chování Andreje Babiše v TV debatách a v Poslanecké sněmovně?Anketa
Souběžná válka globálního politického klimatu se vymyká běžnostem, velmi se přehřívá, a tak rostoucí geopolitická teplota může udeřit okamžitě a způsobit závažnější geopolitickou katastrofu než ta reálná, co je zapříčiněna nárůstem měřeného průměru, kterého se obávají klimatologové a napojení politici. Popírání či zveličování změny geopolitického klimatu se zdá nebezpečnější než reálné tání ledovců v Grónsku a Himálaji a připomíná hrozby nukleárních konfliktů. Za bojem proti klimatické změně se skrývá i útok na tržní ekonomiku a svobodu jedince, nikoli potřebný a uměřený racionální přístup k přírodě. Sešněrovat regulacemi trh a omezit svobodu volby lidí ve jménu jakéhosi vyššího dobra je primárním cílem a dnes již také reálným důsledkem radikálních zelených politiků, řízených novodobými věrozvěsty. Nejbohatší jedno procento lidstva je zodpovědné za více emisí uhlíku než dvě třetiny nejchudších obyvatel. Skutkově právě ti super bohatí drancují a znečišťují planetu a nejvyšší cenu za to musí platit ti, kteří si to mohou dovolit nejméně.
Ale i když už je dávno zelenou ideologií nezaslepeným lidem jasné, že za bojem proti klimatické změně se skrývá především útok na tržní ekonomiku a svobodu jedince, nikoli potřebný a uměřený racionální přístup k přírodě, co si mají počít?
Poprvé v dějinách lidstva přestal být člověk cílem politického snažení, ale stal se překážkou a problémem kýženého rozkvětu. Jeho místo zaplnily nehmatatelné entity jako udržitelnost, podnebí nebo čistá energie. Tento počin umožňuje provádět politiku směřující proti zájmům zdrcující většiny občanů. Kuriózně elektromobily v Německu jezdí na elektřinu z uhlí ještě více než dosud a Čína instaluje několik uhelných elektráren měsíčně a její produkce cementu přinese do ovzduší více CO2 než půlka Evropy. EU vsadila na obnovitelné zdroje, ale pak se mělo přijmout pravidlo, že výroba, distribuce i konečná likvidace elektrických vozidel, solárních a větrných elektráren musí být založena výhradně na energii získané právě z obnovitelných zdrojů bez používání energie z fosilních paliv. I globální politika klimatologie by měla být placena z obnovitelných zdrojů, které propaguje, a nikoli ze zatracovaného fosilního přežitku.
Psali jsme:
Lidstvo se, bohužel, přemnožilo, ale vytlačování člověka z centra a smyslu politiky se stalo základní ideologickou novinkou zmodernizovaného světa. Je tragické, že i elity dnešního Západu tomuto trendu podlehly a vytvořily silnou a agresivní alianci se zelenými fanatickými aktivisty, silně ovlivňující mladou generací. Studenti na univerzitách nemají problém vydat prohlášení, ve kterém vyjadřují svoji podporu barbarskému násilí na civilním obyvatelstvu a podporu organizaci, která ve svém programovém prohlášení zcela otevřeně říká, že jejím cílem je vyhlazení jedné skupiny obyvatelstva. Stejně tak bez uvážení stávkují za klima, které se má měnit už za pár let.
Co se skrývá za těmito postoji nastupující generace?
Ochota k takovému prohlášení je výsledkem dlouhodobého oslabování konceptu individuální morálky, která je nahrazována morálkou kolektivistických a rovnostářských hnutí. Je to i důsledek, že svět ochuravěl, cloumají jim obří dluhy a neradostné prognózy ohledně dostupnosti vody, energetických zdrojů, kvality životního prostředí a nezbytného živobytí. Pýcha nás, pánů tvorstva, přesahuje hranice vytvářejíc zárodek nebezpečné destrukce, bezohledného konkurenčního boje o převahu, ale spíše o samotné přežití zejména entit. Moderní civilizace se teď utkává s barbarským použitím zákeřné síly a svět už nikdy nebude stejným, jakým byl před loňskou ruskou invazí a před letošním útokem Hamásu, kdy došlo a dochází k brutálnímu vraždění civilistů. Právě politika vsugerovávání agrese jako morálního aktu jakési nezbytnosti rozvoje vede k novodobým válkám.
Vnucování obnovitelných zdrojů bez připuštění jejich závislosti na počasí přineslo masivní pokles výkonnosti elektroenergetiky právě u těch, co přijaly dogma přechodu na nulové emise CO2 pod dojmem katastrofických zpráv o změně klimatu. Věrozvěstové planety do toho nacpali hromadu našich peněz, aniž by cokoli ubrali ze svého luxusního žití, protože nevětší výdělky přináší využití a zneužití lidské bídy – zisk z hrozby není hřích zejména u věrozvěstů! Evropské unie se sebepoškozuje a vnucené změny stejně nebudou mít žádný měřitelný vliv na nějakou změnu klimatu. Začněme u toho, že zelené politické manipulátory přestaneme volit a agresory podporovat, byť i myšlenkově. Dokonce Rakousko už zavedlo tzv. mafiánský paragraf proti škodám páchaných klimatickými aktivisty.
K tomu zcela jistě nesáhne česká politická reprezentace, jejichž vládním představitelům, ať už jde o Stanjuru, Válka, Síkelu, Černochovou, Rakušana a další, lidé buď nadávají, nebo se jim smějí. A pouze 17 procent přiznává, že Fialovu kabinetu po jeho neúspěšných dvou letech stále ještě věří. Co se stalo, že v čele země stanula taková sestava?
V éře bolševické socializace jsme se vysmívali tehdejší vládě, že je vytvořena politickými kariéristy, kteří se vyšplhali po kariérním žebříčku a kteří nemají dostatečné vzdělání; třeba mnohokrát zmiňovaný krejčí, který nesměl šít ani saka. Musíme ale připustit, že i tenkrát se dostali do vlády odborníci, kteří třeba perspektivně zajistili zasíťování republiky vysokonapěťovou elektrifikací, bez které by se dnes nedalo překrývat výpadky výkonu různých zdrojů.
Moc jsme se neposunuli, a i dnes rozhodují o podstatných vládních rozhodnutích amatéři typu elektrikáře, bankovní poradkyně nebo divadelního režiséra jako experta na energetiku. Stejně tehdy jako dnes musejí všichni náměstci být zasloužilí politici a z funkcí si udělali cestovku. Totožně jako tenkrát máme dnes politické uskupení Spolu, které tak připomíná tehdejší koalici Národní fronty, byť tehdy pod diktaturou komunistů. Tehdy a vlastně ani teď nemá opozice program, a tím pozbývá smyslu.
Dnešní EU řízenou z Bruselu připomíná tehdejší RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) řízenou z Moskvy, která určovala, co se bude vyrábět, která auta se smí produkovat, co je hospodářsky výhodné a jak zpotvořit technické údaje na vyhovující.
prof. MUDr. Vlastimil Válek , CSc., MBA, EBIR
Tehdy jsme měli společného nepřítele – imperialismus – a společný boj za zachování komunistických cílů: „Každý podle svých schopností a každému podle jeho potřeb“. Taky jsme se honosili sloganem „Poručíme větru dešti“, což si nezadá se současnou vírou v zelený úděl záchrany klimatu. Dnes se snažíme zabránit dezinformacím zavedením regulovaných informací, což tehdy byla pouhopouhá cenzura.
Na rozdíl od polistopadového převádění majetku do zahraničí, předchozí režim svůj český majetek před takovým rozprodejem uchránil, zatímco dnes jsme už rozprodali banky, cukrovary a další a do ciziny odcházejí stamiliardy. Vnuceně hradíme speciální příspěvek na obnovitelné zdroje, stejně jako se tehdy platilo na nejrůznější sdružení pomoci papalášům mezinárodního boje a odboje. Místo migrace ven máme migraci dovnitř a stejně jako kdysi nám chybějí léčiva.
Dosáhli jsme největší nedůvěry vládě, což se sice těžko porovnává, i když napodobuje skrytou skepsi za bolševika. Stejně jako tehdy se vkrádá myšlenka, že největší ambicí vládnoucí koalice je udržet moc nejen do konce volebního období, a tak udržet vládnutí bylo a zase je ten nejvyšší zájem, který politiky spojuje.
Německý deník Die Welt přednedávnem nazval Českou republiku „nemocným mužem Evropy“. Proč churavíme?
S důvěrou jsme si na počátku úřadování této vlády mysleli, že po osmi letech v opozici mají plán, jak nastartovat hospodářství. Postupně se však začalo ozývat poučování, co by voliči chtěli: přece to jediné, co mohli reálně očekávat, bylo sesazení Babiše, a to jsme splnili! Stále slyšíme, že musíme jednat zodpovědně, ale přenášíme zodpovědnost na daňové poplatníky. O to víc nechápeme, proč vláda nepředložila návrh zákona o osobní odpovědnosti vrcholných politiků za škody způsobené státu porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Tak by vznikla určitá motivace a ministři by nesli stejnou odpovědnost, jako jednatelé společností s ručením omezeným. A žalobu by mohl podat každý občan, případně skupina občanů.
Ing. Jozef Síkela
Slyšeli jsme, že protestující odbory nechápou, že nelze socialisticky pracovat a kapitalisticky žít, což stojí za bližší pohled a otázku, kdo vlastně ve školách socialisticky pracuje, neboli se fláká, kdo markýruje práci, kdo dělá, jen co musí. Kuchařky? Uklízečky? Školníci? Nebo snad učitelky, vychovatelky a ředitelé? Školy se posunuly jinam. Dnes v nich nejde zdaleka jen o výuku, očekává se od nich, že budou děti taky vychovávat. Mnozí rodiče od nich vyžadují i to, co nezvládli sami.
Také celý lékařský protest vznikl jen a pouze kvůli neumětelství ve Sněmovně a nenáležitého ministra, kteří nesmyslným zákonem chtěli zlegalizovat extrémní množství přesčasové práce, a kolegové v nemocnicích prostě řekli: tak to ne! Nebýt tohoto nápadu, žádný protest by nevzniknul a nepoukázal na slabost vlády, která pod nátlakem peníze našla a možná ukázala cestu školství, jak na to.
Čtvrtý rok po sobě klesá životní úroveň. Máme nejvyšší ceny energií z celé Evropské unie, teď už i inflaci, máme dražší potraviny oproti našim sousedům. Proč ve světle těchto skutečností tvrdí premiér, že není důvod pro nespokojenost, a sám sebe i svou vládu navzdory těmto faktům jen a jen chválí?
Po sametu jsme slýchávali, že do deseti let doženeme západní svět a že nezůstaneme místem levných nákupů Němců v našich obchodech. Dnes jsme se dostali na chvost Západu a jezdíme levně nakupovat do Německa, kde mají trojnásobné platy. Nemůžeme jen zatracovat nynější vládu. Za tři desetiletí se svobodomyslné hospodářství lehkomyslně zbavovalo majetku a nijak nešetřilo, o čemž svědčí enormní nárost dluhu z desítek na tisíce miliard, stejně jako stomiliardový odvod dividend do zahraničí.
V porovnání se čtyřiceti lety bolševické tyranie se nevytvořila žádná významná investice, na rozdíl od tehdy vybudovaných přehrad a atomové elektrárny. Ani za bolševika ve vypjatých padesátých letech studené války pod kuratelou Sovětského svazu si tehdejší politici nedovolili zvýšit vojenské výdaje tak, aby zruinovaly stát třeba nákupem nejmodernějších ruských stihaček.
Mgr. Jana Černochová
Tvrdí se, že F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO než staré, levné a neporuchové JAS-39C/D Gripeny a prý ani novější typ Jas-39E/F naše miniaturní letectvo nespasí, i když jsou lacinější. Ne přelet Česka stačí pár minut, a jestli několik minut ušetříme za investici v hodnotě téměř 300 miliard, je diskutabilní, což ale reprezentuje dvojnásobek toho, co bude stát největší polistopadově plánovaná investice do nukleární energetiky. Dnes F-35 nemají kde přistávat a pak budou operovat jen ze dvou letišť, která v případě konfliktu budou první na ráně, zatímco Gripeny mohou vzlétat z kdejakého travnatého plácku.
Omezujeme výdaje na školství a zdravotnictví, protože se musíme umět ubránit v napjaté současnosti válečných snah. Ale vyvstává otázka, koho bránit, když třeba nebude koho vychovávat ani uzdravovat.
Oba zmíněné resorty – zdravotnictví i školství – se nedávno vzepřely tomu, jak k nim pětikoaliční kabinet přistupuje. Ale oba jsou často terčem kritiky. Máte blízko k terciárnímu vzdělávání, jde podle vás o oprávněnou kritiku?
České vysoké školství je bohužel intelektuálně, personálně a materiálně tak trochu devastováno a jeho osudný úpadek je zřetelný především v sociálních a humanitních vědách. Řada osobností jej v uplynulých letech dobrovolně či nedobrovolně opustila a dráha vysokoškolského pedagoga jaksi ztratila na přitažlivosti a prestiži, když v minulosti byl právě plat senátora odvozován od platu profesora. Tato krize nicméně vyplývá ze samotné povahy režimu, v němž žijeme, a bez jeho zásadní změny je nepřekonatelná.
Studenti jsou ve své většině obětí systému. Přicházejí z ideologicky indoktrinovaného prostředí středních škol na univerzity, které jejich proměnu z konformních jedinců bez samostatného svobodného a kritického myšlení nedokonají. Přenášet na studenty odpovědnost za tento neblahý stav tak není ani spravedlivé.
Taky místo kdysi krajského výboru KSČ nabývají kontrolu bankéři, kteří určují, zda je vedení ideologicky na správné straně. Vysoké školy dnes místo buněk tehdejšího SSM ovládají politické neziskovky a různí aktivisté, přičemž většina vysokoškolských učitelů je proti tomu buď bezmocná, nebo kývá hlavou, aby nepřišla o místo.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Já sám jsem šťastný, že jsem mohl dělat jak vědu, tak horolezectví, protože oboje má některé aspekty společné: hledat a dobývat nepoznané. Bohužel, novodobá věda se stala otrokem financování. A historické svobody, které jim přináleží spolu s uměním, se jim vzdálily. Místo svobody hledání má svazující a dobře placené instituce, možná nadbytečné, jako je ministerstvo vědy, akademie nebo grantové agentury. Zejména poslední vykazují hazardování s potenciálem žadatelů a vlastně podporují plýtvání badatelským časem, když se 80 procent projektů zamítá, a tak těch dvacet procent přijatých by bylo vhodnější vylosovat než draze recenzovat. Znalost je vědomí národa a kvalitní školství a výzkum je toho nedílnou a trochu zanedbávanou součástí.
Mezinárodní konference 7th CEEC TAC připravená k vašemu životnímu jubileu byla jedním z vrcholů vaší kariéry. Co vás momentálně nejvíc zajímá?
V oboru mé oblíbené termodynamiky se začíná projevovat oblast informace, třeba text v knize nemá jen tepelnou hodnotu papíru ale i tepelnou hodnotu zapsané informace, i když pranepatrnou. Už od prvopočátku civilizace, kdy se předpokládalo, že vše se sestávalo ze čtyř živlů: ohně, země, vody a vzduchu, byl výsledný stav propojován formou. Od té doby máme in-forma-ce. Říká se, že stejně jako hmotu, ani informaci nelze vytvořit ani zničit, prostě je jen nepoznaná. Přednostní informace je důležitá všude od vědy až po vojenství, kde znalost pohybu nepřítele je někdy důležitější než zbrojní převaha.
Teorie informace ukazuje, že i počítačový bit má svoji „energetickou“ hodnotu 10-23 J/K, i když samotné teplo nenese s sebou žádnou informaci. Na jeho zpracování je potřeba sofistikovaný parní stroj (jinak také informační převodník), zatímco teplo už zpracované třeba do formy elektrické energie už s sebou nese informaci, a tak potřebuje jednoduší stroj (elektromotor).
To má svoji analogii v ekonomice, kde upravený Carnotův cyklus poskytující obraz o užitečné práci (extrahovaný původně jako teplo) může představovat i obecný zisk. Třeba peníze získané výrobou na levném trhu a prodejem na bohatším trhu právě v důsledku nerovných ekonomik. Informace je „blessing in disguise“ (štěstí i neštěstí), kde platí, že pokud je cílem vědy hledání pravdy, pak její hledání přes informace může badatele od vědy dokonce odradit. Můj epitaf tvoří moje poslední publikace „Vzájemná provázanost termodynamiky a informace, kdy přeměna tepla je měřitelný informační proces a kvantita“ a věřím, že principy termodynamiky mohou posloužit i v politické hře dezinformací – doufejme.
Závěrem chci čtenářům Parlamentních Listů popřát hodně moudrých komentářů a splnění co nejvíce tužeb v nadcházejícím roce 2024. A třeba si i dopřejte moji knihu Provídek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Kocum
