Vy jste se coby emigrant do Austrálie dostal v roce 1970. Můžete ve stručnosti popsat, jak se to všechno seběhlo?

Z ČSSR jsem odjížděl posledním „útěkovým“ autobusem cestovní kanceláře ČEDOK v listopadu 1969. Poté jsem strávil čtyři měsíce ve Vídni a do Austrálie jsem přiletěl přesně 19. března 1970. Původně jsem vlastně nikam odcházet ani nechtěl. Naivně jsem doufal, že i po sovětské okupaci se všechno nakonec vrátí do starých kolejí. Na roční výročí srpnových událostí jsem byl v kině na Václavském náměstí, kde zrovna promítali Všechny dobré rodáky. U sochy sv. Václava se shromáždili lidé, aby si to neslavné výročí připomněli. Rozháněli je obušky a vodními děly. Nedělali to ovšem okupanti, ale naši vlastní lidé z jednotek ministerstva vnitra. Tehdy jsem pochopil, že je zbytečné a hloupé čekat na další vývoj. S mojí tehdejší manželkou jsme se rozhodli odejít do svobodného světa. Naším hlavním důvodem bylo, že jsme nechtěli žít pod komunistickou vládou.

Jaké podmínky na vás čekaly po příjezdu do Austrálie?