Veleba: Bude hůř. Totální vliv USA v Evropě a záměrné stupňování napětí s Ruskem. EU se opravdu rozpadá. Hofer a Le Penová posílí a Merkelová skončí. Čína bude hegemonem

18.07.2016 11:50

ROZHOVOR Senátor a předseda SPO Jan Veleba říká, že koncovka současných mezinárodních turbulentních procesů bude obnova bipolárního světa, v němž stále významnější roli bude hrát Čína, která se stane světovým ekonomickým hegemonem. V Rakousku dle něj zřejmě vyhraje opakované prezidentské volby Hofer, ve Francii bude dál posilovat Marine Le Pen, v Německu čeká neslavný konec Merkelovou.

Veleba: Bude hůř. Totální vliv USA v Evropě a záměrné stupňování napětí s Ruskem. EU se opravdu rozpadá. Hofer a Le Penová posílí a Merkelová skončí. Čína bude hegemonem
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jan Veleba

V rámci varšavského summitu NATO jasně zaznělo, že jakkoliv Aliance nečeká bezprostřední hrozbu z Ruska, je třeba situovat do Pobaltí menší počet jednotek. Je to správné rozhodnutí? A správné množství? Moc, nebo málo? Z Moskvy zaznívá obava, že dané síly budou jen předvoj k přisunutí dalších, stejně tak k výstavbě infrastruktury, včetně protiraketové. Je to důvodná obava? A co riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety?

Rozhodnutí NATO nepokládám za chybu, ale za promyšlený úmysl v soustavě kroků směřujících k stupňování napětí s Ruskem. K takovému kroku nepotřebujete vojenskou divizi, ale plně postačí symbolický prapor, tedy malý výsadek, který lze v případě potřeby kdykoliv rozšířit. Proto považuji obavu Ruska, že jde o předvoj, za důvodnou a nepochybně bude následovat jeho reakce, například rozmístění nejnovějších raket v Kaliningradské oblasti jako protiopatření. Je to logické. A kdo by chtěl srovnatelnou paralelu z historie, tak toho bych odkázal na seznámení se s faktografií Karibské krize. Tehdy v roce 1962 Sovětský svaz rozmístil na Kubě rakety středního doletu jako svoji odpověď na umístění amerických raket v Turecku. Svět se tehdy ocitl na pokraji jaderné války, ale vše skončilo ústupem obou stran, USA i SSSR svoje rakety stáhly. Obávám se, že dnes k žádnému stažení nedojde.

Do jaké míry potřebujeme Rusko jako spojence k boji proti terorismu? Přičemž, tedy riziko terorismu nám hrozí v Evropě, stejně tak bojujeme na Blízkém východě s Islámským státem, v Afghánistánu stále není vyřešen Tálibán, problémy jsou v Africe. Jak v jednotlivých „segmentech“ bojovat a kde Rusy potřebujeme?

Na to je celkem jednoduchá odpověď. Pokud chceme účinně bojovat s Islámským státem, mateřskou lodí mezinárodního terorismu, pak to není možné bez aktivní spolupráce s Ruskem. Mimo jiné už jenom proto, že mnoho bojovníků IS se rekrutuje z území Ruské federace, z ruských asijských republik. Pokud se týká jednotlivých teritorií, tak za klíčové považuji území Blízkého východu, Sýrii, Irák a Libyi v severní Africe. To jsou velké a rozvrácené země, které hrají hlavní roli v migrační invazi do Evropy. Afghánistán je jiná záležitost a obávám se, že uklidnění a normalizace situace v této obrovské zemi je v nedohlednu. Podstata je jednoduchá – Tálibán je uskupení, které (na rozdíl od bojovníků IS) je akceptováno a podporováno místními kmeny, a tudíž jeho vojenská porážka není reálná, musí nastat dohoda a politický kompromis. Když to shrnu, tak Rusy potřebujeme v Sýrii, Iráku, ale i v celkové koncepci politiky EU vůči Turecku, které je klíčovou zemí pro zastavení hlavního proudu migrační invaze.

Lidovky.cz přišly s poměrně průlomovým článkem, který temně naznačuje, že zatímco EU se rozpadá, úspěšně probíhá prohlubování vztahů mezi Ruskem a Čínou a jejich okolím. Z článku je cítit značná nervozita a je zakončen varováním: „Brexit tak vposledku povede k rozšiřování vlivu eurasijské integrace, totiž rodící se mocenské osy Moskva–Peking, na západ. Při zkušenostech z posledních dvou let si není těžké představit dobu, kdy bude i Česko stát v měnícím se domácím i geopolitickém rozložení sil před zásadní volbou. Člověk se bojí pomyslet, nakolik je tato země na takový osudový moment připravena.“ Cítíte ten strach, že by Česko mohlo změnit geopolitický směr? Lidé typu Jakuba Jandy říkají, že Miloš Zeman nás může do pár let vytrhnout z euroatlantického tábora... Hrozí to? A bylo by to špatně?

Je jasné, že žijeme v nesmírně neklidné době, která přináší silné tendence na nové uspořádání světa, minimálně úpravu uspořádání současného. Debatu o těchto otázkách považuji za velmi potřebnou a zásadní, ovšem není ji vést s kým. Když se o to kdokoliv pokusí, tak je označen za ruského špiona, minimálně za příznivce Putina. Skoro mně občas připadá, že tady snad ještě chybí založit Výbor pro neamerickou činnost a vzbudit jeho otce, inkvizitora McCarthyho. Ale abych se vrátil k otázce. Bipolární svět, kdy proti sobě stály dva bloky vedené Moskvou a Washingtonem, se rozpadem východního bloku na konci osmdesátých let minulého století změnil na monopolární; a namísto uklidnění mezinárodní situace se stal pravý opak – Afghánistán, Srbsko, Irák, arabské jaro, Libye, Ukrajina. Jinými slovy tento svět nefunguje. A když k tomu přidáme zvyšující se tlak na Rusko a vezmeme do hry trvalý a mohutný ekonomický vzestup Číny, tak musí přijít reakce. Je to objektivní dějinný vývoj směřující k obnovení rovnováhy a je jasné, že se rodí nová mocenská osa Moskva–Peking; a západ v čele se Spojenými státy dělá všechno pro to, aby se tento proces urychlil. Například stále se prodlužující sankce proti Rusku, teď rozmístění praporů NATO u ruských hranic a tak dále.

Pokud se týká naší republiky, tak my nebudeme v tomto souboji mocností hrát žádnou roli, vyjma role prezidenta Miloše Zemana, který je realista (neplést s rusofilem) a který může negativní výsledky z tohoto souboje pro naši zemi zmírnit. EU se opravdu rozpadá, tento proces bude ovšem dlouhý a z tohoto pohledu vidím naši roli tak, že se budeme méně starat o Unii a soustředíme se na skutečné zájmy naší země v nových podmínkách. Já osobně bych doporučoval zintenzívnit komunikaci v rámci zemí V4, o ně se opřít a připravit se na bod nula, což je bod rozpadu EU. Ne tedy změna geopolitického směru naší země, ale přizpůsobení se novým reáliím dezintegrované Evropy. Jinak pokud se týká Jakuba Jandy, tak to se omlouvám, ale s ním nemá smysl diskutovat, mně připadá jako Vasil Biľak naruby.

Ať už takový proces považujeme za žádoucí nebo ne, někteří analytici si všímají postoje Německa. Nejenže předvádí smířlivý postoj vůči Rusku a Číně, ale rovněž si v klidu buduje produktovod Nord Stream 2. Lze to chápat jako zradu západních zájmů? Padají dokonce úvahy o případné mocenské ose Peking–Moskva–Berlín, do které bychom byli samozřejmě zataženi i my… A do jaké míry se v nejbližších desítkách let naplní zatím rýsující se rozložení sil USA – Evropa (podepřeno TTIP) vs. Čína–Rusko?

Vzato od zadu, USA – Evropa versus Čína–Rusko pokládám za realitu v horizontu pěti let s tím, že je zde jeden velký otazník, jaká vůbec do té doby bude Evropa. Silnější určitě ne. Pokud se týká dvojaké politiky Německa vůči Rusku, tak ji lze chápat jako nutnou úlitbu zájmům kapitálu vůdčí ekonomické mocnosti EU, který je na Rusko samozřejmě významně napojen. Případnou mocenskou osu Peking–Moskva–Berlín, která je po předpokládaném pádu kancléřky Merkelové v příštích volbách teoreticky možná, za reálnou nepovažuji. Stát, který má na svém území cizí vojenské základny, není svobodný; a přesně to je případ Německa. Koncovka současných mezinárodních turbulentních procesů bude obnova bipolárního světa, v němž stále významnější roli bude hrát Čína, která se stane světovým ekonomickým hegemonem. Odborné prognózy renomovaných globálních investičních a bankovních agentur, například Goldman Sachs, hovoří jasně.

Václav Klaus je součástí rady institutu Dialog civilizací, který v Berlíně zprovoznil prokremelský podnikatel Vladimir Jakunin. Miloš Zeman je pro pořádání referenda o setrvání Česka v EU i NATO. Lze za těmito dvěma událostmi vidět podlézání českých prezidentů Kremlu nebo snahu o vedení suverénní zahraniční politiky? A v souvislosti s Brexitem a také třeba s úspěchy Donalda Trumpa v republikánských primárkách či Norberta Hofera v Rakousku se hovoří o tom, že lidé ztrácí důvěru ve stávající politické uspořádání a elity. Považují je za změkčilé, politicky korektní ve vztahu k imigraci, řešící podružnosti (sňatky homosexuálů apod.) místo řešení ekonomických či bezpečnostních otázek. Co se stalo s politickými, mediálními a akademickými elitami, že se jim lidé smějí?

Musím první část vaší otázky trochu opravit. Vladimir Jakunin už není podle mne v tak úzkém vztahu s Kremlem jako dřív; a pokud se týká Miloše Zemana, tak interpretace médií, že je pro referendum o našem vystoupení z EU a z NATO, je naprosto chybná a domnívám se, že je v tom záměr. Miloš Zeman na svém nedávném setkání s občany ve Velkém Meziříčí dostal tuto otázku od občana z publika. Jeho odpověď zněla, že je pro to, abychom setrvali v EU a vysvětlil proč, nicméně řekl, že hlasu občanů se nemá bránit, tedy že by s referendem souhlasil. U NATO možnost referenda vyloučil. Tak to bylo, byl jsem u toho. Prezident odpověděl na dotaz, nic víc, nic míň.

Jinak musím k vaší otázce poznamenat, že Václav Klaus a Miloš Zeman mají minimálně čtyři shodné profilující rysy. Jsou protikladní v politických názorech, ale respektují se. Nikdy nikomu nepodlézali, nebáli se jít proti hlavnímu proudu a vždy se snažili, každý po svém, prosazovat emancipovanou zahraniční politiku naší země. To je také hlavní důvod, proč byl Miloš Zeman zvolen prezidentem a dostal 2,73 milionu hlasů a proč lidé nezvolili jeho protikandidáta Schwarzenberga, představitele stávajícího politického uspořádání, elit a nositele washingtonského, berlínského a bruselského názorového proudu.

Takže nejenom Brexit, Trump a Hofer, ale už prezidentská volba v ČR před třemi lety dávala tušit, že se lidé od současných stran a elit odklání; a tento proces se dále prohlubuje. Důvod je jasný. Nikým nevolené, neinstitucionalizované a mnohdy i samozvané elity jsou od lidí odtržené, lidmi pohrdají, nejsou schopny diskuse. Takové elity, které nemají respekt a uznání masy lidu, ovšem žádnými elitami ve skutečnosti nejsou.

Zajímavé jsou některé voličské přesuny podpory. Pro Brexit byli lidé volící normálně levici, Marine Le Penovou začínají podporovat dělníci. Co se to stalo s běžnou levicí, že přestala uspokojovat potřeby svého evropského voliče?

Já si myslím, že v případě Brexitu se volič nerozhodoval podle toho, zda preferuje levici či pravici, ale spíše podle své příslušnosti k určité sociálně ekonomické skupině, která determinuje jeho názory, které nelze pevně zatřídit jako levicové nebo pravicové. A vzhledem k tomu, že v Británii hrálo v referendu vedle kritiky zkostnatělé a přebyrokratizované Unie významnou roli téma migrantů, tak zvítězili stoupenci Brexitu.

Když se vrátím k vaší otázce, co se stalo s evropskou levicí, tak musím konstatovat, že zde je velká absence výrazných politiků typu například Francoise Mitterranda, kteří by dovedli levici zformovat a nabídnout lidem novou vizi. Oni jim ale nabízejí pouze další integraci Evropy, oni jim nejsou s to nabídnout reformu Unie nebo třeba emancipaci evropské politiky a vymknutí se z totálního vlivu USA. Ta škála očekávání levicového voliče je velmi široká, přičemž podstatné je, že není politiky plněna a volič reaguje jediným možným způsobem – hledá jinou alternativu. Například Le Pen.

V rámci Brexitu, ale i v rámci rakouských voleb se ukázalo zajímavé rozdělení: mladí proti starším, venkované proti městům, chudší proti bohatším. Ti bohatší, kosmopolitnější, žijící ve městě jsou pro uprchlíky, pro EU a podobně, ti druzí opačně. Čím to podle vás je?

To právě souvisí s onou příslušností k dané sociálně ekonomické skupině, které je vlastní určitý hodnotový systém a z něho pramenící preference. Pokud se týká venkovských lidí, tak u nich převažují přirozené konzervativní hodnoty, ke kterým patří vztah k rodné zemi, fixace na jedno místo, na svoji kulturu a zvyky, nedůvěra a opatrnost ke všemu, co přichází zvenčí a neochota ke změnám. Tyto vlastnosti nabývají na váze s věkem a jsou příčinou odporu k migrantům a ke zkostnatělému, přebyrokratizovanému a odcizenému Bruselu, jehož jednání lidé nerozumí. Přitom je zde pevná vazba na tyto hodnoty a odpor k jakékoliv jejich změně. Nehledal bych v tom žádnou xenofobii, žádnou nenávist.

Dám příklad. Jak může venkovský člověk s pevnými křesťanskými kořeny, který chodí každou neděli do kostela, žije v monogamním manželském svazku, přijmout, si zvyknout a tolerovat naprosto jiné kulturní vzorce, hodnoty a chování, jaké s sebou přináší běženci z islámských zemí, kde jsou role, společenský status a práva ženy někde úplně jinde, kde nemůžete ženě ani podat ruku? No a ve městě a ve vrstvě kosmopolitních a bohatých lidí, u kterých jsou tyto hodnoty a vazby už značně rozvolněny, tak tam je jejich chování k uprchlíkům i k Unii jiné. Tyto protiklady pokládám za naprosto přirozené a doporučím přečíst si něco od našeho předního meziválečného filozofa a sociologa profesora Bláhy z jeho díla o venkovu, o selství a podobně.

Očekáváte, že z EU vystoupí další státy? Marine Le Penová může vyhrát ve Francii, Nizozemci jsou euroskeptičtí, Dánové, Rakušané... V Itálii roste odpor k euru...

Souhlasím s vaším minihodnocením současných trendů uvnitř EU; vše nasvědčuje tomu, že bude hůř. V Rakousku zřejmě vyhraje opakované prezidentské volby Hofer, ve Francii bude dál posilovat Marine Le Pen, v Německu čeká neslavný konec Merkelovou. Začne se vytvářet úplně jiná politická mapa států Evropy a Unie bude mít jenom dvě možnosti. Buď provede rychlou a razantní reformu se zřetelem na decentralizaci a posílení národních států, anebo se rozpadne. Na tu první možnost nemá politiky, a tak spíše směřuje k rozkladu a rozpadu; v tom případě nebude Velká Británie poslední. Čili předpokládám rozpad EU, ovšem odhadnout časový horizont tohoto složitého procesu je obtížné. Konečně velmi důležité bude také to, jak se Velká Británie se svým zásadním krokem vypořádá. Pokud ho zvládne, a já si myslím, že ano, pak zde budeme mít příklad pro další země.

Závěrem chci dodat, že EU v tomto pojetí nemá šanci a je slepou uličkou ve vývoji. V mém případě tento názor není ovlivněn jenom současnými problémy, ale coby šéf české Agrární komory jsem do Bruselu jezdil devět let a mám o fungování, řízení a rozhodování institucí Unie osobní znalosti. Ale to je na další rozhovor.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Bordel v EU. Německu se daří, protože pracujeme na ně, ne oni na nás. Nechali jsme se oblbnout. Zanikneme, pokud nebudeme schopni této věci… Poslanec KŠCM hovoří

13:29 Bordel v EU. Německu se daří, protože pracujeme na ně, ne oni na nás. Nechali jsme se oblbnout. Zanikneme, pokud nebudeme schopni této věci… Poslanec KŠCM hovoří

ROZHOVOR „Německu se daří, protože pracujeme na ně, ne oni na nás. Pokud si to naše elity uvědomí, a…