Než se dostaneme obecně k ohodnocení 100 let republiky, dostal jste, pane senátore, pozvánku na Hrad?
Ano, dostal.
Fotogalerie: - Defilé nejen vojenské techniky
A půjdete, nebo ne? Například poslankyně Miroslava Němcová vzkázala prezidentovi v otevřeném dopise, že se zpronevěřuje své přísaze… A nepřijde.
O tom jsem přesně mluvil před chvílí, než jsme začali tento rozhovor. Všechno, co udělám, bude použito proti mně. Když půjdu, udělají ze mě zemanovce, když nepůjdu, druhá strana řekne, že jsem se nezachoval jako místopředseda Senátu státnicky. Samozřejmě, že půjdu. Sto let republiky není výročí Miloše Zemana. Já budu navrhovat, aby se utnuly debaty, mimochodem, které tady byly vždycky, komu se uděluje vyznamenání. Vyznamenání se jmenují státní vyznamenání, to nejsou vyznamenání Miloše Zemana. Ten je propůjčuje nebo uděluje. Nejsou jeho, protože by jinak nemusely existovat žádné návrhy. Každý rok jména navrhují různé instituce.
Podotýkám, že Zemana jsem nikdy nevolil, protože jsem tušil, jak to může dopadnout. Jeho největší chybou je vlastnost, možná jediná, kterou mu závidím, že si pamatuje. Když mě dnes urazíte, zítra už to možná nebudu vědět, ale on si pamatuje léta jakýkoli ústrk, viz sociální demokracie, která mu udělala podraz při prezidentské volbě. On je ještě k tomu mstivý, dá jim to najevo, a kde může, tak na ně šlápne. Sloní paměť není jen výhoda. Když člověk spojí mstivost s pamětí, může si křivdy pamatovat léta, využít příležitost a dupnout nebo šlápnout. Je to škoda. Kdyby se Miloš Zeman choval jinak, mohl být dobrým státníkem, je inteligentní, chytrý, a že má zdravotní hendikep, není podstatné, takových státníků bylo.
Přesto, část veřejnosti skutečně výběrem osobností, které vyznamenání dostanou, prezident rozladil. Vám nevadí ocenění pro Michala Davida?
Zajímalo by mě, jestli Michal David podepsal Antichartu. Já jsem ho v životě neposlouchal, ale byl jsem na plese, kde hrál, a to, co dělaly úřednice, bylo neuvěřitelné. Když si vezmete, jak umí oslovit i jednoduchými melodiemi, které se hrály na spartakiádě? Napadá mě jeden příměr s inspektorem, který říkal, že vyhodí všechny učitele, kteří učili za totáče. Skončil špatně, někde v Ostravě. Říkal jsem mu, vy jste se zbláznil, to měli všichni protestovat? Byli učitelé, tak učili.
Fotogalerie: - Ceremoniál na Vítkově
Vy osobně, kdybyste měl dostat vyznamenání, přijal byste ho z rukou prezidenta Zemana?
Nepochybně. Já bych to nepojímal jako z rukou… on jen tou rukou ocenění dává.
Řadu lidí rozladil poslední vulgární výrok v rozhlase. Nemusíme chodit daleko. Ředitel gymnázia u vás v Teplicích a zároveň váš bývalý protikandidát v senátních volbách Zdeněk Bergman v reakci na Facebook napsal, že řekne školníkovi, ať obrazy prezidenta zahrabe do kompostu. Co vy na to?
Snížil se na úroveň Miloše Zemana. Cítí frustraci, že nevyhrál senátní volby. Frustrace těch, kteří nevyhráli, je pochopitelná, také by mi bylo líto, kdybych nevyhrál. Chtěl se zviditelnit, ale nešťastným způsobem. Ale asi to pro něj dopadne dobře, odvolali by ho jedině, kdyby obrazy ukradl.
Já jsem už odsoudil slova pana prezidenta. Mimochodem, dokonce snad hrozila redaktorovi, který s ním rozhovor vedl, pokuta, že tomu nezabránil. Ale jak tomu měl zabránit v přímém přenosu? Redaktor za to nemůže. Taková slova nemá prezident říkat.
Ing. Miloš Zeman
Když necháme stranou vulgární vyjádření, ve stejném rozhovoru ke stu letům republiky zmiňoval prezident i Senát. V podstatě popsal, jak by se dal zrušit. To vás nenaštvalo?
Že vyhladoví Senát? Naprostý nesmysl. Dobře ví, že je to nesmysl, ale také si přesně uvědomuje, že se všichni nachytají, televize o tom budou mluvit a právníci říkat, že to nejde. Přitom je to na úrovni, jako bychom my říkali do médií, že zrušíme úřad prezidenta.
On to neplácl, říká to vědomě, protože ví, co se bude dít na Facebooku, Twitteru a v podobných úžasných médiích, které rozeštvávají společnost víc než deset Zemanů. Všichni dnes žijí tím, co řekl Putin, Kalousek, Babiš na Twitteru. Ani nevíme, jestli to skutečně psal dotyčný člověk.
Psali jsme:
Váš názor na sociální sítě je poměrně známý. Všichni jsou na Facebooku, a vy ne…
Považuji za jeden z velkých úspěchů, že jsem vyhrál volby bez Facebooku. Přitom mi piároví experti říkali, že jsem ztracený a bez Facebooku nemám šanci. A ejhle, vyhrál jsem. A nejsem sám. A nebudu tam. To je výborný nástroj na vyměňování receptů a fotek z dovolené, ale nemělo by to být politické médium, protože je strašně zneužitelné.
Málokdo v informacích žije jako já. Čtu všechno. Jen žasnu, jak se zprávy mění, než projdou všemi servery. Na začátku napíší, že dědeček zabil vnučku a na konci, že vnučka zabila dědečka. A teď se do toho vloží Twitter a Facebook. Všichni z toho čerpají, jako by Facebook byl božstvo. To lidé přestanou mezi sebou normálně komunikovat? Jak se lidé budou ženit? Jedině až se seznámí na Facebooku, pak půjdou na radnici a ani se předtím neuvidí. Já nechci takový svět. Já se mu nebráním, ale nechci ho.
Připomínáme si 100 let od vzniku Československa. Je co slavit a jak slavit?
Je krásné se ohlížet za staletou minulostí. Jen neumíme oslavovat. Oslavy mají být veselé. Jako kdyby humor bylo sprosté slovo. Není. Sprostý je prezident Zeman, když mluví jako žumpa. Tato oslava si nezaslouží žabomyší války, ale nic se s tím nedá dělat. Svět je velmi rozhoupaný. Jsem sice optimista, ale budoucnost nevidím růžově, protože jsme někde ve třicátých letech a nemusí to skončit dobře. Vzhledem ke své vnučce bych si to nepřál. Přeju jí, aby si prožila krásný život bez výkyvů a válek. Měli by si to uvědomit všichni.
Měli bychom se zklidnit asi jako na Vánoce a v klidu, v míru slavit sté výročí. Je to důvod k zamyšlení a filozofickým debatám, ale hlavně by nás výročí mělo vést k úvahám o tom, co budeme dělat, abychom zaujali místo mezi ostatními zeměmi, které nám nepochybně patří.
Neumíme prodat svou šikovnost, která je famózní. Všude mají na každou hloupost odborníky. U nás si každá úřednice umí spravit počítač, vytáhne konektory, zkontroluje… V New Yorku nebo ve Washingtonu se nikdo nesnaží, paní má dvě hodiny volno, než najdou někoho, kdo to umí opravit. Díky totáči umíme stavět baráky a všichni jsme řemeslníky. Barák u nás staví houslový virtuos, přitom stačí, aby se bouchl kladivem a má po kariéře. Přesto to dělají.
Potřebujeme dvě věci, které nemáme, více pokory, úcty k práci druhých. Na druhé straně potřebujeme posílit sebevědomí, protože jsme ušlápnutí. Plácali jsme se mezi velmocemi a nevíme, co dělat, a vždy vše vyhrotíme do absurdity. Mě obviňují, že jsem euroskeptik. Nejsem euroskeptik. Kdo pochlebuje Unii a říká o naprosto nesmyslném uchošťourovém nařízení, že je to výborná věc, ten ty, kdo tohle navrhují, utvrzuje, že jsou výborní a že to dělají dobře. Není nic špatného na tom, když na nějaký návrh směrnice řekneme: ne, to nepotřebujeme.
Jaroslav Kubera
První republika skončila po 20 letech, 20 let po Vítězném únoru přišel rok 1968, 20 let poté listopad. Od něj už brzy uplyne 30 let a náš systém zatím „drží“. Je to tím, že je tak dobrý a spravedlivý, nebo mezinárodními okolnostmi? Co náš ústavní a politický režim ohrožuje?
Někde jsem říkal, ale to bych si zase naběhl na chromované vidle… Tak raději budu citovat Robejška, ať to neříkám já. Popsal celkem pregnantně, že tvrzení, že díky EU tak dlouho nebyla válka, je trošku liché, protože se povedlo nás obsadit bez boje prostřednictvím ekonomiky. Intenzivně na tom pracuje Čína. Ovládne vše ekonomicky, má už majetek všude. Paradoxně Čína může být příčinou světové krize, protože ekonomika se začíná přehřívat. Je otázka, proč systém tak dlouho vydržel. Kéž by vydržel dál. Nedej bože, aby se situace vyvíjela nadále tak, že extremistické síly budou nabývat. Paradoxně jim nahráváme. Jen od nového roku vzniklo snad 56 stran, každý chce být prezidentem nebo předsedou něčeho a takto se společnost tříští a tříští. Představa, že pojistkou bude Senát, se rozpadá, protože i on se tříští. Já nevím, jak někteří lidé budou hlasovat. Vím, jak bude hlasovat paní Maláčová nebo další, které znám, ale u jiných si vůbec nejsem jistý, co udělají. Jsem rád za oponenta, u kterého vím, co můžu čekat.
Mimochodem, podívejte se, na kolika stanicích běží Hitler, to je fenomén, který mě děsí. Takový hajzlík, který je mrtvý, a pořád vzbuzuje v lidech emoce. Dokonce je na satelitním kanálu program válka. A lidi jsou fascinovaní, to je přece děsivé. Kde je příčina? Nějaký odborník by na to odpovědět jistě uměl.
Já si myslím tohle: Nikdo vám to nepřizná, ale proč se lidi dívají na skoky na lyžích? Čekají, až to při těch letech někdo nezvládne a poletí po tom svahu. Současně se lidi modlí, aby se lyžaři nic nestalo. To samé ve formuli. To ale není o tom, že by si přáli, aby se někdo zranil, jen bouračky se strašně líbí. Děti také nechtějí být první v cíli, ale mají rády bouračky. To mají z toho, že i dospělí mají rádi bouračky.
Co říct ještě závěrem ke stu letům republiky? Co je nejdůležitější?
Zklidnit hormony, nedělat z komára velblouda. Přes všechno je co slavit, je z čeho se radovat, jsme bezvadný národ, jeden z nejšikovnějších. Výročí bych viděl jako nástupní odrazový můstek k cestě k lepšímu postavení české republiky ve světě, i k větší popularitě Senátu. Měli bychom toho využít, posílit si sebevědomí a vykašlat se na žabomyší války. Žijeme ode dneška do budoucna, chyby nevrátíme, nezměníme, můžeme si udělat lepší budoucnost každý sám pro sebe, a tím i pro ostatní. Ze života se máme radovat, když se nebudeme radovat, nebudeme na tom líp. Na hloupou náladu je, jak je známo, potřeba stejné množství energie jako na dobrou náladu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
