V humbuku kolem dotačního problému premiéra Andreje Babiše poněkud zapadlo, že 1. června vstoupila v účinnost novela insolvenčního zákona, kterou politici napříč označují mnohdy za zákon roku. Osobní bankroty se přitom v ČR týkají zhruba 115 tisíc lidí. Čím si ono ticho vysvětlujete?

Je to přehlušené jinými událostmi, které jsou možná politicky výbušné a mediálně zajímavé, ale reálný dosah na lidi takový nemají. Velmi mě mrzí, že kvůli tomu zapadají věci, jako je právě novela tzv. insolvenčního zákona, platící od 1. 6. 2019. Nebo jako snaha konečně vyřešit dětské exekuce, ať už na celostátní úrovni, nebo na úrovni měst a krajů. Máme tu před sebou i zákon o elektronických komunikacích s cílem snížit ceny volání a mobilních dat, to se týká všech obyvatel České republiky. Toto vše se teď v rámci jednání Sněmovny odsouvá.

Mediálně to také nikoho nezajímá, u sebe na Facebooku jsem psal, že od pátku do soboty mi volalo šest novinářů a těšil jsem se, že alespoň jeden z nich se mě zeptá, v čem jsou ty novinky u té novely insolvenčního zákona pro lidi přínosné. Z těch původně šesti novinářů, a dnes je jejich počet už mnohem větší, se nezeptal nikdo. Všichni se ptali na ten předběžný audit, na komentování demonstrací, případně jsem byl zván do studia, abych ty demonstrace komentoval v přímém přenosu. Toto se opakuje v poslední době celkem často. Já bych ale rád mluvil k těm skutečným tématům a záměrům, které projednáváme, ale nemám moc šanci.