Naposledy lidé mohli vaše jméno ve spojení s politikou zaregistrovat na přelomu let 2017 a 2018, kdy jste byl členem týmu Mirka Topolánka pro volbu prezidenta republiky. Jak na tuto zkušenost vzpomínáte a co vám přinesla? Byl by Mirek Topolánek dobrým prezidentem?
Mirek Topolánek by byl jistě dobrým prezidentem. Jako prezident by jistě nepřipustil vychylování rovnováhy dělby moci, kterého jsme dnes svědkem. Určitě by nepřipustil, aby nám vládla vláda, kterou drží pod krkem komunisté, stejně tak by se nepodbízel žádným velmocím.
Osobně mě mrzí, že Mirek Topolánek neměl příležitost dokázat, že by byl kvalitní a důstojný prezident. Voliči však rozhodli, jak rozhodli a já plně respektuji jejich volbu. Miloš Zeman je demokraticky zvolený prezident. Mohu mít sérii výhrad k jeho způsobu vykonávání mandátu prezidenta republiky, ale to je demokracie. Někdy vyhrajete a někdy prohrajete. Důležité je se z toho poučit, přijmout porážku a pogratulovat soupeři.
V předchozí kampani, kdy jste obhajoval mandát europoslance, vás ODS zařadila až na desáté místo kandidátky. Na úspěch to nestačilo, přesto jste získal výrazně více preferenčních hlasů než pět kandidátů před vámi, lidé vás tedy znají a jste mnohými přijímán pozitivně. Letos jste na kandidátce opět desátý. Mohou vám tentokrát sociální sítě pomoci výrazněji? Takoví Piráti na nich úspěšně staví celou kampaň…
Je pravda, že sociální sítě se staly nedílnou součástí našich životů. Je mojí nespornou výhodou, že jsem na nich trvale aktivní a mohu se tak v kampani o ně opřít. Sociální sítě jsou také velmi zranitelné a to ať, ze strany zahraničních tajných služeb, tak přímo ze strany samotných korporací, které sítě provozují v rámci jejich korporátní cenzury, která v posledních letech nezdravě narůstá a jejíž rozsah je myslím podceňován. Stavět proto kampaň výhradně na sociálních sítích by bylo ode mě jako politika bláhové. Vždyť jedním kliknutím Vám může být deaktivován účet. Pokud spoléháte výhradně na sociální sítě, tak jste pak v takové situaci jako politik nahraný.
Za každým účtem na sociální síti je člověk a já se snažím si s co nejvíce z nich podat ruku a vyslechnout co je skutečně trápí, to považuji za základ skutečně poctivé politiky, proto jsem osobně celou republiku několikrát proběhnul. Sociální sítě jsou pak jen nástavba, prostředek, který mi umožňuje udržovat navázaný kontakt.
ODS se stala kvůli eurokandidátce terčem kritiky ze strany jisté části konzervativních voličů i komentátorů. Pořádně to schytala hlavně advokátka Eva Decroix, která je šestá v pořadí. Příčinou jsou její silně proevropské postoje. „Jsem dítě Evropy,“ hlásá Decroix. Jak se ke kandidátce stavíte vy osobně, je složená dobře? Nebo ODS umístěním některých prounijních politiků na volitelné pozice prozrazuje určitou změnu kurzu?
Složení kandidátky je odpovědností vedení strany. Třeba v mém případě desáté místo neodráží počet získaných nominací z oblastí a regionů. Nicméně to respektuji. V konečném důsledku bude mít finální slovo volič. V posledních volbách stačilo u vítězného ANO ke zvolení 12 tisíc preferenčních kroužků. Volič tak má tu sílu změnit pořadí na kandidátce a určit koho chce skutečně v europarlamentu mít. Jestli eurohujery nebo lidi s realistickým pohledem na fungování EU, se zkušenostmi, s důkladnou znalostí bruselského prostředí a odhodláním Unii měnit tak, aby členství v EU bylo pro Českou republiku a její občany skutečným přínosem a ne jen nepříjemnou povinností, protože nemáme jinou hospodářskou a geopolitickou alternativu jak je tomu dnes.
Je na nás politicích voličům nabídnout svůj program a Vás novinářích jim pak vysvětlit, že mají reálnou možnost kroužkováním určit, kdo v Parlamentu skutečně zasedne.
Fotogalerie: - Kongres ODS v Ostravě
Jak si vlastně pravicový volič má vysvětlit, že lídrem kandidátky je člověk, horující za dvourychlostní Evropu, člověk v zásadě euroskeptický a několik pozic za ním kandiduje politička, která otevřeně podpořila text Bernarda Henri-Lévyho, Milana Kundery a dalších o „žhářích ducha, kteří si chtějí udělat táborák z našich svobod“? Nevyznívá pozice ODS poněkud chaoticky?
Jenom bych podotknul, že ODS horuje za vícerychlostní Evropu a nikoliv dvourychlostní Evropu. Vícerychlostní Evropa negeneruje jádro a periferii Evropy jako to činí dvourychlostní Evropa, ale umožní národním státům se integrovat v těch oblastech či politikách, kde to je pro ně výhodné a neintegrovat se tam, kde to pro ně výhodné není.
Jaký zisk ODS v eurovolbách byste považoval za úspěch?
Někdo může vydávat za úspěch cokoliv, co bude nad stávající počet dvou mandátů, což představuje strašně nízkou základnu pro posuzování úspěchu. Já jsem přesvědčen, že ODS v těchto volbách musí aspirovat na vítězství. Máme jedinečnou příležitost ukázat, že ODS je jedinou reálnou alternativou vůči dominanci ANO. Eurovolby bývají často podceňovány, ale mají významný indikativní efekt. Vzpomeňme na eurovolby v roce 2004. Ty nakonec vedly k pádu vlády Vladimíra Špidly. Letošní volby k pádu vlády asi nepovedou, ale mohou být předzvěstí a nastolení trendu pro příští volby do Poslanecké sněmovny.
Dochází v ODS k jakémusi ideovému rozkročení? Pokud se podíváme na extrémy uvnitř strany, jsou jimi bezesporu Václav Klaus mladší a starosta Řeporyj Pavel Novotný. Prvně jmenovaný je silně konzervativní, ten druhý naopak jde v mnoha ohledech s dobou. Je dobře, že jsou oba pod jednou střechou? A který z nich je vám osobně bližší?
Před takovými sedmi lety jsem nesl nálepku enfant terrible ODS já. Dnes jsem rád, že ji dostali jiní. Teď vážně. Nemám rád nálepky a oba zmíněné pány mám rád a jsem rád, že jsou v ODS. Jsou to lidé s názorem, kteří se nebojí jej nahlas říct. Je přece lepší, když jsou ve straně lidé s vlastním názorem, byť někdy provokativním, ale kteří dokážou zaujmout a nastolit diskusi, než když je strana složená z anonymní, poslušně hlasující mašiny kopírující názor svého předsedy.
Jak si vy sám představujete ideální Evropskou unii? Bude v ní Česko? A v jaké pozici? Budeme platit eurem?
Unie by si neměla hrát na Spojené státy evropské, ale měla by být uskupením silných národních států spolupracujících na ekonomickém základě. Je potřeba se vrátit k základu, na kterém Unie vznikla – k vnitřnímu trhu. Unie musí přestat řešit nesmyslné politiky, jako je třeba klimatická politika, které ji oslabovaly a zaměřit se na prosperitu vlastních občanů. Evropa se musí stát bezpečnou pevností a chránit své obyvatele před nebezpečími, která nám hrozí jak z Afriky, tak Blízkého východu.
Po odchodu Británie ztratí Unie lídra zemí prosazujících dokončení liberalizace vnitřního trhu. Myslím, že Česko by mělo mít ambici v tomto pokračovat a nebát se tuto roli po Británii převzít.
Česko musí být v Unii sebevědomou zemí, která se nebojí říkat“ Ne“, když jsou na stole návrhy, které jdou proti zájmům jeho občanů.
Jednotlivé státy by měly mít možnost získat veto proti návrhům Komise. Dnes je situace taková, že Komise přijde s nějakým šíleným nápadem a členské státy se pak jen snaží jen ohlazovat třecí plochy namísto toho, aby měly možnost Komisi návrh vrátit k přepracování.
Euro je více než ekonomickým projektem, projektem politickým. V mnoha zemích funguje jako symbol příslušnosti k západu. Přijetí Euro musí pro Českou republiku dávat ekonomickou a politickou logiku. Ta je na jednu stranu dána úzkou provázaností české a německé ekonomiky a sladěním jejich cyklů. Na stranu druhou tady jsou některé nevyjasněné otázky spojené s podmínkami vstupu. Na připravovaném vstupu Bulharska se ukázalo, že podmínky pro vstup se od doby, kdy do eurozóny vstupovaly země jako Slovensko, či pobaltské státy změnily a to zcela nad rámec primárního práva.
Fotogalerie: - Dejte uhlí kopačky
Nyní je však aktuálně na pořadu řešení problémů, které nastanou po odchodu Británie. Protože po 29. březnu to budou mít státy mimo eurozónu v unijních institucích výrazně složitější – ztratí blokační menšinu a eurozóna bude představovat 85% HDP celé Unie. Je proto na české vládě, aby na unijní úrovni otevřela některé otázky o ochraně států mimo eurozónu, aby nemohly být v některých otázkách souvisejících s fiskální politikou a ekonomickými zájmy snadno přehlasovány. Z funkčního hlediska však bude v takovém prostředí dlouhodobě neudržitelné držet se Koruny a přijetí Euro se stane politickou a ekonomickou realitou.
Na nedávném setkání zástupců zemí V4 s Angelou Merkelovou premiér Babiš zaskočil německou kancléřku, když zmínil, že kromě dotací existují také významné finanční částky, které ze zemí, jako je Česko, odtékají. Jde zejména o dividendy. Obstojí pohled, že jsme vykořisťovanou zemí, nebo benefity členství v EU jasně převažují?
V tomto případě se jedná o klasickou manipulaci ze strany Andreje Babiše. Vyvádění výnosů z dividend do zahraničí sice představuje problém pro českou ekonomiku, ale tento problém zde existoval již před vstupem do EU. Souvisí to s privatizací firem do rukou zahraničních investorů. To nesnižuje závažnost problému. Ten však musí řešit česká vláda, aby vytvořila pro zahraniční investory takové prostředí, aby se jim nevyplatilo peníze vyvádět z Česka a raději je zde reinvestovali.
Do popředí se opět dostala otázka uprchlíků. I tuto agendu byste v případě svého znovuzvolení řešil. Europoslankyně Michaela Šojdrová přivezla do Česka seznam 14 dětí vhodných k přijetí. Premiér Andrej Babiš se již dříve vyjádřil ke snahám Šojdrové zamítavě. Měli bychom tyto děti přijmout? Andrej Babiš se místo toho chystá v Sýrii postavit vesničku se školou, školkou a hřištěm s kapacitou pro 150 dětí. Která z forem pomoci je pro ČR vhodnější?
Nechci zabředávat do diskuze, jestli Česká republika je schopná přijmout 14 dětí anebo není a pomáhat tak zviditelňovat paní poslankyni Šojdrovou. Andrej Babiš má pravdu v tom, že problém s uprchlíky je účinnější a levnější řešit v místě jeho vzniku.
Unie bude muset přehodnotit svůj přístup k uprchlické politice, Dublin IV je naštěstí zablokovaný a doufám, že po volbách se najde dostatečná síla, která přinutí Komisi, aby návrh stáhla a přišla s novým návrhem řešení uprchlické politiky.
Osobně bych preferoval, aby se Unie inspirovala Australským modelem, kdy Austrálie všechny žadatele umisťuje v uprchlických centrech na Vánočním ostrově či ostrově Nauru a pokud jim není udělen azyl, tak na australskou půdu uprchlíci nejsou vůbec vpuštěni. Odpadají tak problémy co s uprchlíky, kteří nesplní podmínky pro udělení azylu a odmítají se repatriovat. Vím, že za tento můj postoj mě budou leckteří peskovat, ale je potřeba si uvědomit, že Evropa není nafukovací a sociální systémy jednotlivých členských států se musejí zaměřit na investice do školství, udržitelnost penzijních systémů a nikoliv utrácet peníze daňových poplatníků za zajištění životního standardu uprchlíků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
