Říká se, že lidé nečtou knihy, ale na vaší páteční besedě v Brně bylo narváno do posledního místečka a dost lidí muselo stát. Potěšilo vás to?

Samozřejmě mě to potěšilo. Ale myslím, že ti lidé nepřišli kvůli mně ani kvůli filosofu Jiřímu Fuchsovi, který tam byl se mnou. Přišli, protože je zajímala kniha Prolomení hradeb, resp. její téma.

Dnes už každý rozumný člověk ví, že imigrace je absolutně nezvládnutá a že evropské politické elity hanebně selhávají. Je dost textů, které to popisují. Prolomení hradeb je sociologická kniha, která ukazuje mechanismy v pozadí. Jak se to děje, že místo statečných lidí často vyrůstají bezcharakterní ubožáci, jak dochází k tomu, že vůdcovská místa obsazují místo osobností bezvýrazní intrikáni.  A především proč se evropské politické a mediální špičky bojí víc normálních pracujících než džihádistů.

Je to otázka výchovy?

Výchova je hodně důležitá, ale nemůžeme ji vnímat izolovaně. Jednak proto, že rodinám do výchovy stále více zasahují státní byrokracie a neziskovky, a to někdy i velmi brutálně. Jenže i když to všechno překonáte a vychováte dítě ke slušnosti, poctivosti, pracovitosti a vlastenectví, může se stát, že mladý člověk zjistí, že se ocitl ve světě, kde je poctivost předmětem posměchu a kde vítězí grázlové, co se umí přetvařovat a čerpat dotace. Dítě se pak cítí podvedeno a obrací se proti vlastním rodičům.  Ti to chápou jako osobní selhání a mají pocit, že kdyby s potomkem třeba trávili víc času, bylo by to jiné. Ale nebylo. Nepomůže nic menšího než změna politických a hospodářských podmínek.