V červnu jste na konferenci „Brexit a czexit – Bezpečnost a prosperita v Evropě bez EU“, což se konalo jen den před brexitem, odhadoval, že z EU nakonec Britové odejdou. Přitom jste řekl: „Náš hlas byl před mnoha a mnoha lety, kdy jsme vstupovali do EU, hlasem extremistů, hlasem úzké skupiny a teď s potěšením zjišťuji, že náš extrém se postupně stává mainstreamem a dnešní den v Británii dokonce možná ukáže, že se může překlopit do majority. A to je úžasný pocit!“ S jakými pocity jste nakonec sledoval dění ve Velké Británii?

Protože znám britskou situaci velmi dobře a Nigel Farage je dokonce můj přítel – on byl v EU předseda euroskeptické frakce Nezávislost a demokracie v době, kdy já byl jejím místopředsedou – tak doufám, že jej královna povýší do šlechtického stavu, protože jí vrátil její zemi. Přece jenom to je monarchie, byť konstituční, a ona stále tužší a tužší regulace EU jí ukrajovala jedno národní právo za druhým. Podle střízlivých odhadů si totiž až 80 procent pravomocí na sebe už stáhla EU, což v zemi, kde je hlavou monarcha, může způsobovat určité roztrpčené pocity. Ty ostatně vyjádřila královna mimořádně taktně a mimořádně elegantně, když se krátce před brexitem otázala, co se vlastně stane, když nastane ten brexit. To, jak se zeptala, bylo od ní geniální. A protože Nigel bojoval nejenom za navrácení země obyvatelům Velké Británie a nesporně také i za navrácení země do rukou Jejího veličenstva již dvacet let, tak já doufám, že jej královna povýší do šlechtického stavu, protože jí vrátil její zemi.

Jenomže se o Farageovi traduje, že je to jen takový populista, skoro blázen...