Evropa opět čelí masivní vlně nelegální migrace. Co se stalo, že každodenní zpravodajství opět plní informace o tisících cizinců, kteří se snaží dostat do Evropy?

 

Především bychom měli opustit představu, že se migrační vlny někdy zastavily a že právě teď se z nějakých důvodů daly opět do pohybu. Migrace do Evropy probíhá vlastně nepřetržitě, a jediné, co se mění, je mediální pozornost. A média svojí pozorností vytvářejí politická témata. Dlouhou dobu plnily stránky novin jiné události, zatímco migrační toky plynuly nerušeně a skrytě. Teď se z migrace tedy opět stalo ostře sledované téma. Vedle toho se politici snaží prosadit celoevropský přístup k věci. A země, které jsou migračním tlakům vystaveny nejvíce, hlásí, jak najednou situaci nezvládají. Pro média to zatím bylo vlastně běžné, navíc v minulosti již využité téma, ale poslední události v Izraeli jej staví do úplně nového světla. Jestliže média zatím spíš líčila zoufalou situaci migrantů a až teprve potom v druhém plánu problémy cílových zemí, teď tady máme úplně nový kontext. Média nemohou zavírat oči před nepřátelstvím muslimských imigrantů vůči Izraeli a stejně tak se jim nedaří zakrývat jejich nepřátelství vůči západní civilizaci jako takové. A je to úplně nový kontext i pro politiky. Většina z nich vůbec neví, jak reagovat a předvádějí neskutečnou přehlídku bezradnosti a hlavně pokrytectví.

 

Jednotlivé země se snaží čelit náporu nelegálních migrantů zaváděním policejních kontrol na hranicích. Je to podle vás správné opatření?

 

Anketa

Hrozí Evropě akutní nebezpečí islámského terorismu?

Hrozí

97%

Nehrozí

1%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 29497 lidí

Je to úplný základ, co by každá země vystavená tlaku migrantů měla dělat. A co musí dělat. Ochrana integrity vlastních hranic a bezpečnost svých občanů je přece jeden z hlavních úkolů státu. A to stojí rozhodně mnohem výš než myšlenka volného pohybu osob. Aby nedošlo k nějakému nedorozumění, já jsem pro volný pohyb osob v rámci Evropy. Je to skvělá věc. A jsem tedy pro to, aby státy pohyb svých občanů neomezovaly. Němec může volně vstoupit na území Polska, Polák na území Slovenska, Slovák na území Čech, a tak dále. Kontroly na hranicích ale přece nejsou namířené proti občanům evropských států. Jsou namířené proti obyvatelům třetích zemí: Sýrie, Libye, Etiopie nebo bůhvíjaké špinavé díry. A vláda Německa, Polska, Slovenska nebo České republiky přece vůči nim nemá žádné závazky. Naopak, má jeden zásadní závazek vůči svým občanům: Chránit jejich bezpečnost. A pokud to za současných podmínek zahrnuje kontroly na hranicích, nedá se nic dělat. Je potřeba si uvědomit, že neexistuje nic jako právo lidí ze Sýrie nebo Libye vstoupit na území Německa nebo Itálie. Pokud bychom se pokusili takové právo definovat, popřeme tím automaticky práva Němců a Italů. A jestliže by stát hájil právo Syřanů a Libyjců vstoupit na území Německa nebo Itálie, k čemu pak mají Němci a Italové svůj stát, když nehájí jejich zájmy? Bohužel, multikulturalistická ideologie říká něco jiného. Každý stát stojí na nějaké ideologii, a je především věcí Němců a Italů požadovat od představitelů svého státu odmítnutí takové ideologie, která jde proti jejich zájmům. A je to samozřejmě i naší věcí. Jestliže ochrana hranic před migranty vyžaduje kontroly na hraničních přechodech, je potřeba to od našich politických představitelů vyžadovat. Ale zároveň je potřeba zdůraznit, že to musí být opatření pouze dočasné a musí být zrušeno, jakmile nebezpečí pomine. A ono samozřejmě nepomine samo od sebe. 

 

Jednou z hlavních myšlenek evropské integrace bylo zajištění volného pohybu osob. Nepřicházíme těmito kroky o jednu z nejcennějších výhod, které s sebou přinesla Schengenská smlouva? Nebortí se tím základy evropského společenství?

 

Jak už jsem řekl, myšlenka volného pohybu osob je samozřejmě správná. I když já si spíš myslím, že k tomu, aby se jednotlivé národní státy Evropy domluvily, že si navzájem nemusíme své občany kontrolovat na hraničních přechodech, vůbec projekt evropské integrace s celou jeho byrokracií a levičáckou ideologií nepotřebujeme. Jsem vlastně přesvědčen, že myšlenka Evropy bez Evropské unie, tedy Evropy svébytných národních států, a hlavně svobodných států, by volný pohyb osob ponechala. Ale vy se ptáte na základy evropského společenství. Ty jsou přece ve skutečnosti úplně jiné. Masaryk řekl, že státy se udržují pomocí hodnot, na kterých byly vystavěné. A jak se dnes udržuje myšlenka evropské integrace v chodu? Jak se udržuje celý evropský politický projekt? Pomocí nátlaku, lží, očerňování, pomocí postdemokratických procesů, mimo dohled voličů, pomocí struktur, které se podobají spíše politickým strukturám sovětského Ruska, než strukturám, které by měly fungovat v rámci demokratických států. Jak je dnes myšlenka evropské politické integrace udržována, je pro mě jedním z důkazů, na jakých hodnotách je ve skutečnosti postavena. Volný pohyb osob, zboží nebo kapitálu je spíš reklamní vějička. Ve skutečnosti jsou těmi myšlenkami glajchšaltace, regulace, státní zásahy do všech aspektů hospodářského, ale i soukromého života. Pokud bych to měl shrnout pod jeden pojem, nazval bych to asi evropským totalitářstvím. Novou inkarnací evropského totalitarismu. Ptáte se, jestli se základy evropského společenství nebortí. Na to odpovídám, už aby to bylo. Pokud bude migrační krize spouštěcí událostí, která tyto základy rozbourá, pak nechť se tak stane. A pak si už jednotlivé národní státy uspořádají své poměry podle svého a nepochybně vyřeší i migrační problém. 

 

Evropská unie chce problémy s migrací řešit prostřednictvím migračních paktů, které jste v minulosti opakovaně kritizoval. Proč je migrační pakt podle vás tak špatné řešení?

 

Naši politici a především ministr Rakušan se nám snaží namluvit, že migrační pakt je to nejlepší řešení migrační krize a že v žádném případě nezahrnuje povinné kvóty na přijímání migrantů. Jenomže to jsou lži a překrucování pojmů. Je to řešení pro nejvíce zasažené členské státy unie, to ano. Členské země EU samozřejmě dostanou přidělené migranty, a pak si budou moci vybrat, zda je přijmou nebo zda zaplatí výkupné. Nebo odpustek, chcete-li. Takže samozřejmě jde o kvóty, pouze si budeme smět vybrat, zda zaplatíme naší bezpečností nebo zaplatíme penězi. Co se stane, když si některá země nebude moci dovolit zaplatit výkupné? Bude samozřejmě muset migranty přijmout. Co když se postupně budou parametry kvót měnit? Například částka, kterou může země za jednoho migranta zaplatit, tedy 22 tisíc eur, se přece může libovolně měnit. Jakmile bude migrační pakt přijatý, mohou se jeho dílčí parametry měnit skrytě, mimo jakýkoliv viditelný politický proces, a už nikdy se jej nezbavíme. A vzhledem k tomu, jak vehementně nám naši politici o skutečné povaze migračního paktu lžou, je zřejmé, že po jeho přijetí se pravidla měnit budou. Velmi pravděpodobně v náš neprospěch. Je potřeba zdůraznit, že Česká republika nemá na žádném společném eurořešení žádný zájem. My jsme bezpečná země, naše území si dokážeme ochránit. Nemáme zde žádné no-go zóny, nevznikají zde muslimské enklávy, v nichž by stát nebyl schopen uplatňovat moc. Nemáme zde islámské radikály. Není v našem zájmu řešit situaci jiných zemí. Je nutné si uvědomit, že státy EU, které jsou migrační krizí nejvíce zasažené, budou chtít situaci řešit na úkor zemí, v nichž je dosud bezpečno. Mnoho lidí si myslelo, že když se v Itálii dostala do popředí strana, kterou můžeme zařadit mezi konzervativce, italský postoj vůči EU se změní. Jenomže to se nestane. Itálie kvóty potřebuje. Musí se zbavit náporu, a když se tak stane na úkor České republiky, proč ne? Česká republika žádné společné řešení migrace nepotřebuje. Tečka. Politici jako například ministr Rakušan nejsou nic jiného, než banda zrádců této republiky. Český politik přece musí především hájit zájmy českých občanů. Neexistuje způsob, jak migrační pakt definovat jako český zájem. Je to zájem zemí, které jsou migrační krizí nejvíce zasažené. Jestliže jsou nějaké společné zájmy v rámci EU v rozporu se zájmem naším, pak se český politik musí rozhodnout pro české zájmy. Protože to jsou zájmy českých občanů, a tito občané udělují mandát českým politikům. Pokud se český politik chová jinak, nemůžu ho nazvat jinak než darebákem a zrádcem. Ještě bych k migračnímu paktu dodal, že sice zahrnuje nějaký mechanismus pro navracení žadatelů o azyl zpět. To ano. Ale něco takového jsou schopné stejně dobře provádět i jednotlivé národní státy. Ostatně například Itálie by nepotřebovala žádné migranty vracet, kdyby jim jednoduše neumožnila vůbec vystoupit z lodí na své území. 

 

Fotogalerie: - Propalestinská demonstrace

 

Kdyby to bylo na vás, na jakých principech byste stavěl migrační politiku Evropské unie, potažmo České republiky?

 

Já se domnívám, že česká migrační politika je v podstatě nastavena správně. Vybíráme si, koho na své území vpustíme, vybíráme si, komu poskytneme azyl, a tak dále. Jsou to naše vlastní politické otázky, a tedy z logiky věci podléhají vůli občanů této země. Když si občané zvolí jiný přístup vůči migrační politice, budou se tak zvolení zástupci občanů chovat. Ty principy jsou podle mě v tuto chvíli zdravé. Naše migrační politika je suverénní. Pokud bych měl definovat nějaké hlubší premisy, na nichž bych chtěl stavět politickou kampaň, potom bych velmi hlasitě zdůrazňoval, že jednotlivé kultury si nejsou rovny. Existuje něco jako přirozenost lidské bytosti, tedy to, co definuje, jak má člověk žít, aby žil jako lidská bytost. Tou přirozeností je volní schopnost a rozum. A z toho mi vyplývá, že kultury, které v zásadním ohledu popírají svobodnou vůli a rozum, jsou bezcenné. A jsou podřadné vůči těm kulturám, které naopak svobodnou vůli a rozum ve významné míře vyzdvihují nebo respektují. Pokud jde o například o vztah západní kultury vůči kultuře islámu, je pro mě nepopiratelným faktem, že západní kultura stojí nekonečně výš než kultura islámská. A jsou vzájemně nekompatibilní. A z kulturní nekompatibility vzniká nepřátelství. Jestliže migranti z islámských zemí nehodlají popřít principy své kultury a přijmout beze zbytku naši kulturu, pak prostě u nás nemají co dělat. Nemají právo tady být. Ostatně na čem by chtěli stavět nějaké své právo, když filozofický základ pro pojem právo, tedy vůli a rozum, vlastně popírají. Jak to shrnout do jedné věty? Česká migrační politika by měla být racionální, a tedy by měla naprosto odmítnout multikulturalismus. Jako politik bych si dokázal představit vládní prohlášení o migrační politice, jehož preambulí bude zásadní filozofické a morální odmítnutí multikulturalismu. Nejen představit – dokázal bych ho určitě i formulovat. 

 

Otázkou však je, jestli už není tak trochu pozdě. Západní Evropa, která vždy byla hlavním cílem migrantů, dnes čelí velkým společenským problémům. Je ještě cesta zpět nebo jsou evropské země už jednou pro vždy odsouzeny k náročnému se vypořádání s důsledku nezvládnuté migrace?

 

Pro Českou republiku podle mě pozdě není. Jsme pořád ještě jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. A je tomu tak i díky tomu, že jsme dosud naštěstí nebyli vystaveni ničivému vlivu islámské migrace. A toto postavení si musíme udržet, navzdory všem těm Rakušanům nebo Fialům. Máte pravdu, že západ Evropy je na tom daleko hůře. Mně však jde primárně o Českou republiku. Na to, jak řešit situaci v Německu, ve Francii nebo ve Švédsku se musíte zeptat německého, francouzského nebo švédského politika. Pro mě je tamní situace varováním. Nechci, abychom se dočkali v naší republice toho samého. Musím zároveň říct, že se trochu bojím, jak se s tímto problémem země na západ od nás vypořádají. Stále ještě tam mají Evropané, myslím tím teď etničtní Evropané, navrch. Jsou stále zoufalejší. Vidí, jak se rozrůstají zóny, ve kterých vlastně přestávají platit normální zákony. A vidí, jak vlastně začínají být cizinci ve své vlastní zemi. To, co se děje v těchto no-go zónách, jakých politicky alternativních enklávách, je společenské ztělesnění barbarství. Dokážu si ale představit, že to celé může skončit projevy barbarství ze strany Evropanů, kteří si začnou volit politiky tvrdé ruky, bez ohledu na to, co by tito politici zastávali. Pouze by nabídli řešení problému. Jakékoliv. Nepřeji si vidět na západ od nás jakousi vyhlazovací politiku vůči tamním muslimům, nechci vidět nějakou „protimuslimskou konferenci ve Wannsee“. To, co bych chtěl vidět, je prostě prosazení práva. Prosazení politiky, která je v souladu s naší kulturou. Islámské alternativní politické struktury stále ještě lze rozložit, aniž by to znamenalo nastolení nějaké jiné formy totalitarismu. Vyhoštění islámských kazatelů, postavení jejich politických struktur mimo zákon, to vše lze provést. A především likvidace islámských politických struktur mimo Evropu, a tím i politické podpory pro evropské páté kolony, protože tím hlavním zdrojem nepřátelství nejsou nějací imámové kdesi v bruselské čtvrti Molenbeek, ale ideologové, kteří pracují v Saúdské Arábii a v Íránu. To by však měl být strategický a politický cíl spíše pro mocnější státy, než je Česká republika. Pro nás je úkol snazší: uhájit si suverénní azylovou politiku, střežit si hranice, pokud to bude nutné, a odmítnout na politické úrovni ideologii multikulturalismu. Je to snadné, ne? Jestliže si tohle budou přát čeští voliči, není problém takového cíle dosáhnout.

 

V mnoha evropských metropolích vidíme početné demonstrace na podporu Palestiny. Co si o tom myslíte?

 

Anketa

Kdo ve vás vzbuzuje větší úctu?

Židé

64%

Arabové

10%

Nevím / Je mi to jedno

26%

hlasovalo: 17072 lidí

Je to jeden z důsledků dlouhodobě iracionální migrační politiky. Viditelné varování zejména pro nás. U nás se sice také příznivci palestinských teroristů sešli, tuším že na Václavském náměstí, ale byla jich jen hrstka. U nás nepředstavují žádný problém a odmítnutí společné evropské migrační politiky je cesta, jak tento stav zachovat. Nejde jen o demonstrace v ulicích německých, nizozemských nebo britských měst. Nezapomínejme také na rostoucí útoky vůči Židům. Zápalné lahve vhazované do synagog. Na útoky vůči lidem, kteří se veřejně rozhodli vyjádřit podporu Izraeli. Nic z toho se u nás nestává. Tento ostrý kontrast mezi tím, co se děje v ulicích evropských měst, a klidem, který panuje u nás, je podle mě nejvýmluvnější volební reklamou a varováním před těmi, kteří by si přáli naši bezpečnost obětovat. Evropa a vlastně Západ jako takový má ale ještě jeden větší problém, než jsou propalestinští demonstranti. Jsou jím intelektuálové a různé kulturní autority, kteří otevřeně vystupují na podporu palestinských divochů. Profesoři na univerzitách. Levicoví novináři. Umělci. To jsou lidé, kteří dlouhodobě utvářejí myšlenkovou úroveň široké veřejnosti. Všimněme si, že mezi demonstranty na podporu palestinského barbarismu nejsou jen etničtí Arabové. Společně s nimi pochodují mladí Evropané, Britové, Němci, Švédové. Kdo je asi tak myšlenkově zpracoval? Kdo jim poskytl myšlenkovou podporu pro nenávist vůči Izraeli a Židům? Jak vznikla před mnoha lety intelektuální podpora pro nacismus? Jak se nacismus a jeho velmi sofistikovaný antisemitismus dostal do srdcí a hlav civilizovaných Němců? Ptejme se, zda se může historie opakovat. Já se obávám, že nejen může, ale také se opakovat bude. Mezi filozofií a praktickou politikou je nepominutelný a nepopiratelný vztah příčiny a následku. 

 

Nad širšími souvislostmi teroristického útoku Hamásu proti Izraeli se vznáší spousta otazníků. Jak to vidíte vy? Kde se podle vás stala největší chyba?

 

Izrael se zmítá ve vnitřních politických problémech. Zda to byl jeden z faktorů, proč tamní tajné služby zaspaly, je otázka. Žádný systém není stoprocentní a dříve či později se palestinským teroristům nějaký větší útok povést musel. Do jaké míry se tomu poslednímu mohlo podařit zabránit, je otázka pro odborníky na otázky bezpečnosti. Já osobně se domnívám, že Izrael byl dlouhodobě příliš smířlivý vůči palestinské teroristické samosprávě. Snažil se o domluvu, a vždy vlastně pouze reagoval na útoky, namísto aby sám použil sílu preventivně. Samotná blokáda a přísná kontrola palestinských území nemohla sama o sobě stačit. Věřím, že až tato válka skončí, izraelský stát si vše vyřeší a z chyb se poučí. Ostatně je to jeho životní zájem. A je to vlastně i náš zájem, vzhledem k tomu, že Izrael je jedinou výspou civilizace v moři plném barbarů. Pád Izraele by byl pádem západní civilizace. Vidíme, jak na tuto příležitost čekají početné páté kolony v Evropě, na západ od nás. Když se zbaví svého prvního nepřítele, tedy Izraele, obrátí své nepřátelství vůči demoralizovanému Západu. 

 

Svobodní také ostře kritizovali Evropskou unii za to, že finančně podporovala Palestinu. Nebyla to podle vás přece jen cesta, jak standardizovat situaci na Blízkém východě?

 

Svobodní na to upozorňovali už někdy před šesti lety. Náš tehdejší europoslanec a předseda Petr Mach působil v rámci europarlamentu v pracovní skupině, která upozorňovala na protiizraelskou politiku unie. Například na nesmyslné a nespravedlivé daně, které unie uvaluje na zboží pocházející z Judeje a Samaří. A stejně tak upozorňovala na to, že EU posílá pod pláštíkem humanitární pomoci palestinským teroristům peníze. Tehdy jsme byli jediní, kdo o tom začal mluvit. Dnes, ve světle palestinského útoku na Izrael, se najednou všichni vzpamatovali a mluví o tom, jak je potřeba pomoc Palestině korigovat. Jak ji upravit. Jak lépe kontrolovat, co se s těmi prostředky děje. Všimněme si, že EU neměla ani odvahu ty peněžní toky zcela zastavit. Snaha byla, ale některé členské státy tento krok vetovaly. Každý, kdo se dnes pohoršuje nad tím, že za eura si Palestinci pořídili zbraně, kterými zabíjejí izraelské civilisty, by měl především mlčet. O problému totiž všichni věděli, pouze předstírali, že jej nevidí. Že neexistuje. Europoslanec Zdechovský o nutnosti pomoc Palestině přehodnotit píše snad v každém druhém postu na twitteru. Proč celých šest let mlčel? Stejně tak ostatní. O problému se vědělo. A každý, kdo se nějakým způsobem v rámci politiky EU podílel na finanční pomoci Palestině, kdo ji prosazoval a rozvíjel, má dnes morálně řečeno na rukou krev. A nemá žádné právo teď tuhle praxi kritizovat. Když už nechce mlčet, měl by se pouze omluvit. A bojovat za úplné zastavení pomoci. A vlastně i my, občané, bychom se měli ptát, zda vůbec chceme být součástí uskupení, které pomáhá nejhorším barbarům, jaké si lze představit. I Česká republika má na palestinském barbarství svoji vinu. Ptáte se, zda pomoc může nějakým způsobem standardizovat situaci na Blízkém východě. Přece vidíme, že nemůže. Palestina dostává od Bruselu každý rok nějakých 1,2 miliardy eur. Co všechno se za tyto peníze dalo pořídit? Elektrárny, vodovodní systémy, a tak dále. Palestina to vše využila na posilování své vojenské akceschopnosti. A vedle toho stále zůstává závislá na izraelské elektřině a vodě. Na energiích od země, kterou hodlá zničit. Když Izrael odpověděl na útok zavřením kohoutků a vypnutím elektřiny, ozýval se z Gazy a od příznivců palestinských barbarů pláč, „co s nimi bude?“ Palestina nepoužila z evropských peněz na zlepšení životní situace svých občanů nebo lépe řečeno obyvatelstva ani cent. Ty peníze byly spláchnuty do kanálu. Politickým heslem pro další léta by mělo být „Už ani eurocent pro Palestinu!“

 

Co teď? Vidíte nějaké světlo na konci tunelu?

 

Světlo pro koho? Pro nás, tedy pro Českou republiku, nebo pro Evropu či Evropskou unii? Nebo pro zem, jako je Německo nebo Švédsko? Nebo pro Izrael? Nebo dokonce pro Gazu? Je to široká otázka. Izrael se v tunelu nenachází. Z této války vyjde jako vítěz, své nepřátele zlikviduje bez slitování. Gaza mě nezajímá. Do tunelu se Palestinci uvrhli sami. Žádné světlo si nezaslouží. Pro mě je samozřejmě nejdůležitější Česká republika. Zde světlo samozřejmě vidím. Jsou jím eurovolby, které se budou konat příští rok. Jsem přesvědčen, že pravicoví voliči už si nenechají od ODS nalhávat, že jí jde o naše zájmy. Ostatně fakt, že ODS bude znovu kandidovat v rámci levicového spolku Spolu, je dostatečně výmluvný. Předpokládám také, že voliči již znovu nepodpoří v takové míře SPD, která se ukázala být spíš něčím na způsob řízené opozice, která měla za úkol udržovat klíčové zahraničně-politické otázky ve škatulce politického bizáru. SPD neudělala pro myšlenku euroskepticismu vůbec nic. Pouze toto téma udržovala jako něco hloupého, co se hodí jen pro málo vzdělané občany, voliče bez rozhledu a inteligence. Přitom přístup Svobodných byl a je dlouhodobě jiný. Euroskepticismus je něco, co musí být dokonale promyšlené a postavené na hlubších premisách, na filozofických, ideologických i ekonomických. Nestačí jen křičet, že „Brusel je fuj“. Věřím, že to všechno si lidé uvědomují. A nejde jen o téma migrace, islamismu, podpory Palestině, ale také o téma zelené politiky, Green Dealu, což je jeden velký euronesmysl. Mnohé lze ještě zachránit. Horší je to se světlem na konci tunelu pro země, jako je Německo nebo Švédsko. Tam už žádnou naději nevidím. O to důležitější je pro nás udržovat a rozvíjet spolupráci s dalšími zeměmi střední Evropy. I když se nám nemusí líbit některé aspekty politiky v Polsku nebo v Maďarsku, na mezinárodní bázi nás spojuje společný zájem udržet tuto část světa bezpečnou a nezasaženou islámským totalitarismem. U nás si prostě barbary mávající palestinskými vlajkami nepřejeme a nenecháme si je usadit uvnitř našich hradeb. 

 

Psali jsme:

Co viděl v Izraeli, kam vozí pomoc. Aaron Günsberger též tvrdě ke kolaborantům v ČR

Luboš Zálom: Neexistuje nic jako právo přijít do cizí země. Fiala je nepřítel svobody a trhu

Měl by stát nařizovat pokrok? V žádném případě, hřímá Zálom ze Svobodných

Zvyšování daní je nepřípustné už jako princip. Ven z krize se nelze prodanit, říká Zálom