Líbilo se vám, jak si studenti, politici, rektoři a jiní občané 22. listopadu připomněli 17. listopad?Anketa
Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, že on může za všechno, rozděluje národ, šíří nenávist, spolčuje se s extremisty atd. Je to další „antizemanovský podzim“? Loni červené karty, kritika za Čínu, sprosté Hovory z Lán, házení vajec. Jak to máme chápat? Je to pouze tak, že zrovna na podzim prezident „provádí špatné věci“, anebo jde o něco jiného?
Nevím, jestli lidem, kteří jsou permanentně naštvaní na pana prezidenta, vystupují pomyslné osypky nebo pupínky víc na podzim. Je to podle mě vyvoláno tím, že loni na podzim byla velmi „úspěšná“ akce lidí, kteří brojí proti panu prezidentovi ať už proto, že mu vyčítají let z Číny a zapadly do toho i poslední Hovory z Lán… Letos se něco podobného ukázalo znovu. Když do Číny létají všichni ostatní, je to v pořádku. Když je čínský prezident s Obamou, s britskou královnou, všechno je v pořádku, ale když tam byl jako vizionář pan prezident Zeman, bylo všechno špatně. Letos kritici těch „patron“ měli míň, tak se snažili zneužít 17. listopad a pokusili se zopakovat něco podobného jako v minulém roce, což se jim nepodařilo a jsou z toho zjevně naštvaní a hledají každou příležitost, aby svůj vztek vylili ven.
Na Pražský hrad se nyní pomyslně střílí z mnoha stran. Prezident to schytává za 17. listopad, kdy podle některých „ukradl studentům jejich svátek“ a ještě k tomu se postavil na pódium vedle Martina Konvičky, šéfa Bloku proti islámu. Jak to celé berete?
V momentě, kdy několik tisíc lidí křičí na pana prezidenta a nedůstojně na něho hází vajíčka a jiné předměty, tak podle té partičky s osypkami je to naprosto v pořádku, a když se na stejném místě (jak i prezident avizoval, že přijde za rok) sejdou podporovatelé pana prezidenta, těm osypkářům to vadí. Nevím, jestli je to demokratické. Pokud se hází vejce, neděje se podle nich nic špatného. Pokud se tam sejdou příznivci a vyjadřují podporu, můžou se zbláznit. Nechápu, proč nemohou uznat, že prezident dělá věci dobře a lidé ho za to mají rádi a logicky ho přijdou podpořit. Rozumím, že se jim to nelíbí a nehodí se to do jejich scénářů a jejich hloupých hlav.
Argumenty typu, že někdo nechce někam pustit studenty? Není jednodušší a manipulovatelnější „hmota“ než studenti. Každý jsme byli student a byli jsme rádi rebelové, v centru dění atd. Jde o nejlépe manipulovatelnou část populace. Že tři hodiny včetně vlastního vystoupení pana prezidenta je nějakým způsobem uzavíráno, kontrolováno a monitorováno nějaké místo… Kdyby to bylo v Americe, je to uzavřené tři dny před tím. A u nás zrovna v ten moment tam jdou studenti klást kytičky! A zrovna se tam objeví nějaký provokatér čirou náhodou, který je už svými polonahými výstupy znám, to je opravdu shoda náhod! Akorát je na mě těch náhod nějak moc. Ptám se, pokud chtěli studenti uctít památku sametové revoluce, proč tam nepřišli ráno v osm, v devět, v deset, anebo naopak po patnácté hodině, kdy skončil mítink, a bylo tam možné se naprosto volně pohybovat? Tříhodinové uzavření prostoru, kam má přijet hlava státu, to je opravdu neskutečné bezpráví, které je třeba zviditelnit a psát o tom ve všech médiích! Oni si důvod vymyslí vždycky. Kdyby vedle pana prezidenta na pódiu stál kdokoliv, kdyby pan prezident řekl cokoliv a udělal cokoliv, vždycky se na něho snaží něco najít, protože to někomu do jeho scénářů holt takhle pasuje.
Fotogalerie: - Zeman na Albertově
Studentský Albertov:
Albertov na podporu Miloše Zemana:
Jinými slovy podle vás záležitost s tou skupinou studentů a dalších lidí, co nebyli vpuštěni k pamětní desce, zapadá do toho, co řekl mluvčí Jiří Ovčáček, že tam zřejmě chystali nějakou provokaci, nevyšlo to a teď hledají zástupné důvody pro kritiku prezidenta?
Úplně přesně. Kdybych byl já student a šel tam s dobrými úmysly, tak řeknu, dobře, buď tu kytičku položím do jedenácti hodin, anebo po patnácté hodině. Nechápu to. Nebo snad existuje nějaký studentský kodex na pokládání kytek v určitém období? Umím si představit, že když studenti trošku zaflámují, nevstanou hned ráno, ale o to spíš tam mohli jít odpoledne poté, co akce skončila a prezident odjel. Něco shnilého je v království dánském a já se přiznám, už se snažím být vůči tomu imunní. Naučil jsem se žít s tím, že ať pan prezident udělá cokoliv, téhle partičce s osypkama to vyhovovat nebude, budou hledat cokoli.
Navíc tu akci neorganizoval ani prezident, ani jeho kancléř, ale někdo jiný. Druhá akce měla původně být na Hradčanském náměstí a poté, co se to dozvěděli lidé kolem pana Konvičky, řekli, že přijdou místo toho podpořit pana prezidenta na Albertov. Jestli mám správné informace, v tom projevu pana Konvičky přímo na Albertově nebyla žádná nenávist a odpor k islámu v nějakém megamnožství.
Pan prezident loni slíbil, že na Albertov přijde znovu, položil květiny k pamětní desce, kterou odhalil, a když tam několik tisíc lidí vyvolává jeho jméno, tak měl odejít? Nebo měl kádrovat a říct „ty mi vyhovuješ, ty mi nevyhovuješ“? Takový pan prezident nikdy nebyl a teď kvůli pražské kavárně se ani nezmění. Vybírat si, kdo na pódium přijít může, a nemůže, to vůbec není důstojné úřadu pana prezidenta. Kdo chtěl, přišel a vyvolával slávu panu prezidentovi, kdo nechtěl, kritizoval. Takový je život. Ale když už nemají co jiného, tak vyčítat, že tři hodiny studenti nemohou pokládat kytky nebo že se na pódiu objeví člověk, který má jiné názory, no tak dobře.
Případ skupiny studentů a aktivistů, kteří se nemohli v čas konání demonstrace na podporu prezidenta dostat na Albertově k pamětní desce, vedl k uspořádání „náhradního 17. listopadu“ v neděli 22. 11. Akce byla prezentována jako pietní akt, ale vlály tam i ukrajinské vlajky, jeden z účastníků na ČT připomněl, že se akce koná zrovna na výročí zahájení kyjevského Majdanu a Univerzita Karlova dokonce na svém Facebooku zveřejnila fotku psa s navlečenými červenými trenýrkami…
Výborně, to je přesně důkazem toho, jak by u nás měla pracovat inteligence a jak se mají chovat lidé, kteří vychovávají naše děti a studenty… No, jak to komentovat. Jeden kamarád mi říkal: Hele, já myslel, že 17. listopad je jednom jeden. Tak co kdybychom zavedli po vzoru, že říjnová revoluce se slavila v listopadu, tak já mám narozeniny v červnu, budu je slavit v říjnu. Když budeme 17. listopad slavit 22. nebo kdykoli jindy, zkusíme si všichni třeba posunout narozeniny, bude to zajímavější.
Ale takto, je to věc studentů samozřejmě. Znovu říkám, neberu jako relevantní argument, že bylo zabráněno studentům na Albertově se podílet na pietním aktu anebo položit kytičky. Pokud tam někdo nechce přijít ve vymezený moment, kdy byl prostor uzavřen. Měli čas před tím, potom, v jakýkoli jiný čas.
A k té fotce na Facebooku Univerzity Karlovy. Některými výroky pana Zimy jsem byl překvapen už před sedmnáctým listopadem. Jestli si dobře vzpomínám, už několik dnů předem se pan rektor velmi pohoršoval nad tím, že na shromáždění budou určití lidé, zabírá si ten prostor někdo konkrétní a akce bude mít určitý průběh. Pan rektor byl asi vizionář, když přesně znal průběh akce, která se teprve měla konat. Každopádně se tím zřejmě velmi pečlivě zabýval. Škoda, že stejnou pečlivost nevěnuje on a jeho univerzita ve věcech, kdy po panu prezidentovi požadují jmenování profesorů u lidí, kteří mají jistě splněny veškeré profesní náležitosti, ale morální stránka je otázkou. Byl jsem vychován k tomu, že učitelé, profesoři, vysokoškolští kantoři, pedagogové by měli být elitou národa, které našim dětem dávají nějakou výchovu a jsou morálním vzorem.
Když vidím tahanice kolem některých panem prezidentem neschválených profesorů, těším se na to, až budou důvody nejmenování zveřejněny. Ať si společnost udělá názor na to, jestli každý, kdo splní „jenom“ profesní nároky, má právo na to být profesorem. Buď by daná škola, která to posuzuje, měla vzít v potaz i všechny morální záležitosti a vyhodnotit, zda může být daný člověk jmenován profesorem, a pakliže to nedělá, mělo by se posouzení morálních kvalit nechat na někom jiném. A pokud se čertí, že profesuru někdo nedostane, asi by jim nemělo vadit, že bude třeba profesorem někdo, kdo splní všechny profesní předpoklady, ale zároveň bude pedofil. Jestli to někomu nebude vadit, dobře. Mně jako Vratislavu Mynářovi to vadit bude.
Fotogalerie: - Studenti na Albertově
V rozhovoru pro Hospodářské noviny premiér Bohuslav Sobotka na prezidenta republiky tvrdě zaútočil. Řekl, že Zeman šíří nenávist a řadí se mezi parazitující populisty. Jak se ukázalo, nešlo o náhle vyřčená slova, ale připravený útok, který se dlouho chystal, jak prozradil Sobotkův poradce Oto Novotný. Stručná otázka – proč? Co k tomu premiéra vede?
Pro mě je strašně složité se k tomu vyjadřovat. Bylo období a podle mě správné, kdy pan prezident mluví otevřeně a správným směrem s panem premiérem. Je dobře, že premiér s prezidentem vedou komunikaci, baví se a radí se mezi sebou. Takové vyjádření, jestliže vůbec, mělo následovat po osobním setkání a vysvětlení a argumentaci. Jestli to bylo řečeno ústy pana premiéra, anebo mu to někdo nakukal, to já nechám na zvážení jiných. Já mohu zopakovat, že je škoda, že si o tom pan premiér nejdříve s panem prezidentem nepromluvil.
Není to dávno, co některá média psala o usmíření Miloše Zemana a Bohuslava Sobotky a o tom, že si údajně začali znovu tykat. Sleduje tím útokem něco premiér?
Nevím a myslím, že mi ani nepřísluší se k tomu vyjadřovat. Jediné, co za sebe mohu říci, je, že jsem také věřil tomu, že nastávají lepší časy a oteplení vztahů mezi prezidentem a premiérem, což by pro naši zemi bylo jenom dobře.
Koneckonců, po udělování státních vyznamenání 28. října se dostala na povrch informace, že prý premiér Sobotka zprvu odmítal kontrasignovat tři jména osobností, která prezident chtěl vyznamenat, ale nakonec ustoupil. Jak to bylo, měla média správné informace?
Jde přesně o věc, kterou jsem zmiňoval. Pokud je někde něco nevyjasněno, v tomto případě normálně zafungovalo, že se pan premiér s panem prezidentem sešel, vyříkali si argumenty k tomu pro a proti, bublina splaskla dřív, než mohla vzniknout. O to víc mě mrzí, že teď v případě Albertova k tomu setkání nedošlo.
K vaší otázce. Nebylo to v žádném případě tak horké, že by pan premiér a priori kategoricky odmítal něco podepsat. Není od věci, pokud si v případě věcí, kde je třeba kontrasignace, prezident s premiérem popovídají. Kvituji, že se to v tomto případě stalo. O to víc mě mrzí, že v tom druhém ne.
Vedle premiéra, kde jeho vystoupení asi mnohé překvapilo, zaznívají na adresu prezidenta republiky značně kritické názory i od jiných z té, řekněme, liberální části sociální demokracie, jejichž pomyslným kormidelníkem je Jiří Dienstbier. Sám přitom nedávno odmítl, že by to pramenilo z neúspěchu při prezidentských volbách. Jak se k jeho činnosti stavíte?
Pan ministr Dienstbier to má už jako sport. Jako kdyby byl naprogramovaný, že neustále půjde do pana prezidenta a než ho někdo přepne do jiného módu, bude tak činit. Jak už řekl Jiří Ovčáček, pan ministr se chová jako vzteklé štěně. A nikdy nebude jiný. Nikdy. S tím jsem se také naučil žít a docela mě jeho výroky baví, protože to nemusím ani číst a je mi jasné, o čem to bude.
Pro mě je pan Dienstbier ministr bez ministerstva, bez kompetencí, bez zodpovědnosti, nikomu se pořádně nezodpovídá, žádná práce za ním není vidět. Jedině že se přijde někam podívat a vyfotit, to umí každý. Mrzí mě, že nešel příkladem a nevzal si do svého bytu tak deset patnáct utečenců a prokázal odhodlanost, že to myslí vážně. Kdybych jako on mluvil já, chtěl bych národu dokázat, že to myslím vážně, ne jenom kecat. Ať si je na tři měsíce nastěhuje, uvidí, jaké je to hezké soužití, a zjistí, že jsou to hodní, slušní a naprosto bezproblémoví lidé, kteří nechtějí chodit ve značkových věcech, kteří nepotřebují permanentní připojení k internetu a nejlepší mobily a nevím co dalšího. Po půl roce soužití si k nim pan ministr přibere třeba ještě další, protože se mu to zalíbí. Tímto směrem by svoji vzteklost pan ministr bez ministerstva uklidnil a prokázal, že ta svá slova myslí vážně a že nejde jen o peskování normálních lidí, kteří mají legitimní obavy. Aspoň by předvedl nějakou činnost, protože teď celý národ neví, co pan Dienstbier vlastně celou dobu dělá.
Ve vztahu pana prezidenta k islámu, islamismu a migrační krizi lze zaznamenat i radikální názory některých publicistů, třeba Jana Čulíka na Britských listech, kteří tvrdí, že prezident Zeman a další s podobnou rétorikou údajného rozšiřování iracionálního strachu a nenávisti se nepřímo stávají agenty tzv. Islámského státu v ČR a podporují tím jeho ideologii.
Tím, kdo tzv. Islámskému státu pomáhá, jsou samozřejmě média, protože obrovský prostor a reklamu IS dělají tím, jak podrobně a donekonečna podávají informace. Nechci spekulovat, jestli je to cíleně, nebo ne. Na rozdíl od lidí, kteří žijí jen ve svém zabedněném světě a setkávají se pouze s omezenou skupinkou lidí, mám jasné srovnání z krajských cest s panem prezidentem. V době, kdy nebyla uprchlická krize, zajímaly české občany důchody, situace rodin s dětmi, co bude s nezaměstnaností a další každodenní starosti. Od doby vypuknutí uprchlické krize je hlavním tématem otázek panu prezidentovi, jak to bude s uprchlíky v České republice. Když se deset spřízněných novinářů sejde u piva, vzájemně si potvrdí své názory a pak o tom napíšou, to normální lidi nezajímá. Občany České republiky, se kterými se setkáváme v tisících na českých náměstích, zajímá to, jestli nejsou v nebezpečí, jestli mohou v klidu žít a nenastane to, co ve Francii, kde třetí generace migrantů vraždí své spoluobčany, toto lidi zajímá. Ne to, co předkládá nějaký pisálek na Britských listech. To jsou jen nesmysly.
Nicméně způsob myšlení lidí považujících se za jakousi elitu nebo morálně vyšší třídu národa se často právě odráží v tom, že zbytek a tedy většinu obyvatelstva označují za nevzdělané, hloupé plebejce a oni jsou ta elita, která všemu rozumí, která má všechno posuzovat a říkat, co se má dělat…
Přesně tak. Tohle je ta rádoby elita, která si myslí, že má patent na rozum, že sežrala všechnu moudrost, všemu rozumí a říká, co je správně. Ať se právě ti jdou podívat mezi ten „plebs“, jak nazývají naše spoluobčany, jaké mají normální starosti – jestli je někdo nevykrade, neznásilní, jestli jim někdo nezapálí střechu nad hlavou, zda budou mít práci, možnost důstojně žít a vychovávat děti v bezpečné zemi.
V této vypjaté atmosféře bylo dokonce proti Hradu použito i to, že kardinál Duka sloužil v kapli lánského zámku mši za prezidenta republiky a vlast. Uvědomělí věřící začali podepisovat rozhořčený dopis, že šlo o laciný kalkul, politizaci církve a jiné věci. Takže předpokládám, že pan prezident ve čtvrtek večer zvedl telefon, zavolal kardinálu Dukovi, sdělil mu, ať zruší na pátek svůj program, vezme si do kufříku všechny propriety a rychle jede do Lán sloužit za něho bohoslužbu. Tak nějak to bylo?
(směje se) To je samozřejmě hloupost, šlo o akci chystanou dlouho dopředu. Když zůstaneme u stejné rétoriky jako na začátku, těm osypkářům nic není svaté, ani když nejvyšší představitel římskokatolické církve rozhodne odsloužit bohoslužbu v kostele, který je součástí lánského zámku. Původně dobře zamýšlená věc s pojmenováním za vlast a prezidenta republiky zase tomu minimálnímu procentu české populace vadí a je to potvrzení toho, co jsem už řekl. Ať se kolem pana prezidenta stane cokoliv, této marginální skupince „osypkářů“ to nebude po chuti, nikdy se to nezmění a vůbec to nezáleží na chování nebo činnosti pana prezidenta. Je dobré se s tím naučit žít a jsem moc rád, že my na Hradě jsme se s tím už žít naučili. Jenom se tomu smějeme.
Psali jsme:
_635823189025690633.jpg&id=107794)
_635788830727658669.jpg&id=106603)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
