Velký „humbuk“ se strhl kolem toho, že Irena Žantovská, manželka Petra Žantovského, vyhrála výběrové řízení na ředitelku Kladenského divadla. Herci se prý „bouří“ a Deník N v této souvislosti mimo jiné o Petru Žantovském napsal, že je „člen Rady ČTK, který publikuje na konspiračních a dezinformačních webech“. Vy jste se k tomu na sociálních sítích velmi rázně vyjádřil. Můžete to pro čtenáře ParlamentníchListů.cz trošku rozebrat?
No, musím přibrzdit ten dojem, který z toho mého minipříspěvku pod zprávou působil tak rázně. Přiznám se, že Kladenské divadlo nesleduji od začátku devadesátých let, kdy se rozpadl celorepublikový systém oblastních divadel a kdy Kladno spadalo do trojúhelníku středočeských divadel společně s příbramským divadlem a divadlem v Kolíně. Takže spíš můj obecný, povrchní a naprosto nezaujatý komentář přidám, aby řeč nevázla v této okurkové sezóně. Má to dvě roviny. Pokud se divadlo vyvíjí podle nějaké koncepce/myšlenky a ví se, kam směřuje jeho dramaturgie a personální složení a jestli je koncepce veřejností vítána (repertoár se líbí a udržuje nebo zvyšuje návštěvnost), pak je vždycky na zváženou odvolat uměleckého šéfa, nebo ředitele. Na druhou stranu, vzhledem k systému zřizovatelských orgánů je třeba si uvědomit, že magistráty nebo radnice potřebují mít opratě v rukou, protože ony se zodpovídají občanům a kontrolním orgánům z kulturní politiky a především i z ekonomiky jednotlivých kapitol. Jsem zastáncem dohod. Někdy to jde, někdy ne.
Stávka je legální způsob nesouhlasu a prostředek k vyjednávání, ovšem také rizikový faktor možného ohrožení existence souboru. Osobně stávku, společně s demonstrací, považuji za vyostřené prostředky dialogu, jejichž použití musí být vrcholně důvodné. Jsem názoru (opět obecně), že než se píchnou vidle do hnoje nebo se vyrazí s transparenty do ulic a začnou se vyřvávat hesla, je třeba vyjednávat, přemýšlet, hledat východisko a především mít program/koncepci, o které je rozhodnutí použít tento v demokracii poslední povolený prostředek opřeno. Ale jak říkám, neznám přesná fakta lladenské letní epizody. Jen co bylo zatím publikováno.
Jestli jsem správně pochopil, herci protestovali proti procesu výběrového řízení, a nikoliv proti paní Žantovské. Její jméno se snažil nějaký komentátor deklasovat ve zmíněném deníku kvůli jejímu muži, Petru Žantovskému. Upřímně, přisuzovat tomu rovinu, že manžel vítězné (třebas jediné) kandidátky je politicky nebo názorově nějak a někam orientovaný, to je zvrhlost hodná novodobého liberáldegebolševismu.
Z toho plynula moje poznámka na sociální síti. Vzpomněl jsem si, že v období revoluce a kratičce po ní jsem byl jako 23letý herec postaven do situace, kdy jsem měl kádrovat prostřednictvím své pozice v umělecké radě některé členy kvůli jejich angažovanosti v minulém režimu. A tenkrát jsem si položil otázku: „Tak takhle začíná svoboda?“ Po 30 letech poučeně odpovídám: „Tak takhle umírá svoboda!“ Ale to snad není případ souboru v Kladně. Tam jde o procesní spor.
Svůj názor na toto téma uvedl na sociálních sítích i analytik Štěpán Kotrba. Napsal, že Irena Žantovská má nesporné odborné zkušenosti včetně toho, že už v jednom divadle byla uměleckou šéfkou, navíc doplněné diplomem z ekonomie. Protestujícím hercům pak vzkázal, že „pokud si herci začnou volit svého principála, tak budou muset začít hrát za své“. A do třetice dodal: „Být manželkou ‚dezinformátora‘ je horší než být manželkou kulaka. Prase, které takto argumentuje, by nemělo být novinářem.“ Má pravdu?
Obecně má pravdu, v některých konkrétnostech bych byl zdrženlivější, protože divadlo je opravdu specifická organizace. Lidi, kteří rozhodují o jeho bytí a nebytí, by taky trochu měli vědět, s kým jednají.
Pokud jde o Irenu Žantovskou, já být členem souboru, tak bych si děkoval, že se do souboru přihlásila sama a vyhrála. Mohl se klidně přihlásit i řezník Krkovička a přesvědčit masnými argumenty. To by pak byla nespokojenost namístě. Myslím, že je to dobrá volba – a vlastně i slušné štěstí!
Jmenovaný pan analytik správně poukazuje na to, že za cizí peníze se hůř „jódluje“ podle vlastní chuti. A to je svérázná podstata divadla i jeho personálního obsazení. Herci možná mají pocit, že to jejich divadlo, kde jsou zrovna angažovaní, je JEJICH. No, není. Chcete-li mít divadlo ve vlastním rozhodování, musíte si na to SVÉ udělat IČ, sehnat donátory a nést VLASTNÍ EKONOMICKOU ODPOVĚDNOST. Jenže herci nejsou většinou excelentní podnikatelé, nejsou ani korporátní duše, nejsou dbalí úředníci, nejsou racionální piloti dopravního letadla etc. Jsou to duše emocemi posedlé a na této zušlechťované posedlosti stojí výsledky jejich pracovního procesu, který v řadě případů nedokážou oddělit od vypjatých situací v běžném životě. Když máte například 15–25 hereckých individualit v souboru, tak se s tím „blbě“ nakládá, když nastane špatná konstalace.
Fotogalerie: - Maso je vražda
K tomu poslednímu bodu vaší otázky zopakuji na adresu individuí, která kvalifikují společensky nebo pracovně jednotlivce pro jeho názory, nebo dokonce pro postoje rodinného příslušníka, že je to k pozvracení! Kdo podle takového vzorce hodnotí – je ducha ubohého, stiženého zlem snížených smyslů. Tedy tady dávám panu analytikovi za pravdu bez výhrad!
Právě letos uplyne třicet let od sametové revoluce. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability, společnost je rozdělená… Kam až podle vás může nálada ve společnosti vygradovat? Co můžeme na podzim, a hlavně během listopadu, očekávat?
Mám několik alergií. Na pyl, na dusno a na pojmenování „sametová revoluce“. Příznaky té poslední alergie se s věkem zhoršují. Říkejme tomu konečně „dohoda o změnách“, nebo „smáznutí etapy“ a úplně nejvhodnější by bylo „přebroušení a přelakování“, které zadělalo na malé larvičky, ze kterých vyrostla entita liberáldegebolševiků a ti se projevují tím, že jim slova „liberalismus“ – „korektnost“ – „humanita“ visí od tlam jako jedovaté sliny vetřelců ze sci-fi a v tzv. mediálním mainstreamu zanechávají své kyselinné stopy. Jde o nakažlivý společenský virus, který v listopadu vyhřezne a možná postihne nic netušící občany zhoršenou náladou. Osobně očekávám pouťové atrakce všeho druhu. Cirkusová čísla s klauny „prďochy“ a všeobecné bojové veselí. Trapnost bude oslavována, posilována a zaměňována za hrdinství a všude bude tryskat pravda a láska. Milionkrát převařená fusekle bude všem podávána jako pokrm ducha k povzbuzení charakteru. Už jsem historii, kterou jsem prožil, slyšel v tolika interpretacích, že mám pochybnosti, jestli jsem ji vůbec prožil. Hlavně se to musí naservírovat dobře larvičkám, aby nám, jakmile dorostou do produktivního věku, mohli postupně vymazat naši vlastní paměť z hlavy.
Psali jsme:
Co podle vás lidem nejvíc vadí? A mají pravdu ti, kteří mluví o tom, že je důvod obávat se o demokracii?
Nevím, jak ostatní, ale já se o svobodu bojím. Fízlování, kádrování, tiché udávání, občanské kategorizování... kam jsme se to dostali? Jed globálních zájmů nám za bílého dne nalévají do ucha ti, kteří mají zájem zničit klid v našich duších a zlikvidovat občanskou soudržnost a národní sebevědomí jednotlivých států. Protože mám rád svůj národ, tak mne kdejaká veš může nazývat „náckem“ a já ji za to nesmím ani zamáčknout? A že se vší přemnožilo...
A pokud jde o demokraci? Na té hodují všemožní cizopasníci. Diagnóza? Sebespásání rozumu!
Politická krize začala jmenováním ministryně spravedlnosti Benešové do funkce. Ale ministryni málokdy vidíme v médiích a požadavky demonstrujících se rozrůstají. Když se na to podíváme s odstupem: co se to vlastně v rámci Milionu chvilek vyvalilo? Masy občanů proti Babišovi a Zemanovi, umělci, značná podpora médií a intelektuálů… co tohle hnutí vlastně znamená?
Znamená to, že bychom mohli očekávat nástup „intelektuálních milic“!
Máte pocit, že se lidem v České republice žije dobře? Ostatně hospodářský růst i tento rok trvá, stejně jako velmi nízká nezaměstnanost. Na druhou stranu zdražují potraviny, bydlení, byty v Praze jsou prý v poměru k platům nejdražší ve střední Evropě, je tady velké množství exekucí… je, nebo není tedy důvod slavit 30. výročí sametové revoluce? Udělal Michal Šmarda dobře, když ,,položil" stranickou nominaci na ministra kultury?
S puncem občana druhé kategorie v EU se lidem žije zatím relativně dobře. Na informace o hospodářském růstu normální člověk hází „bobek“, protože ani neví, co všechno to v sobě zahrnuje. Že podražuje, to je citelné a možnosti pořídit vlastní střechu nad hlavou se snižují mezi tím, co úroky z úvěrů se zvyšují a ceny nemovitostí nepadají. Chybí pracovní síly a relativní dostatek nenutí některé druhy sociálních parazitů k pracovní činnosti. A vlastně to nechci vyjmenovávat, protože chcete jednoduchou odpověď. Kdo má chuť a nutkavý důvod, ať slaví. Já budu sledovat na sociální síti aktivistu Frantu Motýlka, který na Letné zajišťuje mobilní toalety. Sledujte ho taky, protože v jeho podání jde o „aktivismus“ s lidskou tváří. Nad špatnou náladou se míhají křídla Motýlka Franty, a jak se říká: „Vezmou možná show nabubřelým žabákům!“
Anketa
Západ jsme ani po třiceti letech od revoluce „nedohnali“, přestože to někteří politici už dávno slibovali. Ale i tak, domníváte se, že je něco, co nám může Západ závidět?
Za mne nechci nikoho dohánět a západní ovečky mi můžou závidět, že „fuckuju“ – veřejně – globální snahy a jejich nastrčené ksichty! A vsaďte se, že v tom nejsem sám.
S odstupem těch třiceti let, jak dnes vnímáte osobu Václava Havla? Změnil se nějak výrazněji váš pohled na něj od sametové revoluce? A co říci na to, že označení „havloid“ je dnes už skoro „nadávka“?
Víc než Havla vnímám jeho sektu. Jak si ti knězi a kněžky pravdy a lásky berou jen to, co se jim hodí. Jak Masaryka pomaličku odsouvají v sekretáři dějin tak vysoko, aby se nám posléze ztratil z dohledu a stal se z něho jen ztracený pojem. Naopak Havla se snaží naservírovat jako pokrm pro mravnost i jako bič na naši ilustrovanou malost. Byla by velká prča, kdyby Havel ožil a mohl napsat ryzí absurdní drama... třeba pod názvem: „Bazar pokrytectví“. Nějaký angažovaný soubor by to nastudoval, Havel by zase, třeba týden před premiérou, zesnul a po premiéře by zavládl tzv. zmatek smíšených pocitů. Protože když se někdo z věčnosti vrátí na svět, sám očištěn od malicherností, musí nutně napsat něco, co lidskému pokrytectví nastaví nejostřejší zrcadlo!
Používání slovního novotvaru „havloid“ mne nutí zamyslet se nad otázkou, proč nevznikl „masarykoid“, „brežněvoid“ „putinoid“ nebo „churchilloid“?
Karel Gott letos oslavil 80. narozeniny a ani to se neobešlo bez politického „podtextu“. Jeho kritici jej označují za symbol normalizace, prázdný symbol, ztělesnění konformity a méně či více přiznané spolupráce s komunistickým režimem. A to není všechno. Například Jakub Janda pak napsal: „Karel Gott je sice kulturní legendou, ale když veřejně propaguje ty nejhnusnější konspirační teorie, tak dělá pro české extremisty a ruské destabilizační zájmy více práce než Aeronet a ‚Parlamentní‘ listy dohromady. Je to smutný konec.“ Pravděpodobně jde o Gottova slova o iluminátech. Co nejen na Jandu, ale i na další mistrovy kritiky říkáte?
Kdo kydá hnuj na Gotta, je dozajista stižen komplexem méněcennosti! Pokud jde o konspirace, sama „funkce“ vyšustěného hulibrka dokazuje, že je to realita!
A čím si vysvětlit, že právě nyní se na Karla Gotta snesla taková vlna kritiky? Nepamatuji, že by se něco takového dělo před deseti lety, kdy slavil sedmdesátiny... souvisí i toto s náladou ve společnosti?
Zavadlé exkrementy pouští odér. Pusťte si Gottovy písně a bude spláchnuto!
Podíváme-li se na Evropskou unii, přináší nám do životů více svobody, nebo je část pravdy i v hlasech odpůrců, kteří říkají, že by nám bylo lépe bez ní, a argumentují například uprchlickou krizí, nebo množstvím nových nařízení a regulací?
Pověděl bych vám příběh o švarné krasavici, ze které se po nějakém čase vyklubala zlá jedovatá ježibaba. V lásce k ní setrvali jen ti nejodolnější úchylové, které nakonec odměnila svou přízní tak, že je zaklela do podoby bradavičnatých skřetů opakujících hystericky nesrozumitelné skřeky. Ve zdraví přežili ti, kteří zdrhli první!
A jak vidíte postoj naší země k EU? Jsme skutečně nevděční vůči „starým“ zemím EU, jak občas zaznívá? Měli bychom se více přiklonit k „Západu“ a třeba přijmout už euro? A co náš postoj k uprchlickým kvótám?
Nevděční? Vůči komu? To nejsou žádné hodné tety a babičky. Oni chtějí prosperovat na úkor jiných. Proč se stále musíme k někomu přiklánět? Já bych byl rád, aby naše země stála rovně a lidé v ní aby svůj um a důvtip věnovali naší národní stabilizaci, když jde o příklony...
Pokud jde o korunu, to je dobrá měna. O uprchlických kvótách nemá smysl mluvit. To je pro rozumné lidi i politiky mrtvé téma.
Celkově, domníváte se, že má Česká republika dnes v Evropě lepší „zvuk“ než před čtvrtstoletím. A pokud ano, tak kdo se o to podle vás nejvíce zasloužil?
V tomhle evropském bordelu je úplně jedno, jaký má kdo zvuk. V tuhle chvíli je nejdůležitější, komu zůstalo dostatek sil, rozumu a odvahy vyhnout se imigrantské katastrofě, kdo sociální politiku nastolí tak, aby ženy opět rodily dostatek občanů, a inspiruje muže, aby brali odpovědnost za bezpečnost svých rodin a své země na svá bedra – bez ohledu, jestli jim duhová vlaječka nebo jiná vlajka velí lézt do něčí zadnice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
