Dotační kauza premiéra Andreje Babiše narůstá na rozměru. Poškozuje podle vás v tuto chvíli pověst České republiky v zahraničí?
Nepřeceňujme vliv domácích kauz: Rakušané dnes řeší svého Stracheho, Britové odstupující Mayovou, Němci rozpad tradiční politické struktury, kvůli údajným korupčním skandálům padají hlavy v Bulharsku a mění se politická scéna v Dánsku… opravdu nejsme středobodem světového dění. Většině zahraničních médií je naše kauzička úplně stejně jedno jako většině českých občanů, kteří chodí do práce a večer místo sledování ČT24 dělají s dětmi domácí úkoly.
Když tuto kauzu srovnáme co do míry poškození reputace České republiky v zahraničí a také do výše způsobené finanční škody, o jak velký problém jde v porovnání se skandály porevolučního období? První část auditu Evropské komise hovoří o tom, že premiér Andrej Babiš se skutečně dostal do střetu zájmů. Auditoři uvádějí, že k jednoznačnému porušování zákona dochází od 9. 2. 2017, kdy byl přijat tzv. lex Babiš. Česko by tak mělo donutit Agrofert, aby vrátil všechny dotace od tohoto dne, tedy téměř 2,5 roku dozadu. Jak se na závěry Komise díváte?
Česká transformace se oproti jiným postkomunistickým státům nepotýkala se skutečně významnými finančními skandály, privatizace u nás nebyla uhersky divoká. Finanční škoda je navíc zatím pouze hypotetická, proto ji nemá smysl komentovat. Obdobně, pokud vím, audit ještě není oficiální, proto jej nelze hodnotit. Navíc se jedná o otázku spíše pro právníka než pro ekonoma.
Podle auditorů se převedením firem ze skupiny Agrofert do svěřenského fondu vlastně nic nezměnilo, audit konstatuje, že firmy jsou i nadále ovládány Andrejem Babišem. Souhlasíte s tímto závěrem?
V ekonomii platí, že lidé reagují na pobídky. Každá regulace okamžitě vyvolá urputnou snahu o nalezení cesty, jak ji obejít. A každá taková legislativní objížďka okamžitě vytváří novou regulaci. Je to nikdy nekončící, hrůzostrašná spirála, které lze předejít jediným způsobem: co možná nejmenším zasahováním do chodu hospodářství. Tato kauza by nevznikla, pokud by neexistoval nesmyslný systém dotací.
Dotace vždy nutně pokřivují trh – s trochou nadsázky pak vše, co pokřivuje trh, křiví i páteř země. Mohli bychom si ušetřit onu údajnou mezinárodní ostudu, domácí poprask na laguně i zcela zbytečné právní výlohy, kdybychom odmítli dotace z unijního rozpočtu přijímat – a zároveň do něj přestali přispívat.
Fotogalerie: - Bureši za katr
Celková suma, kterou by měl Agrofert vrátit, je 451 milionů Kč. Andrej Babiš již veřejnost ujistil, že Česko nic nebude muset vracet. Jak tedy podle vás celá věc skončí, kdo peníze vrátí?
Svým způsobem na tom záleží méně, než se na první pohled zdá, protože se stále jedná o peníze nás, daňových poplatníků. I kdyby byly navráceny přímo z rozpočtu soukromého dotačního projektu, budou navráceny peníze, které jsme do Bruselu nejprve poslali my, Slováci nebo Poláci – tedy které ze svých daní zaplatili česká prodavačka, slovenský řidič nebo polská učitelka.
Z oněch 451 milionů zatím bylo skrze EU poskytnuto „jen“ 106 milionů…je tedy například možné, že Babiš ze zbývající částky vymanévruje tak, že se peníze použijí na něco jiného?
Možné to je, ale nic to nezmění na samé podstatě věci – neměli bychom na tuto dotační hru, na bruselský boj o zrno, vůbec přistupovat. Nepotřebujeme evropské fondy, nepotřebujeme žebrat, nepotřebujeme, aby nám kdokoli dával almužnu, za kterou smíme kupovat jen přesně vymezené věci. Smutné navíc je, že částka 451 milionů korun budí (jakkoli oprávněné) pozdvižení, protože je celkem představitelná. Jako národohospodář bych ocenila, kdyby se na Václavském náměstí demonstrovalo stejně urputně kvůli schodku státního rozpočtu 51 miliard korun nebo kvůli veřejnému dluhu 1 747 miliard korun (což je zhruba 3 900krát více než ona babišovská suma). Bohužel kvůli stovkám miliard nikdo do ulic nevyjde.
Zneužil podle vás Andrej Babiš svého postavení? Je namístě rezignace?
Možná je nutné rozlišovat „duch“ a „literu“ zákona. Předpokládám, ale jako neprávník nevím, že litera zákona byla dodržena. To, že obdobné čerpání dotací není morální, bohužel jako argument neobstojí, pokud je možné. Premiér Babiš vyhrál volby, jakkoli voliči o jeho střetu zájmů věděli; v evropských volbách pak byla jeho pozice potvrzena. Jako ekonom mám sice na směřování hospodářství České republiky naprosto odlišný názor než pan premiér, jeho stranu jsem nikdy nevolila – ale jako demokrat musím respektovat výsledky svobodných voleb, jinak se vystavuji riziku, že jednou např. voliči hnutí ANO nebudou respektovat vítězství mých favoritů. Rezignace povede pouze k destabilizaci české politické scény, k ekonomické nejistotě. Jakkoli je to asi smutné, je pořád lépe mít stabilní, byť mizernou vládu než čelit neustálým pádům vlád a neustálé rozkolísanosti.
Věříte tvrzení Andreje Babiše, že je vše účelově připraveno? Hrají v tom nějakou roli demonstrace?
Spíše mě jako občana České republiky velmi zlobí, že si své vnitropolitické problémy řešíme prostřednictvím jakýchsi nadnárodních komisí a unijních institucí. Je to podobné, jako kdybychom nechali ve věci večerního programu v našem obýváku nebo ložnici rozhodovat uliční výbor. Velmi souhlasím s kardinálem Dukou, který nedávno napsal: „Veřejné projevy nesouhlasu jsou vládní moci varováním, nikoliv nástrojem, který by měl měnit politické uspořádání či zvrátit výsledek voleb. K tomu účelu slouží výhradně demokratické volby.“ V České republice (zatím) naštěstí nemáme ani totalitní stát, ani diktaturu, kdokoli může založit politickou stranu nebo hnutí, vytvořit program a hnutí ANO porazit. Svou vlastní neschopnost a lenost přece nemůžeme řešit školáckým žalováním v Bruselu a pomluvami naší země za jejími hranicemi. Česká republika nesmí být prostředkem politikaření, politika má být naopak prostředkem ke službě České republice a jejím občanům.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
-635068293949132139.jpg&id=12360)
