Vykonávat vysokou vládní funkci, to je něco jiného, než podvést obchodního partnera nebo lhát při čerpání dotací. Advokát Rozehnal drsně o Babišovi

20.03.2020 19:41

ROZHOVOR Opatření, která vláda činí v reakci na šířící se nákazu koronavirem, vykazují známky nepřipravenosti, amatérismu a improvizace. Naplno se ukázalo, že vykonávat vysokou vládní funkci je něco jiného, než podvést obchodního partnera při koupi firmy nebo obelhat státní orgán při čerpání dotací. S takto tvrdou kritikou na adresu premiéra Andreje Babiše přichází advokát Aleš Rozehnal, jenž považuje za nebezpečný postup pro fungování právního státu a pro existenci právní jistoty změnu, která umožnila, aby Ústřední krizový štáb neřídil ministr vnitra.

Vykonávat vysokou vládní funkci, to je něco jiného, než podvést obchodního partnera nebo lhát při čerpání dotací. Advokát Rozehnal drsně o Babišovi
Foto: Archiv Aleše Rozehnala
Popisek: Advokát Aleš Rozehnal
reklama

Jak hodnotíte pohledem právníka opatření postupně přijímaná vládou včetně zákazu vycházení, uzavření obchodů s výjimkou potravin či lékáren, uzavření provozoven služeb a podobně, když k některým z nich zazněly komentáře, že na ně vláda nemá právo?

Z právního hlediska není na těchto opatřeních nic zajímavého. Jsou vydávána na základě zákona a v souladu se zákonem. Jejich právní kvalita je velmi nízká, ale to je dáno rychlostí jejich přijímání a vyhlašování. Tato nařízení jsou však pouze restriktivního charakteru, takže jejich provedení není příliš složité.

Ostatní opatření, která vláda činí, vykazují známky nepřipravenosti, amatérismu a improvizace. Začátkem března oznámí premiér, že roušky pro občany jsou zbytečné. Za necelých 14 dnů je bez roušek nepustí do hromadné dopravy. Veřejnost je ujišťována o dostatku ochranných zdravotnických prostředků, ale realita je zcela jiná, a to za situace, kdy se o existenci nákazy ví již téměř čtvrt roku. Systém testování nemoci očividně rovněž kolabuje. Na informační telefonní linky se nedá dovolat. Informace, které poskytují, jsou chaotické a nesrozumitelné.

Anketa

Dělá Babišova vláda dost pro zvládnutí virové krize?

92%
8%
hlasovalo: 32433 lidí

Zdá se, že státní správa je ve velmi špatném stavu. Naplno se ukázalo, že vykonávat vysokou vládní funkci je něco jiného než podvést obchodního partnera při koupi firmy nebo obelhat státní orgán při čerpání dotací.

Co si myslet o myšlenkovém veletoči šéfky Evropské komisi Ursuly von der Leyenové, která minulý týden kritizovala členské země EU za uzavírání hranic s tím, že jde o drakonická opatření krajně nebezpečná pro demokracii a že cestování patří k základním občanským právům, ale nyní už přiznala, že situaci podcenila?

Svoboda pohybu je zcela jistě jednou ze základních svobod – ale všechny demokratické právní řády počítají s tím, že tyto svobody mohou být v naléhavém zájmu omezeny. Omezení musí být samozřejmě v proporci k tomuto zájmu. Proporčnost nařízení vyhlášených vládou nejsme jako laici schopni posoudit, a proto musíme věřit odborníkům, kteří opatření doporučili. Kritika od předsedkyně Evropské komise proto, myslím, není namístě. Zákazy pohybu, karantény a podobně jsou sice v podstatě středověká opatření, ale zdá se, že nikdo ještě lepší nevymyslel.

Vláda zakázala od nedělní půlnoci volný pohyb lidí, který se nevztahuje pouze na cesty do zaměstnání, nezbytné cesty za rodinou, pro základní životní potřeby nebo do zdravotnických zařízení. Ministr vnitra Jan Hamáček na dotaz, jaká lidem hrozí sankce za porušení omezení volného pohybu, odpověděl: „Hrozí jim, že někoho nakazí, ten umře a jim to bude celý život líto.” Není to tedy spíš apel, než zákaz? A dalo by se jeho dodržování vůbec nějak kontrolovat, případně sankcionovat?

Je to sice zákaz, ale je celkem sympatické, že stát nehrozí nějakou drakonickou sankcí, ale spíše apeluje na chování lidí. Společnost by měla předpokládat, resp. očekávat, že ostatní občané budou respektovat právo, a nevyjadřovat vůči nim obecnou nedůvěru. Základní svoboda jednat tak, jak jedinec uzná za vhodné, existuje právě proto, že předpokládáme, že většina lidí nebude zneužívat této svobody ke škodě druhých.

Společnost musí být založena na přesvědčení, že její členové nebudou porušovat zákony. To je základ občanské důvěry, která je společensko-etickým principem spolužití lidí. Není možné dopředu předpokládat, že druzí lidé jsou našimi nepřáteli, kteří nás mohou napadnout. Dodržování zákazu volného pohybu lidí by se dalo vynutit a zcela kontrolovat pouze v totalitním, vojenském režimu, jehož nastolení by bylo hrubě disproporční k hrozícímu nebezpečí.

Vláda minulý pátek zařadila koronavirus na seznam nakažlivých nemocí, jejichž šíření je trestným činem. Koronavirus se tak přiřadil k nákazám, jako je AIDS včetně viru HIV, cholera, mor, salmonelóza nebo tuberkulóza a břišní či skvrnitý tyf. Za úmyslné šíření nemoci hrozí v nejpřísnějším odstavci trestního zákoníku až dvanáctiletý trest vězení. Dá se jako obecně úmyslné šíření nemoci, které je trestné, považovat například to, když člověk v karanténě vychází ven a dostává se tak do kontaktu s ostatními lidmi?

V takovém případě by se jednalo o šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti. Pokud by si ale člověk v karanténě byl vědom toho, že je nemocný či může být šiřitelem nemoci a nerespektoval by ochranná opatření, mohl by se dopustit i trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci v úmyslné formě, a dokonce by takové jednání bylo možno posoudit jako trestný čin ublížení na zdraví.

Jak hodnotíte skutečnost, že Ústřední krizový štáb řídí profesor Roman Prymula, špičkový epidemiolog a náměstek ministra zdravotnictví, ale osoba bez rozsáhlých rozhodovacích pravomocí a politické odpovědnosti, když do té doby platný Statut Ústředního krizového štábu počítal pro tuto funkci s ministrem vnitra, respektive s ministrem obrany?

Ústřední krizový štáb je pracovním orgánem vlády. Neměl by tudíž nést žádnou politickou odpovědnost. Je ale mimořádně špatnou zprávou, že v otázce jeho vedení se mění pravidla v průběhu hry.

Vždy je velmi nezdravé, pokud se norma, která má mít obecnou platnost, mění v závislosti na konkrétní situaci. Může to znamenat buď to, že byla nastavena špatně, ale pak se nabízí otázka, proč nikdo od roku 2008, kdy byla přijat Statut Ústředního krizového štábu, nenavrhl jeho změnu. Nebo to může znamenat, že tato norma někomu nevyhovovala, a rozhodl se ji v konkrétní situaci změnit ke svému prospěchu. To je ale nebezpečný postup pro fungování právního státu a pro existenci právní jistoty.

Je v této mimořádné situaci adekvátní, že se de facto „rozpustila“ Poslanecká sněmovna? Mohli by být poslanci za nynějšího stavu něčemu platní, nebo má jejich fungování smysl jen v klidných dobách?

Opatření, která je v současné době potřeba přijímat, jsou ze své povahy exekutivního charakteru, a proto je role zákonodárného sboru v řešení problémů nouzového stavu malá, resp. téměř žádná. Jeho role bude ale vysoká po skončení krize, kdy bude muset zhodnotit činnost vlády.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„A já, hlupák, myslel, že za restituce opravují kostely. A ony jsou to hotely!“ Světově uznávaný vědec si vyšlápl proti církvi

11:10 „A já, hlupák, myslel, že za restituce opravují kostely. A ony jsou to hotely!“ Světově uznávaný vědec si vyšlápl proti církvi

ROZHOVOR V halasu a tartasu kolem koronaviru, kácení pomníků a dalšími mediálními hříčkami se jakoby…