Prezident Donald Trump už prohlásil, že je válka proti Íránu téměř u konce. Neříká to čistě z pragmatismu? V USA se budou konat ke konci roku důležité volby a veřejné mínění není podobným výbojům moc nakloněno...
Válka měla být krátká. Amerika na dlouhodobý konflikt, natož přímou okupaci dnes sílu nemá. Trump chtěl odzbrojit represivní a expanzivní ajatollácký režim, zamezit jeho plánům na výrobu interkontinentálních raket a zlikvidovat oněch ukrytých čtyřicet kilo obohaceného uranu. A nádavkem zajistit klid zbraní Izraeli.
Americké veřejné mínění není válce nijak nakloněno, zdá se, že je proti dokonce ze dvou třetin, a mnozí lidé obviňují prezidenta za obranu vyčerpaného Izraele. Všichni vědí, že Trump miluje Izrael.
Podezírám, že většina anglosaských komentátorů (nejen na levici) neusiluje o objektivní pohled na situaci. O zločinech Íránu téměř nemluví a někteří považují válku za nelegitimní, ačkoli by ji ospravedlnil už jen ten šílený masakr demonstrantů v lednu. Všechno, co dělá Trump, považují za špatné nebo z principu problematické. Pravice tenhle postoj nazvala „vyšinutím z Trumpa“.
Mrtvého ajatolláha Chameneího nahradil celkem rychle jeho těžce raněný druhorozený syn. Slibovaná změna režimu se tedy nekoná...
To by nemělo nikoho překvapit. Chiliastická (milenaristická), prostě náboženská vláda není pouhá světská ideologie, má své fanatické přívržence a vytvořila si na obranu své existence vlastní ozbrojené síly, tedy Íránskou revoluční gardu (IRG), zhruba 150 000 až 175 000 mužů ve zbrani a dobrovolné milice Basídž. Odhaduje se, že je vláda schopna mobilizovat mimo regulérní armádu zhruba milion bojovníků. Ti mají i svůj přidružený průmysl a netrpí bídou jako ostatní obyvatelé. Těmto lidem jde po posledním masakru mládeže o krk a museli by bojovat do hořkého konce. Dobře vědí, že na ně Američané armádu nepošlou. A tak, přestože by si 70 až 80 procent Íránců přálo změnu režimu, nemají zatím šanci.
Samozřejmě něco se může přihodit a dojde k převratu zevnitř nomenklatury. Nyní ale vládnou generálové revolučních gardistů a vnitřní rozklad nehrozí. Ovšem žádná represe proti většinové společnosti netrvá věčně. Nastává velká bída a bez exportu ropy zchudnou i pěšáci režimu. Jednoho dne se vedení státu rozhádá a někdo z představitelů převezme iniciativu a nabídne alternativu.
Válka zcela oslabí hegemona šíitského islámu na Blízkém východě. Státy, kde je majorita sunnitů, vidí, že Izrael s USA za zády takto může „zatípnout“ každý režim. V muslimských zemích jako třeba Egypt, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty to nyní vypadá na cestu vstřícnějšího postoje k Izraeli. A já se ptám, jestli to opravdu může vést ke sbližování, anebo jde jen o tlak současnosti?
Izrael je obklopen lidovou nenávistí takzvané arabské ulice a tu musí pragmatický postoj arabských, byť nevolených vládců brát v úvahu. To ale zcela nebrzdí spolupráci na mezistátní úrovni. Nevím, jestli si může Saúdská Arábie vzhledem ke svému náboženskému postavení (Mekka) dovolit diplomatické styky s Izraelem. Právem se domníváte, že důsledkem války s Íránem a oslabením Hamásu i šíitských teroristů Hizballáhu nastává geopolitická změna. Ti sice nebyli zcela poraženi, ale skončily jim dodávky íránských zbraní a jejich neúspěšná válka s Izraelem jim vzala podporu arabských režimů. Palestinský nacionalismus neslučitelný s dvoustátním řešením čili boj za osvobození Palestiny bez Židů na rozdíl od západní levice považuje dnes většina Arabů za utopii.
Ostatně i v Izraeli budou volby a průzkumy ukazují, že by vládní koalice nemusela přežít. Neskončí Bibi, tedy současný premiér Benjamin Netanjahu, nakonec opravdu za mřížemi?
Vzhledem k naprosté roztříštěnosti izraelské politické scenérie ke vstupu do parlamentu totiž stačí získat 3,25 procenta hlasů, lze těžko předvídat výsledek. Všechny prognózy se točí okolo statistické chyby a výsledek bude jako vždy těsný. Společnost Izraele, stejně jako ta Americká, je hluboce rozdělená a demokratický systém narušený.
Izraelská levice premiéra nenávidí, zatímco polovina národa jej považuje za hrdinu. Jeho kritici trpí stejným „vyšinutím“ jako mnozí na Západě z Trumpa. Navíc tu panuje nesmiřitelný rozkol mezi nejvyšším vládou nejmenovaným soudem (Izrael postrádá ústavu) a pravicovou vládou, který má náboženské pozadí. Sekulární Izrael má nižší porodnost a volby už léta tradičně prohrává. Obvinění Netanjahua z korupce i podle evropských měřítek bylo směšné – doutníky, šampaňské, šperky pro manželku. Za to se nezavírá.
Světové mínění je většinově propalestinské. Může tento aktivismus přejít v radikálnější až teroristické formy?
Aktivismus západní levice společně s muslimskými imigranty vyvolal ve společnosti otevřený antisemitismus. Muslimové jsou už celá desetiletí pod zákonnou ochranou takzvané islamofobie, ovšem zákaz kritiky islámu povzbuzuje extremisty. Po likvidaci Islámského státu teroristické útoky typu Bataclan v Paříži či Manchester opadly, ale proti židovským institucím, zejména synagogám, naopak přibývají (Manchester, Melbourne, Texas). V Británii už pět let působí skupina Palestine Action, kterou vláda po útoku na vojenské letiště postavila mimo zákon.
Polemiku s komentátorem Echo 24 Danielem Kaiserem uzavíráte s tím, že bychom už nyní měli americkému prezidentovi děkovat za záchranu světa. Připadá mi to, jako by pro vás Izrael znamenal svět…
Myslíte to provokativně, ale možná jste se strefil. Co když opravdu existence světa závisí na existenci Izraele? Mnozí Židé si to myslí. V knize Genesis mluví Hospodin s Abrahámem o zaslíbené zemi a zrodu židovského národa. Slibuje požehnání těm, kdo budou přát jeho potomkům, a prokletí těm, kdo jim budou zlořečit. Můžete namítnout, že jde pouze o nepodloženou víru.
Máme však svědectví dějin. Španělsko po vyhnání Židů upadalo a Německo po holokaustu je dnes v rozvratu. Spojené státy přijaly miliony židovských uprchlíků a nikdo nepochybuje, že na tom vydělaly.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Je lépe tam, kde se daří Židům?
