Rozloučili jsme se s Karlem Gottem. Je to podle vás ikona, člověk, reprezentující naši republiku, anebo to byl naopak, jak říkají jeho oponenti, "přisluhovač minulého režimu"?
Karel Gott byl a zůstane v našich dějinách mimořádnou osobností. A to nejen kvůli svému zpěvu, ale i kvůli tomu, že dokázal, na rozdíl od všech současných politiků, většinu národa spojit. Ano, jeho hlas a písničky byly kvalitní, on sám se dokázal připravit na většinu svých vystoupení jako výborný profesionál a podle všeho byl i slušným člověkem. Jevil se mi tak i při mém jediném setkání s ním, kdy zpíval v jednom závodním klubu ROH, jehož jsem byl v tu dobu vedoucím. Myslím, že si naši úctu zaslouží!
No a k tomu přisluhovačství – asi jsme byli přisluhovači minulého režimu my všichni, kteří jsme nebyli takzvaní disidenti, či jsme neutekli za hranice, protože nás tu držela rodina, práce i láska k vlasti tak zvaně „v dobrém i zlém“. A ještě něco: písničky i jejich interpretace zpěvákem Karlem Gottem se mi opravdu líbily, přesto jsem měl raději písničky Matuškovy, Tučného či Pavla Nováka, no prostě takové, které se daly zpívat u táboráků, u ohýnků či dokonce v hospodě. Promiňte mi to, leč pana Gotta jsem si vždycky vážil a budu si ho vážit i nadále.
Fotogalerie: - Mše za Karla Gotta
Fotogalerie: - Ramadán po česku
Pojďme do světa a přírody. Tento týden byl po Evropě znát "rebelujícími protesty" na podporu Gréty Thunbergové a za přírodu. Vaše generace prý omladině připravila neradostnou budoucnost…
Ve snaze, aby dnešní omladina měla všechno, jsme jí připravili neradostnou budoucnost. Rád bych viděl dnešní omladinu, jak „funguje“ bez mobilů, internetu, facebooku a jiných podobných vymožeností a hlavně, jak funguje bez elektřiny, plynu, automobilů a letadel a všeho toho, co zanechává uhlíkovou stopu, když si neumí ani nasekat dříví, rozdělat docela malý ohýnek a nedovede, či nechce se napít ani z čistého pramínku, natož z potoka. A bez hygienických pomůcek neudělá ani krok! Ano, občas to naše generace přepálila výstavbou a fungováním megastaveb, ať již těch, ve kterých se něco vyrábí, nebo po kterých se jezdí, či se v nich bydlí, prostě se užívají k podobným „nesmyslům“, jako to vidí dnešní omladina. A také jsme nedocenili řádnou výchovu té omladiny. V čem? No přece v úctě ke stáří, k jeho zkušenostem a znalostem, v úctě k rodičům, v úctě k zákonům, v úctě a pokoře k přírodě, v úctě k jídlu a společnosti, v úctě k vědění a knihám, v úctě k vlastní historii rodiny, obce, národa i světa, v úctě k těm, kteří se pro nás obětovali, že i život za nás položili, v úctě k sobě samému a konec konce i v úctě k víře v dobro a lásku. Poslouchal jsem projev slečny Gréty Thunbergové a říkal jsem si, jak smutné musela mít dětství, ve kterém zřejmě nepoznala lásku bližních, neboť sice z jejího projevu vypadávala pravdivá fakta, ale na druhé straně čišela nenávist a neznalost, jak s těmi fakty zacházet.
Rebelujíci protesty za ochranu životního prostředí člověka, neboť jejich ústředním motivem není láska k přírodě, ale sebeláska k sobě samým, možná otevřou oči politiků, kteří se budou bít v prsa, co všechno dělají a vidět to nebude. Každý by měl začít sám u sebe. Ale chtějte, aby lidé přestali cestovat, používat elektřinu a konec konců i oheň. Myslím, že by to nikdo nedokázal. Ani já, ani vy, pane redaktore, už i proto, že by si mou úvahu nikdo nepřečetl. Ale když každý udělá kousíček, vzdá se nové dálnice, zabrání zastavění orné půdy, sedlák nebude farmář a bude hnojit chlévskou mrvou, možná, že bude lépe.
Také si vezměte, kolik lidí bylo na zeměkouli počátkem minulého století, kolik jich bylo v jeho polovině a kolik je jich dnes. A všichni chtějí pít a jíst a chtějí srovnatelné podmínky s bohatými státy. Dnešní migrace obyvatel Země je především ekonomická, aneb každý jde za lepším. Nejsme jiní. Naše hospodářství, lékařství, školství, kulturu, zemědělství a tak dále má málo lidí. Bylo by jich dost, kdyby neutíkali za „lepšími“ podmínkami do zahraničí. Ale nejde to do nekonečna, neboť nic není udržitelné, jak si naivně namlouváme. Měli bychom se všichni, ale opravdu VŠICHNI nad tím zamyslet. Dovedeme-li to ještě!
Psali jsme:
A ještě k předchozí otázce: Prý je tu v pořadí již šesté vymírání druhů, a za toto může člověk. Jestli se razantně hned nezlepšíme, bude konec světa. Bude tedy "šlus"" všeho a vlády se ujmou - třeba mravenci, delfíni nebo Marťani?
Vidíte, sám jste si dal odpověď na svou otázku. Například mravenci jsou velmi inteligentní hmyz. Marťany bych vyloučil, ten zelený mužíček je jen jeden a je ve službách podniku ALZA. A nyní vážně. Pravda je, že velkých vymírání bylo pět, ale obměna druhů na naší Zemi jde kontinuitně s vývojem Země a života na ní. Jedny druhy mizí, jiné se objevují. Jímá nás hrůza, že jednou z povrchu planety zmizí i člověk. Je to realita. Bude nahrazen něčím, nebo někým jiným. I to je realita. Nejsme nesmrtelní, ale i elfy časem unavil dlouhý, nekonečný život a sami odcházeli. Navíc, my lidé děláme všechno proto, abychom celý ten proces urychlili. Vždyť kdo chce nové a nové investice do liniových staveb, do automobilového průmyslu, do letadel? Kdo chce mít všechna možná jídla na stole a je mu jedno, odkud je, co jí a jak to bylo získáno? Kácíme nesmyslně pralesy v tropech i v tajze, sázíme rychle rostoucí dřeviny, nejsme schopni se uskromnit. Nedivte se, že pak každou chvíli zmizí nějaký druh. Do nenávratna. Davida lze znova vysochat pomocí počítače, chrám svatého Pavla v Londýně lze znovu postavit, i Monu Lisu lze opětovně namalovat. Ale zničenou přírodninu neuděláte a robotický pes toho normálního nenahradí! Jen konec světa hned tak nebude. Možná toho lidského, ale toho, který je na lidech nezávislý, ještě ne. To potrvá dost dlouho.
Fotogalerie: - Za klima a sněhuláky
Odpustím si ten sarkastický tón, ale prý naši zemědělci mají razantně snížit dobytek, aby nám tady neprodukoval metan svými prdíky a kakáním. Čím budeme hnojit, když se nebudou smět používat ani umělá hnojiva, jak chce "rebelující omladina"?
Už takhle je hovězí silně předražené! A jak se říká, kuře stokrát jinak – pokaždé stejné! Zvířata – a i člověk ho produkuje a je nás podstatně víc než krav, na Zemi produkovala a budou produkovat metan. I dinosauři ho produkovali a jací to byli kolosy. Pravda je, že kromě stepních oblastí nikde nikdy takové množství skotu nebylo. Ale silně pochybuji, že svá stáda zlikvidují v USA, Argentině, Velké Británii, v Austrálii, na Novém Zélandě či v afrických státech a že to bude zase Evropa, která „půjde příkladem“ a doplatí na to dovozem, čímž se zvýší nejen produkce metanu, ale i uhlíková stopa.
Myslím, že velkochovy skutečně nejsou dobré, že se jimi i skutečně ničí příroda a že rozšířený malochov by byl užitečnější. Včetně toho hnojení. Ale co budou potom dělat takzvaní farmáři, co nejsou zemědělci? Rolník či sedlák si s hnojem poradí, i toho býčka vychová na porážku a bude-li tráva, nebude to stát moc. Ale to by museli být rolníci i sedláci, a ti u nás nejsou. Snad v Německu, ve Švýcarsku, ve Španělsku. Škoda, věčná škoda! A rebelující omladina má v tomhle bodě pravdu, umělá hnojiva a jiná chemie na pole moc nepatří. Lepší je snad pořádná orba! A jen tak na okraj. I rozkládající se zelená hmota produkuje nežádoucí plyny včetně metanu a i v nedaleké geologické minulosti se na stepích popásala nekonečná stáda bizonů a kopytníků všeho druhu, mamutů, slonů a mnohých dalších zvířat, a přece přišla doba ledová a po ní doba meziledová, mnohem teplejší, než je tomu dnes, a tak se to hezky střídalo až do dnešních dnů. Svět není neměnný i kontinenty se pohybují a dno moře někde přibývá a jindy ubývá. Ale to by lidé museli znát zákony přírody.
Psali jsme:
Změňme téma. Pojďme k vašemu milovanému koníčku - filatelii. Je to pěkný koník a také jistě něco stojí. Zdá se však, jako by České poště ty stále ještě tisíce filatelistů spíše vadily, i když přináší do jejího rozpočtu desítky miliónů…
Kdyby šlo České poště o filatelisty, tak by její emisní činnost byla jiná a pestřejší. Zdá se, že peníze, které filatelie poště přináší, jsou jen malou kapkou v jejím rozpočtu. Inu, my filatelisti jsme jen chudí příbuzní a pečené husy se před námi schovávají pod postel. Škoda jen, že pošta nemá více kocourů, kteří by občas takovou schovanou pečenou husu poště snědli. Filatelie je dnes opravdu drahá záležitost a filatelisti se honí za „extrabuřty“, místo aby jim jejich koníček přinášel potěšení a poučení. Proto se do ní děti a mladí lidé neženou. A chtělo by to s dětmi s tím potěšením a poučením pracovat. Míval jsem kdysi kroužek mladých filatelistů, a protože jsem to dělal tímhle způsobem, měl jsem plno. A někteří z nich u filatelie dodnes zůstali. Jenže vysvětlujte to bafuňářům mezi filatelisty i mezi vedením pošty!
Také prý se uvažuje o prodeji části rozlehlé a nádherné budovy pošty v Jindřišské ulici. Mohl by tam být jistě pěkný hotel, ale změna by to byla nevratná.
Doufám jen, že neprodají tu nádhernou dvoranu, která byla pro poštu extra postavena. Myslím, že by do prodeje měli taky co mluvit památkáři. Je přeci památkově chráněná. Ovšem do plánu managementu pošty nevidím, tak se moc k tomu vyjadřovat nechci. Snad jen, že v čele pošty stojí snad kompetentní lidé, kteří kromě peněz vidí i jiné, ale stejně hodnotné věci národního dědictví.
A k dalšímu koníčku vlastně celoživotnímu osudu - geologii. Vydal jste zcela nedávno knihu pro děti o zkamenělinách a "šutrech". Není tedy ještě vše ztraceno, mladá generace má nebo bude mít zájem o zkameněliny, přírodniny? I když na školách, a to základních i středních, je toto téma popelkou a kabinety už nepraskají pod návalem sbírek a nejsou ani lidé.
Víte, vždy se najde někdo, kdo tu knihu bude číst. Psal jsem ji pro zvědavé, zvídavé a přemýšlivé děti od 4 do 92 let. To jsou takové, které ve škole nestávkují, nechodí s nesmyslnými transparenty na náměstí, ale učí se, mají zájem a občas vymyslí i nějakou lumpárnu, za kterou si nesou svou odpovědnost. Ne všichni chtějí dělat geologii. Ale vždycky se na škole nějaký takový „blázen“ čas od času vyskytne. Do školy, do které jsem chodil já, jsem na dlouhá léta jediný. A přesto se o geologii děti zajímají. Postupně jsem vedl tři kroužky. Neříkám, že ze všech dětí, které do nich chodily, se stali geologové. Ale více jak z padesáti procent ano. To považuji za úspěch. A i když se ze všech nestali, byli všichni zapáleni pro věc. Dnes jsou ze čtyř vysokoškolští profesoři a dokonce jeden je i v daleké cizině na prestižní univerzitě tím profesorem. I toho si považuji, že jsem je alespoň trochu nadchl, cestu si ostatně musí každý projít sám. I já jsem si ji prošel, a že nebyla lehká.
Že přírodní vědy jsou dnes na školách „popelkou“ je všeobecně známo, ale řada z nás se snaží, aby to pochopily vedoucí hlavy ministerstva školství a vůbec všichni ti, co o školství rozhodují. A že se na školách zničily přírodovědné sbírky - a nejen přírodovědné - považuji za zločin prvního řádu! Výuka geologie, a vůbec přírodovědných oborů, včetně matematiky, na základních a středních školách není na tom vůbec dobře. Politično, které prosakuje do škol více, než tomu bylo ve druhé polovině 20. století, ubírá čas a možnosti jejich výuky. Sám jsem v minulosti několikrát narazil na všemožné a nemožné předpisy a obecná prohlášení, včetně takzvané Bílé knihy a takzvaných kompetencí, včetně takzvaných rámcových vzdělávacích programů. Jde nám o to, že se opravdu výuka přírodních věd ze škol základních a středních vytrácí, že v rámci škol na sebe nenavazuje, ubývá jejich hodin a že úroveň vyučujících není nejlepší.
A náprava? Zatímco přibývající projektové vyučování politična ubírá hodiny, ruší se na školách hodiny pro přírodní vědy. Přestaly být exkurze, přestaly být laboratoře pod záminkou, že by si snad žáci a studenti mohli při nich ublížit na zdraví, přestalo se vyučovat se skutečnými přírodninami a ne jen jejich náhražkami v počítačích, na kterých není téměř nic zřetelné. Při samotné výuce teorie se zbytečně zachází do zbytečných podrobností, které ubírají atraktivitě výuky. A to nejen při výuce geologie či přírodních věd. Dospěli jsme tak daleko, že student po maturitě na otázku, kdo že byl naším posledním císařpánem, odpoví, že přece Václav Havel. Že přeháním? Nikoliv, sám jsem to zažil jako jeden ze zkoušejících při přijímacích pohovorech na vysokou školu. Otázku jsem ovšem nekladl já. Nad tím by se měl skutečně zamyslet celý tým, který bude, nebo již pracuje na projektu Modernizace výuky na základních a středních školách a tvůrci učebnic. Studoval jsem, jak se tvořily učebnice přírodovědy a přírodních věd v minulosti. A měl jsem tu skvělou možnost, že jsem mohl mluvit s lidmi, kteří se podle nich učili. Ale ne s odborníky, ale třeba s dělníky, lomaři či zemědělci a většina z nich si dobře to učivo pamatovala. A nejen učivo, ale i přírodniny neživé i živé.
Nad tím bychom se měli zamyslet jak na to a neříkat jen, že stará škola byla špatná. Já říkám, že byla dobrá a jsem o tom přesvědčen. Neboť Komenského systém, kterým se u nás učilo po dlouhá desetiletí, byl dobrý a nic lepšího zatím vymyšleno nebylo. Řeknete, že dnes je specializace. Ano je, i já jsem specialista na obor, který dělá dnes deset lidí na světě. Nepřeháním, jsem specialista paleontolog. Ale specializace vzniká na základě všeobecných širokých znalostí a ty dnešní mladí lidé, možná i naší vinou, nemají. A nelze to svést jen na posledních dvacet let socialismu na našich školách, protože od roku 1989 uběhlo již 30 let.
Každý vojenský konflikt, každá ekologická havárie je neštěstím nejen pro lidi, ale také pro přírodu, živočichy. Nebude konflikt na turecko-syrských hranicích také dalším neštěstím pro přírodu?
Každá válka je hrozná – pro lidi i pro přírodu! Pamatuji se dobře, jak jsme v šedesátých letech chodili po ulicích a vykřikovali, že válka je vůl. A uráželi jsme při tom to nesmírně užitečné a hodné zvíře. A přesto z nás většina v roce 1968 byla za tragických okolností ochotna a i schopna do té beznadějné války jít. Pro vlast, národ a rodinu. Mnohý si to pamatuje. Jen se o tom nemluví. Dlouhá léta. Čeho si tedy vážíme? A vážíme si vůbec něčeho? Zamysleme se a dejme si sami sobě svou odpověď, nechci nikoho ovlivňovat svým názorem.
Mimochodem, v místech konfliktu jsou tažné cesty vzácností, stojí jim v cestě hráz velkých hor. Ty tažné cesty leží západně od konfliktu. Daleko horší to mají ptáci, co táhnou před zimou na jih přes západní část Středozemního moře. V rámci místních zvyklostí tamější obyvatelé už na ně čekají. Na ty ptáky.
…je ještě něco, co byste rád sdělil?
Hm, to je velmi těžké, aby si to lidé nevztáhli na sebe. Ale nešť, tak tedy pamatujte si, že hloupost a neznalost smíšená s nenávistí je to nejhorší, co může být. Zejména v politice. Zažil jsem to v současné době na několika příkladech z hlavního města. Rozebírat je nebudu.
Vám všem však přeji zvídavost, znalost a lásku! A zdraví! Bez toho se žít nedá!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
