Co pro vás osobně znamená 25. výročí událostí 17. listopadu?

Sametová revoluce je pro mne symbolem jednoty a touhy po svobodě. Až později se ukázalo, že otevření hranic a to, že může každý bez obav říkat, co si myslí, nestačí. Že to neznamená automaticky i větší spokojenost. Svoboda je především o odpovědnosti. Je to šance a prostor, který můžeme využít a dát mu smysl.

Rozhodně nejsem příznivcem konspiračních teorií. Drtivá většina občanů si přála konec totalitního režimu. Jistěže k tomu přispělo jeho ekonomické a ideologické vyčerpání, ale byla to především vůle a odvaha lidí vyjít ze svých ulit a za veškeré změny se postavit.

Vykročila naše země v první dekádě po převratu správným směrem? Co soudíte o klausovské transformaci a privatizaci? Co se mělo z hlediska ekonomických modelů dle vás udělat jinak a lépe?

Václav Klaus, jako tehdejší ministr financí, si velice dovedně téma transformace přisvojil. Jeho snahu maximálně urychlit celou privatizaci lze s odstupem let označit za největší selhání celé tehdy vládnoucí pravice. Tehdejší kabinet připustil, aby se namísto zodpovědných vlastníků, co podniky dlouhodobě budují, mnohde objevili šíbři, kteří je spíše tunelovali. Zisky těchto „rychlokvašných kapitalistů“ byly zcela soukromé a ztráty platil stát. Tedy my všichni. S důsledky tohoto neregulovaného kapitalisticko-socialistického hospodaření se bohužel potýkáme v různých podobách dodnes.